Ledový princ - kapitola 8

Julien seděl ve své posteli opřený o polštáře se založenýma rukama na hrudníku. Upřeně sledoval dveře a čekal, jestli se otevřou. Po chvíli se dočkal.

„Ahoj!“ pozdravil Eric a nejistě na Juliena hleděl.

„Ahoj!“ odpověděl ledově Julien a propaloval Erica očima.

Eric nervózně přešlápl, ale po chvilce váhání se odhodlal, přešel k posteli a posadil se vedle Juliena.

„Je ještě něco, co přede mnou tajíš?“ zeptal se tiše Julien.

„Ne, už nic. Přísahám,“ odpověděl Eric.

„Dobře,“ Julienův hlas i pohled zněžněl.

Eric tu změnu zaznamenal a malinko se usmál.

„Jsem rád, že jsi hned neodešel. Nechtěl jsem ti lhát nebo ti něco tajit, ale...“ začal Eric ale Julien ho přerušil tím, že mu na rty položil prst.

„Nemluv,“ zašeptal a vyměnil svůj prst za své rty.

Eric uposlechl, zavřel oči, sevřel paže kolem Julienova těla a užíval si jemný a pomalý polibek. Ten se postupně měnil ve vášnivější a divočejší. Aniž by se od sebe odtrhli, položil Eric Juliena na záda a zlehka na něj nalehl. Julien do polibku vzdychl a objal Erica kolem ramen. Eric jednou rukou sjel dolů, zajel jí pod Julienovo tričko na spaní a hladil ho po břiše. Julien se pustil Ericových ramen a poslepu mu rozepnul košili, kterou měl na sobě. Hned poté se od něj odtrhl a očima sjel k jeho hrudi. Tentokrát byl připraven na pohled na jizvy, které hyzdily Ericův trup i část paže.

„Jsou odporné,“ řekl Eric, vytáhl ruku, sedl si na paty a pokusil se je rukama zakrýt.

„Ne. Jsou tvojí součástí, tak je přede mnou, prosím, neskrývej,“ posadil se Julien a jemně Ericovy ruce odtáhl, poté se naklonil a začal na ty jizvy pokládat jemné polibky.

„Jsou důkazem mé lehkovážnosti,“ řekl Eric.

„Ne. Jsou důkazem tvé statečnosti a odvahy. Ne každý by se dokázal vrhnout do plamenů, aby někoho zachránil. Ať už dospělého člověka nebo dítě. Ale ty jsi to dokázal. Jestli tohle není statečnost a odvaha, tak už nevím co,“ odporoval Julien.

Eric na to nic neřekl, jen Juliena sledoval. Julien k němu vzhlédl a natáhl se, aby mu mohl vtisknout další polibek na rty. Eric se usmál a znovu Juliena položil. Opět zajel rukou pod jeho tričko a začal ho hladit po břiše. Po chvilce ale sjel rukou trochu níž a začal ho hladit těsně nad lemem kalhot. Julien strnul a trošku se odtáhl.

„Co se stalo?“ zeptal se Eric, který si toho hned všiml.

„J-já nevím....jestli....“ zadrhnul se.

Hlavou se mu totiž promítly vzpomínku na jednu vzdálenou noc. Na surový a bezohledný pohyb ve svých útrobách, na palčivou bolest, na prosby, jež nebyly vyslyšeny, na pocit bezcennosti. Kvůli tomu se mu srdce sevřelo strachem a úzkostí.

„Juliene, co se děje?“ zeptal se Eric, který si všiml strachu promítnutého do Julienových očí.

„Já...“ nedokázal se Julien vyjádřit.

„Máš strach, že ano?“ uhodl Eric, co se děje.

Julien pouze přikývl.

„Nemusíš mít. Já ti neublížím. A nikdy bych ti neublížil,“ zašeptal Eric tiše a políbil Juliena na čelo.

„Já vím. Jen se bojím....aby to nebylo jako....jako minule,“ špitnul Julien a raději zavřel oči.

Erica po těch slovech píchlo u srdce. Zvedl ruku, dlaň položil Julienovi na tvář a jemně ho po ní palcem hladil.

