Plachty naděje - kapitola 4

Beaufort vylezl z podpalubí a se slzama v očích si přidržoval pravou paži u těla. Předloktím mu projížděla ostrá bolest z právě udělaného tetování a to i přesto že mu ho Joe natřel hojivou mastičkou, která měla bolest utlumit a kterou mu dals sebou, aby si ono tetování mazal pravidelně a vyhnul se tak infekci nebo zanícení. Pomalu přešel k zádi, kde stál Henry opřený o zábradlí.

„Nic s kapitánem nemám,“ vyhrkl Beaufort.

Henry se na něj překvapeně otočil.

„Co?“ zeptal se zmateně.

„No, Joe mi řekl o tobě a o kapitánovi. A pak taky říkal, že na mě žárlíš, protože....no to je jedno. Jen chci, abys věděl, že s kapitánem nic nemám. A ani nic mít nebudu,“ vysvětloval zmateně Beaufort.

„Ale...spal jsi v jeho posteli. S ním,“ namítl Henry.

„A to je všechno, co jsme dělali. Jen jsme spali. Já na jedné polovině, on na druhé. Přísahám, že je to pravda,“ vytřel si Beaufort z očí slzy bolesti a vážně se na Henryho zahleděl.

„Ale kapitánovi se líbíš. Chce tě, viděl jsem to na něm,“ zamračil se Henry.

„Za to ale nemohu. Já jeho touhu a chtíč nijak nepodněcoval. Vždyť jsem ani nevěděl, že je sodomista, dokud mi to Joe neřekl,“ postavil se Beaufort vedle Henryho.

„Pak jsem ti křivdil. Myslel jsem, že máš o kapitána zájem,“ sklopil Henry hlavu.

„Ne, nemám a nikdy jsem neměl. Vždyť sodomie je nepřirozená a je to hřích,“ zamračil se Beaufort.

„A to říkáš mě, sodomistovi, který se zamiloval do muže?“ pozvedl Henry obočí.

„Sodomie je nepřirozená a je to hřích, ale nesoudím tě. Ani nemám právo tě soudit. To může jen Bůh,“ odpověděl zcela vážně Beaufort.

Henry na něj chvíli jen zíral než vyprskl smíchy a začal se smát z plna hrdla. Beaufort ho chvíli sledoval a pak se začal smát taky.

„Ukaž mi to tetování,“ vyzval Beauforta Henry.

Beaufort se usmál a opatrně si vyhrnul rukáv košile. Kůže na předloktí na kterém bylo tetování byla rudá, nateklá a bolestivá na dotek.

„Hm, dal ti na to Joe něco?“ vzhlédl Henry od tetování.

„Jo, tohle,“ vytáhl Beaufort z kapsy malou krabičku s mastí.

„Bezva. Pomůže to rychlejšímu hojení. Ale jinak to vypadá dobře. Až se to zahojí, tak to bude nádherné tetování. Vymyslel sis dobrý motiv,“ usmíval se Henry.

„Díky! Ale zatraceně to bolí,“ zašklebil se Beaufort.

„To ještě pár dní bude. Ale nakonec to přejde,“ poplácal Henry Beauforta po rameni.

Beaufort se na něj usmál a shrnul si rukáv. Henry se otočil a zahleděl se na tmavnoucí moře a oblohu nad ním.

„Zamiloval jsem se, ale své srdce jsem dal nesprávnému. Pro kapitána jsem nebyl nic jiného než dočasná zábava do postele. Když mě před pár týdny odkopl, pořád jsem si namlouval, že je to jen dočasné, že se ke mně po čase zase vrátí, ale bylo to jen zoufalé přání zamilovaného hlupáka. On mě totiž nikdy nemiloval a nevrátí se ke mně. Uvědomil jsem si to, když ti bylo rozkázáno, abys spal v jeho kajutě a když jsem viděl, jak se na tebe dívá. A bolelo to. Moc to bolelo a stále bolí,“ rozutekly se Henrymu po tvářích slzy.

„Je mi to líto,“ špitl Beaufort.

„Měl bych si přestat dělat plané naděje a vzdát to,“ usmál se smutně Henry, zatímco se mu dál po tvářích koulely slzy.

„Najdeš si někoho jiného. Někoho kdo bude tvoje city opětovat a pro koho budeš výjimečný a vzácnější než ten největší poklad na světě,“ položil mu Beaufort ruku na rameno.

„Opravdu si to myslíš?“ podíval se na něj Henry.

„Proč by ne? Každá že...promiň, každý muž by byl šťastný, kdybys ho uznal hodným jen svého pohledu natož kdybys mu dovolil něco víc nebo mu dokonce dal své srdce a svou lásku,“ usmál se na něj Beaufort.

