Jiný svět - kapitola 2

„Ukaž se,“ řekl rudovlásek Marunovi týden po jeho příchodu do Akademie.

Marun k němu zvedl pohled a narovnal se v ramenou. Rudovlásek k němu přistoupil a prohlédl si ho. Rukama dokonce vjel do jeho vlasů.

„Bezva. Všechno jsme napravili. Hlavně o sebe dál pečuj, musíš vypadat jako ta nejkrásnější bytost na světě. Jen tak budeš chtěný a žádaný. Ale teď už přejdeme k výuce. Musíš se naučit, jak se oblékat, jak se líčit, jak se pohybovat, jak se chovat, jak mluvit v různých situacích a to nejdůležitější, jak uspokojit muže a dopřát mu co největší potěšení. A taky se musíš naučit nějakému umění. Hudbě, zpěvu, malování, kreslení, sochařství nebo tanci. Netěšíš pána jen v posteli ale i mimo ni,“ usmál se rudovlásek.

„Dobře, Ashune,“ přikývl Marun.

„Tak mi zazpívej, zatancuj a zkus mi namalovat a nakreslit něco na támhleten papír,“ rozkázal Ashun.

Marun znovu přikývl a usedl ke stolu. Vzal do ruky tužku a začne kreslit. Nakreslil hnízdo, nad kterým létá pták a na jehož okraji stojí několik menších ptáčků. Poté vzal do ruky pastelky a namaloval útes, pod kterým je moře, za kterým zapadá slunce.

„To je pěkné,“ postavil se za něj Ashun, když zaznamenal, že Marun odložil své pomůcky.

„Opravdu se ti to líbí?“ otočil se na něj Marun.

„Líbí. Máš talent. Tohle musíme rozvíjet. A teď to ostatní,“ odstoupil Ashun a přešel k malému přehrávači, kde pustil hudbu.

Poté se otočil na Maruna a pozvedl obočí. Marun se postavil, zavřel oči, chvíli poslouchal a pak se rozpohyboval. Po chvíli hudba dohrála a Marun se zastavil.

„Máš talent i na tanec. To je výborné. Mnoho mužů má rádo, když jim Mazlíček tančí a rozptyluje je tak. Teď zpívej,“ Ashunův úsměv se rozšířil.

Marun se potěšeně usmál, nadechl se a začal zpívat.

„Máš krásný hlas. A je slyšet, že máš hudební sluch. Čisté tóny, správný rytmus. Ty jsi velmi nadaný. Proč jsi to neuvedl při pohovoru?“ zeptal se Ashun.

„Nemyslel jsem si, že to stojí za zmínku. Myslel jsem, že jsem v tomhle průměrný ne nadaný,“ odpověděl Marun.

„Dobře. Takže pokračujme,“ řekl Ashun.

***

O rok později

„Takže si myslíš, že je připravený?“ zeptal se ředitel Ashuna, který stojí před jeho stolem v jeho kanceláři.

„Ano. Je z něj dokonalý Mazlíček. Zvládá úplně všechno. Vypadá dokonale, pohybuje se lehce a elegantně a ví jak se chovat. A kdybyste viděl jak dokáže tančit, zpívat a malovat. Je opravdu potěchou pro oko. A dotýkat se ho, je jako dotýkat se toho nejjemnějšího sametu. Svého pána bude dokonale těšit,“ přikývl Ashun.

„Dobrá. Hned zítra bude prodán na aukci. Doufejme, že se nám vrátí náklady i vstupní investice,“ řekl ředitel a mávnutím ruky Ashuna propustil.

Ashun vyšel z ředitelny a vydal se k Marunově pokoji. Krátce zaklepal a vstoupil dovnitř.

„Ahoj Ashune!“ usmál se na něj Marun ležící v lenošce a čtoucí knihu.

„Ahoj! Mám pro tebe novinku,“ oplatil mu úsměv Ashun.

„Jakou?“ zazářily Marunovi oči.

„Zítra jdeš na aukci a budeš prodán,“ sedl si vedle něj Ashun.

„Co? Na aukci? Ale...ale nejsem ještě připravený,“ vymrštil se Marun do sedu.

„Ale ano, jsi. Více připravený už být nemůžeš,“ řekl Ashun.

„Ale to nejde. Nemůžu jít na aukci, protože...protože...,“ zajíkl se Marun.

