Peruji.cz

Amaymon nahlédl do knihovny, kde Gressil trávil celé dny a jako houba nasával vědomosti z té zatracené knihy. „Jen pojď, mladíče. Již jsem dočetl,“ promluvil Gressil. Amaymon vyšel zpoza regálu a pomalu přešel k místu, kde Gressil seděl. Pohlédl na knihu, která ležela na stolku a zachvěl se. Měl pocit, jakoby z té knihy vycházel chlad a temnota a přesto ho lákala, vábila, slibovala. „Cítíš to, že? Její volání,“ promluvil tiše Gressil. „Cítím. Ale nepodlehnu. Nechci. Ta kniha je zlá,“ otřásl se Amaymon. „Jen hlupák odmítá vědomosti knih. A to jak dobré, tak i ty špatné,“ odfrkl si Gressil. „Jsou zde vědomosti, o které stojím. A ty máte vy a slíbil jste je mě naučit,“ v Amaymonově hlase byla slyšet jasná výzva. „Kdo jen tě naučil být tak drzý?“ zamračil se Gressil. Amaymon pouze hrdě nadzdvihl bradu a pevně se na Gressila zahleděl. „My svou část dohody dodrželi. Nyní je řada na vás,“ řekl Amaymon. „Pravda. No dobrá tedy. Ale ne dnes. Dnes jsem příliš unavený. Začneme zítra,“ vs...

Meruhesae se opřela o opěradlo křesla před krbem a povzdechla si. Pohlédla na knihy, které měla na stolku vedle křesla a znovu si povzdechla. Odvrátila pohled, zavřela oči a začala si masírovat spánky. Už několik dní nedělala nic jiného, než že ve své knihovně hledala knihy s tématy o nekromanterech či dokonce smrti, které pak četla, aby našla způsob, jak Amaymonovi pomoct, ale vše bylo zbytečné a jen jí to přivodilo silnou bolest hlavy. „Ach můj milý, jak tohle jen dopadne?“ zašeptala do prázdné místnosti a pootevřela oči. Právě totiž ucítila, že do jejího domova někdo vstoupil. „Nejkrásnější z nejkrásnějších, tak moc jsi mi chyběla,“ objevil se ve dveřích rozesmátý Leviathan. „Buď vítán, Leviathane!“ usmála se jemně Meruhesae a pokynula mu ke druhému křeslu. Leviathan se s úsměvem posadil a notně se napil z číše vína, která k němu připlula vzduchem. „Máš to nejlepší víno, jaké jsem kdy pil,“ mlaskl a natáhl se, aby číši odložil na stolek mezi křesly a přitom zavadil pohledem o ...