„Díky! Vím, že to pro tebe muselo být těžké něco takového říct,“ Henry byl kamarádovi vděčný za jeho podporu.

Oba kamarádi stáli ještě nějakou dobu na zádi a hleděli do noci, než se rozloučili a šli spát.

***

Beaufort se protáhl v posteli a zahleděl se do stropu.

„Nechceš vstát? Máme tady bohatou snídani,“ ozvalo se.

Beaufort se posadil a zahleděl se na Dariuse, který seděl u jídelního stolu, na kterém byla spousta jídla. Darius měl ruce složené do stříšky, podpíral si jimi hlavu a usmíval se.

„Ehm, dobře. Jen mohl byste se na okamžik otočit?“ vstal Beaufort a došel ke své truhle, ze které vyndal oblečení a s prosebným pohledem se otočil k Dariusovi.

Ten povytáhl obočí a přestal se usmívat.

„Předtím jsi takové cavyky nedělal,“ poznamenal.

„To jsem ještě nevěděl, co vím teď,“ zamumlal Beaufort.

„Ale. A copak to je?“ zeptal se Darius.

„Že jste sodomista. A že po mě evidentně toužíte,“ zamračil se na něj Beaufort.

„A tos poznal sám?“ zasmál se Darius.

„Ne, ale poznali to ostatní a řekli mi to,“ odpověděl Beaufort.

Darius se znovu zasmál, ale otočil se k Beaufortovi zády.

„Můžeš se převléct,“ řekl se smíchem.

Beaufort na to nic neřekl, jen se rychle převlékl.

„Hotovo,“ oznámil.

Darius se otočil zpět a posměšně se na Beauforta ušklíbal. Ten pohled Beauforta rozzlobil.

„Jen abyste věděl, já sodomista nejsem. A nedovolím, abyste se mě dotknul byť jen prstíčkem,“ štěkl na Dariuse.

To ovšem neměl dělat. Dariusův posměšný škleb zmizel a nahradila ho zlost. Prudce vstal ze židle a přešel k Beaufortovi. Ten před rozzlobeným hromotlukem vyděšeně ucouvl. Darius se k němu ale i nadále zlověstně přibližoval. Beaufort se zády natiskl na stěnu kajuty a vystrašeně Dariuse sledoval. Ten se rukama zapřel vedle Beaufortovi hlavy a svým tělem mu zatarasil jakoukoliv únikovou cestu.

„Měl by sis uvědomit, s kým mluvíš, chlapečku. Nezapomeň, že tvůj osud a také život je tady v mých rukách. Mohl bych tě klidně donutit skočit do moře a nechat tě utopit. Nebo roztrhat žraloky. A nikdo by mi v tom nezabránil. Stejně tak by mi nikdo nezabránil, a ani by se o to nepokoušel, se tě dotknout. Když se tě budu chtít dotýkat, budu se tě dotýkat. Když ti budu chtít narvat svýho ptáka do prdele, tak ti ho tam narvu. A tebe se na nic ptát nebudu. A velmi pochybuju, že bys byl schopný se mi jakkoliv bránit. Takže mě moc neprovokuj nebo přestanu být hodný,“ vrčel na něj Darius.

Beaufort zbledl a roztřásl se jako lístek ve větru. Očima rozšířenýma děsem hleděl do Dariusových nebezpečných. Darius se na něj ušklíbl, pak ho tvrdě chytil za bradu a přisál se na jeho rty. Beaufort vylekaně vyjekl, čehož Darius využil a jazykem se jal ochutnávat Beaufortova ústa. Beaufort položil své dlaně na Dariusova ramena a snažil se ho odstrčit, ale bylo to stejné jako kdyby se snažil pohnout skálou.

„A teď zmiz, než se zapomenu a znásilním tě přímo tady a teď,“ zavrčel, když ukončil polibek a odstoupil od vystrašeného mladíka.

Beaufort na nic nečekal a jakmile byl volný, vystřelil z kapitánovy kajuty jako namydlený blesk a zastavil se až na druhé straně lodi ignorujíc překvapené a udivené pohledy členů posádky, kteří zahlédli jeho zběsilý úprk.

„Co se ti stalo?“ objevila se vedle něj Anette.

„Já...Darius....on....já nechtěl...“ zajíkal se Beaufort.

Anette se zamračila a podala Beaufortovi placatku, kterou nosila přivázanou u pasu.

„Napij se. Pomůže ti to uklidnit se,“ řekla.

Beaufort si placatku převzal a pořádně si lokl, načež se okamžitě rozkašlal, když mu tekutina, kterou vypil spálila hrdlo.

