Jiný svět - kapitola 5

Ramon zasténal, naposledy do Maruna přirazil a začal plnit jeho nitro svým semenem. Vyčerpaně se svalil vedle něj a ztěžka oddechoval. Marun se přetočil na břicho a položil si hlavu, kterou vypodložil svýma rukama, na Ramonovu hruď. Ramon se na něj podíval a vzal mezi prsty pramínek Marunových vlasů.

„Víš, že jsi drzý? Tohle by sis vůbec neměl dovolit,“ poznamenal.

„Vadí vám to, pane,“ zeptal se Marun a začal na Ramonově hrudi kreslit kolečka.

„Ne, nevadí,“ usmál se Ramon.

Marun mu úsměv opětoval.

„Říkal mi můj sluha, který tě koupil, že prý máš umělecké nadání. Řekni mi, copak umíš?“ sklouzl Ramon rukou z jeho vlasů na záda, kde ho hladil.

„Umím malovat a kreslit, hrát na hudební nástroje, přesněji řečeno na flétnu, kytaru, klavír, harfu a housle. A v neposlední řadě umím zpívat a tančit,“ vyjmenoval své dovednosti Marun.

„Říkáš, že umíš tančit?“ zaujala Ramona poslední část.

„Ano, pane,“ přikývl Marun.

„Pak mi zatanči,“ řekl Ramon.

Marun se vyvlékl z jeho náručí a natáhl se pro svůj obleček, což dnes byly čtyři pruhy světle modré látky spojené stříbrným páskem, jeden přes klín, druhý přes zadek a zbývající dva po stranách. K tomu jsou dva silné stříbrné náramky na zápěstí, k nim je také připojen světle modrý šátek. Marun to na sebe natáhl a postavil se doprostřed místnosti. Ramon se zatím opřel o polštáře v pozici polosedu pololehu a nedočkavě se na Maruna zadíval.

„Tak? Začni tančit,“ pobídl Maruna.

„Nejdřív bychom měli pustit hudbu, pane,“ poznamenal Marun.

„Pravda,“ natáhl se Ramon k nočnímu stolku pro malý přehrávač a pustil hudbu s pomalou a jemnou melodií.

Marun rozpohyboval své boky a dal se do tance. Vrtěl a kroutil boky, tu udělal úkrok do strany, tu otočku. Jednou udělal i záklon, přičemž hodil ruce za hlavu. Poté se opět narovnal a dál tančil. Když zazněly poslední tóny hudby, sesul se na podlahu, kde se posadil na paty, ruce natáhl dopředu, prohnul záda a sklopil hlavu.

„Nádhera. Tančíš opravdu nádherně,“ zajásal Ramon, vstal z postele, natáhl na sebe kalhoty a přešel k Marunovi.

Ten se narovnal a pohlédl na něj.

„Pojď, vstávej,“ natáhl k němu Ramon s úsměvem ruku.

Marun se jí chytil a nechal se vytáhnout na nohy. Ramon si ho přitáhl k sobě, jednu ruku položil na jeho bedra, druhou chytil jeho ruku do své a začal se pomalu pohybovat do rytmu další skladby, která se začala ozývat. Marun se usmál, uvolnil se a nechal se vést.

„Ještě nikdy jsem s nikým netančil,“ pohlédl Ramonovi do očí.

„Skutečně? Vidím, že jsem první v mnoha ohledech,“ usmál se Ramon a víc si k sobě Maruna natiskl.

„Ano,“ špitl Marun a sklopil hlavu, aby Ramon neviděl slzy, které se mu nahnaly do očí.

„Co se stalo?“ zastavil se překvapeně Ramon a jemně zvedl Marunovi hlavu.

„Nic moc. Jen jsem si vzpomněl na svou rodinu a zastesklo se mi,“ přiznal Marun.

„Máš rodinu?“ zeptal se Ramon.

„Mám. Nebo spíš měl jsem, než jsem se dostal do Akademie,“ přikývl Marun.

„Myslel jsem, že jsi sirotek. Z těch se přeci nejčastěji stávají Mazlíčci,“ řekl překvapeně Ramon.

„Nejsem sirotek. To je dlouhá historie,“ zakroutil Marun hlavou.

„Zrovna teď mám čas,“ ztlumil Ramon hlas.

Marun si povzdechl, vymanil se z Ramonova sevření a prošel prosklenými dveřmi na terasu, kde se rukama chytil zábradlí a zahleděl se do tmy. Ramon ho následoval a postavil se vedle něj.

