Jiný svět - kapitola 4

„Pane, mám pro naléhavé zprávy,“ vběhl vysoký Eunuch černé pleti do pokoje Sola.

„Tak povídej,“ vyzval ho, usazený za toaletním stolkem, Sol jemným hlasem.

„Pán Ramon má nového Mazlíčka a strávil s ním noc,“ řekl Eunuch.

„Skutečně? Nu což, jen ať se pobaví s novou hračkou. Nakonec se stejně vrátí ke mně,“ vzal Sol do ruky kartáč a začal si rozčesávat vlasy.

„Nemáte strach, pane? Že vás ten Mazlíček vystrnadí z vaší pozice?“ zeptal se Eunuch.

„Nemám. Pochybuju, že by mohl být krásnější než já,“ usmál se Sol na svůj odraz.

Eunuch se na něj také zahleděl. Je pravda, že Sol je opravdu krásný. Drobný a štíhlý, s rozkošným obličejem, zlatými zvlněnými vlasy a pomněnkově modrýma očima.

„Nevím pane. Zaslechl jsem, že ten nový Mazlíček je opravdu nádherný. Navíc má prý vzácné barvy,“ řekl Eunuch.

„Vzácné barvy? To má fialové oči nebo bílé vlasy?“ usmál se na svůj odraz Sol, odložil kartáč a natáhl se pro krém na obličej.

„Obojí,“ odpověděl Eunuch.

„Nemožné,“ zarazil se Sol.

„Je to tak pane,“ přisvědčil Eunuch.

„Musím ho vidět. A zničit ho, jestli pro mě znamená nebezpečí,“ zablesklo se Solovi v očích.

„Prý se teď koupe,“ usmál se na něj Eunuch.

„Pak se jdu vykoupat také,“ vyskočil Sol od toaletního stolku a zamířil si to z pokoje ven.

Eunuch ho následoval. Po chvíli došli do koupelny, kde stál Marun v obrovské vaně a s přivřenýma očima se nechával umývat od Eunucha. Sol ze sebe urychleně shodil šaty a vklouzl do vany. Marun zaznamenal pohyb vody a otevřel oči. Překvapeně hleděl na krásného zlatovláska.

„Tak ty jsi pánův nový Mazlíček,“ poznamenal Sol, zatímco natáhl ruku a Eunuch za ním ho začal umývat.

„Ano. A kdo jsi ty?“ zeptal se Marun.

„Jsem Sol. Jak se jmenuješ?“ přimhouřil Sol oči.

„Marun,“ odpověděl Marun a nenápadně zaťal ruce v pěst, jak by zlatovláskovi naproti němu nejraději jednu vrazil.

„Tak Marun. Hezké,“ usmál se falešně Sol, který si Maruna pozorně prohlížel.

Samozřejmě mu nemohly uniknout fialové oči a bílé vlasy, což ho rozladilo. Pomalu k Marunovi přešel a chytil ho za bradu.

„Pán Ramon je můj, na to nezapomeň. Ty jsi nic oproti mě. Jsi jen jeho hračka do postele a až se tě nabaží, tak tě odhodí a ani po tobě nevzdechne. Zato mě miluje a už teď jsem pro něj víc než jen obyčejný Mazlíček. Pamatuji si to!“ zasyčel mu do obličeje, pak ho pustil a vrátil se na druhou stranu vany.

„Pane?“ zašeptal Eunuch.

„Koupel je u konce. Usuš mě,“ vystoupil Sol z vany.

Eunuch ho poslechl a natáhl se do jediné policové skříně, která tu je, pro sněhobílý ručník. Usušil Sola a ten se pak oblékl a s posledním arogantním pohledem na Maruna z koupelny odešel.

„Co to bylo?“ zeptal Marun.

„Sol v tobě zřejmě vycítil nebezpečí. A ani se mu nedivím, jsi krásnější než on a pána jsi v noci velmi potěšil a dokonale uspokojil,“ ohlédl se Eunuch k zavřeným dveřím.

Marun se k nim také zamyšleně ohlédl. Pokud v něm Sol opravdu vycítil nebezpečí, pak se stalo přesně to, před čím ho Ashun varoval.

***

„To není možné,“ zavřískl Sol, když dorazil do svého pokoje a mrštil proti zdi vázu s květinami, kterou sebral z malého stolku.

„Pane, uklidněte se prosím!“ snažil se ho uklidnit Eunuch a začal uklízet nepořádek, který Sol způsobil.  

„Mám se uklidnit? Jak? Viděl jsi ho? Tak viděl? On je krásnější než já. A navíc má vzácné a velmi žádané barvy. On pro mě znamená nebezpečí. Mohl by se dostat do pánovy přízně a mě z ní vystrnadit. Víš, co by to pro mě znamenalo? A pro tebe?“ křičel Sol a hleděl na Eunucha plamenným pohledem.