„Nebude. Já nejsem tak sobecký a bezohledný jako byl on. Budu jemný a velmi opatrný. A navíc, dnes nemusíme dojít až do konce. Klidně můžeme zůstat u mazlení. Mě to nevadí. A ostatně, už i to mazlení je pro mě splněný sen,“ usmál se na něj.

„Opravdu?“ otevřel Julien oči a nejistě se na Erica zahleděl.

„Opravdu,“ přisvědčil Eric.

Julien se na něj usmál a natáhl se pro další polibek.

„Já myslím, že bychom mohli jít až do konce. Ale musíš být opravdu jemný,“ skousl si Julien spodní ret.

„Budu,“ slíbil Eric a znovu Juliena políbil.

Rozjelo se další kolo vášnivého a divokého líbání, během kterého ze sebe vzájemně svlékli šaty. Julien rukama zkoumal Ericovo tělo a Eric mu jeho doteky oplácel a rukama ho laskal a hýčkal. Jeho doteky na Julienově těle byly lehké a láskyplné a odstraňovaly i tu nejmenší částečku strachu, až zbyla pouze touha.

„Máš tak jemnou kůži, jako samet,“ zachraptěl Eric.

Julien se usmál. Aby neměl, když neustále používal různé hydratační olejíčky a tělová mléka.

„A ty zas tak pevné svaly. Jako skála,“ vzdychl a přejel po svalech na pažích.

„Mám je na tvou ochranu,“ pohladil ho Eric po líci.

„A také k mému potěšení,“ zatančily Julienovi v očích veselé jiskřičky.

„To také,“ zasmál se Eric.

Poté začal znovu laskat Julienovo tělo. Rukama i ústy. Hladil ho, líbal, olizoval a sem tam jemně skousl. Julien se pod ním kroutil rozkoší a slastně vzdychal. Tiše zasténal, když Eric ústy laskal jeho bradavky. Téměř si ani nevšiml, že Eric sjel rukou dolů. Roztřeseně se nadechl a skousl si spodní ret, když Eric rukou roztáhl jeho stehna od sebe a začal kroužit kolem jeho dírky. Vystrašeně na Erica pohlédl.

„Pamatuj. Já ti neublížím,“ zašeptal Eric.

Julien přikývl a snažil se uvolnit. Eric se odtáhl a natáhl se pro své kalhoty. Zalovil v kapse a vytáhl tubu lubrikačního gelu. Julien, který jeho počínání sledoval, se zamračil.

„Neber to špatně, prosím. Já tohle neplánoval. Jen jsem doufal a tak jsem pro všechny případy...“ nedokončil.

„No, možná, že je to tak dobře. Alespoň to nebude nasucho,“ poznamenal Julien.

Ericovi se ulevilo, že se Julien nezlobí a zase se vrátil na svou předchozí pozici. Hluboce Juliena políbil, otevřel lubrikant a navlhčil si prsty. Hned poté se vrátil rukou mezi Julienova stehna a znovu začal kroužit kolem jeho dírky, aby ho uklidnil a uvolnil jeho svaly.

Po chvilce, když už si byl jistý, že Julienovi svaly povolily, vjel jedním prstem dovnitř. Julien se zajíkl a leknutím se stáhnul.

„Jen klid. Uvolni se,“ broukl Eric.

„To je těžké,“ postěžoval si Julien.

„Tak si ho zkus honit. Určitě ti to pomůže,“ navrhl Eric.

Julien překvapeně zamrkal. Masturbovat před Eric mu přijde nanejvýš trapné. Ale vzhledem k tomu, že Eric měl prst v jeho zadku, to nemusí být špatný nápad. Nejistě se uchopil do ruky a začal si dělat dobře. Eric nad tou podívanou jen nasucho polkl a jeho vzrušení se ještě prohloubilo. Ovšem jakmile svaly kolem jeho prstu povolily, prostrčil dovnitř další prst. Začal oběma prsty pohybovat ven a dovnitř a čas od času je dal od sebe, aby Julienovu dírku roztáhl. Julien zatím slastí a rozkoší vzdychal a čas od času zasténal.

„Líbí se ti to?“ zeptal se zadýchaně Eric, zatímco Juliena prstil.

„Ano,“ vzdychl Julien a zrychlil tempo své ruky.