„Marune. Oba jsme věděli, že tento den jednou přijde. Nemůžeš tu zůstat navždy,“ zvážněl Ashun.

„Já vím. Ale zdá se mi to příliš brzy. Mám strach,“ vydechl Marun.

„Z čeho?“ zeptal se Ashun.

„Z toho, ke komu se dostanu. Co když to bude nějaký odporný tlustý chlupatý starý páprda, který bude smrdět a bude ho vzrušovat působit mi bolest,“ přiznal se ke svým obavám Marun.

„I to se může stát. Marune nebudu ti lhát. Hodně mužů má rádo, když může Mazlíčkům ubližovat. Většina Mazlíčků je svými pány nebo jejich zákazníky ubita k smrti. Jen málokterý je poslán zpět do Akademie, aby zde cvičil nové Mazlíčky,“ povzdechl si Ashun.

„To nebylo zrovna povzbudivé,“ poznamenal Marun.

„Ale zato to bylo pravdivé. Ale nesmíš se vzdát a začít si zoufat. Je možné, že budeš mít štěstí a dostaneš se k někomu hodnému. I takoví páni existují, ač je jich málo,“ postavil se Ashun a přešel k oknu.

„Jaký byl tvůj pán?“ zeptal se tiše Marun.

„Byl velmi laskavý. Nikdy mi neublížil a ani dalším mazlíčkům. Trestal nás jen když jsme si to zasloužili. Ale nikdy nebyl krutý. Když jsme měli nějaké trápení, vyslechl nás i když ho to zajímat nemuselo. Rád nás rozmazloval. Dával nám více svobody než kdokoliv jiný. A byl také velmi chytrý a krásný. Miloval jsem ho,“ usmál se smutně Ashun.

„Pak jak ses dostal sem?“ zamračil se Marun.

„Abys to pochopil, musím začít od úplného začátku. Mí rodiče patřili k umělcům. Matka byla zpěvačka, otec byl herec. Byli to výborní rodiče a já je miloval. Měl jsem velmi šťastné a spokojené dětství, ale jen do doby než mí rodiče zemřeli. Do péče mě dostala matčina sestra, má teta s manželem, ale té to nebylo po chuti a tak mě prodala sem,“ rozpovídal se Ashun.

„Kolik ti bylo?“ zeptal se tiše Marun.

„Třináct. Pro kluka v tomhle věku to byl docela šok. Jediné co mě drželo nad vodou bylo to, že sem zároveň byl prodán i můj nejlepší přítel. Jeho sem z bídy prodali vlastní rodiče, aby zachránili střechu nad hlavou a měli co jíst. Jmenoval se Sol. Společně jsme přišli sem a dokonce nás koupil i stejný pán. Byli jsme nadšení. Mohli jsme zůstat spolu. Jeden bez druhého jsme nedali ani ránu. Pán z toho měl legraci a často si nás bral do postele společně. Ovšem časem mě začal čím dál více upřednostňovat. Sol to sledoval čím dál neliběji, ale byl s tím smířený. Jenže pak mi pán oznámil, že má v úmyslu udělat ze mě Oblíbence,“ vyprávěl Ashun.

„Co je to Oblíbenec?“ zeptal se Marun zaujatě.

„Ptal jsem se úplně stejně. Když Mazlíček získá status Oblíbence, získá stejná práva, jako by byl třeba manžel. Může mimo dům, třeba do města, na nákupy, kamkoliv. Může využívat pánův majetek jako svůj vlastní. A zatímco s Mazlíčkem si pán může dělat cokoliv, třeba ho i zmrzačit nebo zabít, u Oblíbence tohle udělat nesmí. Pokud by Oblíbenci nějakým způsobem ublížil nebo se ho pokusil zabít, pak ho Oblíbenec může udat a může žádat o jeho potrestání. S Mazlíčkem pán nesmí mít dítě, ale s Oblíbencem ano. Může ho požádat o jeho genetický kód a předat ho lékařům a vědcům, aby podle něj a genetického kódu pána, vytvořili dítě. Navíc Oblíbence si pán může vzít a udělat z něj chotě,“ otočil se na něj Ashun.

„Nevěděl jsem, že je něco takového možné,“ zamrkal překvapeně Marun.

