Student - kapitola 2

Lucas udýchaně vběhl do kanceláře, urychleně pozdravil Linu a vběhl do Tomovy kanceláře. Tom k němu vzhlédl a povytáhl obočí.

„Omlouvám se, zaspal jsem!“ vyhrkl zadýchaně Lucas.

„Naštěstí pro tebe jdeš ale včas,“ poznamenal Tom a sklonil hlavu k papírům před sebou.

Lucas by chtěl něco říct, ale potřeba popadnout dech je silnější. Předklonil se, ruce si opřel o kolena a zhluboka dýchal. Tom ho nenápadně pozoroval a prohlížel si ho. Lucas měl rozcuchané vlasy z běhu a rudé tváře. Hrudník se mu rychle zvedal a oči měl přivřené. Tomovi se z toho pohledu zadrhával dech a napadlo ho, že podobně by musel Lucas vypadat v posteli po divoké souloži. Olízl si rty a silou vůle podobné myšlenky potlačil.

„Příště řekni své přítelkyni, aby tě vzbudila dříve,“ poznamenal uštěpačně, když se Lucas narovnal.

„Nemám přítelkyni,“ zamračil se Lucas.

„Tak příteli,“ pokrčil Tom rameny.

„Nemám ani přítele,“ založil si Lucas ruce na hrudi.

Tom se opřel o opěradlo židle a zkoumavě na Lucase pohlédl.

„Takže jsi gay?“ otázal se napřímo.

Lucas jen přikývl a v duchu si už připravoval obhajovací proslov.

„Nebudu tě za to soudit a ani ti to vytýkat. Ostatně v tomhle ohledu jsem na tom stejně,“ ušklíbl se Tom.

Lucasovi spadla brada málem až na zem. Jestli něco nečekal tak to, že se jeho šéf přizná k homosexualitě.

„No...ehm...to je...překvapující,“ dostal ze sebe nakonec.

„Možná. Ale teď si pojď sednout vedle mě a nastuduj si tuhle složku,“ ukáže Tom na židli vedle sebe.

Lucas přikývl, obešel stůl, sundal si tašku, kterou si dal za sebe a posadil se. Tom k němu přesunul složku s nejnovějším případem, Lucas si ji převzal a začal číst.

„Chápu dobře, že dva bratři se hádají o dědictví?“ zamračil se Lucas, když ji celou pročetl.

„Ano, jejich rodiče zemřeli po dlouhé vleklé nemoci a podle jejich závěti má většinu majetku dostat jejich starší syn. To znamená dům, přilehlé pozemky, auto a většinu financí, což tvoří něco kolem 200 0000 euro. Ten mladší má dostat chatu, menší byt a asi 50 000 euro. No a tomu se to nelíbí a závěť napadl,“ pokrčil Tom rameny.

„A my ho zastupujeme,“ poznamenal Lucas.

Tom jen přikývl a koutkem oka si Lucase znovu prohlédl.

„Víš, že i přes svůj zvláštní vzhled jsi velmi přitažlivý?“ řekl.

Lucas k němu prudce vzhlédl, ta poznámka ho překvapila.

„Ehm, děkuji?“ zkusil nejistě.

Tom se ušklíbl a s rychlostí hada popadl Lucase za bradu.

„Když se takhle tváříš, tam mám chuť dělat s tebou velmi hříšné věci,“ zamručel tiše.

„C-co? Pusťte mě! Tohle si přece nemůžete dovolit!“ vytrhl se mu Lucas ze sevření a zamračil se na něj.

„A co přesně?“ usmál se na něj Tom.

„Sahat na mě a říkat takové věci,“ vyprskl Lucas.

„Tak za prvé, nesahal jsem na tebe nijak intimně a za druhé, zkonstatoval jsem jen fakta. A nic z toho není trestné,“ vrátil se Tom k papírům.

Lucas na něj zůstal vytřeštěně zírat. Zdálo se mu to nebo se právě stal obětí sexuálního obtěžování? Roztřásl se strachem. Hlavou mu probleskla bolestivá a traumatizující vzpomínka a nyní ho stojí veliké úsilí sedět v klidu vedle svého nadřízeného.

***

„Takže tvrdíte, že rodiče mého mandanta vás před svou smrtí navštívili a chtěli změnit závět?“ usmál se Tom na jejich svědka, kterým je jeden notář.

„Ano, já vypracoval nový návrh a už ho zbývalo jen podepsat, ale než to stihli udělat, tak zemřeli,“ přisvědčil notář.

„Můžete nám sdělit, co v novém návrhu stálo?“ zeptal se Tom.

„Jistě, stálo tam, že oba jejich synové mají dostat stejný podíl. Finance měly být rozděleny na půl a oba měli dostat polovinu domu, polovinu přilehlých pozemků, starší syn měl dostat auto a mladší chatu, která byla ve stejné hodnotě,“ sdělil notář.

„Děkuji! To mi stačí,“ oznámil Tom a vrátil se na své místo.

Právník protistrany se postavil a zamračeně přešel k notáři.

***

„Páni, to bylo tak vzrušující! Nemůžu tomu uvěřit,“ zajásal Lucas, když soud skončil.

