Student - kapitola 6

Lucas se roztřeseně nadechl a otevřel dveře do Lininy kanceláře. Lina k němu zvedla pohled a okamžitě si přiložila prst ke rtům, přičemž se nervózně ohlédla ke stěně od Tomovy kanceláře, která je zatažená žaluziemi. Lucas k ní tiše přešel.

„Co se děje?“ zašeptal.

„Šéf má mizernou náladu. A když říkám mizernou, tak myslím opravdu hodně mizernou. Co je tady, tak akorát po všech štěká, řve a mračí se tak, že by i cukr zhořknul,“ otřásla se Lina a zabrousila pohledem ke dveřím Tomovy kanceláře, jestli ji Tom náhodou nezaslechl.

Lucas polkl a zahleděl se na dveře od Tomovy kanceláře. Má pocit, jako by se z jeho vntřností stal uzlíček třesoucí se a kroutící se nervozitou a strachem.

„Asi se dnes hodím marod,“ vrátil se pohledem k Lině.

Ta jen přikývla a pokynula mu ke dveřím z kanceláře. Lucas se otočil a potichu k nim vykročil, aby zmizel.

„Někam odcházíš?“ ozval se za ním hlas.

Lucas strnul uprostřed kroku a zbledl. Nasucho polkl a pomalu se otočil. Jeho pohled se střetl s naštvanýma očima jeho mentora.

„Ne, pane!“ dostal ze sebe přiškrceně.

„Tak dovnitř,“ rozkázal Tom a ukázal ke své kanceláři.

Lucas si nervózně skousl spodní ret a přinutil své strnulé nohy k pohybu. Zašel do Tomovy kanceláře následován Tomem a po zabouchnutí dveří se k Tomovi otočil čelem. Ten na něj naštvaně hleděl a pomalu nebezpečně se přibližoval.

„Co...co to děláte?“ dostal ze sebe vystrašeně, zatímco couval od Toma.

Tom neodpověděl a dál se k couvajícímu mladíkovi přibližoval. Ten si bohužel nevšiml, že se dostal až k pohovce, takže o ni zakopl a díky tomu se na ni posadil. Tom se nad něj nahne a opře se rukama o sedadlo vedle Lucasových stehen a přiblížil se těsně k němu.

„Takže, co to mělo v pátek znamenat? Hm? Utéct mi z postele, zatímco jsem ti jak debil chystal horkou koupel s pěnou a svíčkami?“ zasyčel.

„Horkou koupel?“ zopakoval překvapeně Lucas.

„Ano. A teď mi vysvětli, co to mělo znamenat?“ zavrčel Tom.

„Já...já....já...“ zakoktá se Lucas.

„Ty co?“ zavrčel znovu Tom.

„Já...nemohl...“ dostal ze sebe Lucas nakonec.

„Tys nemohl. Jak prosté, že? Tys nemohl. Nemohl jsi pro mě roztáhnout nohy a dovolit nám, abychom si vychutnali všechny rozkoše, co nám naše těla mohou dát?“ zamračil se Tom.

„Nemohl. Omlouvám se!“ špitne Lucas.

Tomovi se zableskne v očích.

„Mám ti odpustit? Hm? No, možná že ano, ale musel bys pro to něco udělat,“ ušklíbl se Tom.

„C-co?“ zakoktal se Lucas.

„Třeba tohle,“ ušklíbl se Tom a přitiskl své rty na Lucasovy.

Lucas vytřeštil oči šokem, ale vzpamatoval se ve chvíli, kdy po jeho rtech přejel Tomův jazyk. Vystrašeně zakňučel a vymrštil ruce, kterými se zapřel o Tomovu hruď a snažil se ho odtlačit. Tom jeho odpor zaregistroval a zlobně se odtáhl.

„Snažíš se mě naštvat?“ sykl.

„N-ne. Já jen...prosím nechte mě!“ zaprosil Lucas už se slzami v očích.

„Proč se tolik bojíš? Myslíš, že bych ti ublížil? Mohu tě ujistit, že nejsem žádný násilník ani žádný sadista,“ zamračil se Tom a narovnal se.

