Plachty naděje - kapitola 4
Beaufort vylezl z podpalubí a se slzama v očích si přidržoval pravou paži u těla. Předloktím mu projížděla ostrá bolest z právě udělaného tetování a to i přesto že mu ho Joe natřel hojivou mastičkou, která měla bolest utlumit a kterou mu dals sebou, aby si ono tetování mazal pravidelně a vyhnul se tak infekci nebo zanícení. Pomalu přešel k zádi, kde stál Henry opřený o zábradlí. „Nic s kapitánem nemám,“ vyhrkl Beaufort. Henry se na něj překvapeně otočil. „Co?“ zeptal se zmateně. „No, Joe mi řekl o tobě a o kapitánovi. A pak taky říkal, že na mě žárlíš, protože....no to je jedno. Jen chci, abys věděl, že s kapitánem nic nemám. A ani nic mít nebudu,“ vysvětloval zmateně Beaufort. „Ale...spal jsi v jeho posteli. S ním,“ namítl Henry. „A to je všechno, co jsme dělali. Jen jsme spali. Já na jedné polovině, on na druhé. Přísahám, že je to pravda,“ vytřel si Beaufort z očí slzy bolesti a vážně se na Henryho zahleděl. „Ale kapitánovi se líbíš. Chce tě, viděl jsem to na něm,“ zamračil se...