Student - kapitola 11

Tom se zavrtěl a pomalu otevřel oči. Usmál se při pohledu na Lucase, který má ruku a jednu nohu přehozenou přes něj a hlavu zavrtanou v jeho podpaží. Pak ovšem zaslechl zvuk, který měl na svědomí jeho probuzení. Opatrně ze sebe Lucase sundal, vstal a přešel k Lucasovu oblečení, které začal prohledávat, dokud nenašel jeho zvonící mobil. Povzdechl si a ohlédl se na Lucase. Ten něco zabrblal a přetočil se. Tom se usmál, Lucas je roztomilý, až mu bylo líto ho budit kvůli mobilu. Rozhodnutí trvalo jen vteřinku. Odvrátil se od Lucase a vyšel z ložnice na chodbu, kde na displayi stiskl tlačítko pro přijetí hovoru.

„No konečně. Lucasi, kde jsi? Jsi v pořádku? Proč jsi nám nezvedal telefon?“ ozval se z telefonu okamžitě vyděšený hlas Lucasovi matky, ve kterém je ale slyšet i úleva.

„Promiňte, ale nejsem Lucas. Ten ještě spí,“ zarazil ji Tom.

„Cože? Kde je? A kdo jste vy?“ do Elsina hlavu se opět vloudil strach.

„Jsem Tom Puschbauer, Lucasův mentor na praxi,“ představil se Tom.

„A vy jste zároveň i Lucasův přítel?“ zeptala se Elsa.

„Dá se to tak říct. Ale nemusíte se bát, Lucas je v naprostém pořádku. Večer se akorát opil a tak jsem ho odvezl k sobě, abych na něj dal pozor. Až se probudí a dá se trochu do pořádku, tak se vrátí,“ usmál se Tom.

„Podívejte, nechci být nepříjemná a nechci vás urazit, ale neudělal jste Lucasovi něco? Nevyužil jste jeho stavu a nezneužil ho?“ i přes telefon šel v Elsině hlase vycítit chlad.

„No dovolte, za prvé nejsem žádný násilník a za druhé nejsem ani takový ubožák, abych využil něčí opilosti a dělal s ním kdoví co. Až se Lucas rozhodne, že postoupíme dál, tak to bude jeho vlastní rozhodnutí neovlivněné alkoholem. Jediné, co jsem udělal, bylo, že jsem ho uložil do postele a nechal spát a jediným mým proviněním bylo, že jsem ho ve spánku objal. Nic víc, nic míň,“ Tom byl rozzlobený.

„Omlouvám se, ale víte, máme o Lucase opravdu strach. Kdysi se mu stalo něco hrozného a...“ začala se Elsa omlouvat.

„Vím, co se mu stalo. A právě proto bych mu nijak neublížil, naopak chci ho chránit,“ přerušil ji Tom.

„To je dobře. A mohu vás o něco poprosit?“ v Elsině hlase se objevila nejistota.

„O co?“ zeptal se Tom.

„Až se Lucas probudí, mohl byste mu vyřídit, aby mi zavolal. Nebo jeho otci či babičce? Prostě někomu z nás?“ zeptala se Elsa.

„Jistě. Vyřídím mu to,“ usmál se Tom a zloba ho pomalu opouštěla.

„Děkuji! Nashledanou!“ rozloučila se Elsa.

„Nashledanou!“ odpověděl Tom a zavěsil.

Poté se vrátil zpátky do ložnice a musel se zasmát, když uviděl, že během jeho nepřítomnosti se Lucas obložil všemi polštáři, co na posteli byli a nahrabal si pro sebe všechnu peřinu, kterou je zčásti přikrytý a zčásti ji objímá. Opatrně, aby ho nevzbudil, se Tom posadil na kraj postele, sklonil se nad ním a lehce ho políbil. To už k němu ale přišli i psi, kteří do něj s kňučením strkali čumáky.

„Copak bando? Chcete jít ven?“ zeptal se tiše Tom.

