Student - kapitola 10

„Takže vy jste přišla domů a šla jste se vysprchovat. A když jste sešla dolů, tak jste našla svoji matku mrtvou a jejího přítele jak stojí nad ní a je celý od krve. Je to tak?“ zeptal se právník mladé blondýnky, jejíž vlasy jsou kudrnaté.

„Ano, přesně tak,“ přikývla dívka.

„Děkuji! Nemám další otázky,“ ukončil právník svůj výslech a s vítězným úsměvem směrovaným k Tomovi se usadil na své místo.

Tom jen povytáhl obočí a naklonil se k Lucasovi.

„Tenhle výslech nechám na tobě. Soudce už to povolil,“ řekl tiše.

„Cože? Ale co když to nezvládnu?“ znejistěl Lucas.

„Nechci se vám do toho motat, ale nemohl byste ten výslech vést vy. Ne že bych vašemu praktikantovi nevěřil, ale vy jste přeci jen zkušený právník a víte, jak vyslýchajícího znejistit,“ naklonil se k nim zpěvák.

„Já ti věřím,“ řekl Tom Lucasovi.

„Pane Puschbauere, máte vy nebo váš praktikant nějaké otázky nebo mám svědkyni propustit?“ oslovil Toma soudce.

„Máme otázky a můj praktikant provede výslech,“ postavil se Tom a odpověděl soudci.

Soudce přikývl a pokynul Lucasovi. Ten se postavil a na roztřesených nohách došel k svědkyni.

„Mohla byste nám popsat, jak jste strávila celý den?“ požádal Lucas svědkyni.

Ta na něj pohlédne znuděným a pohrdavým pohledem.

„Jistě. Ráno jsem vstala, nasnídala se, pak jsem si četla až do oběda. Při obědě jsem se naobědvala s matkou a pak jsem šla ven se svýma kamarádkama. Šly jsme na břišní tanec, tam jsme se i vysprchovaly, pak jsme si zašly do cukrárny na zákusek a popovídat si a nakonec jsme zašly na kosmetiku a ke kadeřnici. Ta nás obarvila a vyzkoušely jsme i trvalou,“ pokrčila rameny blondýnka.

„Řekněte mi, než jste šla k tomuto soudu, tak jste na trvalou znovu?“ zeptal se Lucas.

„Ne, to mám ještě z toho dne. Chcete tu kadeřnici doporučit?“ usmála se blondýnka.

„Ne, to nechci. Víte, jedno mi tady nesedí. Říkáte, že jste byla u kadeřnice na trvalé, kterou máte dodnes, ale přitom jste uvedla, že když jste se ten den vrátila, tak jste se šla osprchovat. Jenže to by vám ta trvalá slehla, protože po čerstvě udělané trvalé nesmíte vlasy několik dní namočit, aby vám trvalá neslehla. A předpokládám, že se vám vaše kadeřnice o tomto zcela jistě zmínila,“ povytáhl Lucas obočí.

„N-no, j-já....zmínila se,“ vykoktá ze sebe blondýnka.

„Takže jste určitě nebyla ve sprše, že? A když jste nebyla ve sprše, tak byste rozhodně slyšela výstřel a náš mandant by tak neměl čas schovat zbraň, že ano? Ale vy byste ten čas měla. Jen nechápu, proč jste zabila svou vlastní matku,“ zaútočil Lucas.

„Já nechtěla zabít svou matku. Já mámu milovala. Chtěla jsem zabít jeho. To já se do něj zamilovala, to já je pak seznámila a oni se zamilovali do sebe. Každou noc jsem pak poslouchala, jak si spolu užívají. A nejen to. Máma se mi přestala věnovat, už nebyla jen moje, teď svoji pozornost dělila mezi mě a jeho. Chtěla jsem zpátky to, co bylo předtím. Chtěla jsem mámu opět jen sama pro sebe, aby se věnovala jen mě. Říkala jsem jí to. A řeklal jsem to i jemu. A on mi řekl, že jsem rozmazlený spratek a že bych měla své mámě přát štěstí a že nejsem na světě jenom já. Tak jsem si koupila zbraň s tlumičem a pak čekala. Když se otevřely dveře, myslel jsem, že to je on a začala střílet. Pak jsem zjistila, že to byla máma a ne on. To jsem nechtěla, nikdy jsem to nechtěla,“ rozvlykala se dívka ke konci.

