Pán démonů - kapitola 26
Agramon se opatrně plížil k domu. Na chvilku se zastavil a ohlédl se mezi stromy, kde byli poschovávaní ostatní. Překvapovalo ho, že nikde nebyla žádná past a že ani necítil ochranná či výstražná kouzla. Dostal se až k domu a opatrně otevřel dveře. Nic se nestalo a tak pomalu vstoupil dovnitř. „Tak někdo přeci jen přišel,“ ozval se výsměšný hlas. „Přece sis nemyslel, že na tebe nepřijdu,“ odpověděl mu Agramon stejným tónem. Gressil se jen uchechtl a vstal od stolu, u kterého doteď seděl. S posměšným pohledem přistoupil k Agramonovi. „Ty bys na mě nikdy nepřišel. Ne bez pomoci tvého bratříčka. A mrtvých,“ šklebil se Gressil. Agramon se zamračil. „Divíš se, jak to vím. I já mluvím s mrtvými, nejen tvůj bratříček. Ale musím říct, že mě překvapil. Nečekal jsem, že se naučí vidět aury, natož aby se naučil jak vyvolat mrtvé. To je velmi nečekaný, ale zajímavý vývoj,“ uchechtl se Gressil. „Můj bratr je schopnější než si myslíš,“ ucedil Agramon. I Amaymon schovaný ve stínech se mračil....