Student - kapitola 16

„Jak vlastně chtějí tvoji rodiče teď v zimě grilovat? Nebo tomu tak jen říkáte?“ zeptal se Lucas, když seděl v Tomově autě a srovnal si na klíně bonbonieru belgických pralinek a kytici z tulipánů a narcisů, podle Toma oblíbených květin jeho matky a také pohledem zkontroloval lahev kvalitního koňaku na zadním sedadle.

„Bude se grilovat. Jak je to možné, to uvidíš až tam přijedeme,“ usmál se Tom.

„Budu se tvým rodičům líbit?“ pohlédl na něj nejistě Lucas.

„Proč by ses jim nelíbil?“ pozvedl Tom obočí.

„No, vím, že nejsem pro rodiče ideální představa partnera nebo kamaráda. Už jsem se párkrát setkal s tím, že rodiče mým spolužákům zakazovali se se mnou kamarádit a později klukům, o které jsem měl zájem zakazovali se se mnou stýkat. Říkali, že jsem divný a že kdoví do čeho bych je zatáhl,“ posmutněl při těch vzpomínkách Lucas.

„Naši tak omezení nejsou. A pak, i kdyby ses jim nelíbil, tak já jsem dospělý, jsem nezávislý a jsem to já, kdo s tebou je a oni mi do toho nemají co mluvit,“ stiskl mu Tom na chvilku ruku.

„Čím se tví rodiče vlastně živí?“ položil Lucas další otázku.

„Máma dělá policistku a táta je záchranář,“ odpověděl Tom.

„Páni, to jsou vážená povolání,“ hvízdl Lucas.

„To jsou,“ přikývl Tom.

Lucas se odmlčel a pohroužil se do svých myšlenek. To samé udělal i Tom a v duchu doufal, že se nemýlil a že jeho rodiče Lucase opravdu přijmou bez problémů.

***

„Tak jsme tady,“ zastavil Tom před patrovým rodinným domem.

Lucas se zhluboka nadechl a vystoupil z auta. Ještě ze zadního sedadla vzal lahev koňaku a spolu s Tomem, který mu položil ruku na bedra, vykročil k domu. Tom vytáhl klíče a odemkl dveře od domu.

„Jsme tady,“ zavolal do útrob domu.

Ve chvíli se ozval dupot na schodech a dolů seběhli Wilhelm a Anna a nadšeně se k nim vrhli. Za nimi sešla Marie, která je s úsměvem pozdravila a poté vyhnala děti zpět nahoru.

„Tak pojď,“ pobídl Tom Lucase a zavedl ho do obýváku.

„Tome, vítej doma!“ z křesla naproti televizi vyskočil s úsměvem starší muž a nadšeně Toma plácl do zad.

„Rád tě vidím, tati!“ usmál se Tom.

„A kde máš toho svýho přítele?“ zeptal se bodře Tomův otec.

„Přímo tady. Tati, tohle je můj přítel, Lucas Fitz. Lucasi, tohle je můj táta Wilhelm Puschbauer,“ postrčil Tom Lucase dopředu a vzájemně je představil.

Tomovu otci zamrzl úsměv na tváři a překvapeně na Lucase hleděl. Mladík ho svým vzhledem a mládím překvapil.

„Dobrý den! Moc rád vás poznávám!“ usmál se na něj nejistě Lucas.

„I já tebe chlapče. Prosímtě, promiň mi to překvapení, ale nečekal jsem, že si Tom najde někoho tak mladého a ehm...,“ zamotal se Tomův otec do slov a sjel Lucase pohledem.

„Divného vzhledu?“ napověděl s posmutnělým úsměvem Lucas.

„Spíš bych řekl netradičního. Omluv mou zvědavost, ale nejsi albín?“ přistoupil k němu Wilhelm blíž.

„Jsem,“ přikývl Lucas.

„A máš zálibu v gothic stylu,“ mrkl na něj Wilhelm.