Lucas zůstal stát jako opařený. Nečekal, že se mu podaří ze svědkyně dostat přiznání k vraždě. Vykuleně se otočil k Tomovi. Ten na něj však překvapeně zíral stejně jako všichni ostatní v síni. Jako první se vzpamatoval soudce, který povolal ostrahu a nakázal jim odvést svědkyni do vazby a vzápětí vyhásil, že zpěváka zbavuje veškerých obvinění.

„Tak tohle by mě nenapadlo,“ poznamenal Tom.

„Mě taky ne. Nečekal jsem, že zrovna já z ní dostanu přiznání. U tebe bych se nedivil, ale já...to je neskutečné,“ nemohl se z toho Lucas ještě pořád vzpamatovat.

„A přesto se ti to povedlo. Je vidět, že z tebe jednou bude dobrý právník,“ poplácal ho Tom uznale po rameni.

„To ano. A já vám oběma moc děkuji! Teď díky vám bude mé jméno očištěno. A za to jsem vám neskonale vděčný,“ začal jim děkovat zpěvák.

„Je to naše práce,“ usmál se na něj Tom.

„Přesto vám nikdy nepřestanu být vděčný,“ řekl zpěvák, než se do síně nahrnuli novináři, kteří zpěváka obklopili a začali ho zpovídat.

„Půjdeme,“ usmál se Tom na Lucase.

Ten přikývl a oba odešli ze soudní síně.

„Večer půjdeme oslavovat, takže zítra nemusíš chodit na praxi. Ani já zítra do firmy nepůjdu,“ řekl Tom Lucasovi, když vyšli ze soudní budovy.

„Dobře. A kam půjdeme?“ zeptal se Lucas.

„Do klubu Star,“ odpověděl Tom.

„Tak se tam uvidíme,“ usmál se Lucas.

„Počkej! Na něco jsi zapomněl,“ zastavil ho Tom, když Lucas začal odcházet.

„Na co?“ zastavil se Lucas a nechápavě se na Toma podíval.

„Na tohle,“ usmál se Tom, popadl Lucase a vášnivě ho políbil.

Lucas zavřel oči a slastně vydechl. Objal Toma kolem ramen a vložil se do polibku.

„Chutnáš úžasně,“ vydechl Tom, když se oddálil od Lucasových úst.

Lucas se jen usmál a pak se opřel o Tomovu hruď a zavřel oči. Tom se také usmál a omotal kolem Lucase ruce. Lucas se po chvilce odtáhl a pohlédl do Tomových očí.

„Už musím jít,“ zašeptal Lucas, krátce líbl Toma na rty a odběhl.

Tom se usmál a nasedl do svého auta a odjel. Lucas mezitím došel na autobusovou zastávku a jel domů autobusem. Sotva však vstoupil do dveří, tak se málem srazil se svou babičkou.

„Ahoj! Tak jak ten případ dopadl?“ usmála se na něj babička.

„Dobře. Podařilo se nám odhalit pravého viníka a toho zpěváka osvobodit. Pravděpodobně to bude večer v televizi,“ oplatil jí Lucas úsměv.

„Tak to se večer musím podívat. Jsem na tebe tak pyšná,“ pohladila ho babička po tváři.

„Děkuji! Moc si toho cením. Ale teď už musím jít. Večer jdeme oslavovat, tak abych se stihl nachystat,“ řekl Lucas.

„Počkej chvilku! Zdá se mi, že máš trošičku nateklé rty. Neštíplo tě něco? Víš, že si na to musíš dávat pozor,“ zamračila se trošku babička a starostlivě na Lucase pohlédla.

„Ne, nic mě neštíplo,“ odpověděl Lucas a začervenal se při pomyšlení na to, co způsobilo, že má nyní oteklé rty.

„Ach tak. Žádné štípnutí, ale nejspíše pořádná pusa, viď? No měl bys ho někdy přivést. Ráda bych poznala milého mého vnuka,“ uvolnila babička obočí a trošku se zachichotala.

„Co? O čem to mluvíš? Žádného milého nemám,“ odporoval Lucas.

