Student - kapitola 5

Lucas přivřel oči a zavrtěl se do rytmu hudby. Vzápětí na bocích ucítil stisk rukou svého tanečního partnera. Pohledný blondýn se usmál a snažil se sladit své pohyby s Lucasovými. Zvláštní bělovlásek se mu líbí.

„Mám žízeň!“ zakřičel mu po chvíli Lucas do ucha, aby překřičel hudbu.

Blonďák přikývl a pohodil hlavou k baru. Sešli z tanečního parketu a usadili se u baru, oba si objednali pití a zhluboka se napili.

„Co kdybychom to tady zabalili a šli ke mně?“ naklonil se k Lucasovi blonďák, položil mu ruku na koleno a mrkne na něj.

„Promiň! Ale to nepůjde! Nejsem nakloněn vztahům na jednu noc a po vztahu netoužím, alespoň prozatím. Jen jsem si chtěl zatancovat,“ pohlédl na něj Lucas omluvně.

„V poho. Když nechceš, nechceš,“ pokrčil blonďák rameny.

Je sice trochu zklamaný, ale noc je ještě mladá a jistě si brzy najde někoho jiného. Lucas se na svého společníka jen usmál. Je rád, že na něj blonďák netlačí a není naštvaný.

„A nechtěl by sis ještě zatančit?“ otočil se k němu blonďák po chvíli.

„Ne, to by nechtěl. A já bych ocenil, kdybys ho tady přestal ohrabávat,“ ozval se na Lucasem hlas a vzápětí Lucas ucítil ruku ovíjející se mu kolem pasu a mužské tělo tisknoucí se k jeho zádům.

Lucas se zamračeně otočil a propálil Toma pohledem. Zato blonďák vypadal překvapeně.

„Pardón! Jsem nevěděl, že je zadaný!“ zvedl rezignovaně ruce.

„Nejsem zadaný!“ zavrčel nahlas Lucas a pokusil se ze sebe sundat Tomovy ruce.

„Ale jsi!“ ušklíbl se na něj Tom.

„No, já radši půjdu,“ sesunul se blonďák nervózně z křesla a zmizel ve víru kroutících těl na parketu.

„Co to mělo znamenat?“ vyštěkl Lucas a otočil se k Tomovi čelem.

Ten ho pustil a šklebil se na něj.

„Co by? Stejně jsi o něj neměl zájem, ne?“ pokrčil rameny.

„No a co? Přišli jsme, abychom se pobavili, ne? A on dobře tancoval a tanec je zábava,“ mračil se na něj Lucas.

„Pravda. Ale i já tancuji dobře, tak si můžeme zatancovat spolu, jestli chceš,“ nabídl Tom.

„Nechci. Vlastně už bych chtěl jít domů. Takže mě pusťte,“ sestřásl ze sebe Lucas Tomovy ruce a vstal ze židle.

„Odvezu tě. A neopovažuj se mi odporovat,“ zahrozil Tom prstem, když viděl, že se Lucas chystal něco namítat.

„Dobře,“ povzdechl si Lucas a společně vyšli z baru.

Oba nasedli do Tomova auta, Tom se naklonil k řidiči a něco mu pošeptal, načež se řidič rozjel. Lucas hodil po Tomovi pohledem, ale když viděl, že se Tom věnuje svému mobilu, tak si hlavu opřel o okénko a zavřel oči.

„Jsme tady,“ upozornil ho po delší době Tomův hlas.

Lucas otevřel oči a rozhlédl se. Hned nato se mu rozšířily oči překvapením.

„Tady ale nebydlím,“ namítl při pohledu na nejluxusnější hotel ve městě a otočil se na Toma.

„Já vím. Ale máme tady nějakou práci,“ odpověděl Tom a vystoupil.

Lucas ještě chvilku zaraženě seděl, než se odpoutal a také vystoupil.

„Jakou zde máme práci? Navíc teď?“ zeptal se zmateně.

„Uvidíš. A teď pojď,“ zamířil Tom ke vstupu do hotelu a šel přímo na recepci.

Lucas ho nejistě následoval a zatímco Tom mluvil s recepčním, on se obdivně rozhlížel. Už jen recepce dýchá luxusem a ukazuje, že jde o hotel pro společenskou smetánku.