Lucas otevřel pusu, aby odpověděl, ale byl přerušen Linou, která nejdřív zaklepala a pak strčila do dveří hlavu.

„Pane, je tu vedoucí právnické katedry. Prý přišel zkontrolovat svého studenta. Mohu ho pustit dál?“ přejela mezi nimi pohledem, při spatření slz v Lucasových očích pocítí lítost, i když si Lucase znelíbila kvůli tomu, že kvůli němu přišla o své sny.

Tom se na ni ohlédl a přikývl. Poté se otočil na Lucase.

„Otři si slzy,“ řekl a usadil se za svůj stůl.

Lucas ho poslechl, vstal z pohovky a vzal si složku k nejnovějšímu případu. Najal si je slavný zpěvák, který je obviněn z vraždy a chce po nich, aby prokázali jeho nevinu. Sotva se Lucas usadil zpět na pohovce, vstoupil dovnitř malý hubený starý muž s prošedivělými vlasy.

„Dobrý den přeji!“ usmál se muž.

„Dobrý den!“ pozdraví tiše Lucas a postaví se.

„Dobrý den! Rád vás zase vidím,“ usmál se na něj Tom.

„I já vás Tome, i já vás,“ opětuje mu stařík úsměv.

„Prosím, posaďte se! Dáte si něco? Kávu, čaj, vodu?“ nabídl Tom.

„Čaj, prosím. Heřmánkový, pokud máte,“ usadil se stařík na židli.

„Jistě. Hned to bude,“ přikývl Tom a firemním telefonem zavolal Lině, u které daný nápoj objednal.

„Jak už vám jistě řekla vaše sekretářka, jsem tu, abych zkontroloval svého studenta. I když pochybuji, že by vám Lucas dělal problémy,“ usmál se stařík a krátce na Lucase pohlédl, hned poté se otočil na druhou stranu a poděkoval Lině, která mu donesla čaj

.

„Pravda. Lucas mi žádné problémy nedělá. Chodí včas, připravuje se, práci, kterou mu uložím vykonává bez odmlouvání a pečlivě. Nemohu o něm říct špatného slova. Ostatně, kdybych s ním nebyl spokojený, tak už by tady nebyl, ale to ostatně víte,“ zapěl Tom na Lucase samou chválu.

„Těší mě slyšet tak potěšující slova. A co ty Lucasi, jak se ti tady líbí?“ otočil se stařík k Lucasovi.

„Jsem tu spokojený. Hodně se tu naučím a pan Puschbauer je dobrý mentor,“ odpověděl Lucas.

Stařík chce užuž spokojeně přikývnout, když si všimne stop po slzách. V očích se mu objeví starost.

„Copak se stalo, že jsi plakal? Vynadal ti snad Tom nebo se ti přihodilo něco jiného?“ zeptal se.

„Nic se nestalo. Jen jsem si před chvílí udělal instatní polévku, protože jsem se doma nestihl nasnídat a svou neopatrností jsem si spálil jazyk,“ vymyslel si honem Lucas výmluvu.

„Ach tak a díky své nemoci jsi na tohle citlivější než ostatní, viď?“ řekl soucitně stařík.

Lucas přikývl, rád že mu vedoucí jeho katedry uvěřil. Stařík se usmál a protože se s Tomem zná, tak se s ním dal do řeči.

***

„No čau, tebe jsem už neviděl ani nepamatuju,“ přešel k Lucasovi, který stojí vysoký hnědovlasý mladík s brýlemi a přátelsky ho plácne do zad.

„Ahoj, Hansi!“ pozdraví Lucas svého nejlepšího přítele.

„Tak kam půjdeme?“ zeptal se Lucas.

„Co támhle do té kavárny?“ ukázal Hans na nedalekou kavárnu.

Lucas přikývl a oba přátelé se vydali ke zmíněné kavárně. Vstoupili dovnitř a usadili se do rohu, kde měli svůj klid a soukromí. Po chvilce k nim přišla servírka, objednali si a servírka zase odešla.

„No tak jak se máš?“ zeptá se Lucas.

