Smečka - kapitola 11

„Už nikdy nedovol žádnému z těch ubožáků na sebe sáhnout,“ zavrčel Ray, když ráno vezl Jaydena a svoji matku z klubu.

„Mezi těmi ubožáky může být můj budoucí druh. A pak většina z nich byla docela milá,“ odvětil Jayden a zívl si.

Ray stiskl křečovitě volant až bylo s podivem, že ho nerozdrtil.

„Byli milí jen proto, aby se ti dostali do kalhot. O nic jiného jim nešlo,“ Ray se musel hodně krotit, aby nezačal řvát.

„Byl úplněk. Každému šlo jen o to jedno,“ pokrčil Jayden rameny.

Ray vztekle zaskřípal zuby. Ale nemohl na to nic říct, protože v tomto měl Jayden pravdu. Přesto ho představa Jaydena s některým z těch chlapů doháněla k zuřivosti. Měl chuť Jaydenem pořádně zatřást, aby si uvědomil, že by si měl vybrat někoho, kdo je ho hoden, někoho jako je on sám.

„Co děláš? Chceš nás zabít?“ vykřikla Rayova matka, když Ray, šokovaný svojí poslední myšlenkou, prudce dupnul na brzdu a nebýt bezpečnostních pásů, tak by všichni tři proletěli předním sklem.

Ray jí ovšem neodpověděl a zmateně hleděl před sebe. Co ho to jen napadlo? Není přece možné, aby Jaydena považoval sebe hodného! Vždyť je to jen puberťák! Je sice dobrý v posteli a má krásné tělo a roztomilý obličejík, ale to je přece všechno.

„Rayi? Děje se něco?“ matčin hlas pronikl do jeho myšlenek a vytrhl ho z jeho strnulosti.

„Ne, nic. Omlouvám se!“ zamumlal a znovu se rozjel.

Jeho matka i Jayden si ho starostlivě a zároveň udiveně prohlíželi.

„Rayi, zlatíčko, jsi v pořádku?“ zeptala se ho matka.

„Proč bych neměl být?“ odpověděl otázkou Ray.

„Chováš se podivně,“ řekla matka.

„Nechovám,“ odporoval Ray.

Matka už na to nic neřekla, jen si ho podezřívavě prohlédla a pak se přes zrcátko vztekle podívala na Jaydena. To on je toho všeho příčinou! To on může za Rayovo podivné chování!

Konečně dojeli domů. Ray zaparkoval a pak z auta vystřelil jako namydlený blesk a urychleně zmizel v domě ještě dřív, než jeho matka s Jayden stačili vystoupit.

Když Jayden vystoupil z auta, vydal se k domu, ale Rayova matka ho popadla za paži a zadržela ho tak.

„Já vím o co ti jde a měl bys s tím přestat!“ zasyčela na něj.

„Co? Nevím o čem to mluvíte,“ pohlédl na ni nechápavě Jayden.

„Jen se nedělej. Moc dobře vím, že chceš Raye dostat. A nejenom do postele. Chceš ho jako druha. Ale to se ti nepodaří. Ty totiž Rayovi nesaháš ani po kotníky. Takže s tím přestaň! Sbal nějakého betu z jiné smečky, staň se jeho druhem a odejdi!“ zavrčela mu z těsné blízkosti do obličeje.

„Proč bych měl? Tady se mi líbí a o Raye mám opravdový zájem,“ vyškubnul se jí Jayden ze sevření.

„Och jistě. Už jednou jsi měl být druhem alfy, že? Ochutnal jsi moc a teď bys ji chtěl znovu. Ale jak už jsem řekla, to se ti nepodaří!“ žena se otočila a odcházela z domu.

„Opravdu si myslíte, že mi jde jen o moc? Nenapadlo vás, že důvod, proč se o vašeho syna snažím, je ten, že ho miluju?“ v Jaydenově hlase byla slyšet upřímnost a rozhodnost.

„Nevěřím ti!“ prohlásila matka, po chvíli kdy na něj jen tiše hleděla.

„To nemusíte. Stačí když mi bude věřit Ray. Protože to na jeho názoru záleží nejvíc,“ s tím se Jayden otočil a odcházel k domu.

Ray, který celou dobu stál u dveří, které nechal pootevřené a vyslechl tak celou konverzaci, vyběhl po schodech a zavřel se ve své ložnici, ve které padl na postel.

„On mě miluje!“ zašeptal a zamyšleně hleděl do stropu, zatímco hrudí se mu rozlilo příjemné teplo.

Ray se to teplo snažil ignorovat, povzdechl si a zamračil se.

„Nesmím mu dávat falešné naděje!“ zašeptal si sám pro sebe.