„Vím,“ polkl Eunuch.

Ano, on moc dobře ví, co by se stalo, kdyby Sol ztratil pánovu přízeň. Nestal by se Oblíbencem a dohoda mezi ním a Solem by byla k ničemu. Dohoda, podle které on bude Solovi sloužit, donášet mu a pomůže mu stát se Oblíbencem a Sol mu poté zařídí pobyt v Regenerační klinice, kde obnoví jeho mužnost.

„Ale musíte se uklidnit. Vztekem a křikem si nepomůžete. Musíte myslet jasně, vytvořit si strategii a toho bělovláska zničit. Jako jste to udělal s Ashunem,“ pohlédl na Sola.

„Máš pravdu. Musím ho zničit stůj co stůj. Ale chce to plán, hodně dobrý plán. Protože zbavit se jeho bude mnohem těžší než se zbavit Ashuna,“ začal Sol zamyšleně přecházet po pokoji.

„Nepochybuji o tom, že to dokážete,“ usmál se na něj Eunuch.

Sol mu úsměv opětoval.

***

„Jak se vám ten nový Mazlíček zamlouval, pane?“ zeptal se Ramona jeho osobní sluha, zatímco ho oblékal.

„Byl dokonalý. Za ty kredity, které jsi za něj dal, rozhodně stál. Možná bych řekl že i za víc,“ usmál se Ramon.

„Jsem rád, že jste spokojen,“ usmál se i sluha.

„Jsem víc než jen to. Kde teď vůbec je?“ pohlédl na něj Ramon.

„Šel si lehnout. Prý byl po noci s vámi unaven,“ odpověděl sluha.

„Ach tak. No ne že bych se divil, dal jsem mu pořádně zabrat,“ nadmul se samolibě Ramon.

„O tom vůbec nepochybuji, pane,“ poznamenal sluha.

Ramon se znovu usmál a vyšel ze svého pokoje. Ostatně má pár neodkladných záležitostí, kterým se nyní musí věnovat.

***

„Jak se ti líbilo u pána?“ zeptal se Nolus, když se k něm a k ostatním Marun odpoledne připojil u bazénu.

Bazén se nachází v obrovské místnosti, jejíž jedna stěna je úplně prosklená a kde je i vysouvací střecha, která je momentálně otevřená a dovoluje tak slunečním paprskům a čerstvému vzduchu proniknout. Nolus a Marun se nazí nahřívali na lehátkách, zatímco Vln a Erup řádili ve vodě. Nikdo z nich si nevšiml Ramona, který stál na ohraničeném ochozu a shlížel na ně.

„No není to nádhera,“ zeptal se Ramon svého osobního sluhy, který stál za ním, aniž by se na něj ohlédl.

„Jistě, pane,“ přisvědčil sluha.

Ramon se pousmál a přejížděl své Mazlíčky pohledem. Pohled na jejich nahá těla, která mu nevědomky vystavovali, ho vzrušoval.

„Ať mi večer zase přivedou Maruna,“ řekl svému sluhovi.

„Zařídím to, pane,“ přikývl sluha.

Marun se v té chvíli přetočil na břicho a nabídl tak Ramonovi výhled na svá rovná záda, pevný a kulatý zadeček a štíhlá lýtka. Ramon nasucho polkl a silou vůle se snažil zkrotit své vzrušení.

„Můj pane,“ ozvalo se za ním.

Ramon se otočil a uviděl Sola, který ním klečel na jednom koleni oblečený jen ve volné modré tunice s netopýřími rukávy, která mu sahala do poloviny stehen.

„Copak tu děláš?“ zeptal se ho.

„Byl jsem se projít,“ postavil se Sol a usmál se.

„Ach tak. Pojď sem,“ pokynul mu Ramon.

Sol k němu přistoupil a shlédl dolů. Při tom pohledu se jeho úsměv vytratil.

„Měl byste ho poslat pryč, pane,“ řekl tiše.

„Koho?“ zeptal se Ramon.

„Maruna. Není vás hoden. Máte na lepšího,“ pohlédl na něj Sol.

„Zůstane,“ opětoval mu Ramon pohled.

„Neměl by zůstat. Udělá vám akorát ostudu. Možná má bílé vlasy a fialové oči, ale to je vše. Jistě najdete lepšího,“ přesvědčoval ho Sol.

„O tom nerozhoduješ. Marun zůstane a víc o tom nechci diskutovat,“ odvrátil Ramon pohled a shlédl k bazénu.

„Ale pane...“ začal Sol.