Eric přidal další prst a nahmatal Julienovu prostatu a začal ji dráždit. Ovšem stačil po ní jen párkrát přejet a Julien s hlasitým výkřikem dosáhl orgasmu a potřísnil svou ruku i své břicho. Spokojeně zavřel oči a rychle oddechoval.

Eric zatím využil toho, jak je Julien uvolněný a vláčný, vtěsnal se mezi jeho nohy, chytil svůj penis do ruky, přiložil ho k Julienově dírce a zatlačil. Během chvilky do něj pronikl a zasténal nad tím pocitem. Julien byl tak úzký a jeho svaly ho svíraly tak, že měl chvilkama pocit, že mu ho snad uskřípne.

Pohlédl do Julienovy tváře a zjistil, že ten ho sleduje vytřeštěnýma očima.

„Omlouvám se! Jestli ti to vadí nebo tě to bolí, tak přestanu,“ řekl.

„N-ne. Já...souhlasil jsem s tímto. Ale překvapil jsi mě. A bolí to jen trošku,“ odpověděl Julien.

„Tak mohu pokračovat?“ zeptal se Eric.

„Musíš,“ odpověděl Julien.

Eric se zasmál a začal se tlačit dál do Julienova nitra, při tom ovšem sledoval Julienův obličej, aby mu neunikl ani nejmenší náznak bolesti nebo nepohodlí.

„V pořádku?“ zeptal se, když byl celý uvnitř.

Julien přikývl. Samotného ho to překvapilo, ale opravdu ho to nebolí. Jen cítil tlak, který byl trošku nepohodlný, ale na který si již brzy začal zvykat. Od jeho první zkušenosti se to liší jako den a noc.

Eric se pomalu rozpohyboval, jemně se kolébal v bocích, aby dráždil jak sebe tak i Juliena a přitom vzal do ruky Julienův povadlý úd a začal po něm přejíždět. Již brzy byl Julien opět vzrušený a jeho úd byl tvrdý jako kámen.

Jakmile se Julien opět vzrušil, přestal se Eric držet zpátky a začal prudce a rychle přirážet. Julienovou ložnicí se po chvíli začalo ozývat dvojí slastné vzdychání a sténání, pleskot kůže o kůži a také mlaskání rychlých a uspěchaných polibků.

Trvalo to jen pár minut, než oba milenci hlasitě vykřikli, když dosáhli samotného vrcholu. Julien opět potřísnil své břicho a tentokrát Ericovu ruku a Eric pro změnu naplnil Julienovo nitro. Po orgasmu Ericovy roztřesené svaly neunesly jeho váhu a Eric se zhroutil na Juliena pod sebou. Julien jen heknul, když na něj Eric padl celou svou váhou, ale hned poté ho objal kolem ramen a hladil ho po zádech. Zavřel oči a vychutnával si celou situaci. Cítil se tak dobře. Jistě byl zadýchaný, trošku přidušený, zpocený a ušpiněný, ale líbilo se mu to. Líbilo se mu cítit na sobě Ericovu váhu, důkaz jeho vášně v sobě i teplo mezi nimi. Cítil se díky tomu tak milovaný a chráněný jako nikdy v životě.

„To bylo úžasné. Takovéhle mělo být mé poprvé,“ řekl po chvilce.

„Žádné chmurné myšlenky. Od teď už to bude vždy takové. O to už se postarám,“ odpověděl Eric, zvedl se z Juliena a lehl si vedle něj.

Julien ho sledoval a jakmile si Eric pohodlně lehl, okamžitě se k němu přitulil. Nechtěl přijít o Ericovo teplo a ty krásné pocity. Nechtěl si znovu připadat využitý, použitý a bezcenný.

Eric na něj pohlédl, usmál se a jednou rukou ho objal. V té chvíli se Julienovi velmi ulevilo. Spokojeně se uvelebil a zavřel oči.

„Dobrou noc, můj milovaný Ledový princi!“ zašeptal Eric a políbil Juliena do vlasů.

„Dobrou noc!“ stačil Julien odpovědět, než upadl do blaženého spánku.

Eric se usmál, taktéž zavřel oči a brzy následoval Juliena do říše snů.