„Vyřízeno. Pojď,“ přešel k němu Tom a odvedl ho k výtahu.

Lucas si po cestě všiml podivného pohledu, kterým ho sledoval recepční a nechápal ho. Vlastně vůbec nechápe, co tu mohou mít na práci. Vstoupil za Tomem do výtahu, který má obsluhu. Tom muži nadiktoval číslo patra a muž výtah zavřel a stiskl příslušné tlačítko. Po chvíli dojeli do správného patra a Tom i Lucas vystoupili z výtahu a zamířili ke dveřím z jednoho mnoha pokojů, které tu jsou. Tom vytáhl klíče a otevřel. Pokynul Lucasovi aby vstoupil, což Lucas udělal a rozhlédl se po velmi luxusním a pohodlném pokoji.

„Co tu....“ nedokončil otázku, protože ho Tom přirazil na dveře, které předtím zabouchl a zamkl a podnikl nájezd na jeho rty a ústa.

Lucas jen protestně zabublal do polibku a pokusil se Toma odstrčit, ale nepodařilo se mu to. Tom ho chytil pod stehny a vyzdvihl do vzduchu, přičemž přerušil polibek. Lucas vystrašeně vyjekl a rychle chytil Toma kolem krku, aby nespadl. Tom se zasmál a rozešel se i se svým nákladem k posteli, na kterou Lucase položil. Vylezl na postel za ním, klekl si nad něj a rukama se zapřel vedle jeho hlavy. Lucas mu vyděšeně hleděl do tváře. Teď už začínal chápat, co Tom myslel tou prací.

„Pusťte mě, prosím!“ zaprosil Lucas.

„Ale no tak. Přece by ses mě nebál. Ostatně nemáš důvod, nehodlám ti ublížit,“ ušklíbl se Tom, odrazil se rukama od matrace, zlehka se posadil na Lucasova stehna a jal se rozepínat jeho bílý kabátec a poté i košili.

Lucas zrychleně dýchal a horečně přemýšlel, jak z té šlamastyky ven. Cuknul sebou, když na své nahé kůži ucítil Tomovy ruce, které mu přejížděly po trupu a hladily ho a laskaly. Tom se sklonil a rty se přisál k jeho hrdlu. Lucas pevně sevřel víčka, aby zadržel slzy a zároveň se na to všechno nemusel dívat.

„Jsi sladký,“ zašeptal Tom a v jeho hlase zaznělo vzrušení.

„Jak mohu být sladký, když jsem celý zpocený a špinavý,“ otevřel Lucas oči a podíval se na Toma.

Tom si ho chvilku prohlížel, než z něho sklouznul a vstal z postele.

„Počkej tu na mě,“ sklonil se k Lucasovi, vtiskl mu na rty lehký polibek a zmizel ve dveřích vedoucích zřejmě do koupelny.

Lucas se strnule zvedl do sedu a překvapeně zírá na dveře. Po několika vteřinách mu ale hlavou probleskla myšlenka, že tohle je v tuhle chvíli jeho jediná šance na útěk. Okamžitě vyskočil z postele a hnal se ke dveřím. Naštěstí pro něj nechal Tom v klíče v zámku. Rychle odemkl a vyběhl z pokoje.

„Na recepci, prosím!“ vyhrkl na obsluhu výtahu.

Muž si mladíka změřil překvapeným pohledem, ale výtah uzavřel a stiskl tlačítko přízemí. Než tam výtah dojel, tak si Lucas zapnul vestu i kabátec. Když se výtah otevřel, vystřelil z něj jako kulový blesk a ignorujíc překvapené pohledy výtahové obsluhy i recepčního vyběhl ven. Venku před vchodem málem smetl starší postarší pár, který chtěl vstoupit do hotelu a divoce začal mávat na taxíka, který onen pár nejspíš donesl. Taxikáři mladík připadal hodně podivný, ale vycítil další kšeft, tak zastavil a nechal mladíka nastoupit.

