Mým čtenářům

 Omlouvám se, že nebylo dlouhou dobu nic přidáno. V práci jsme totiž měli blázinec a celý prosinec až do současnosti jsme chodili přesčasy. Kvůli tomu jsem neměla čas psát. Ale už se vše srovnalo a tak už bych na psaní čas mít měla. Ještě jednou se omlouvám a doufám, že budete mít pochopení a odpustíte mi.

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Elfský princ - kapitola 9

Aranel zívl a otevřel oči. Překvapeně zamrkal, když zjistil, že se škvírou v závěsech prodírá denní světlo. Nadzvedl se a zkoumavě hleděl na tu škvírku hleděl. Natáhl ruku a závěs poodtáhnul. Překvapeně vydechl, když zjistil, že zatímco závěsy kolem postele byly zatažené, závěsy u oken byly naopak roztažené. „Dobré ráno, moje spřízněná duše,“ zašeptal mu do ucha hlas a poté ucítil, jak se k němu natisklo tělo jeho manžela, jeho paže ho objaly kolem pasu. Dech se mu zadrhl a on strnul. Nevěděl, co má udělat. Nechtěl se otočit a pohlédnout na svého manžela a zjistit tak, kdo jím je a zároveň byl hrozně zvědavý. „Nepodíváš se na mě?“ zeptal se jeho manžel tiše. „Ne. Nechtěl...nechtěl bys odejít? Nechci vědět, kdo...kdo jsi,“ špitl Aranel. „Proč ne?“ zeptal se jeho manžel a Aranel ucítil jemný polibek na rameni. Aranel neodpověděl. Nevěděl jak. Nemohl vysvětlit, co všechno cítil. „Podívej se na mě, prosím! Araneli,“ vydechl jeho manžel. Aranel se zachvěl, když zaslechl své jméno vy...
Další informace

Student - kapitola 15

„Máma je tady,“ vešel do kuchyně s úsměvem Tom. Obě děti zavýskly, vyskočily od stolu a hnaly se ke dveřím. Tom šel s nimi a otevřel domovní dveře a na dálku i branku. „Nazdar brácha!“ zavolala Marie, otevřela branku a přitancovala ke dveřím. „Ahoj! Prosímtě, co to táhneš?“ pokynul Tom ke krabici, kterou Marie drží v rukou. „Schwarzwaldský dort,“ mrkla na něj Marie. „Mamí,“ protlačily se kolem Toma Anna a Wilhelm a vrhly se ke své matce. „Zlatíčka moje! Měly jste se se strejdou dobře?“ dřepla si Marie a své děti objala. „Ano,“ pokýval hlavou Wilhelm. „A ten druhý strejda nám udělal tousty a ke snídani nám namazal chleba takovou dobrou marmeládou a udělal nám kakao,“ pochlubila se Anna. „Jo a taky si s námi hrál,“ přidal se svou troškou do mlýna Wilhelm. „No to je druhý strejda moc hodný,“ usmála se Marie a zvedla se. Obě děti s ní souhlasily a zatímco šli všichni 4 do domu, jí nadšeně vykládaly, co všechno předchozí den a večer dělaly. „Ahoj Lucasi!“ pozdravila ho, když veš...
Další informace

Noční květ - kapitola 1

„Roxone, můj synu, dnes je ti už patnáct let. Dnešním dnem oficiálně končí tvoje dětství a začíná dospívání. Tím se pro tebe hodně věcí změní, ale hodně jich zároveň zůstane stejných. Přeji ti tudíž všechno nejlepší! Na Roxona!“ pozvedl stojící Lar číši s vínem k přípitku a pohlédl na svého mladšího syna. Roxon vyrostl do krásy, měl jemné rysy obličeje, rovné černé vlasy, které mu spadaly až k lýtkům, tmavě modré oči, které zdědil po matce a světlou pleť, kterou zase zdědil po svém otci Rubínovi, což ho v Mahasu činilo naprosto unikátním. Rubínova světlá pleť byla ostatně způsobena tím, že původem nepocházel z Masahu ale ze severního království Dotor. „Na Roxona! Všechno nejlepší!“ pozvedli své číše i ostatní. Roxon, se jen zářivě usmíval a pohledem přejížděl po všech účastnících jeho narozeninové oslavy. Nebylo jich mnoho, byli zde pouze jeho rodiče a bratr, ale to mu stačilo. Neměl rád velké oslavy, kde byly desítky hostů. Uslyšel otevření dveří, tak se ohlédl tím směrem a oči se...
Další informace