Student - kapitola 7

„Dobrý den!“ vstoupil Lucas do kanceláře.

„Ahoj! Ani se nesvlékej, odjíždíme,“ kouknul na něj Tom a ihned se vrátil k papírům, mezi kterými se už notnou dobu přehrabuje.

„Co hledáte?“ zeptal se Lucas a přistoupil blíž.

„Ále, jen takový...ááá tady je,“ ušklíbl se Tom vítězně a zamával jedním papírem, který následně založil do desek, které si strčil do tašky a otočil se k Lucasovi.

„Kam jedeme?“ zeptal se Lucas.

„Do věznice. Musíme si promluvit s naším novým klientem,“ odpověděl Tom.

„S tím zpěvákem podezřelým z vraždy?“ zamračil se Lucas.

„Přesně s tím,“ přikývl Tom a vykročil ke dveřím.

Lucas ho následoval a brzy se ocitli na firemním parkovišti.

„Tak nasedat,“ pokynul Tom ke svému autu.

Lucas se usadil na sedadle spolujezdce, připoutal se a pohlédl na Toma, který se usadil na místě řidiče a nastartoval.

„Myslíte, že je vinný?“ zauvažoval Lucas.

„To nevím. Musíme to zjistit a vysekat ho z toho,“ pokrčil Tom rameny.

Lucas už nic neřekl a zamyšleně vyhlédl z okna.

„Víš, že ta světle modrá ti velmi sluší?“ promluvil po chvíli Tom.

„Děkuji!“ usmál se na něj Lucas.

Tom se po něm koutkem oka podíval a poté se znovu věnoval silnici před sebou. Po chvilce dojeli na křižovatku a Tom zastavil na červenou. V okamžiku si rozepnul pás a naklonil se nad Lucase.

„Ty to děláš schválně, viď?“ řekl tiše.

„Možná,“ zamrkal na něj Lucas s úsměvem vzpomínajíc na radu svého kamaráda.

Tom překvapeně zamrkal, ale pak se usmál.

„Takže ti nebude vadit, když udělám tohle?“ zašeptal a přitiskl se na Lucasovy rty.

Lucas se zajíkl a jeho prvotním reflexem bylo Toma odstrčit, ale přemohl se a pootevřel rty. Tom spokojeně zamručel a vjel jazykem do Lucasových úst, aby je mohl prozkoumat a vzít si to, co je mu nabízeno. Z omamného opojení, vzniklého ze sladkosti Lucasových úst, ho vytrhlo až zatroubení auta za ním. Odtáhl se a podíval se na semafor.

„Máme zelenou,“ poznamenal než se chopil volantu.

Lucas se zaraženě zahleděl před sebe a olízl si lehce brnící rty. Nemůže uvěřit tomu, co se stalo a ještě více tomu, že se mu to líbilo.

„No jo, aby ses nezbláznil,“ zavrčel Tom, když se ozvalo další zatroubení a rozjel se.

Lucas se na něj podíval. Poté zatřásl hlavou a vyhlédl z okénka. Cestu ovšem nevnímá, místo toho se snažil urovnat si myšlenky, které se mu honily hlavou.

***

„Tak mi řekněte, co jste dělal celý den. Jinak se nehneme z místa,“ promnul si Tom čelo a zahleděl se na svého klienta.

„Ráno jsem vstal, nasnídal jsem se, umyl se, odjel jsem do nahrávacího studia, kde nahrávám novou desku. V poledne jsem zašel do své oblíbené pizzerie a dal si k obědu pizzu. Poté jsem se vrátil do studia, ještě chvíli pracoval a pak jsem zašel do posilovny. No a odtud jsem jel rovnou domů, kde jsem mezi dveřmi našel svou manželku s prostřeleným hrudníkem,“ povzdechl si mladý zpěvák.

„A co jste dělal dál?“ zeptal se Tom.

„No co by? Byl jsem v šoku, ale bál jsem se o ni a tak jsem k ní přiběhl a snažil se zjistit, jestli ještěv dýchá a má tep a pak přišla její dcera a začala ječet, načež sousedi přivolaní hlukem zavolali policii. Ti přijeli a zatkli mě,“ řekl zpěvák.

„A máte tušení, kdo by vaši ženu mohl zabít?“ zeptal se tiše Lucas.

„Ne, to nemám. Netuším kdo by ji mohl chtít ublížit. Byla to tak hodná žena, každý ji měl rád,“ vhrkly zpěvákovi slzy do očí.

„A vy? Nemáte někoho, kdo by si s vámi chtěl vyřídit účty?“ pozvedl Tom obočí.

„Ne, nikdo takový není. Jsem zpěvák, ne mafián. K lidem se chovám slušně, nikomu jsem neublížil. Dokonce přispívám na charitu,“ zakroutil zpěvák hlavou.

„Máte někoho, kdo by mohl potvrdit vaše alibi?“ položil Tom další otázku.

„Z posilovny trenér, z pizzerie obsluha a ze studia jen mí spolupracovníci,“ přikývl zpěvák.

„Výborně. To by nám mohlo pomoct,“ uvolnil Tom svůj výraz.

„Jo a ještě si vzpomínám, že ve studiu jsou kamery. Kvůli bezpečnosti a prevenci proti krádežím. V pizzerii se se mnou obsluha vyfotografovala a následně chtěli fotky podepsat. A před posilovnou mě několikrát vyfotili novináři. Jednoho z nich jsem poznal. Pochází z časopisu Bravo,“ řekl ještě zpěvák.

„Takže fotografie a kamerové záznamy. V tom případě jste z toho prakticky venku,“ zaradoval se Lucas.