„Jen nepovídej. Takové věci poznám. A tvoje rty a červenání mluví samo za sebe. No ale už tě nebudu zdržovat. Jdi se připravit a užij si pak večer,“ pohladila babička Lucase po vlasech a zamířila do svého pokoje trošku si odpočinout.

Lucas za ní vyjeveně zíral a prsty si přejel po rtech. Pak se ale při vzpomínce na poslední polibek s Tomem pousmál a rozešel se k sobě do pokoje.

***

„Na další vyhraný případ,“ pozvedl Tom skleničku.

„Na další vyhraný případ,“ zopakovali po ně Lina a Lucas a přiťukli si s ním.

„Ale že to byla makačka, co? Už jsem ani nevěřila, že ho z toho vysekáte,“ poznamenala Lina po přípitku.

„Tak příště nepochybuj. Není případ, který bych já nevyhrál. Nebo tady Lucas,“ mrkl na Lucase Tom.

„Pravda na to jste příliš dobří,“ zasmála se Lina.

„Přesně tak,“ odsouhlasil jí to Tom.

„Co teď vlastně bude s tou holkou?“ zeptal se Lucas.

„No co? Půjde na pár let do chládku. Natvrdo a do té nejstřeženější věznice. A ještě k tomu dostane dost mastnou pokutu. Má na krku totiž nejen žalobu za vraždu, ale také za maření vyšetřování a za pohrdání soudem. A věř mi, že tu pokutu bude splácet hodně dlouho,“ pokrčil Tom rameny.

„Protože nemá právo na dědictví, když zabila svou matku. I když omylem,“ poznamenal Lucas.

„Správně. Vraždit se holt nevyplácí,“ ušklíbl se Tom.

„Svatá pravda,“ přikývla Lina.

„Jdeme tancovat?“ zeptal se Lucas, když pustili jeho oblíbenou písničku.

„To víš, že jdeme,“ souhlasil Tom a oba vyrazili na parket, kde se začali vlnit do rytmu hudby.

***

„Tralálálalalá,“ zpíval si Lucas po cestě, když seděl v Tomově autě a Tomův řidič je odvážel z klubu pryč.

„Koukám, že mladej toho dneska vypil trošku víc, co?“ zasmál se řidič.

„No jo, trošku to přehnal,“ přikývl Tom a stáhl zpátky Lucase, který se se smíchem vyklonil z otevřeného okýnka.

„Já chci vodkůůůů,“ vykřikl Lucas a znovu se začal smát.

„Vodku nemáme. Jediný co teď dostaneš je postel a spánek,“ zamručel Tom.

„Jsme tady,“ ohlásil řidič, když zastavil před Tomovým domem.

„Díky!“ poděkoval Tom, vystoupil z auta, obešel ho a z druhé strany vytáhl smějícího se Lucase.

„Zvládneš to?“ zeptal se řidič starostlivě, když viděl, jak se Lucas zakymácel a nebýt Toma, nejspíš by skončil na zemi.

„Jo, neboj. Tohle nic není,“ odmávl to Tom a navedl Lucase ke dveřím svého domu.

„A budeme zpívat a tančit až do ráná bílého,“ zanotoval Lucas.

„Jasně. Ale teď pojď,“ strčil ho Tom do domu a odvedl do ložnice, kde ho položil na postel.

Tímto manévrem ale probudil psi, kteří leželi ve svých pelíšcích a spali. Naštěstí se jen rozespale rozhlédli a zavětřili a když rozpoznali pach svého pána a Lucase, tak se zase klidně položili a usnuli.

„Ty mi tedy dáváš,“ povzdechl si Tom, když z Lucase, který se přetáčel na posteli ze strany na stranu, něco si pro sebe mumlal a smál se, stahoval jednotlivé kousky oblečení, až na košili a spodní prádlo.

Naštěstí pro něj netrvalo dlouho a Lucas velmi rychle usnul. Tom ho přikryl peřinou a z koupelny přinesl kbelík, pro případ že by se Lucasovi udělalo v noci špatně.

„Dobrou noc!“ zašeptal, políbil Lucase na rty a ulehl vedle něj.

Zalezl si pod peřinu, kterou kvůli její velikosti musejí sdílet, objal Lucase kolem pasu a s nosem zabořeným v jeho vlasech spokojeně usnul.