Plachty naděje - kapitola 5
Beaufort se zívl a protáhl se, načež otevřel oči a zamžoural do paprsků slunce pronikající do kajuty oknem. „Už ses probudil?“ ozvalo se a Beaufort sebou trhl. Bylo to už pár dní od chvíle, kdy mu Darius vyhrožoval. Od té doby také spal sám, nebo si to alespoň myslel. Chodil spát dřív než kapitán a ráno se probouzel v prázdné posteli. Proto usoudil, že kapitán spí jinde. Pravda ale byla taková, že Darius nechtěl chlapce zbytečně děsit a tak chodil do postele, až když usnul a ráno vstal dřív než se chlapec probudil. Nyní se nervózně posadil na posteli a vystrašeně na Dariuse hleděl. „Vstaň a pojď se nasnídat!“ rozkázal mu Darius a sám se usadil u prostřeného stolu. Beaufort nasucho polkl, ale neodvažoval se odporovat. Proto vstal, rychle se převlékl a usadil se u prostřeného stolu, přičemž se po celou dobu vyhýbal kapitánovi pohledem. Darius jen protočil oči. „Nebuď ze mě tak vyděšený,“ řekl a natáhl se pro kousek sucharu. Beaufort na něj jen krátce pohlédl, aniž by něco řekl. Po...