Pán démonů - kapitola 17

Verrin se usmál a vkročil na nádvoří Agramonova hradu. Konečně! Dva dny po bitvě konečně s ostatními léčiteli ošetřil zraněné a mohl se vrátit domů. Zastavil se u sebe doma, kde se umyl, převlékl, najedl a trochu si odpočinul. A nyní se nemohl dočkat svého milovaného Amaymona. Úsměv mu zvlnil rty a on vešel do hradu.

„Vítej Verrine!“ přivítal ho téměř za dveřmi Agramon.

„Děkuji, příteli!“ usmál se na něj Verrin.

„Měl jsi hodně práce,“ nadhodil Agramon.

„Ano a bylo to náročné, ale všechny raněné jsme ošetřili. Doufám, že dlouho už nic takového nenastane,“ zadoufal Verrin.

„I já v to doufám,“ souhlasil Agramon.

„Rád se za tebou později zastavím, abychom si mohli popovídat. Teď bych ale rád viděl Amaymona, je tu?“ pohlédl Verrin za Agramona.

„Je u sebe,“ odpověděl Agramon.

„Děkuji!“ pokývl mu Verrin a rychlým krokem se vydal k Amaymonovým komnatám, aby svého milovaného sevřel v objetí a líbal ho tak dlouho, až by jeho rty byly opuchlé a citlivé.

Zastavil se u dveří Amaymonových komnat a zaklepal na ně. Teprve po vyzvání vešel dovnitř.

„Amaymone!“ oslovil tiše svého milovaného, který seděl na okenním parapetu, hleděl ven a nepřítomně hladil Orobase, který seděl u něj.

Amaymon se na Verrina otočil. Verrinovi zmrzl úsměv na rtech. Amaymon na něj hleděl nic neříkajícím pohledem, neusmál se na něj a ani se mu nevrhl do náruče, jak očekával.

„Takže jsi svou práci již dokončil?“ zeptal se nezaujatě.

„Ano, dokončil,“ odpověděl Verrin a nejistě přistoupil blíž.

Amaymon přikývl a odvrátil se od něj. Verrin se zarazil. Byl Amaymonovým chováním zmatený.

„Stalo se něco?“ zeptal se.

„Stalo se hodně věcí,“ dostalo se mu nicneříkající odpovědi.

„Zlobíš se na mě?“ nedalo mu to a musel se zeptat.

„Ne, nezlobím,“ odpověděl Amaymon.

„Tak co se děje? Udělal jsem něco? Urazil jsem tě? Nebo jsem ti ublížil?“ snažil se Verrin zjistit, co se děje.

„Ne, nic takového,“ zavrtěl Amaymon hlavou.

„Tak co se děje? Amaymone, mluv se mnou!“ popadl ho Verrin za ramena a zatřásl jím.

Amaymon se na něj konečně podíval.

„Chci náš vztah ukončit,“ oznámil mu Amaymon.

Verrin šokovaně vytřeštil oči a měl pocit, jako by se jeho srdce rozbilo na tisíce malých kousíčků, které jen silou vůle držely u sebe.

„Cože?“ zaskřehotal doufajíc, že se přeslechnul.

„Chci náš vztah ukončit,“ zopakoval Amaymon.

Verrin na něj jen zíral a měl pocit, jako by se svět kolem něj hroutil.

„Proč?“ dostal ze sebe.

Amaymon se odvrátil, aby Verrin nezahlédl jeho slzy. Verrin nebyl jediný, kdo trpí. I jeho srdce pukalo bolestí, ale musel to udělat.

„Už tě nemiluju!“ prohlásil, ačkoliv se tou lží málem zadusil.

Verrin se zamračil a se zlostným pohledem Amaymona popadl za paže a násilím ho otočil k sobě.

„Tohle ti nevěřím! Tohle je lež!“ zavrčel.

„Je to pravda!“ odporoval Amaymon, ale slzy, které mu začaly stékat po tvářích ho zradily.

„Opravdu? Pak mi to řekni znovu! A do očí!“ vyštěkl Verrin.

Amaymon zatřásl hlavou a pokusil se znovu odvrátit.

„Ne, neodvracej se! Podívej se mi do očí a řekni mi, že mě už nemiluješ!“ zabránil v tom Verrin.

„Už tě n-nemiluju!“ zopakoval slabým a nepřesvědčivým hlasem Amaymon, zatímco se mu díval do očí.

„Amaymone, co se děje? Proč si vymýšlíš něco takového?“ Verrin nevěděl, co se dělo, ale rozhodně to bylo něco vážného.

„Verrine, prosím! Miluju tě! A právě proto musím ukončit všechno, co mezi námi je. Protože ti nechci způsobit trápení a bolest,“ rozvzlykal se Amaymon.

Verrin zjemnil svůj stisk kolem Amaymonových paží a přitáhl si ho do objetí.

„Řekni mi, co se děje, prosím!“ promluvil tiše.

„Nemůžeš to prostě nechat být a odejít?“ vzlyknul Amaymon.

„Ne, nemůžu. Pokud chceš ukončit náš vztah, tak to budu respektovat. Odejdu a už tě nebudu nikdy kontaktovat, ale řekni mi důvod. Protože bez řádného důvodu se tě nevzdám. Nikdy!“ odtáhl se Verrin a pevným pohledem se zahleděl do Amaymonových uplakaných očí.

Amaymon zavřel oči a silně stiskl víčka. Nedokázal to. Přísahal si, že bude tvrdý a nezlomný a vztah s Verrinem ukončí, aby Verrina ušetřil budoucího trápení, ale tváří v tvář Verrinovi to nedokázal. Znovu se rozvzlykal a mezi vzlyky Verrinovi vše řekl.