„Dobře. Vejška je fajn. Mám tam super kolektiv, vyučující jsou taky v pohodě, předměty jsou fajn. Nemůžu si stěžovat. Navíc jsem si našel brigádu u jedný IT firmy s tím, že by mi tam nabídli místo, až bych dostudoval. Takže paráda. Co ty?“ usmál se Hans.

„Taky dobrý. Ve škole mě berou, ale museli si na mě zvyknout, učitelé jsou přísní, ale spravedliví. Takže všechno je fajn,“ usmál se Lucas a napil se čaje, který mu donesla servírka.

„A co praxe? Chodíš na nějakou, ne?“ zeptal se Hans.

„Ano, chodím. Dostal jsem se k Puschbauerovi,“ pokrčil rameny Lucas.

„K Puschbauerovi? K tomu Puschbauerovi? Nejlepšímu a nejbohatšímu právníkovi ve městě? Který je navíc proslulý i celosvětově?“ vyvalil Hans překvapeně oči.

„Ano, přesně k němu,“ potvrdil Lucas.

„No páni, tak to je síla. Ale máš neuvěřtelné štěstí. Říká se, že ten k sobě bere jen ty nejlepší a ti mají potom hodně slibnou budoucnost. To je bezva!“ začal Hans jásat.

„Jo, bezva,“ zopakoval Lucas bezvýrazně a na konci si povzdechl.

„Hej, co se děje? Myslel jsem, že jsi z toho nadšený. Nebo je na tebe tak moc přísný, že to nedáváš?“ zamračil se Hans.

„O to nejde. Není zlý, přísný ano, ale ne zlý. Navíc mě už hodně naučil,“ odpověděl Lucas.

„Tak o co jde?“ zeptal se Hans.

„Jde o to, že po mě několikrát vyjel,“ přiznal Lucas.

„Notěbůh, a jak po tobě vyjel?“ zeptal se překvapeně Hans.

„Ze začátku měl jen dvojsmyslné narážky a sem tam se mě dotknul, později mi začal dělat návrhy a nedávno...“ sklopil Lucas pohled a nedokončil větu.

„Nedávno?“ pobídl ho Hans.

„Odvezl mě do hotelu, kde se mnou chtěl...kde mě chtěl...ošukat,“ zašeptal Lucas.

„To snad ne!“ vykřikl zděšeně Hans.

„Ano, naštěstí se mi podařilo utéct, když mi šel připravit horkou koupel. Prý i s pěnou a se svíčkama. Jenže jsem ho tím pořádně naštval,“ povzdechl si Lucas.

„Tohle si nemůžeš nechat líbit. Někde to nahlas,“ řekl Hans, který už právníka neobdivuje tak jako ještě před chvílí.

„To nemůžu. Jsem jen student a on je jeden z nejúspěšnějších právníků s různými styky. Komu si myslíš, že by uvěřili? Mě nebo jemu? Nechci si podělat život,“ povzdechl si Lucas.

Hans sklopí pohled ke své kávě a zahloubaně mlčí.

„Možná...ale ne to je blbost,“ zatřásl hlavou po chvíli.

„Co? Ať tě napadlo cokoliv, řekni mi to, prosím!“ začal naléhat na Hanse.

„No napadlo mě, že on je vlastně typický lovec. A ty jeho kořist. A co udělá lovec, když mu jeho kořist uniká, zvláště když mu proklouzne takřka mezi prsty. Ale když kořist dostane, nebo si alespoň myslí, že ji dostal, tak jeho zájem ochabne a vzrušení z lovu je pryč. Takže kdybys hrál povolného a dělal, že jsi jeho návrhům přístupný a flirtoval s ním, tak by mohl ztratit zájem,“ pokrčil Hans rameny.

„Dělal povolného? To si děláš srandu? Víš, že jsem se zařekl, že už nikomu nedovolím, aby se mě ještě někdy dotkl. Ne po tom, co se mi kdysi stalo,“ zamračil se Lucas.

„Já vím. Byl to jen nápad,“ začal ho Hans uklidňovat.

Lucas si povzdechl.

„No tak kámo, nemysli na to. Vidíme se málo a nebudeme si přece kazit společný čas chmurnými myšlenkami, ne?“ mrknul na něj Hans.

Lucas se usmál.