„Byl jsem obyčejný kluk. Jediné co na mě bylo výjimečné byly mé vlasy a oči. Moje matka je prodavačka a otec údržbář. Mám ještě staršího bratra, se kterým jsem vždy skvěle vycházel. Nikdy jsme neměli moc peněz ale přesto jsme byli spokojení. Když můj bratr odmaturoval, chtěl jít pracovat, ale rodiče mu to nedovolili. Znali totiž jeho sen, který byl, že se stane lékařem a tím pádem jeden z Ochranných. Vzali si od banky docela velkou půjčku. Ve smlouvě měli ustanoveno, že ji začnou splácet až poté, co můj bratr dostuduje. Navíc bratr trval na tom, že splácet ji bude on z platu lékaře. Rodiče s tím souhlasili. Jenže si nevšimli dodatku ve smlouvě, který říkal, že v případě nouze či změně zákonů o bankovnictví a financích, má banka právo začít vyžadovat splácení okamžitě. A přesně to se stalo. Změnili se zákony a banka poslala rodičům dopis, ve kterém vyžadovala, aby začali splácet půjčku okamžitě,“ dal se do vyprávění Marun.

„A tak tě prodali,“ řekl Ramon.

„Takhle bych to neřekl. Dělali si starosti a snažili se vymyslet způsob, jak tu půjčku splatit. Bratra napadlo, že by ukončil studia a šel pracovat, aby pomohl půjčku splácet. To rodiče odmítli a napadlo je, že by prodali byt a že bychom šli někam do pronájmu. Jenže nájmy jsou drahé a navíc bychom za náš byt moc nedostali, takže bychom se za chvilku ocitli na ulici. To jsem zase nechtěl já. Tak jsem jim navrhl, aby mě prodali do Akademie. Věděl jsem, že za mě dostanou dost na to, aby splatili půjčku a ještě by jim něco zbylo. Alespoň jsem tak usuzoval podle reakcí ostatních mužů na mě. Jenže rodiče i bratr byli proti. Nakonec jsem jim musel říct, že do Akademie půjdu tak jako tak a je jen na nich, zda půjdou se mnou a pokusí se dostat co největší počet kreditů. Tak jsem se dostal do Akademie,“ dovyprávěl Marun.

„Obětoval ses, abys zachránil rodinu? To je ušlechtilé,“ přitáhl si ho Ramon k sobě a objal ho.

„Ano, ale připravil jsem se tak o svůj největší sen. A toho lituju, i když záchrana mé rodiny za to stála,“ přiznal se Marun.

„Co to bylo za sen?“ zajímal se Ramon.

„Že jednoho dne najdu někoho, koho budu milovat a kdo bude milovat mě. A že s ním prožiju všechna svá prvenství. První polibek, první tanec, první milování. Jako Mazlíček toto nikdy nezažiju. Mohu milovat a ctít svého pána a můj pán mě může mít rád a často si mě brát do postele, ale nebude to o lásce. Nikdy,“ posteskl si Marun.

„Jsem rád, že si uvědomuješ své místo,“ pohlédl na něj zamyšleně Ramon.

„Jak bych mohl zapomenout. V tomhle mě v Akademii vycvičili dokonale,“ usmál se smutně Marun.

„Ale no tak. Žádné chmury. A víš co, když máš rád umění, tak co kdybys mě pozítří doprovodil na výstavu jednoho známého malíře a sochaře?“ navrhl Ramon.

„Moc rád, pane. Ale je to vhodné, aby vás doprovázel Mazlíček?“ znejistěl Marun.

„Jistě. Mnoho mužů tam bude mít své Mazlíčky. Je to taková jejich ozdoba. A ty budeš má. Budeš ten nejkrásnější klenot ze všech. Všichni ostatní mi tě budou závidět. Původně jsem sice chtěl vzít Sola, ale myslím, že ty to oceníš víc,“ otočil Ramon Maruna k sobě čelem.

Marunovi zazářily oči a aniž by přemýšlel nad důsledky, vytáhl se na špičky, přitáhl si Ramona níž a políbil ho. Ramonovi se rozšířili oči údivem. To je poprvé, co ho některý z jeho Mazlíčků políbil. On sám je nelíbal, protože své polibky si chtěl ponechat pro toho, kdo bude jeho partnerem a ne pro své Mazlíčky, které měl jen pro ukrácení dlouhých nocí. Ale nakonec to hodil za hlavu, popadl Maruna do náruče a polibek prohloubil.

***

„Cože? Slyšel jsem dobře? Pán chce vzít na tu výstavu jeho?“ otočil se prudce šatny Sol na Eunucha, když mu Eunuch přetlumočil, co zjistil.

„Je to tak,“ přisvědčil Eunuch.