„A ani bys to vědět neměl. Je přísně zákáno, aby to Mazlíčci věděli. Jedinou výjimku tvoří Mazlíčci, kteří se mají Oblíbenci stát. Pokud někomu prozradíš, že jsem ti o tom řekl nebo že o této možnosti víš, pak oba zemřeme. Mě je to jedno, já už nemám co ztratit, ale ty ano. Nejen že bys přišel o život ale byla by na tom bita i tvá rodina, protože by musela vrátit peníze, které jí Akademie za tebe zaplatila,“ pohlédl Ashun varovně na Maruna.

Marun vystrašeně polkl.

„Nikde se o tom nezmíním,“ špitl.

„To je dobře. Ale abych pokračoval. Pán mi oznámil, že má v plánu udělat ze mě Oblíbence, měl jsem takovou radost, že jsem zapomněl, že mi zakázal o tom mluvit a běžel jsem za Solem, abych se mu pochlubil. Sol byl v šoku, když to slyšel a jeho přátelství vzalo za své. Začal žárlit a umanul si, že mě zničí a sám se stane Oblíbencem. To první se mu podařilo. Pomlouval a očerňoval mě před pánem. Hodněkrát před ním plakal, že jsem mu řekl něco ošklivého nebo jsem mu něco udělal. Nakonec mu řekl, že jsem mu prozradil, že existuje tato možnost. Pán se velmi rozzlobil. Druhý den si mě zavolal a oznámil mi, že si to rozmyslel, že ze mě Oblíbence neudělá, že mě naopak posílá sem jakožto vysloužilého Mazlíčka, abych zaučoval nové Mazlíčky. A tak jsem skončil tady,“ dovyprávěl Ashun svůj příběh.

„To je strašný. A co Sol?“ Marun nemůže uvěřit, že je někdo schopný takto někoho podrazit.

„Zůstal tam. Víc nevím,“ pokrčil Ashun rameny.

„To je mi líto. Měl ses stát Oblíbencem a ne skončit tady. To je tak nefér,“ rozhornil se Marun.

„Jenže takový je už život,“ povzdechl si Ashun.

***

Marun zavřel oči a zhluboka dýchal. Za chvíli nastane jeho chvíle. Sedí na zemi na otočném podiu s nohama do strany, oblečen jen do dvou pruhů rudé látky dosahujících mu až ke kotníkům, z nichž jeden zakrývá jeho klín, druhý zadek, oba jsou spojeny tenkým rudým pruhem, který má kolem boků. Má jen lehce nalíčené oči a rty přetřeny průhledným leskem na rty. Krom řetězů, kterými má zápěstí připoutané ke skobě v podlaze už na sobě nic jiného nemá.

„A teď dámy a pánové, přichází zlatý hřeb večera. Máme zde už jednoho jediného Mazlíčka. Úplně posledního. Je to velmi vzácný kousek. Ten nejvzácnější, jaký kdy existoval. Můžete mi věřit, že nikdo z vás nemá ve své tak vzácný kousek jako tento. Prosím o otočení podia,“ slyšel dražitelův hlas a podium se následně dalo do pohybu.

Marun přivřel oči, když ho do nich uhodilo světlo. Uši mu málem zalehly hlukem, který může vytvořit jen několik stovek lidí vměstnaných do jedné místnosti. Ovšem poté, co na něj zamířila kamera a jeho obraz se objevil na obrovské obrazovce zavěšené nad ním, se v dražící místnosti rozhostilo naprosté ticho. Marun otevřel oči, které si už na světlo zvykly, a zvedl je, aby si prohlédl lidi zde. Všichni do jednoho na něj udiveně zírali a nemohli uvěřit svým očím.

„Jak vidíte, moji milí, je to skutečně vzácný kousek. Dokonce se nebojím říct, ten nejvzácnější. Nejen že je nádherný, neskutečně roztomilý, má i bílé vlasy a fialové oči, jak ostatně sami vidíte. Je mu čerstvých šestnáct let, je zdravý, po těle nemá žádné defekty a má klidnou a mírnou povahu. Je poslušný a ochotný potěšit toho z vás, kdo ho dostane. A ne jen tím, že mu způsobí nevídanou rozkoš. Potěší i vaše oči a uši. Má totiž velmi jemný a melodický hlas a umí nádherně zpívat. Také hraje na klavír, flétnu, kytaru, harfu a housle. Překrásně tančí, maluje a kreslí. Jeho vyvolávací cena je dvacet pět milionů pět set tisíc kreditů,“ klepl dražitel kladívkem do pultu, u kterého stál a tím odstartoval další aukci. 