Lucas zadýchaně vyhrkl adresu a jen se nervozně ohlížel, když se taxík rozjel. Viděl proto, jak z hotelu vyběhl Tom, zastavil před vchodem a i na dálku viděl rozzuřený pohled, kterým Tom sledoval odjíždějící taxík. Lucas se zachvěl, už v okamžiku kdy otevíral dveře od pokoje mu bylo jasné, že si to v pondělí odskáče.

„Jsme tady pane,“ oznámil taxikář, když po skoro hodině zastavil na místě určení.

„Děkuji!“ vytáhl Lucas peněženku a zaplatil taxikáři.

Poté vystoupil z auta a zamířil k domku. Odemkl dveře a vstoupil dovnitř.

„Lucasi? To už jsi doma? Očekávali jsme tě později,“ zjevila se v chodbě drobná modrooká bruneta a překvapeně na Lucase hledí.

„Nějak se mi udělalo špatně, tak jsem šel domů dřív, než jsem původně plánoval,“ odpověděl Lucas.

„Co ti je? Jsi nemocný? Pojď sem,“ přistoupila žena k Lucasovi a položila mu ruku na čelo.

„Nemám teplotu. Jen mi asi něco nesedlo,“ povzdechl si Lucas, nechtěl matce přiznávat, co se mu stalo.

„Opravdu vypadáš bledě. No, běž si lehnout, snad to rána přejde a kdyby ne, tak ti udělám testy,“ pohladí ho matka po tváři.

„Jo, to bude nejlepší. Dobrou mami!“ přikývl Lucas a rozešel se ke svému pokoji.

Matka za ním starostlivě hleděla a teprve až když slyšela jemné zabouchnutí dveří, se vrátila do obýváku, kde se společně s manželem a tchýní dívala na televizi.

„Co se stalo?“ zvedl k ní manžel pohled.

„Lucasovi se udělalo špatně, tak proto přišel domů tak brzo,“ posadila se vedle něj.

„Co je mu?“ zpozorněla babička a i Gustav se na manželku zahleděl pohledem, ve kterém se zračili starosti.

„Nic vážného. Jen mu nejspíš něco nesedlo. Kdyby to nepřešlo, tak udělám testy,“ zopakovala Elsa svá i Lucasova slova.

„Snad mu bude zítra dobře,“ zadoufala babička.

„Snad. Ostatně za chvíli ho zkontroluju,“ přikývla Elsa.

Lucas se mezitím zavřel ve svém pokoji a sjel po zavřených dveřích až na zem. Rukama si objal kolena a zabořil do nich hlavu. Celý se roztřásl a rozvlykal se. Nyní v klidu a bezpečí svého pokoje na něj vše dolehlo. Přesto se snažil své vzlyky tlumit, aby nepřilákal někoho z rodiny.

„Myslel jsem, že už je to za mnou,“ zašeptal si sám pro sebe, když jeho mysl pohltily nepříjemné vzpomínky.

Mladý patnáctiletý chlapec oblečen v oblečení stylu gothic šel po ulici a hlavou kýval do rytmu hudby hrající mu ve sluchátkách. Byl u svého kamaráda a nyní míří domů. Zastavil se před branou rozlehlého parku a zapřemýšlel. Je už pozdní hodina v noci a rodiče mu vždy říkali, že v noci je park nebezpečný, přesto je to nejkratší cesta k němu domů. Kdežto kdyby ho obcházel a šel po ulicích osvětlenými světly a lemovanými domy a byty, pak by si cestu domů hezky prodloužil. Zamračil se. Je mu patnáct a přece by ve svém věku neposlouchal rodiče. Navíc byl už unavený a nechtělo se mu zbytečně prodlužovat si cestu. Ušklíbl se a neohroženě vykročil do parku. Že to neměl dělat, poznal o pár chvil později.

Trhl úlekem, když mu na rameno dopadla něčí ruka. Otočil se a vyndal si z uší sluchátka.

„Nevíš, že potulovat se po parku takhle pozdě je nebezpečné?“ šklebil se na něj plešatý tlustý muž a jeho úšklebek odhalil ústa plná zažloutlých a zčernalých zubů, jeho dech páchl a byl cítit alkoholem.

„V-vím. Ale kousek odsud na mě čeká táta,“ vymyslí si honem Lucas.