„Ano. Ach, málem bych zapomněl, tady pro vás něco mám,“ podal mu lahev koňaku.

„Výborný výběr. Doufám, že se mnou ochutnáš,“ usmál se Wilhelm.

„Tome! Jsem tak ráda, že jsi konečně dorazil,“ přišla do obýváku starší žena a Toma objala.

„I já jsem rád. Mami, prosím seznam se s mým přítelem. Tohle je Lucas Fitz. Lucasi tohle je moje máma, Johanna Puschbauerová,“ představil je Tom navzájem.

„Ráda tě poznávám,“ natáhla k němu Johanna ruku.

„I já vás. Tady. Tohle je pro vás,“ potřásl si s ní Lucas rukou a podal jí kytici a bonbonieru.

„Děkuji! To je od tebe pozorné!“ pousmála se na něj Johanna.

„Tati, ukázal bys, prosím, Lucasovi jak je možné, že se zde může grilovat i v zimě?“ zeptal se Tom svého otce, když zachytil matčin signál, který značil, že si s ním chce promluvit.

„Jistě. Pojď se mnou,“ vzal Wilhelm Lucase kolem ramen a vedl ho na zastřešenou terasu.

Tom se otočil a odešel za svou matkou do kuchyně.

„O čem se mnou chceš mluvit?“ opřel se o futra a sledoval svou matku, která zrovna krájela zeleninu.

Johanna přestala krájet zeleninu a podívala se na svého syna.

„Tome, vím, že ti do toho nemůžu mluvit. Ale ten Lucas, opravdu se ti to zdá jako dobrá volba?“ zeptala se.

„Ne. Zdá se mi to jako ta nejlepší volba,“ zamračil se Tom.

„Ale on je...“ pokusila se Johanna najít vhodné slovo.

„Zvláštní? Ano, to možná je. Ale je albín a za to nemůže,“ řekl Tom.

„To ti neberu. Ale ten jeho styl oblékání. Nelíbí se mi to, Tome. Vždyť vypadá jako nějaký zločinec,“ zamračila se Johanna.

„Možná. Ale není jím. Jeho rejstřík je úplně čistý. Jediný případ, kdy byl vyšetřován, bylo, když na něm byl spáchán zločin a on byl oběť. Nemůžeš přeci člověka soudit jen podle toho, jak vypadá nebo jak se obléká. Myslel jsem, že to víš,“ prskl Tom.

„Samozřejmě, že to vím,“ odsekla Johanna.

„Tak vidíš. Ujišťuji tě, že Lucas je velmi milý, hodný a také chytrý. Ctí zákony a v našich případech hledá spravedlnost,“ otočil se Tom k odchodu.

„Víš, že na řeči nedám. Ale pokusím se nedat na první dojem. Během dneška ho budu sledovat a doufám, že se můj názor nakonec shodne s tvým,“ řekla za jeho zády Johanna.

Tom na to nic neřekl a přes obývák došel na terasu, kde byl jeho otec s Lucasem a něčemu se smáli.

„Ukázal ti to, nebo tě tady nudí sto let starými vtipy?“ zasměje se a vezme Lucase kolem pasu.

„No dovol, ty vtipy jsou náhodou dobré,“ ohradil se se smíchem otec.

„Takže neukázal. To jsem si mohl myslet,“ zakroutil Tom hlavou.

„Vlastně to tu máte zajímavé. Ještě jsem neviděl u terasy jednolitou skleněnou stěnu,“ poznamenal Lucas.

„Není jednolitá, i když to tak má vypadat. Vidíš tady ve zdi ty dvě škvíry?“ ukázal Tom.

„Ano, vidím,“ přikývl Lucas.

„Tak teď sleduj,“ vzal Tom z ratanového stolu ovladač a zmáčkl tlačítko.