A v té chvíli se rozhodl. Bude se mu vyhýbat jak jen to půjde a o úplňku si ho už ani nevšimne. Ať jeho potřeby uspokojí někdo jiný.

***

Když se druhý den vrátil Ray z venku, kde si byl zasportovat, ucítil nádhernou vůni, linoucí se z kuchyně. Zamířil tam a překvapeně zůstal stát mezi dveřmi.

„Zdravím!“ zazubil se na něj Jayden, který cosi kuchtil u kuchyňské linky, oblečený jen do obtažených jeansů a kuchyňské zástěry.

„Co to tady provádíš?“ zeptal se Ray a vstoupil do kuchyně.

„Dělám oběd,“ odpověděl Jayden a zazubil se, když se Ray zvědavě přiblížil, aby mohl nahlédnout do hrnců a do trouby.

Ray málem zasténal a musel několikrát polknout, aby nezačal slintat, když zjistil, že Jayden dělá jeho nejoblíbenější jídla. V troubě prskala vepřová pečeně, v hrncích se vařila rýže a masový vývar a na lince byl připravený jahodový koláč, který čekal jen na to, až bude dán do trouby a upečen.

„Spokojený?“ usmál se Jayden.

Ray se zmohl jen na přikývnutí.

„Bezva. Tak si běž dát sprchu, já to tady zatím dodělám a pak si dáme oběd,“ zasmál se Jayden a vystrkal Raye z kuchyně.

Ray zůstal stát na chodbě, zíral na dveře od kuchyně a snažil se pochopit, co se to právě stalo. Po chvíli marného snažení to vzdal a zamířil do sprchy, aby ze sebe spláchl pot a trochu se osvěžil.

***

„Tedy to bylo výborné,“ zafuněl Ray a poplácal se po břiše.

Jídlo, které Jayden uvařil, bylo tak výborné, že si od všeho nejméně třikrát přidal a nyní byl nacpaný k prasknutí.

„To maso bylo nedopečené, rýže nedovařená a vývar byl přesolený. A o tom koláči snad ani nebudu mluvit,“ odfrkla si jeho matka.

Ostatní se na ni překvapeně podívali. Nechápou, co se jí nelíbilo, vždyť to jídlo bylo opravdu výborné a navíc bylo od Jaydena hezké, že vyvinul snahu a uvařil.

„To není pravda. Všechno bylo perfektní,“ zastal se Jydena Rayův bratr.

Ostatně Jayden byl velmi milý a tak ho on i jeho manželka vzali na milost. Ray přikývl a zíral na svou matku vražedným pohledem.

„No, jestli už všichni dojedli, tak já se vrhnu na umytí nádobí,“ vstal Jayden a začal sbírat použité nádobí ze stolu.

„Já ti pomůžu,“ vstala i Rayova švagrová a jala se mu pomáhat.

„Díky!“ usmál se na ni Jayden.

***

Jayden šel lesem a slastně se nadechl svěžího večerního vzduchu. Usmál se, dnešní den se vydařil. Po dobrém obědě se mu podařilo vytáhnout Raye k vodě, kde si zaplavali a dost se ve vodě i vyřádili. A to tak moc, že po příchodu domů Ray padl na pohovku k televizi a už se odtamtud nehnul. A tak se Jayden rozhodl pro krátkou procházku lesem před večeří.

Zpozorněl, když kousek před sebou zaslechl dětské hlásky. Vydal se tím směrem a po chvíli narazil na skupinku několika dětí, které si hrály a vesele se smály. Sedl si na spadlou kládu a tiše je s úsměvem sledoval. Po chvíli ale zaslechl praskot větviček a šustění křoví. Postavil se a ostražitě se zahleděl směrem, odkud ty zvuky vycházely. Koutkem oka zahlédl, že i děti ty zvuky zaznamenaly, přestaly si hrát, semkly se do skupiny za jeho zády a vystrašeně hleděly tím samým směrem, co on.

Náhle z křoví před nimi vylezla žena. Jayden se zajíkl. Žena na sobě měla špinavé a roztrhané oblečení, její tmavě hnědé dlouhé vlasy byly zacuchané, obličej i ruce měla špinavé stejně jako oblečení, její bosé špinavé nohy byly pokryté zaschlou i čerstvou krví, z rozpraskaných a zkrvavených úst jí tekly sliny a jantarové oči těkaly sem tam.

Jayden okamžitě věděl, co ta žena je zač. Byla to vlkodlačice vyhoštěná ze své smečky, která zešílela v důsledku neukojené touhy při úplňku. Jayden se zachvěl, uvědomil si totiž, že on i mláďata za ním jsou ve smrtelném nebezpečí, protože šílený vlkodlak zabíjí vše živé, co se mu postaví do cesty. Vlkodlačice zavřeštěla a vrhla se na Jaydena. Ten se jí vyhnul a ona narazila do stromu.

