Peruji.cz

Amaymon radostně zavýskl, když se list papíru zachvěl a následně se vznesl do vzduchu. Sice po chvilce zase spadl dolů, ale přesto měl Amaymon radost. Konečně, po dlouhých devíti dnech konečně ten papír donutil vzlétnout. „No vidíš. A teď to zkus znovu a snaž se ho ve vzduchu udržet trochu déle,“ pobídl ho Agramon, který seděl v křesle. Amaymon přikývl a znovu se zahleděl na papír. Ten se tentokrát vznesl skoro okamžitě a Amaymon se snažil udržet ho ve vzduchu alespoň chvíli. Po pár vteřinách ale papír stejně spadl. Amaymon si povzdechl a smutně se podíval po Agramonovi. „Výborně. Jsi šikovný,“ pochválil ho Agramon. Amaymon se rozzářil. Pochvala ho potěšila. „No ale dneska už končíme. Ostatně venku jsou obchodníci, určitě si chceš něco koupit,“ vstal Agramon. Amaymon přikývl a společně vyšli ze salonku. „Co si koupíš ty?“ zeptal se Amaymon zvědavě. „Já asi nic. Ale musím koupit něco Verrinovi,“ odpověděl Agramon. „Verrinovi?“ zarazil se Amaymon. „Ano. Bude mít narozeniny, tak...

Amaymon seděl v zahradě pod stromem, kolena měl přitažená k hrudi a zíral do země. I když už to byly tři dny, co mu Agramon prozradil, že jsou bratři, stále se z toho nedokázal vzpamatovat a od té chvíle se Agramonovi vyhýbal. Najednou na něj padl stín. Amaymon vzhlédl a nasucho polkl, když zjistil, že nad ním stojí Agramon. Beze slova sklopil hlavu a znovu se zadíval do země. „Mohu si přisednout?“ zeptal se Agramon. Amaymon jen pokrčil rameny. Agramon si povzdechl a usadil se do trávy vedle Amaymona. „Chápu, že tě skutečnost, že jsme bratři šokovala, ale nemůžeš se mi vyhýbat napořád,“ řekl Agramon. „Nejspíš ne. Proč jsi mi to neřekl hned?“ podíval se na něj Amaymon. „Jak? To jsem na tebe měl vychrlit, že jsem tě sem nechal přijít, protože jsme bratři a já se o tebe mám postarat? Víš ty vůbec, jaké to pro mě bylo vidět tě na vlastní oči a jaké to pro mě je mít tě tady?“ pozvedl Agramon obočí. „Tomu nerozumím,“ řekl Amaymon zmateně. „Nenávidím tě. Jsi živoucí připomínkou, že má...