„A kvůli tomuto jsi chtěl ukončit náš vztah?“ zeptal se Verrin, když Amaymon domluvil.

„Chtěl jsem tě ušetřit trápení a bolesti. Vždyť co se mnou? Za pár měsíců zešílím a k čemu ti pak budu? Budeš uvězněn ve vztahu se šílencem,“ vyřkl Amaymon své obavy.

„To je mi jedno. Miluju tě a postarám se o tebe,“ pohladil ho Verrin po tváři.

„A jak dlouho tě bude bavit se o mě starat. Nepochybuju o tom, že to uděláš, natolik tě znám. Ze začátku se možná budeš starat z lásky, ale jak dlouho to bude trvat, než láska vymizí a ty se budeš starat pouze ze soucitu a z povinnosti. Budeš uvězněn ve vztahu, ze kterého nebudeš moci utéct. Budeš to vyčítat sobě i mě a budeš trpět. Nakonec se budeš modlit za moji smrt, aby sis mohl najít někoho jiného. A tohle nechci. Prosím Verrine, ukončeme náš vztah, odejdi, zapomeň na mě a najdi si někoho jiného, s kým budeš moci prožít šťastný a spokojený život,“ zahleděl se Amaymon úpěnlivě na Verrina.

„Ne Amaymone. Jak jsi říkal, máš několik měsíců než zešílíš. Nechceš tuto dobu prožít se mnou? Nechceš si vychutnat každou vteřinu naší lásky a prožít vše, co můžeš. I když tvá mysl zešílí, tyto vzpomínky už navždy zůstanou ve tvém srdci a ve tvé duši. A také v mém srdci a duši. A pak, říkal jsi, že ti Agramon slíbil, že se pokusí najít způsob, jak tomu zabránit. V tom mohu pomoci. Ostatně víc hlav víc ví a víc vyzjistí,“ vzal ho Verrin za ruce.

Amaymon vzlykl a vrhl se mu kolem krku. Verrin ho objal a zabořil tvář do jeho vlasů.

„Já tě neopustím,“ zašeptal.

***

Agramon vzhlédl od rozečtené knihy, když se dveře jeho komnaty otevřely a dovnitř vešel Verrin. Agramon na něj chvíli hleděl, ale pak knihu zavřel a odložil na stůl.

„Amaymon?“ jedno jediné slovo, které řeklo vše.

„Šel se projít do zahrady. Potřeboval si vyčistit hlavu a já si potřeboval promluvit s tebou,“ řekl Verrin.

„Takže ti to řekl,“ povzdechl si Agramon a rukou ukázal na křeslo naproti tomu svému.

„Ano, řekl,“ odsouhlasil Verrin a posadil se na nabízené místo.

„Co uděláš?“ položil Agramon otázku.

„Neopustím ho. Pomůžu vám najít způsob, jak udržet Amaymona příčetného a zabránit šílenství,“ odpověděl Verrin.

Agramon přikývl. Myslel si, že se takto Verrin zachová.

„Od chvíle, co jsem se to dozvěděl, hledám v knihách řešení. Ale mám pochybnosti. O nekromaterech a jejich schopnostech se jen mluví. Neexistují žádné písemné záznamy. A my máme tak málo času,“ začal si Agramon třít čelo.

„Nesmíme to vzdát. Dokud šílenství nepřevezme nad Amaymonem moc, tak máme naději,“ naklonil se k němu Verrin a v povzbudivém gestu mu stiskl rameno.

„Možná bychom mohli přizvat i Meruhesae. Amaymona má ráda a díky svým schopnostem nám může být užitečná,“ navrhl Agramon.

„Ano, přizvěte ji,“ ozval se ode dveří Amaymon, který přišel ze zahrady.

Verrin i Agramon souhlasně přikývli.

***

Meruhesae zavřela oči a ztěžka si povzdechla. Ruce svěsila podél boků a zatnula je v pěst, čímž zmačkala psaní, které jí před chvíli došlo od Agramona. Tušila, že je Amaymon nekromanter, ale doufala, že se ve svém tušení mýlí.

Otevřela oči a zahleděla se do ohně, který hořel v krbu. Měla Amaymona velmi ráda, v podstatě ho považovala za přítele, a byla odhodlaná mu pomoct.

„Věci mají tendenci se samy vyřešit. Na to nesmíme zapomenout. Stejně jako na to, že i v té nejtemnější tmě můžeme najít paprsek světla,“ zašeptala si pro sebe.

***

Amaymon ležel v posteli a hleděl do tmy. Na zádech cítil teplo Verrinova těla, které se k němu zezadu tisklo a slyšel jeho pravidelné oddechování. Povzdechl si a stiskl Verrinovu ruku, kterou ho Verrin objímal. Otočil se a zabořil obličej do Verrinovy hrudi. Verrin se ve spánku zavrtěl a obtočil kolem Amaymona obě své ruce. Amaymon se zhluboka nadechl a nasál Verrinovu vůni, která mu byla tak drahá. Jen to a Verrinova náruč odehnaly zoufalství, které se ho zmocňovalo.

Byl si jistý, že jejich snažení je zbytečné. Elila to řekla jasně, všichni nekromanteři zešíleli a nebyl způsob jak tomu zabránit. Ale na to on myslet nechtěl. Verrin měl pravdu, měl by si užít každou vteřinu, kterou si uvědomoval a měl by čas, který mu zbývá, trávit se svými nejmilovanějšími.

Zavřel oči a pokusil se usnout. Měl by se alespoň trochu vyspat.