„Co...to...by...bylo?“ zasípal.

„Rum. A teď mi řekni, co se stalo?“ vzala si Anette placatku zpátky.

Beaufort se zhluboka nadechl a pak Anette vypověděl, co se stalo. Ta na něj jen překvapeně kulila oči. Tohle by do kapitána neřekla, nikdy se ke svým milencům nechoval násilně. A to ani k těm potenciálním.

„No musel jsi opravdu hodně rozzlobit,“ poznamenala po chvíli.

„Ale co mám teď dělat?“ upřel na ni Beaufort zoufalý pohled.

„Snaž se ho neprovokovat. To je jediná rada, kterou ti mohu dát,“ zatřásla hlavou.

Beaufort zoufale zasténal a sesunul se na zem. Anette na něj bezradně hleděla. Ráda by mu pomohla ale nevěděla jak. Proti kapitánovi byla bezmocná.

Darius nezahálel, vyšel z kajuty a vydal se ke kormidlu.

„Ujmu se toho,“ řekl Joeovi.

Ten pouze přikývl, přenechal kormidlo kapitánovi a šel dělat něco jiného. Darius ale nezůstal o samotě dlouho. Brzy se vedle něj postavil Gilbert.

„Toho kluka jsi dost vyděsil,“ poznamenal s pohledem upřeným na mladíka schouleného na přídi, vedle něhož seděla Anette a utěšovala ho.

„Byl drzý, tak jsem mu ukázal jeho místo. A navíc to byla docela sranda, sledovat ten jeho vyděšený obličejík,“ uchechtl se Darius.

„Někdy ty tvé myšlenkové pochody opravdu nechápu,“ zakroutil Gilbert hlavou.

Darius jen pokrčil rameny.

„Takhle z něj svého milence neuděláš. A pokud se ho zmocníš násilím, pak mu soulož s muži akorát znechutíš. A tebe bude nenávidět,“ zamračil se Gilbert.

„Ale no tak. Byla to jen legrace. Stejně jako já i ty víš, že bych mu v tomto směru neublížil. Nejsem žádný násilník, nemám potřebu prznit pohledné mladíky násilím,“ ušklíbl se Darius.

„Ano, já to vím. Ale ten kluk ne. Jak má teď vedle tebe v klidu usnout? Jak se má vedle tebe cítit v bezpečí?“ káral ho Gilbert.

Darius jen pokrčil rameny. No co, tak toho kluka trochu vyděsil, to je toho. Však on se zase vzpamatuje.

Gilberta Dariova lehkovážná reakce rozzlobila. Ten kluk se nenarodil jako pirát. Byl to kluk z nepirátské rodiny, kterého navíc vychovával služebník boží. Měl jiné myšlení a jiný pohled na svět než oni. Pirát by takovou situaci zvládl a vyrovnal se s ní, ale ten kluk ne.

„Jsi beznadějný,“ zakroutil hlavou a odešel.

Darius ho zamyšleně sledoval a pak pohledem přejel k Beaufortovi, který se pořád choulil u přídi a u kterého posádka vytvořila hlouček, který ho utěšoval, povzbuzoval a uklidňoval. Darius si povzdechl. Že by to opravdu až tak přehnal? Na okamžik si vzpomněl sám na sebe před několika lety. Tehdy jako dospívající mladíček utekl od své rodiny v Čechách, protože nechtěl být jen dalším rolníkem, ale chtěl být něco víc. Dostal se až do Francie, kde se přidal k posádce pirátů. Několik následujících let se na oné lodi plavil jako obyčejný pirát. Sbíral zkušenosti, učil se, shromažďoval peníze, za které si pak koupil vlastní loď, najal posádku a nyní byl tam kde je nyní.

Vzpomínal na toho mladíčka, který byl ze všeho tak překvapený a vyjukaný. Ale také důvěřivý a naivní, čehož využil jeden starší pirát a ublížil mu tím nejhorším způsobem. Sice za to byl později potrestán, ale on i přesto několik následujících dní trpěl nesnesitelnými bolestmi. Tehdy se zařekl, že už nedovolí, aby mu někdo ještě někdy takto ublížil. Od té doby nikdy nebyl v pasivní pozici a zatvrdil se a začal posilovat, aby zesílil i fyzicky. Také sám sobě slíbil, že nikdy nikomu neudělá to, co se stalo jemu. Takže i když nakonec našel zalíbení v souloži s muži, vždy dbal na to, aby to bylo z obou stran dobrovolné a nikdy se ke svým milencům nechoval hrubě.

Darius si povzdechl. Možná by se mu měl nějak omluvit.