Peruji.cz

Akvan došel do trůnního sálu, kde na něj čekal jeden z jeho vojevůdců. „Doufám, že je to důležité. V mé ložnici je rozkošný koloušek a já se nemohu dočkat až si ho přivlastním,“ řekl a hleděl na svého vojevůdce zamračeným pohledem. „Ano, pane. Jak jistě víte, po nedávném útoku máme nedostatek vojáků,“ začal vojevůdce. „Ano, to vím. Rozkázal jsem abyste naverbovali nové,“ vyštěkl Akvan. „To je právě problém. Všechny bojeschopné muže i ženy jsme naverbovali již předtím a nyní není již koho verbovat. Ve vašich vesnicích a městech zůstali jen nemocní, ti jež byli prohlášení za neschopné boje, starci a děti,“ zahleděl se vojevůdce Akvanovi pevně do očí. Akvan zavrčel a otočil se k vojevůdci zády. Díky tomu si nevšiml, že se vojevůdce ohlédl k pootevřeným dveřím, kam právě přišel starý sluha a dával vojevůdci znamení. Vojevůdce přikývl a pousmál se, chlapec uprchl a přesně o to šlo. Se starým sluhou měli plán, on měl odlákat Akvanovu pozornost a zdržet ho na tak dlouho, aby měl starý sl...

Amaymon se zachvěl a víc se zachumlal do deky, do které byl zabalen a zahleděl se do hořícího krbu. „Tady, ať se zahřeješ,“ Amaymon vzhlédl k démonce, která mu podávala šálek s kouřící tekutinou. „Děkuji, Meruhesae!“ usmál se na svou hostitelku a převzal si šálek. Meruhesae, démonka ke které ho vzali vodní démoni a která ho nyní hostila ve svém sídle. Meruhesae pohodila svými stříbřitými vlasy a posadila se vedle něj. „Meruhesae, mohu se na něco zeptat?“ pohlédl na ni Amaymon. „Právě jsi to udělal,“ zasmála se Meruhesae. Amaymon se také zasmál, ale stále na ni vyčkávavě hleděl. „Ptej se na cokoliv chceš,“ pobídla ho po chvíli Meruhesae. „Nejsem si jistý, jestli neblázním, ale mám dojem, jako by se tvé sídlo neustále měnilo. Například ten obraz na krbu. Když jsem se sem usadil, byl jsem si jistý, že na něm jsou vyzobrazeny květiny ve váze a nyní je tam obraz krajiny. Nebo ta kožešina před krbem. Před chvíli byla tmavě hnědá a nyní je šedá. Je něco takového možné?“ upřel na ni po...