„Mám na kriminálce známé. Pokusím se je zlanařit, aby znovu prošli důkazy a pokusili se najít vražednou zbraň. To by nám pomohlo nejvíc a navíc by to mohlo vést k pravému vrahovi,“ řekl Tom.

„Děkuji!“ zašeptal zpěvák.

Tom mu pokývnul, rozloučil se a i s Lucasem odešel. Zpěváka odvedla ostraha zpět do cely. Lucas s Tomem vyšli z věznice, nasedli do auta a vyjeli z komplexu.

„Doufám, že se pravý vrah brzy najde,“ řekl Lucas.

„To i já. No ale už na to nemysleme. Co kdybychom si zašli na oběd?“ usmál se na něj Tom.

„Dobrý nápad. Mám už docela hlad,“ přikývne nadšeně Lucas.

„A co by sis dal?“ zeptal se Tom.

„Mám chuť na čínu,“ odpověděl Lucas.

„Tak tedy čínu,“ přikývl Tom a zanedlouho už parkoval před asijskou restaurací.

Oba vystoupili a vešli dovnitř.

„Pojď. Sedneme si támhle do toho boxu,“ ukázal Tom na uzavřený box v koutě.

Lucas přikývl a oba se na vybraném místě usadili.

„Dobrý den! Mohu vám nabídnout jídelní lístek?“ přišla k nim mladá drobná asiatka a usmála se na ně.

„Ano! Děkujeme!“ usmál se na ni Tom a převzal si jídelní lístek.

Druhý si vzal Lucas a oba se začetli. Číšnice se vzdálila, aby jim dala čas si vybrat. Tom využil chvíle klidu a přesunul se vedle Lucase, přičemž jednu ruku položil na okraj lavice za Lucasem.

„Už máš vybráno? Já mám chuť na něco sladkého a roztomilého. Nevíš o něčem?“ zašeptal mu do ucha.

Lucas se k němu otočil a jejich oči se střetly, jejich rty byly jen centimetry od sebe.

„Ne, to nevím,“ zašeptal Lucas a jeho dech se roztříštil o Tomovy rty.

„Ale já ano,“ odpověděl Tom šeptem a přiblížil se k Lucasovi s úmyslem ochutnat ty sladké rty, které ho tak moc vábí.

„Máte vybráno?“ zničí jeho úmysl příchod číšnice.

„A-ano, mám,“ odtáhl se Lucas od Toma, který číšnici probodne nepříjemným pohledem.

Číšnice ale jeho pohled ignorovala a dál se na ně usmívala.

„Takže dal bych si polévku tří chutí, jarní závitky, smažené nudle s kuřecím masem, k tomu colu, a jako dezert mocchi a k tomu jasmínový čaj,“ nadiktoval Lucas svoji objednávku.

„A já bych si dal thajskou polévku, také jarní závitky, kachnu na pomerančích s rýží, k tomu minerálku, jako dezert thong yip a k tomu tureckou kávu,“ objednal si Tom.

„Jistě. Hned vám vaši objednávku přinesu,“ přikývla číšnice, vzala si jídelní lístky a odešla.

„No, tedy, takhle ti to překazit, že?“ otočil se Lucas k Tomovi s úšklebkem.

„Tak to dodělám teď,“ ušklíbl se na Lucase Tom a přisál se na jeho rty.

Lucas přivřel oči a polibek opětoval. Tom spokojeně zabručel, jednu ruku položil na Lucasův zátylek a druhou na jeho stehno, kde palcem kreslil nepravidelné kroužky. Po chvíli ho Lucas ale odtlačil a sám se odtáhl. Oči zabodl do země a tváře se mu zbarvily studem do červena. Nechápe, co se to s ním děje. Tomovy doteky a polibky se mu líbí a vzrušují ho. To se mu od jisté doby nestalo.

„Jsi opravdu sladký,“ sundal Tom ruku z Lucasova stehna, vložil dva prsty pod jeho bradu a jemným tlakem mu zvedl obličej.

Lucas otevřel pusu, aby něco řekl, ale je přerušen opětovným příchodem číšnice.

„Nesu vaši objednávku,“ oznámila jim s úsměvem a položila před ně misky s polévkami.

Oba jí poděkovali a po jejím odchodu se pustili do jídla.

***

Tom stál ve své kanceláři u okna a díval se, jak Lucas odchází. Dnes byl docela divoký den. Nejdřív návštěva věznice, pak společný oběd a po vrácení do kanceláře několik dalších konzultací. A navíc měli i poradu s ostatními zaměstnanci. Ovšem byly zde i příjemné chvíle. Ještě teď se při vzpomínce na Lucasovy rty a ústa rozechvěl a v podbřišku mu zacukalo vzrušením.

„Náročný den, šéfe?“ vstoupila do Tomovy kanceláře Lina s několika deskami.

„Ano i ne. Pokud máš všechno hotové, můžeš jít domů,“ řekl Tom, aniž by se na Linu podíval.

„Jistě. Děkuji!“ odpověděla Lina a zamračila se.

Nato se otočila na podpatku, přešla do své kanceláře, kde si oblékla bundu, vzala kabelku a odešla. Tom se zhluboka nadechl a odvrátil se od okna. Přešel ke svému stolu a sáhl po kufříku pod ním. Položil ho na stůl, otevřel a vyndal z malé kapsy fotku. Na ní je zachycen Lucas, jak vychází z obchodu s nějakým jiným mladíkem a něčemu se směje.

„Už brzy budeš v mé posteli,“ ušklíbl se, schoval fotografii, zavřel kufřík a vydal se domů.