„UTÍKEJTE!“ zařval Jayden na strnulá mláďata za sebou.

Ta na nic nečekala a okamžitě se dala na útěk. Jayden je následoval, ale držel se za nimi, aby je měl v dohledu a aby sloužil jako ochranný val.

Vlkodlačice za nimi znovu zavřeštěla a rozběhla se za nimi. Po pár metrech se odrazila a skočila Jaydenovi na záda. Ten to neustál a spadl na zem se šílenou vlkodlačicí na sobě. Začal sebou škubat, ve snaze ji ze sebe setřást a podařilo se mu pod ní přetočit na záda. Vlkodlačice vítězoslavně vycenila zuby a začala chlapce pod sebou kousat a škrábat. Jayden po chvíli vzdal svoji snahu odstrčit ji a začal si rukama chránit obličej a krk. Vlkodlačice spatřila kousek od sebe docela velký káme, ušklíbla se a vzala ho do ruky. Poté se napřáhla....

Mláďata mezitím doběhla zpět do vesnice, kde všechny zalarmovala. Dospělí popadli vše, co mohlo sloužit jako zbraň, od pistolí přes nože až po různé kameny, zdravotníci popadli své zdravotnické pomůcky a všichni se rozběhli do lesa. Možná Jaydena neměli rádi, ale tohle mu nepřáli. Navíc chránil mláďata. Nemluvě o tom, že ona šílená vlkodlačice představovala hrozbu pro celou vesnici. Netrvalo dlouho a onu šílenou ženštinu našli, jak klečí na bezvládném Jaydenovi a hlava nehlava ho bije kamenem, který byl už celý pokrytý krví, stejně jako její ruce a šklebící se ústa.

Několik mužů se na ni okamžitě vrhlo a za jejího strašného vřískotu ji odtáhli od Jaydena a sebrali jí kámen. Vlkodlačice vřískala a z úst jí začalo vytékat ještě více slin. Mezitím se k Jaydenovi vrhli zdravotníci a začali zjišťovat škody. Chlapec byl potlučený, pokousaný a poškrábaný, z hlavy mu tekla krev z otevřené rány a vypadalo to, že některé kosti nevydržely bití a byly minimálně nalomené.

„Jak je na tom?“ přiběhl ke zdravotníkům Ray a s úděsem si Jaydena prohlížel.

„Nevypadá to dobře. Musí okamžitě do nemocnice,“ řekl jeden ze zdravotníků.

„Dobře. Postarejte se o něj. A v nemocnici ať dostane tu nejlepší péči,“ rozkázal Ray a sledoval, jak zdravotníci Jaydena doošetřovali, nasadili mu krční límec, znehybnili ho pomocí vakuové matrace, naložili na nosítka a zmizeli.

Otočil se k mužům, kteří mezi sebou drželi stále vřískající vlkodlačici, která sebou škubala, kopala, kousala a šíleně trhala hlavou.

Rayovi se vztekle zablýsklo v očích a otočil se k myslivci, který stál vedle něj.

„Dej mi pušku,“ rozkázal.

Myslivec okamžitě uposlechl a předal svoji pušku alfovi. Ten si ji převzal, namířil hlaveň na vlkodlačici a stiskl spoušť. Vlkodlačice strnula a nevěřícně sledovala ránu na své hrudi, ze které se vyřinula krev a tělem se jí začala šířit pálivá bolest. Po chvíli ji její nohy již neunesli a ona klesla k zemi. Ray k ní přistoupil a znovu na ni namířil. Opět vystřelil. Vlkodlačice zachrčela a tělem se jí začal šířit chlad a smrt po ní lačně natáhla své paže. V té maličké chvíli než vydechla naposledy se její mysl vyjasnila a šílenství ustoupilo.

„Děkuji, že...jste mě....zastavil!“ vydechla z posledních sil a poté zavřela oči a odevzdala se věčnému spánku.

Ray na mrtvou ženu před sebou chvíli hleděl, než natáhl ruku s puškou. Myslivec si ji vzal beze slova zpět.

„Zjistěte, odkud pocházela a pohřběte ji,“ řekl neadresovaně, zatímco stále hleděl na mrtvou.

Poté se otočil a odešel. Jakmile byl ale všem z dohledu, tak se rozběhl a zamířil k nemocnici. Musí zjistit, jak na tom Jayden je! Při představě, že by na tom byl velmi vážně a zůstal potom zchromlý či dokonce zemřel, se mu svíralo srdce úzkostí a strachem.

„Ne, on bude v pořádku a bude žít,“ okřikl sám sebe před nemocnicí a už chůzí vešel dovnitř.