Peruji.cz

Verrin se usmál a vkročil na nádvoří Agramonova hradu. Konečně! Dva dny po bitvě konečně s ostatními léčiteli ošetřil zraněné a mohl se vrátit domů. Zastavil se u sebe doma, kde se umyl, převlékl, najedl a trochu si odpočinul. A nyní se nemohl dočkat svého milovaného Amaymona. Úsměv mu zvlnil rty a on vešel do hradu. „Vítej Verrine!“ přivítal ho téměř za dveřmi Agramon. „Děkuji, příteli!“ usmál se na něj Verrin. „Měl jsi hodně práce,“ nadhodil Agramon. „Ano a bylo to náročné, ale všechny raněné jsme ošetřili. Doufám, že dlouho už nic takového nenastane,“ zadoufal Verrin. „I já v to doufám,“ souhlasil Agramon. „Rád se za tebou později zastavím, abychom si mohli popovídat. Teď bych ale rád viděl Amaymona, je tu?“ pohlédl Verrin za Agramona. „Je u sebe,“ odpověděl Agramon. „Děkuji!“ pokývl mu Verrin a rychlým krokem se vydal k Amaymonovým komnatám, aby svého milovaného sevřel v objetí a líbal ho tak dlouho, až by jeho rty byly opuchlé a citlivé. Zastavil se u dveří Amaymonových k...

Agramon stál u okna a hleděl do noci. Zkušenost se sny s Meruhesae byla zajímavá a zároveň i strašidelná, ale že to co Amaymona vyděsilo nebyl sen, ho vyloženě děsilo. Povzdechl si, odvrátil se od okna pohlédl na Amaymona spícího v jeho posteli. Vypadal klidně a spokojeně a Agramona zajímalo, zda se jeho podvědomí vrátilo do snu s loďkou a jezerem, ale sám se do Amaymonových snů dostat nemohl a Meruhesae již odešla. „Co nás ještě čeká? Čím vším si ještě budeš muset projít?“ zeptal se tiše a pohladil Amaymona po vlasech. Amaymon se jen zavrtěl a spokojeně zavrněl, ale neprobudil se. Agramon se jemně pousmál a vlezl si do postele. Pohodlně se uvelebil a přitáhl si Amaymona do náruče. Přesto že byl vyděšený a jeho mysl ovládaly obavy o mladšího bratra, vyhrála únava a Agramon rychle upadl do spánku. Amaymon se ovšem po chvíli zavrtěl a probudil se. Zmateně se rozhlédl, poslední na co si vzpomínal, byl příchod Meruhesae a její slib, že mu pomůže. Také si vzpomínal, že mu pomohla usnout,...