„Žádné ale pane. Už jsem řekl a ty mé rozhodnutí budeš akceptovat,“ pohlédl na něj Ramon přísně.

„A vy byste měl akceptovat mé přesvědčení a poslouchat mé rady,“ zamračil se Sol.

Ramonův pohled ztvrdl.

„Co jsi to řekl? Já nejsem povinen tě poslouchat. Jsem tvůj pán a ty jsi můj Mazlíček. Víc nic. Navíc neexistuje nic horšího než Mazlíček, který zapomíná na své místo. Nejspíš jsem k tobě byl příliš shovívavý,“ zavrčel.

„Omlouvám se, pane! Myslím to s vámi dobře, on vás zklame. Jsem šťastný, že jsem váš Mazlíček, je to pro mě pocta a proto vás chci chránit. A také proto, že vás miluju!“ udělal na něj Sol nešťastný výraz.

„Mazlíčci nemají právo milovat. Teď odejdi,“ odvrátil se od něj Ramon.

„Pane prosím, odpusťte!“ chytil ho Sol za rukáv.

„Řekl jsem, abys odešel,“ odmítl se na něj Ramon podívat.

„Jak si přejete, pane,“ sklopil Sol hlavu a otočil se k odchodu.

„Pojď sem,“ zastavil ho Ramon, když už byl skoro u východu.

Sol se pro sebe ušklíbl, pak ale hned nasadil provinilý výraz, otočil se a vrátil se k Ramonovi.

„Klekni si,“ poručil mu Ramon.

Sol překvapeně zamrkal, ale pak mu došlo, o co Ramonovi nejspíš jde a s úsměvem si před něj klekl.

„Pojď sem,“ ukázal Ramon na mezeru mezi ním a zábradlím.

Sol se tam přesunul a vzhlédl k Ramonovi.

„Vykuř mě,“ přikázal mu Ramon s pohledem znovu upřeným na své zbývající Mazlíčky.

Sol beze slova vztáhl ruce, rozepnul Ramonovi kalhoty a vytáhl z nich jeho vzrušení, které vzal mezi rty a poté ho pohltil hluboko do úst. Ramon vzdychl a přivřel oči. V té chvíli si ho Nolus všiml a nenápadně na to upozornil Maruna. Marun na něj tázavě pohlédl. Nolus se usmál, natáhl se a začal Maruna hladit.

„Není to zakázané?“ zeptal se ho poplašeně Marun.

„Ne, když se dívá. Kdyby mu to vadilo, tak nás zastaví,“ mrkl na něj Nolus.

Marun se jemně usmál a začal Nolusovi hlazení opětovat. Nolus se po zádech dostal až k Marunovu pozadí, po kterém ho pohladil a pak prsty zajel do škvírky mezi půlkami. Marun zasténal a uchopil Noluse za vzrušený úd a začal po něm přejíždět. Nolus se vyhoupl do kleku, mírně roztáhl nohy a napozicoval se tak, aby k němu Marun lépe mohl a zároveň, aby měl Ramon dobrý výhled. Hned nato se natáhl pro krém na opalování, který tu měli k dispozici a kápl si trošku na prsty, které potom vsunul do Marunovy dírky a začal ho prstit.

Vln a Erup zpozorovali jejich hrátky, přestali se pošťuchovat a jen je sledovali. Zároveň si všimli Ramona, který je sledoval a všimli si i Sola, který před ním klečel a pravděpodobně ho uspokojoval ústy. Podívali se na sebe, vyhoupli se na okraj bazénu a začali se mezi sebou laskat.

Ramonovi se při tom pohledu zalesklo v očích a jeho vzrušení dosáhlo takové intenzity, že se přes něj ihned začaly převalovat vlny orgasmu. Naštěstí pro sebe Sol poznal chvíli, kdy jeho pán dosáhl orgasmu a tak zadržel dech a začal polykat.

„Můžeš jít,“ zasípal Ramon, když orgasmus odezněl a zmoženě se opřel o zábradlí.

„Jak si přejete, pane,“ vysoukal se zpod něj Sol a postavil se na nohy.

„A ještě něco. Za tvoje drzé chování a prostořekost ti zakazuju se uspokojit,“ otočil se na něj Ramon, když se odstrčil od zábradlí a upravil se.

Sol na něj zůstal překvapeně zírat. Nečekal, že bude potrestán a ještě tak podlým způsobem.

„Jistě, pane,“ lehce se uklonil, když se vzpamatoval a odešel.

Ramon znovu shlédl na své Mazlíčky, kteří jeden po druhém dosahovali vyvrcholení a s úsměvem odešel. Pro teď byl sice uspokojen ale přesto se nemohl dočkat večera.