Táhlé zakňučení pěti psů je mu dostatečnou odpovědí. Zvedl se a se psi v patách vyšel z ložnice, prošel do obýváku, kde otevřel francouzské okno a nechal je vyběhnout na zahradu. Poté se vrátil do ložnice a znovu se posadil k Lucasovi. Ten se začal pomalu probírat a rozespale na Toma zamžoural.

„Dobré ráno! Jak ses vyspal?“ usmál se na něj Tom a sklonil se pro polibek.

„Kde máš koupelnu?“ vyhrkl Lucas.

„Hned vedle ložnice,“ odpověděl zmatený Tom.

Po téhle odpovědi Lucas ihned vyrazil směr koupelna, vpadl do ní, sklonil se k záchodu a začal dávit obsah svého žaludku. Tom vešel za ním a přidržoval mu vlasy.

„To bude dobré! Jen to všechno vyhoď!“ uklidňoval ho.

Lucas dozvracel a zmoženě se posadil vedle záchodu a opřel se o zeď, přičemž si rukama objal nohy a obličej schoval mezi kolena. Tom spláchl a klekl si před Lucase.

„Cítíš se lépe?“ zeptal se.

Lucas zakroutil hlavou. Tom si povzdechl.

„Dojdu ti udělat kafe a připravit prášek na bolest hlavy, ano?“ řekl Tom.

Lucas přikývl. Tom se zvedl a vydal se ven z koupelny.

„Máš tady náhradní kartáček? Chtěl bych si vyčistit zuby,“ ozval se za ním Lucas.

„Ano, mám. Počkej chvilku,“ začal se Tom hrabat ve skříňce nad zrcadlem, kde nakonec našel ještě nevybalený kartáček.

Podal ho Lucasovi, který se odlepil od zdi, postavil se na nejistých nohách a vrávoravě přešel k umyvadlu.

„Děkuji!“ poděkoval Lucas a začal kartáček vybalovat.

Tom vyšel z koupelny a zamířil do kuchyně, kde do rychlovarné konvice napustil vodu a dal ji vařit. Mezitím než se uvařila, nalil trošku vody i do skleničky a vyloupl prášek proti bolesti a do hrnku nachystal kafe. Jakmile se voda dovařila, zalil jí kafe a všechno to dal na stůl. A to právě ve chvíli, kdy do kuchyně přišel i Lucas.

„Sedni si, vem si ten prášek a vypij kafe,“ řekl mu Tom, zatímco připravoval kafe i sobě.

Lucas se posadil a úlevně vydechl. Nohy měl tak rozstřesené, že měl pocit, že se pod ním každou chvíli podlomí. K tomu všemu měl žaludek jako na vodě a hlavu jako střep. Natáhl se pro prášek, vložil ho do úst a zapil troškou vody.

„Co vlastně dělám tady?“ zeptal se Lucas a vzal do rukou hrnek s kafem.

„V noci ses dost opil a já nevěděl, jestli u vás někdo je, aby se o tebe postaral a tak jsem tě vzal sem,“ odpověděl Tom.

„Och, ale my...my jsme...nic neto...nedělali, že ne?“ vzhlédl k němu nejistě Lucas a skousl si dolní ret.

„Ne, nic jsme nedělali. Jen jsem tě uložil do postele a nechal spát. Jen jsem si lehl vedle tebe a objal a to bylo všechno,“ zamračil se Tom.

„Promiň, já si všechno pamatuju jen velmi mlhavě a nebyl jsem si jistý, zda k něčemu nedošlo. A nemuselo jít hned o to,“ napil se Lucas kafe a chvilku čekal, zda to nevyzvrátí.

„Hm, a mimochodem volala tvoje máma. Prý máš někomu z rodiny zavolat, až se probudíš,“ odvedl Tom téma.

„Počkej, tys mluvil s mojí mámou?“ vytřeštil Lucas oči.

„No jo, mluvil. Volala ti a mě to vzbudilo. No a protože jsem tě nechtěl budit, tak jsem to zvedl. Měla o tebe docela strach,“ usadil se Tom naproti a upil ze svého kafe.