Marunův obraz na obrazovce zmizel a začalo se na ní objevovat číslo, které se neustále měnilo, jak muži přihazovaly kredity a snažili se získat Maruna pro sebe. Po dlouhé době na obrazovce začalo blikat již neměnící se číslo. Dražitel pár vteřin počkal, pak zvedl kladívko a rozhlédl se po obecenstvu.

„Už nikdo nemá zájem přihodit. Opravdu nikdo? Stále máte možnost zíkat tento vzácný kousek pro sebe. Nic? Dobrá. Devadesát pět milionů poprvé, podruhé, potřetí. Prodáno pánovi s číslem 1026! Gratuluji pane!“ udeřil kladívkem do pultu a stiskl tlačítko na otočení podia.

Podium se znovu otočilo a jakmile se dotočilo, přešli k Marunovi dva Eunuši, kteří ho odpoutali a odváděli ho pryč. Když procházeli chodbou, kolem toalet, uslyšel Marun tiché odkašlání. Podíval se směrem k toaletám a všiml si Ashuna, který na něj mávl a zmizel za dveřmi.

„Ehm, mohl bych si ještě dojít na toaletu?“ zeptal se Eunuchů.

Ti se po sobě podívali a pak znovu upřeli své pohledy na Maruna.

„Dobře. Ale rychle,“ povolil jeden.

Marun přikývl a zaplul na toalety.

„Ashune, kde jsi?“ zašeptal.

Dveře jedné kabinky se pootevřely a Ashun z ní vykoukl. Rozhlédl se a vyšel.

„Co tu děláš? Myslel jsem, že sem nemají vysloužilí Mazlíčci přístup. Tak jak ses sem dostal?“ hleděl na něj Marun s očima dokořán.

„Propašoval mě sem jeden ze strážných výměnou za noc se mnou. Ale o to teď nejde. Musím ti říct pár, pro tebe hodně cenných, informací. Víš mám tě rád a tak jsem chtěl vědět, jak to s tebou bude. Zda tě mám oplakat a pohřbít nebo se za tebe radovat,“ řekl Ashun.

„A co z toho cítíš?“ usmál se na něj Marun.

„Tak nějak obojí. Ale už mě nepřerušuj. Nemáme moc času. Viděl jsem muže, který tě koupil. Je to osobní sluha mého bývalého pána. To je pro tebe dobré. U něj se nebudeš mít špatně. Ale bojím se Sola. On tě bude brát jako konkurenta. A oprávněně. Bude se snažit tě zničit. Nesmíš se nechat. Nesmíš udělat tu samou chybu jako já. Navaž přátelství s ostatními Mazlíčky. Nakloň si Eunuchy a sluhy. A to nejdůležitější, získej si přízeň osobního sluhy a správce, na ty pán hodně dá. Pak bude Sol stát proti velké přesile. A abys mu nedal možnost očernit tě před pánem, buď k pánovi vždy upřímný a nelži mu ani v té nejmenší maličkosti. Samozřejmě musíš být zdvořilý a uctivý, ale přesto vždy upřímný. Ocení to, možná bude někdy tvojí upřímností podrážděný a rozzlobený, ale ocení to. Tohle vím, věř mi. Na své straně máš výhodu krásy, vzácných barev a také mládí. Solovi je dvacet jedna stejně jako mě, ty jsi o pět let mladší. Využij toho. Navíc tvůj nový pán má rád umění a ty jsi umělecky založený. Sol ne. Jediné co umí, je tančit, jinak nic. Tohle plus přátelství a náklonost Mazlíčků, sluhů a hlavně osobního sluhy a správce, ti pomůže vyhrát a porazit Sola, ale musíš být chytrý a využít každé příležitosti,“ chytil ho Ashun naléhavě za paže.

„To zní, jako kdyby ses skrze mě chtěl pomstít,“ zamračil se Marun.

„To ne. O pomstu mi nejde. Jde mi o tebe. Je to buď ty nebo Sol. Pokud ho neporazíš, pak porazí on tebe a ty skončíš tady, jako vyřazený Mazlíček, který bude mít za úkol učit jiné Mazlíčky. Chceš takto dopadnout? Pokud ne, tak musíš porazit Sola a zničit ho. Dej na mě, prosím!“ hleděl na něj zoufale Ashun.

Marun otevřel pusu, aby mu něco odpověděl, ale přerušilo ho zabouchání na dveře.