„Ale na tu výstavu jsem měl pánovi dělat doprovod já,“ praštil Sol pěstí do zdi.

Eunuch mlčel a jen se díval, jak Sol začal přecházet po pokoji a přitom házel na Maruna jednu nadávku za druhou. Teprve po chvíli se uklidnil a otočil se k Eunuchovi.

„Kde je pán?“ zeptal se.

„Pokud vím, tak stále nevyšel ze svého pokoje,“ odpověděl Eunuch.

Sol přikývl, vyšel ze svého pokoje a zamířil k Ramonovu. Na chodbě zaklepal na dveře a čekal. Po chvíli se ozvalo, že může vstoupit, tak vzal za kliku, otevřel dveře a proklouzl do Ramonova pokoje. Ramon stál u okna, v rukou tablet, ve kterém něco četl. Sol přejel pokoj pohledem a střetl se s klidným pohledem Maruna, který nahý ležel na břiše na posteli.

„Můj pane,“ uklonil se lehce.

„Potřebuješ něco Sole?“ zeptal se Ramon, když odložil tablet a otočil se k němu.

„Jen jsem se chtěl na něco zeptat,“ odpověděl Sol a napřímil se.

„Ptej se,“ vyzval ho Ramon.

„Pane, chtěl jsem se zeptat, co byste si přál, abych si vzal zítra na sebe? Na tu výstavu, na kterou vás mám doprovodit,“ řekl Sol.

„Ta výstava. Nejdeš na ni. Vím, že k umění zrovna netíhneš, takže jsem se rozhodl vzít místo tebe Maruna,“ vrátil se Ramon k tabletu.

„Co? Ale já se těšil, že budu s vámi,“ zafňukal Sol a přitom hodil nenávistným pohledem po Marunovi.

„Už jsem se rozhodl,“ odvětil Ramon.

„Jistě. Odpusťte pane! Jen jsem smutný, protože už jste si mě dlouho nezavolal. Mé tělo, srdce i duše touží po vaší přítomnosti. Dovolte mi vás dnes potěšit,“ přešel Sol k Ramonovi, prosmýkl se mu pod paží, stoupl si před něj a rukama ho hladil po hrudi.

Ramon svěsil ruce a podíval se na něj.

„Dovolím. Dnes přijď ke mně,“ souhlasil Ramon.

„Děkuji pane! Slibuji, že vás potěším lépe než kdokoliv nebo cokoliv jiného,“ přislíbil.

„Ale teď už běž,“ pohladil ho Ramon po tváři.

„Jistě pane. Přijdu večer,“ souhlasil Sol a dal se na odchod.

Než odešel, hodil vítězným pohledem po Marunovi, který stále ležel v posteli a vše sledoval. Ramon znovu odložil tablet a přešel k posteli, na kterou se usadil. Natáhl ruku a pohladil Maruna po křivce zad až po kostrč.

„A co si mám vzít já s sebou?“ usmál se na něj Marun.

„Mohl by sis vzít ten perlový obleček. Velmi ti sluší a jsi v něm neskutečně rajcovní. Jinak to nechám na tobě,“ pokrčil Ramon rameny.

„Pojedeme tam na dýl?“ zeptal se Marun.

„Ano. Zítra ráno vyrážíme a vrátíme se až popozítří. A bydlet budeme v hotelu. Doufám, že tě naučili, jak se chovat, když tě pán vezme ven nebo do společnosti,“ přimhouřil Ramon oči.

„Naučili, pane. Budu v řetězech, jejichž vodící konec budete mít vy nebo doprovázející Eunuch. Nesmím jít vedle vás nebo před vámi, ale za vámi. Nesmím se nikomu dívat do očí, mluvit pouze s vaším povolením a vzít jídlo nebo pití jen, když mi to povolíte,“ odříkal Marun, co ho Ashun v Akademii naučil.

„Výborně. Bude to pro tebe zkouška a já doufám, že obstojíš. Jen nerad bych tě trestal za nevhodné chování,“ vzal Ramon Maruna za bradu a palcem přejel po jeho rtech.

„I já doufám, pane. Nerad bych vás znemožnil před ostatními,“ souhlasil Marun.

„Výborně. A teď, co kdybychom se věnovali příjemnějším aktivitám,“ usmál se Ramon a zaplul jedním prstem no Marunovy dírky.

„Ano,“ vydechl Marun roztouženě.

Ramon vytáhl své prsty, přetočil Maruna na záda a rukama mu roztáhl nohy, mezi které se poté vtěsnal. Netrvalo dlouho a pokojem se začalo ozývat dvojí slastné vzdychání a výkřiky rozkoše.