Peruji.cz

Ray seděl v ochranném obleku v pokoji na jednotce JIP a sledoval Jaydena, který bez hnutí ležel na nemocničním lůžku. Lehce ho držel za ruku a snažil se ignorovat veškeré pípání různých přístrojů. Povzdechl si a zavřel oči. „Budeš v pořádku,“ řekl tiše, ačkoliv věděl, že Jayden, kterého doktoři udržovali v umělém spánku, ho neslyší. Otevřel oči a znovu na něj pohlédl. Pořád viděl toho krásného mladíka, kterým byl Jayden ještě před pár dny. Teď jeho obličej i tělo zdobily modřiny, podlitiny a ošklivé šrámy. Mnoho kostí měl naprasklých a měl také mnoho zhmožděnin. Nejvíc to ovšem schytal jeho obličej. Navíc mu doktoři museli oholit jeho krásné dlouhé vlasy, kvůli operaci lebky a mozku. Teď mu holou lebku zdobila dlouhá rána po operaci. Také mu z lebky vedlo ICP čidlo, které měřilo nitrolební tlak, aby mohli doktoři včas zasáhnout, kdyby došlo k otoku mozku. V ústech měl upevněnou trubičku, která vedla k dýchacímu přístroji, na hrudi přilepené elektrody, které měřily srdeční činnost, v ...

„Už nikdy nedovol žádnému z těch ubožáků na sebe sáhnout,“ zavrčel Ray, když ráno vezl Jaydena a svoji matku z klubu. „Mezi těmi ubožáky může být můj budoucí druh. A pak většina z nich byla docela milá,“ odvětil Jayden a zívl si. Ray stiskl křečovitě volant až bylo s podivem, že ho nerozdrtil. „Byli milí jen proto, aby se ti dostali do kalhot. O nic jiného jim nešlo,“ Ray se musel hodně krotit, aby nezačal řvát. „Byl úplněk. Každému šlo jen o to jedno,“ pokrčil Jayden rameny. Ray vztekle zaskřípal zuby. Ale nemohl na to nic říct, protože v tomto měl Jayden pravdu. Přesto ho představa Jaydena s některým z těch chlapů doháněla k zuřivosti. Měl chuť Jaydenem pořádně zatřást, aby si uvědomil, že by si měl vybrat někoho, kdo je ho hoden, někoho jako je on sám. „Co děláš? Chceš nás zabít?“ vykřikla Rayova matka, když Ray, šokovaný svojí poslední myšlenkou, prudce dupnul na brzdu a nebýt bezpečnostních pásů, tak by všichni tři proletěli předním sklem. Ray jí ovšem neodpověděl a zmateně...