„Musím hned zavolat domů,“ zvedl se Lucas od stolu a běžel do ložnice najít svůj mobil. Na svou kocovinu si ani nevzpomněl.

Tom si povzdechl a znovu se napil kafe.

„Kde je tady nejbližší autobusová zastávka? Musím domů,“ vrátil se Lucas po chvíli.

„Žádná zastávka. Vypij to kafe a já tě odvezu,“ řekl Tom.

„Dobře,“ souhlasil Lucas a znovu se usadil u stolu.

„Jsou na tebe hodně naštvaní?“ zeptal se Tom.

„Ani ne. Ale mám se co nejdříve vrátit,“ odpověděl Lucas a napil se.

Tom přikývl a oba poté už v tichosti pili kafe.

„Můžu se u tebe ještě vyspchovat?“ zeptal se Lucas.

„Jasně. Kde je koupelna, víš. Ručníky jsou ve skříňce pod umyvadlem,“ řekl Tom.

Lucas poděkoval, zvedl se od stolu, hrnek od kafe dal do dřezu a odešel do koupelny. Tom se opřel o židli a zahleděl se oknem na zahradu, kde se proháněli psi a se štěkotem si hráli.

„Už jsem hotový,“ přišel do kuchyně, už oblečený a s vlhkými vlasy, Lucas.

„Dobře. Ještě si tam skočím já a pak už pojedeme, ano?“ vstal Tom a na chvilku Lucase objal.

Lucas přikývl a Tom se odebral do koupelny, aby si tentokrát dal sprchu on. Lucas umyl hrnky a skleničku a přešel do obýváku, kde se usadil v křesle. Zavřel oči a oddechnul si. Sprcha a prášek proti bolesti zabrali a on se cítil o hodně lépe. Ovšem, když na rukou ucítil zafunění, tak s leknutím oči otevřel. Hned nato se však usmál.

„Ahoj kluci!“ natáhl se a začal hladit psi, kteří proběhli francouzským oknem ze zahrady zpět do obýváku a okamžitě se přihrnuli k Lucasovi.

„Ale no tak, co to je? Zpátky na zahradu,“ vstoupil do obýváku Tom a začal psi vyhánět.

Těm se ale na zahradu moc nechtělo a tak si polehali a posedali na zem.

„Tak je nech. Oni se chtějí mazlit, že jo?“ sesunul se Lucas na zem a začal se se psi, kteří se k němu začali natahovat, mazlit.

„Já myslel, že chceš jet domů,“ zasmál se Tom.

„No jo, tak jdem,“ povzdechl si Lucas a vzápětí se usmál a vstal.

Naposledy pohladil psi a oba se vydali ven z domu. Venku nasedli do auta, Tom nastartoval a vydali se na cestu domů.

***

„Ahoj!“ vstoupil Lucas do obýváku, kde už seděla celá jeho rodina.

„No konečně. Příště nám dej vědět, že zůstaneš přes noc u svého přítele. Víš, jak jsme báli?“ přeběhla k němu okamžitě Elsa, která ho nejdřívě objala a poté mu vyčinila.

„Opil jsem se a zapomněl se ozvat. Příště už si na to dám pozor. Omlouvám se!“ sklopil Lucas kajícně hlavu.

„To doufám. Mohl jsi ležet někde ve škarpě nebo v nemocnici a my bychom o tom ani nevěděli. Víš, co se stalo posledně,“ pokáral ho se zamračením Gustav.

„No tak už ho nechte. Je zdravý a v pořádku. A to je to nejhlavnější, ne?“ zastala se ho babička.

„To je pravda. Ale teď by ses měl najíst,“ usmála se Elsa.

„Ne, to radši ne. Dneska radši jídlo vynechám. Je mi ještě trochu špatně,“ zakroutí Lucas hlavou.

„Po propité noci je to normální. Běž si ještě na chvíli lehnout, ať to zaspíš,“ poradila babička.

„To bude nejlepší,“ přikývl Lucas a zamířil do svého pokoje, kde se převlékl do pyžama, zalehl do postale a během chvilky usnul.