***

Julien ráno otevřel oči a spokojeně se usmál, když první, co viděl, byl spokojeně spící Eric, který ho i ve spánku držel v náručí. Protáhl se a přitom zaznamenal sladkou bolest v dolní oblasti svého těla. Opatrně se vymanil z Ericova sevření, vstal z postele a potichu vklouzl do koupelny, kde si vyčistil zuby a zalezl do sprchy, ve které ze sebe smyl pot a pozůstatky vášnivé noci.

Zahalen pouze v županu se vrátil do ložnice a zjistil, že Eric je již vzhůru a že rozespale sedí na posteli a mžourá na něj ospalýma očima.

„Dobré ráno!“ usmál se na něj Julien a vlezl si na postel, aby mohl Erica políbit.

Eric mu polibek opětoval a rozespale se na něj usmál.

„I tobě dobré ráno!“ popřál mu ochraptělým hlasem.

„Běž se umýt a pak se společně nasnídáme,“ usmál se na něj Julien.

„Dobře,“ souhlasil Eric a vstal z postele.

„Já tak nějak počítal, že tu zůstaneš až do rána, tak jsem ti koupil i kartáček na zuby. Je to ten zelený,“ zavolal za ním Julien, když Eric zavíral dveře od koupelny.

Eric mu kývl na znamení díků a zavřel dveře úplně. Přistoupil k umyvadlu a z držáku na kartáčky vzal tmavě zelený kartáček. Díval se na něj a usmál se. Julien je na povrchu možná tvrdý a chladný jako led, ale pod tou ledovou krustou se skrývá citlivá a starostlivá duše. Potřásl hlavou a dal se do očisty.

„Koupil jsem i nějaké oblečení, aby sis nemusel brát to špinavé ze včerejška,“ podal mu už oblečený Julien hromádku oblečení, když se umytý a vyvoněný vynořil z koupelny zabalený jen do ručníku.

„Děkuji ti!“ usmál se Eric a oblečení si převzal.

Shodil ze sebe ručník a začal se oblékat. Julien ho sledoval a v jeho pohledu se objevila žádostivost. Zalechtalo ho v podbřišku, když si vzpomněl na předchozí noc. Jeho myšlenky ale přerušilo zakručení Ericova žaludku.

„Pojď. Nasnídáme se,“ vzal zrudlého Erica za ruku a s úsměvem ho odváděl do kuchyně.

„Dobré ráno!“ pozdravil svou hospodyni, která už se točila v kuchyni.

„Dobré ráno, pane Delacoure!“ odvětila hospodyně s úsměvem a otočila se k němu.

Když ovšem spatřila Erica ztuhla a udiveně na něj zírala.

„To je...“ chtěl Julien Erica představit, ale hospodyně ho přerušila.

„Ericu. Co tu děláš?“ zeptala se hospodyně.

„Jsem Julienův přítel. Ale co tu děláš ty?“ zeptal se Eric hospodyně stejně udiveně jako ona jeho.

„Pracuji tu,“ odpověděla hospodyně.

„Takže to Julienovi děláš hospodyni. Že mě to nenapadlo,“ zasmál se Eric.

„A mě mohlo napadnout, že ten tajemný přítel jsi ty,“ zasmála se i hospodyně.

„Tak moment. Vy se znáte?“ zeptal se nyní překvapený Julien.

„Ano, známe. Tady Eric je můj soused. A musím říct, že jste si vybral toho nejlepšího muže, jakého jste si jen vybrat mohl. Eric je hodný kluk. Budete se s ním mít dobře,“ usmála se hospodyně, spokojená, že dva lidé, které měla tak ráda, konečně našli lásku.

„A momentálně hladový. A já taky. Dostaneme něco k snídani?“ zeptal se Julien.

Hospodyni málem spadla čelist až na zem. Julien se dožaduje jídla? Ještě stále překvapená, dala na stůl před oba talíře s vdolečky přelitými medem a kakao, na které si oba, jak věděla, potrpí. Oba mladí muži se do jídla okamžitě pustili. A hospodyně už podruhé utrpěla šok. Julien se nejen dožadoval jídla, ale ani se s ní nedohadoval o množství a bez odmlouvání jedl? Potřásla hlavou. Svět se nejspíš otočil vzhůru nohama. Ale byla ráda. Konečně se nebude muset bát, že se Julien jednou vyhladoví k smrti.

Se spokojeným úsměvem odešla k lince a dala se do přípravy oběda.