Peruji.cz

„Budeš pracovat od pondělí do čtvrka od osmi ráno do čtyř odpoledne. Pátky a víkendy ti nechám volné. Co se práce týče, tady Magda ti každé ráno řekne v jakkém oddělení budeš a co tam budeš dělat,“ pokynula Kleopatra rukou ke čtyřicetileté boubelaté ženě s vlnitými ryšavými vlasy, laskavýma zelenýma očima a vřelým úsměvem, která stála za pultem s pokladnou a několika počítačovými obrazovkami. Vedle pultu stál stojan s pytli na šaty a pod pultem zase menší komoda s ozdobnými krabičkami na doplňky a taškami s logem obchodu. Pokud si zákazníci vybrali, tak Magda nebo pracovníci z různých oddělení oblečení balili zde, poté co je zákazníci zaplatili. Hades se na ženu usmál a ona mu úsměv opětovala. „No tak já vás tu nechám. Hodně štěstí, bráško!“ stiskla mu Kleopatra rameno a přešla ke schodům, které vedly do dalšího patra, kde měla kancelář. „Takže brigáda, ano?“ zeptala se Magda Hada s přívětivým úsměvem. „Ano. Můžu se vás na něco zeptat?“ přešel k ní Hades blíž. „Jen se ptej chlapče...

Hades seděl na surfovacím prkně a hleděl na oceán. „Voda je dnes nějak klidná. Asi žádná vlna nepřijde,“ povzdechla si Kleopatra, která k němu dopádlovala a lehla si na prkno, přičemž rukou jemně čeřila hladinu. „Hm,“ zabručel Hades, aniž by se na svou sestru podíval. „Ale no tak, ještě pořád se zlobíš?“ upřela na něj Kleopatra pohled. Hades se na ni krátce podíval, načež se pohledem rychle vrátil k oceánu. „Vždyť to byla zábava,“ pokračovala Kleopatra. „Jak pro koho. Já se vůbec nebavil,“ vyštěkl na ni Hades. Kleopatra se zarazila, myslela, že její bráška se zlobí jen naoko, ale teď poznala, že se spletla. „Opravdu ne?“ zeptala se tiše. „Ale to víš, že bavil. Jak bych si ostatně mohl neužít parabolický let, po kterém jsem zvracel jako Alík. Nebo to, jak jste se všichni postavili uprostřed ulice, pustili písničku Macarena a začali na ni tančit. To byla opravdu zábava a já se za vás vůbec nestyděl. A ani za sebe, když jste mě zatáhli mezi sebe a donutili tancovat s vámi. A zavr...

„Tak na oslavence! Gratuluji k dospělosti, H!“ statný blonďák s rošťáckým úsměvem a rozcuchem v modrobílých plavkách pozvedl skleničku s džusem a připil svému kamarádovi, který dnes slavil 18. narozeniny. „Na H!“ pozvedli skleničku s rozličnými nealko nápoji další dva chlapci a dvě dívky, všichni se momentálně nacházeli u plážového baru. „Díky! Díky všem!“ poděkoval drobný mladík s černýma vlasama do pasu, ve kterých se mu skvěl fialový melír a ledově modrýma očima, jménem Hades. Všichni se zasmáli a připili si. „Co chystá tvoje rodina?“ upřela na Hada pohled modrooká hnědovláska s mikádem a ucucla ze svého nealko koktejlu. „To radši ani nechci vědět, Mary,“ opřel se Hades o opěradlo židle. „Tak strašný to snad nebude, ne?“ zeptal se brunet s krátkými vlnitými vlasy, hnědýma očima a opálenou pletí. „Ty neznáš jeho rodinu Jamesi?“ povytáhla obočí jediná černoška v partě s krátkými vlasy s patkou. „Tos vystihla, Trish,“ přisadil si poslední chlapec z party, což byl míšenec Anglič...

 Hades to nemá jednoduché. Nejenže ho jeho rodiče pojmenovali divným jménem a přesto že pochází z milující rodiny a sám svou rodinu miluje, si je vědom, že celá jeho rodina jsou šílení podivíny. A navíc v Malibu, kde žije, někdo začal unášet a zabíjet mladé gaye. Podaří se mu přežít nebo se stane další obětí? A podaří se chytit vraha?

 Amaymon vkročil do Verrinovi knihovny a rozhlédl se. Ten koho hledal nenašel a tak potichu pokračoval dál, přičemž se stále rozhlížel. „Agramone,“ usmál se, když konečně svého bratra spatřil v zadní části knihovny. Úsměv mu ale zmizel ze rtů, když uviděl, kterou knihu Agramon držel v rukou a četl v ní. „Ne! Co to děláš?“ vykřikl a přiskočil ke svému bratrovi. „Klid Amaymone. Ta kniha mě nedostane. Jen něco hledám,“ zastavil ho Agrarmon. „Klid? Klid? Ta kniha tě může zničit,“ vyjekl vyděšeně Amaymon. „Jsem dost silný, abych odolal. Jde o Gressila,“ odvětil Agramon. „O Gressila? Co tím myslíš?“ zeptal se Amaymon. „Víš, že jsme ho vyslýchali,“ pohlédl na něj Agramon. „Ano, to je pravda. Úplně mi to vypadlo,“ zamračil se Amaymon. „Gressil se přiznal, že ty děti unášel kvůli jednomu rituálu, který je zde popsaný. Odmítl mi ale říct, o jaký rituál se jedná, prý si to mám zjistit sám a dal mi číslo stránky, kde ho najdu,“ řekl Agramon. „A už jsi to zjistil?“ zeptal se Amaymon....

Amaymon zasténal a pomalu otevřel oči. Šlo to ztěžka, měl pocit, jako by jeho víčka byla z olova. „Amaymone?“ oslovil ho ženský hlas. Amaymon pomalu otočil hlavu a pousmál se. „Silje,“ vydechl při pohledu na rudovlasou démonku, která seděla u jeho postele. „Ty hlupáčku, co tě to napadlo? Měl jsi obrovské štěstí, že jsi se zhroutil v přítomnosti Verrina. Stát se to někde jinde, mohl jsi umřít,“ pročísla mu Silje něžně vlasy a usmála se na něj. „Chtěl jsem jen zachránit ty děti. A povedlo se,“ odpověděl Amaymon. „Vím. Ale Agramon byl velmi rozzlobený. A taky vyděšený. To samé mohu říct i o Verrinovi,“ řekla Silje. „Kde vlastně jsou?“ zeptal se Amaymon. „Mají práci. Verrin se musí věnovat rodinám zachráněných dětí a Agramon je u Leviathana, kde probíhá výslech Gressila. Trvalo dlouho než jsi byl stabilizován, ale nyní jsi už mimo ohrožení života,“ odpověděla Silje. „Jak dlouho jsem byl mimo? A proč jsi tu zůstala? Proč nejsi u výslechu?“ zamračil se Amaymon. „Byl jsi v bezvědomí...