Tom se nadechl a chtěl něco říct, ale přerušil ho klient, který mu se širokým úsměvem na tváři začal děkovat. To jeho bratr se na svého právníka rozkřikl, rozzlobeně bouchal do stolu a mračil se na ně.

„No měli bychom to jít oslavit,“ usmál se Tom, když jejich klient konečně odešel.

Lucas přikývl.

„Fajn. Oslava bude v klubu Stern,“ Tom spokojeně vytáhl mobil a obvolal své lidi, kteří s nimi na případu pracovali a nakonec zavolal i Lině.

Mezitím co telefonoval vyšli z budovy soudu a rozešli se každý jiným směrem. Lucas zamířil na nejbližší autobusovou zastávku, nasedl na autobus a rozjel se domů. Na oslavu se musí přece přichystat.

„Ahoj!“ zavolal do útrob přízemního domu, ve kterém žije s rodiči a babičkou.

„Ahoj! Jak bylo dneska na praxi?“ objevila se v chodbě starší žena s prošedivělými vlasy opírající se o hůl.

„Bezva. Byli jsme dneska u soudu a vyhráli jsme,“ pochlubil se nadšeně Lucas.

„Tak to ti gratuluju!“ usmála se na něj babička.

„Mamka s taťkou nejsou doma?“ zeptal se Lucas.

„Bohužel nejsou. Elsa volala, že je u nějaké složité operace a Gustav jel na prohlídku nějaké stavby,“ pokrčila babička rameny.

Lucas si povzdechl. Jeho rodiče na něj nikdy neměli moc času. Matka chirurg a otec stavební inženýr.

„Tak se jim pochlubím až zítra,“ usmál se trochu posmutněle.

„Vždycky jsem jim říkala, že v tomhle ohledu dělají chybu. Vždy se hnali za prací a penězi a o to nejcennější se moc nestarali,“ zamračila se babička.

„Na tom už nezáleží. No nic, musím se jít nachystat,“ obešel Lucas babičku a zamířil do svého pokoje.

„Kam se chystáš?“ zeptala se babička.

„Na oslavu vyhraného případu,“ otočil se k ní ještě Lucas.

„Tak to tě nesmím zdržovat,“ usmála se babička.

Lucas jí úsměv opětoval a zaplul do svého pokoje. Okamžitě ze sebe shodil oblek, který měl kvůli soudu a převlékl se do svého běžného oblečení. Tmavých kalhot, bílé košile s krajkovými rukávy, černé vesty, černočervený kabátec pod zadek a krajkovou vázanku. Poupravil si líčení, navoněl se, vlasy si stáhl do volného culíku přes rameno a na hlavu si dal cylindr. Ten ovšem po chvíli sundal a rozhodl se jít bez něho. Spokojený se svým vzhledem vyšel z pokoje a nakoukl do obýváku, kde se jeho babička dívá na film v televizi.

„Tak já jdu,“ oznámil.

„Bav se!“ popřála mu babička s úsměvem.

Lucas vyšel z domu a došel na zastávku MHD. Chvilku počkal než přijel autobus, nasedl do něj a rozjel se do centra města, kde se nachází klub Stern. Před ním už viděl partičku lidí včetně Toma a Liny. Pozdravil je a připojil se k nim. Tom si Lucase prohlédl a v duchu nad ním zaslintal.

„Moc ti to sluší,“ složil mu kompliment.

„Děkuji!“ usmál se na něj Lucas.

Tom se k němu s úšklebkem naklonil.

„Ten kabátec skvěle zdůrazňuje tvé přednosti,“ zapředl mu do ucha.

Lucas poplašeně ucukl a přistoupil raději blíž k Lině, která toho hned využila a začala plkat o bezvýznamných věcech. Tom se na Lucase ušklíbl.

„Tak když už jsme všichni, měli bychom jít dovnitř,“ řekl hlasitě.

Ostatní s ním nadšeně souhlasili a vydali se ke vstupu do klubu. Vyhazovač si je podmračeně prohlédl, nejdéle pohledem setrval na Lině a Lucasovi, ale v Tomovi jasně poznal nejúspěšnějšího právníka v zemi a tak bez námitek otevřel dveře a všechny pustil dovnitř. Tom všechny odvedl k baru, kde si poručil několik skleniček šampaňského, které si hned se svými lidmi rozebral.

„Na další úspěšně vyřešený případ!“ pozvedl Tom svoji skleničku k přípitku.

Ostatní zopakovali přípitek a napili se.

„Šéfe, zatancujeme si?“ zamrkala Lina na Toma.

Tom pokrčil rameny, odložil prázdnou skleničku a nechal se Linou odtáhnout na parket, kde se Lina okamžitě začala kolem něj vlnit v rytmu hlasité hudby. I většina ostatních zamířila na parket, kde si brzy našli tanečního partnera, ostatní včetně Lucase se usadili u baru, kde si nechali nalít dobré pití a sledovali zábavu na parketu a bavili se mezi sebou. Tom se po chvíli vymanil z Lininých spárů a usadil se u baru.