„Opravdu?“ povytáhne tlusťoch obočí.

„Ano,“ přikývne Lucas a snaží se působit sebejistě.

„Smůla, že ti to nevěřím,“ zachechtal se tlusťoch a začal Lucase táhnout k nedalekému křoví.

„Je to pravda. A vůbec pusťte mě!“ trhal sebou Lucas a snažil se vymanit z tlusťochova sevření.

„Sakra, necukej sebou!“ zavrčel tlusťoch.

„Budu se cukat! Dej ze mě ty odporný pracky, ty hajzle!“ zakřičel Lucas a kopnul tlusťocha do nohy.

„Au, ty zmetku!“ vyjekl tlusťoch a vrazil Lucasovi silnou facku, až si Lucas prokousl spodní ret.

Ihned potom chlapce povalil na zem, zalehl ho a snažil se z něj strhnout kalhoty, což šlo ale hodně těžko, protože Lucas sebou házel, aby ho sestřásl a rukama se ho snažil odstrčit. Nakonec v naději, že by mohl někoho přivolat, začal i křičet. Tlusťoch zaskřípal zuby, vytáhl z kapsy špinavý hadr a kus provazu. Po chvilkovém souboji se mu podaří spoutat Lucasovy ruce a zacpat mu ústa hadrem, jehož cípy sváže za Lucasovým zátylkem. Lucas do roubíku jen bezmocně kňourá a z očí mu tečou slzy.

„Copak chlapečku? Nelíbí se ti to? Ale neboj, ono se ti to líbit bude,“ zachechtal se tlusťoch a konečně se mu podařilo stáhnout Lucasovi kalhoty.

Lucas zpanikaří a začne sebou házet ještě víc. To tlusťocha pobavilo. Serval Lucasovi z nohy polobotku a koleny ho donutil roztáhnout nohy.

„Teď dostaneš lekci, chlapečku,“ zachechtal se, neobratně si rozepl zip a knoflík u kalhot a stáhl si je pod zadek.

Lucas začal zuřivě kroutit hlavou a snažil se i přes roubík křičet, aby přivolal pomoc. Tlusťoch ještě z kapsy vydoluje krabičku s jakousi mastí a potře s ní svůj penis. Poté ho přiložil k Lucasově otvoru a snažil se dostat dovnitř. Lucas ovšem stáhl svaly, tak se mu to nepovedlo.

„Povol, ty jedno škrvně! Nebo tě natrhnu až k lopatkám,“ zavrčel tlusťoch a dál se snažil dostat do Lucasova těla.

Lucas zavrtěl hlavou a dál se svíral.

„No jak myslíš,“ zablýsklo se tlusťochovi v očích.

Trošku se odtáhl a prudce přirazil. Lucasovým tělem projela ostrá bolest, když se tlusťoch dostal dovnitř a přitom natrh jeho svěrač. Zakřičel do roubíku a z jeho očí se vyvalili nové proudy slz. Po chvilce hrozné bolesti naštěstí to jeho tělo vzdá a Lucas upadne do bezvědomí. Poslední, co ovšem slyšel, byl krutý smích muže, který ho znásilnil.

Probral se až druhý den v nemocnici, kde mu policisté oznámili, že ho k ránu našel pár seniorů, kteří byli v časných hodinách venčit svého psa a kteří mu zavolali pomoc. Poté byl odvezen do nemocnice, kde ho ošetřili a odebrali vzorek spermatu, ze kterého udělali testy, zda násilník neměl nějakou pohlavní nebo infekční nemoc a také kvůli DNA. Onoho muže chytili o několik dní později. Lucas se ovšem už zařekl, že už nikdy nedovolí, aby se ho nějaký muž dotkl.

„Už žádné oslavy. Nedostane se ke mně,“ zašeptal si sám pro sebe.

Vyškrábal se na nohy, dopotácel se k posteli, převlékl se do pyžama a zalehl pod peřinu, kterou se obalil tak, že připomínal kokon a stočil se klubíčka. Zhluboka se nadechl a pevně sevřel víčka, doufajíc, že brzy usne a že nebude mít noční můry.