Peruji.cz

Julien seděl ve své posteli opřený o polštáře se založenýma rukama na hrudníku. Upřeně sledoval dveře a čekal, jestli se otevřou. Po chvíli se dočkal. „Ahoj!“ pozdravil Eric a nejistě na Juliena hleděl. „Ahoj!“ odpověděl ledově Julien a propaloval Erica očima. Eric nervózně přešlápl, ale po chvilce váhání se odhodlal, přešel k posteli a posadil se vedle Juliena. „Je ještě něco, co přede mnou tajíš?“ zeptal se tiše Julien. „Ne, už nic. Přísahám,“ odpověděl Eric. „Dobře,“ Julienův hlas i pohled zněžněl. Eric tu změnu zaznamenal a malinko se usmál. „Jsem rád, že jsi hned neodešel. Nechtěl jsem ti lhát nebo ti něco tajit, ale...“ začal Eric ale Julien ho přerušil tím, že mu na rty položil prst. „Nemluv,“ zašeptal a vyměnil svůj prst za své rty. Eric uposlechl, zavřel oči, sevřel paže kolem Julienova těla a užíval si jemný a pomalý polibek. Ten se postupně měnil ve vášnivější a divočejší. Aniž by se od sebe odtrhli, položil Eric Juliena na záda a zlehka na něj nalehl. Julien do po...

„Nechápu, proč bych měl někomu něco přispívat,“ vrčel Julien v autě. „Protože ta klinika je v Marseille jediná a po celé Francii jsou jen čtyři další. A kdyby tato klinika zkrachovala, pak by její pacienti museli do víc jak sto kilometrů vzdálené kliniky a ne všichni si to mohou dovolit. Takže se staneš jejich sponzorem a tím vykonáš dobrý skutek. Navíc se to mediálně rozšíří, z tebe bude hrdina a zvýší to tvou popularitu,“ vysvětlil Andre už poněkolikáté a odolal nutkání si povzdechnout. Místo toho se raději zaměřil na silnici před sebou a sevřel pevněji volant. Julien ho často frustroval. Julien se zakabonil, založil si ruce na hrudi, zabořil se do sedadla a zamračeně vyhlédl z okna. Nechtělo se mu být něčím sponzorem a dávat někomu své peníze, které si tvrdě vydřel. Ale Andre na tom trval a tak teď sedí v autě a nechává se odvážet na popáleninovou kliniku. „Tak jsme tady,“ zastavil Andre před třípatrovou bílou budovou, která u vchodu nesla nápis popáleninová klinika Marseille. L...

Julien se v posteli slastně protáhl, otevřel oči a pohlédl na druhou polovinu postele. Zklamaně vydechl, když zjistil, že je prázdná. Vstal, popadl čisté oblečení a zmizel v koupelně, kde se umyl a převlékl. Poté vyšel ze svého pokoje a seběhl do kuchyně. „Dobré ráno!“ pozdravil svou hospodyni, která už byla na nohou. „Dobré! Co si dáte ke snídani?“ usmála se na něj. „Medové kroužky a čokolupínky s mlékem a k tomu kakao,“ usmál se na ni. „Dobrá. Hned to bude,“ přikývla hospodyně. Julien se posadil u stolu a zamyšleně hleděl na desku stolu. Hospodyně před něj postavila misku s jeho snídaní a lžíci. „Na kakao si budete muset ještě chvíli počkat,“ řekla omluvně. Julien přikývl, chopil se lžíce a začal jíst. Přitom si na stole všiml novin, jejichž titulní stranu zdobila jeho tvář. Rozevřel je a během jídla se dal do čtení článku o své osobě. „Je to moc dobrý článek,“ usmála se hospodyně, když před něj postavila hrnek s kakaem. „To je,“ souhlasil Julien a spokojeně noviny odložil. ...