„Suché Martini, protřepat, nemíchat,“ houkl na barmana a usadil se na židli vedle Lucase.

Ten na něj úkosem pohlédl, pak se vrátil pohledem k parketu a upil ze svého drinku.

„Líbí se ti u nás?“ zeptal se po chvíli Tom.

„Docela ano. Je to tak jiné než v teorii. Myslím, že se toho u vás ještě hodně naučím,“ odpověděl Lucas.

„Mohu tě naučit hodně věcí. A nejen v zákonech,“ naklonil se k němu Tom.

„O to nemám zájem,“ odsekl Lucas.

„Jaká škoda. Jen hlupák odmítá vědomosti a zkušenosti zkušenějších,“ olízl si Tom rty a položil ruku na Lucasův kříž.

„Až se budu chtít naučit tyto zkušenosti, tak si na ně někoho najdu, ale momentálně nemám zájem,“ zavrčel Lucas a rázně ze sebe sundal Tomovu ruku.

„Já jsem trpělivý,“ usmál se Tom a napřímil se.

Lucas po něm šlehl pohledem. Čeho si ale ani jeden nevšiml, byla Lina, která moc dobře zaznamenala Tomovu důvěrnou polohu i jeho ruku na Lucasově kříži. Zamračila se, možná není z nejchytřejších, ale i ona si umí spočítat že jedna a jedna jsou dvě.

„Tak proto mi neustále odolává,“ zavrčela si pro sebe naštvaně a probodla Lucase pohledem.

Měla vizi, ve které byla Tomovou ženou a tím pádem bohatou paničkou, využívající výhody manželova jména a užívající jeho peněz. Vozila by se v luxusním autě, chodila by oblékaná v tom nejdražším, nejkvalitnějším a nejznačkovějším oblečení, ověšená drahými šperky a nechala by se zkrášlovat v těch nejluxusnějších kosmetických salonech a kadeřnictvích. A každé léto by létala do luxusních destinací v zahraničí. Jenže pokud je její šéf gay a očividně zatoužil po Lucasovi, tak se její sny právě rozplynuly. Naštvaně se usadila u baru. Navždy zůstane obyčejnou sekretářkou a nikdy si nebude moci dovolit věci, po kterých opravdu touží.

„Ale špatná nálada u takové kočičky? Mohl bych tě rozveselit,“ přitočil se k ní barman, který jí namíchal drink a svůdně se na ni usmál, v duchu si dělá zálusk na krásnou blondýnku, která vypadá, že je nezadaná.

„Odprejskni!“ vyštěkla na něj Lina, o obyčejného barmana ona nemá zájem.

Barmanovi zmizel úsměv z tváře a rychle se vytratil, přičemž Linu v duchu zasypával velice nelichotivými jmény.

Lucas se mezitím snažil odrážet Tomovi dvojsmyslné narážky a i jeho ruce.

„Už mám dost. Jdu domů,“ sklouzl ze židle, když už mu došla trpělivost.

„Odvezu tě,“ nabídl se Tom.

„Ne, děkuji! Pojedu autobusem,“ odmítl Lucas jeho nabídku.

„Je už po půlnoci, žádné autobusy už nejezdí,“ upozornil ho Tom.

„Tak pojedu taxíkem,“ pokrčil Lucas rameny.

„To se ti pěkně prodraží. Nech mě tě odvézt,“ postavil se Tom.

„Pil jste,“ ušklíbl se Lucas.

„A kdo říká, že budu řídit? No tak, považ, taxíky jsou drahé a kdybys šel pěšky, kdoví co by se ti stalo? Berlín není v noci nejbezpečnější. Úplně klidně by ti někdo mohl ublížit,“ natočil si Tom na prst pramínek Lucasových vlasů.

Lucas polkne. Tom měl pravdu. Už kdysi na svou lehkomyslnost doplatil a přišel o to nejcennější. O svou nevinnost.

„Tak dobře,“ vzpomínka na to, co se mu kdysi stalo, ho přinutila souhlasit.

„Výborně,“ usmál se Tom a společně s Lucasem zamířil k východu.

Před klubem už čekal Tomův soukromý řidič. Nasedli do auta a Tom řidiči nadiktoval Lucasovu adresu. Lucas si skousl spodní ret a očekával, že po cestě bude muset odrážet Tomovy dotěrné ruce a krotit jeho výpady. Tom ho ale překvapil, celou cestu mlčel a ani prstíčkem se ho nedotkl. Lucas neví, co si o tom má myslet. V klubu to byla jen provokace a ve skutečnosti o něj Tom nemá zájem? Je-li to tak, pak se mu velmi ulevilo.

„Děkuji za odvoz! Dobrou noc!“ usmál se na Toma, když stanuli před jeho domovem a vylezl z auta.

„Dobrou noc!“ popřál mu Tom.

„Ten kluk se ti líbí, co?“ uchechtl se řidič.

On jediný si tohle může k Tomovi dovolit. Jsou to bývalí spolužáci ze střední školy a dá se říct, že i přátelé.

„To tedy ano. A brzy ho dostanu. Už se té jeho těsné prdelky nemůžu dočkat,“ zachechtal se Tom.