„Už jdu,“ zavolal.

Poté se zatvářil odhodlaně a pohlédl na Ashuna.

„Porazím ho. Zničím ho tak, jako on zničil tebe a pokusím se ti odsud pomoct,“ zašeptal k Ashunovi.

„Výborně. Tak už běž,“ usmál se na něj Ashun.

Marun mu úsměv oplatil, přešel ke dveřím, s rukou na klice se otočil na Ashuna a počkal až se opět schová do kabinky. Teprve potom otevřel dveře a vyšel z toalet.

„Konečně. Cos tam dělal takovou dobu?“ zamračil se na něj jeden Eunuch.

„To je teď jedno. Musíme jít. Kupci začnou chodit každou chvíli,“ popohnal je druhý Eunuch.

„Pravda. Tak honem,“ souhlasil první Eunuch, oba chytili Maruna za paže a šli dál.

Marun proti jejich úchopu neprotestoval a šel klidně mezi nimi. Zanedlouho došli do velké jasně osvětlené místnosti bez oken, kde už bylo mnoho mladíků a dívek. Všichni seděli na zemi, spoutáni řetězy ke skobám ve zdi a oblečeni byli stejně jako Marun. Jen dívky měli omotané šátky kolem hrudi. Eunuši dovedli Maruna k volnému místu u zdi.

„Sedni si,“ poručil mu jeden Eunuch.

Marun beze slova poslechl a sedl si na zem. Nohy složil pod sebe a zahleděl se do země.

„Ruce,“ řekl Eunuch a když k němu Marun natáhl ruce, přicvakl mu na ně pouta, která druhým koncem upevnil ve skobě ve zdi.

Marun složil spoutané ruce do klína a jinak se nepohnul. Jeden Eunuch odešel, druhý se postavil ke zdi a vytáhl tablet a příruční skener. Během chvilky se oteřely dveře a dovnitř postupně vcházeli kupci, kteří Eunuchovi zaplatili za Mazlíčka a následně si dotyčného chlapce nebo dívku odvedli. Nakonec se objevil i hubený hnědovlasý muž s vlasy po ramena a se žlutýma očima.

„Který Mazlíček?“ zeptal se Eunuch.

„Ten nejvzácnější,“ odpověděl muž.

Eunuch krátce zalétl pohledem k Marunovi a přikývl.

„Takže to je devadesát pět milionů. Jak budete platit? Kartou nebo online převodem?“ zeptal se Eunuch.

„Kartou,“ odpověděl muž a vytáhl z kapsy kartu.

Eunuch přikývl a na tabletu namačkal údaje pro platbu. Poté nastavil skener a muž přiložil kartu. Tiché pípnutí, které se po chvilce ozvalo, naznačilo úspěšný průběh platby. Eunuch si ještě zkontroloval na tabletu, zda byla platba přijata na účet Akademie.

„V pořádku. Platba byla přijata. Můžete si odvést svého Mazlíčka,“ přikývl Eunuch a i s mužem přistoupil k Marunovi.

Sundal mu pouta, která ho poutala ve zdi a když se Marun postavil, nasadil mu jiná. Náramky kolem kotníků a zápěstí, která jsou spojena řetězem, který vede až k obojku, který byl Marunovi nasazen kolem krku a odkud vedlo vodítko, jehož vodící konec byl vložen do rukou muži, který Maruna koupil.

Muž se na Maruna jen krátce pohlédl, pak se otočil a dal se na odchod. Marun ho následoval a šel za ním. Muž ho vyvedl z Akademie a oba se usadili do vznášedla. Řidič nastartoval, vznesli se do vzduchu a rozlétli se.

„Tvůj nový pán s tebou bude více než spokojený,“ poznamenal muž.

„Já myslel, že můj nový pán jste vy,“ špitl Marun a zatvářil se překvapeně.

„Ne, já jsem jeho osobní sluha. Ale myslím, že svého nového pána poznáš už dnes večer. Nechá si tě zavolat, aby se ujistil, že jsi za jeho peníze stál. Doufám, že uděláš vše proto, abys ho potěšil,“ pohlédl na něj muž.

„Nepřeji si nic jiného než potěšit svého pána,“ odpověděl Marun.

„Výborně. Ale nejdříve ti musíme koupit pár věcí. Oblečky, kosmetiku, hygienické potřeby a šperky,“ řekl muž a v duchu už začínal vytvářet seznam.