Skleněná stěna se vepředu rozdělila a po napůl skrytých kolejničkách začala pomalu zajíždět do otvorů ve zdi. Tom zmáčkl jiné tlačítko a stěny se zastavily. Pak zmáčkl další tlačítko a stěny se vrátily k sobě. Lucas na to hleděl s ústy dokořán.

„Vidíš, a díky tomu zde můžeme grilovat i v zimě. Máme zde totiž elektrický gril,“ ukázal Tom na gril v rohu.

„Páni, nikdy jsem nic takového neviděl. Ale jak to že tu není zima? Topení z obýváku to tu přeci nemůže vytopit. Nebo ano?“ nakrčil Lucas obočí.

„Ne, nemůže. Ale vidíš tamty skleněné destičky v horních rozích nad dveřmi do obýváku?“ zeptal se Tom.

„Ano, vidím,“ Lucas si oněch destiček všiml, až když na ně Tom upozornil.

„Je to infračervené topení. Takové topení je úsporné, protože neohřívá vzduch v místnosti, ale pouze lidi nebo případně zvířata. A pro tenhle typ terasy je nejvhodnější,“ vysvětlil mu Tom.

„Tome, ty bys z fleku mohl dělat nějakého prodejce. Rozhodně bys na to měl,“ zasmál se Wilhelm, který je celou dobu poslouchal.

Tom po něm hodil nepěkným pohledem, ale než stačil něco říct, objevila se v obýváku jeho máma, která nesla tác s masem připraveným na ugrilování.

„Jdi pomoct matce. Já zatím zapojím a rozehřeju gril. A svolej ostatní,“ řekl Wilhelm a přitáhl gril z rohu, zapojil ho do zásuvky vedle futer dveří u obýváku a zapnul ho.

Tom přikývl a zamířil do kuchyně, aby pomohl odnosit nádobí, misky se zeleninou, ošatku s pečivem a malé mističky s kečupem, tatarkou, hořčicí a dresinky. Po cestě zavolal do patra na ostatní, že grilování začíná. Lucas šel s ním a také se zapojil do nošení.

Když bylo vše odnešeno a maso dáno na gril. Lucas, Johanna a Marie se sesedli kolem stolu a povídali si o všem možném. Tom s Wilhelmem se věnovali grilu a grilování a děti si zatím hrály v obýváku.

Všude vládla klidná a pohodová atmosféra.

***

„Tak tohle byl tvůj pokoj?“ rozhlédl se Lucas po menším pokoji, kde se ještě nacházel nábytek z Tomových puberťáckých a studentských let.

„Ano, býval,“ přikývl Tom.

„Tome, kde je manžel tvé sestry? Myslel jsem, že se s ním tady setkám,“ řekl Lucas.

„Je na několikaměsíční služební cestě v Itálii. Ještě nějakou dobu tu nebude,“ odpověděl Tom.

„Achtak. Ale byl to vydařený večer,“ usmál se Lucas a svlečený jen do spodního prádla zalezl do postele.

„To byl. A vidíš, bál ses zbytečně. Mým rodičům ses líbil,“ usmál se Tom a taktéž ve spodním prádle ulehl vedle Lucase.

„Opravdu? Měl jsem dojem, že tvé mámě jsem se moc nezamlouval. Navíc mě celý večer tak divně sledovala,“ řekl Lucas.

„Sledovala. Ale to je deformace z povolání. A věř mi, líbil ses jí,“ přitulil si ho Tom k sobě a políbil ho do vlasů.

Vlastně nelhal. Jak se Lucas Johanně ze začátku moc nezamlouval, jak večer postupoval, pomalu ale jistě vzala Lucase na milost a dalo se říct, že si ho oblíbila.

„Každopádně jsem rád, že jsem tvoji rodinu poznal. Jsou opravdu velmi milí,“ zavřel Lucas s úsměvem oči.

„I já jsem rád, že jsi je poznal. A že oni poznali tebe,“ řekl tiše Tom a usmál se, když uslyšel pravidelné oddechování, které značilo, že Lucas již usnul.