Záchrana malého démonka 2

Vstoupím do svého pokoje a padnu na postel. Přitisknu k sobě plyšovou kočku a zavřu oči. Neustále mi v hlavě běží nabídka, kterou mi dal můj milovaný. Prý by mohl vyvolat duchy mých rodičů a já bych s nimi mohl mluvit. Chtěl bych je zase vidět, ano. Vždyť nebýt obrázků, které Amaya namalovala, když jsem byl dítě, tak už bych si ani nepamatoval jak vypadali. Začnu vzpomínat na ten den. Na den kdy byli mí rodiče zavražděni a kdy mě Amaya zachránila.

Vzpomínky

,,Tatínku, plobuď se. Teď nemůžeš spinkat. No tak, vstávej!'' vzlyká Keitaro a třese s tělem svého otce.

Shinigami, která ho zachránila, si ho přitáhne do náruče.

,,Šššš, duše tvého tatínka odešla za tvojí maminkou. No tak, neplač!'' tiší ho a jemně kolébá chlapce v náručí.

Keitaro po dlouhé době usne shinigami v náručí, vyčerpán pláčem. Když se probudí, je v cizím pokoji. Na chvíli si neuvědomoval kde je a co se stalo, má pocit, že se mu to všechno jen zdálo.

,,Maminko, tatínku?'' zavolá a rozhlíží se po pokoji.

,,Tvoje maminka a tatínek tady nejsou. Maminka žíkala, že odešli do nebíčka.'' ozve se.

Keitaro se podívá tím směrem a uvidí chlapce přibližně stejného věku jako je on.

,,Kdo jsi?'' zeptá se Keitaro a zvědavě si chlapce prohlíží.

,,Já jsem Makoto. Ty jsi Keitalo, viď? Maminka o tobě mluvila a žekla nám co se ti stalo.'' řekne Makoto.

,,Tvoje maminka je ta shinigami, co mě zachlánila?'' zeptá se zvědavě Keitaro.

,,Jo. A já jsem taky shinigami, jako moje maminka a můj tatínek. Jaký dluh démona jsi ty?'' řekne Makoto a zvědavě se na Keitara dívá.

,,Já jsem poloviční démon. Moje maminka byla člověk a můj tatínek byl panteží démon.'' odpoví Keitaro a schoulí se do tebe s plyšákem v náručí.

,,Makoto, co tu děláš? Říkala jsem ti, že ho nemáš rušit.'' ozve se ode dveří.

Oba chlapci pohlédnou ke dveřím a spatří Ayamu.

,,Jsem ráda, že už jsi vzhůru. Já jsem Ayama, maminka Makoty. Jakpak se jmenuješ ty?'' řekne Ayama a posadí se na postel k oběma chlapcům.

,,Keitalo'' odpoví Keitaro.

Ayama se usměje.

,,Hezké jméno. A teď pojďte, je večeře.'' řekne Amaya a postaví se.

Oba chlapci vstanou z postele a následují Amayu do jídelny. Oba si sednou ke stolu a Amaya začne nosit jídlo na stůl.

,,Večeře!'' zavolá.

,,Koho to volá?'' zeptá se Keitaro Makota.

,,Tatínka.'' odpoví Makoto.

Po chvíli přijde do jídelny otec rodiny.

,,Tak už ses probral, prcku? Jsem Ryo, otec Makoty a manžel Ayamy.'' řekne shinigami a natáhne ruku, aby pocuchal chlapci vlasy.

Keitaro ale před jeho dotekem uhne. V očích má strach, ten Ryo ho děsí. Bojí se.

,,Nemusíš se tatínka bát. Je hodný.'' řekne Makoto a na důkaz svých slov seskočí ze židle a usadí se svému otci na klíně.

Konec vzpomínky

,,Keitaro?'' ozve se.

,,Pojď dál.'' řeknu a na posteli se posadím.

,,Nad čímpak jsi přemýšlel?'' zeptá se Makoto a přisedne si ke mně.

,,Jen vzpomínám. Na první den u vás. V mém novém domově.'' odpovím a přitulím se k Makotovi.

,,Jo, to byla krušná doba. Měl jsi zlé sny a často jsi plakal. A taky ses neuvěřitelně bál mého otce.'' řekne Makoto.

,,Pravda, ale nakonec jsem se bát přestal. A zlé sny mám i teď, jen ne už tak často.'' přiznám.

Jak bych mohl nemít zlé sny? Jak bych mohl neplakat? Vždyť jsem ztratil rodiče, tatínek mi, dá se říct, umřel v náruči. Jediné co mi po rodičích zbylo je plyšová kočka a stříbrný řetízek s přívěškem připomínající měsíc.

,,Makoto? Já...přijímám tvoji nabídku. Chci s nimi mluvit.'' řeknu.

Makoto se jen krásně usměje a políbí mě. Rozesměju se.

,,Čemu se směješ?'' zeptá se mě Makoto s úsměvem.

,,Vzpomínáš na náš první polibek?'' zeptám se.

,,Samozřejmě, že ano. Ten polibek odstartoval náš vztah a teď se připravujeme na Spojovací obřad.'' řekne Makoto a znovu mě políbí.

,,Víš, nelíbí se mi, že Spojovací obřad chystáme potají. Bojím se, jak na to zareagují Ayama s Ryem.'' řeknu.

Vzpomínka

Keitaro sedí na větvi opřený o strom a jí ovoce. Přitom pobaveně sleduje Makotu, který se bezúspěšně snaží vylézt na strom.

,,Nějak ti to nejde.'' rýpne si do Makota.

,,Hele, číčo. Co kdybys mi místo těch keců raději pomohl?'' vykřikne naštvaně Makoto.

Keitaro se začne smát a hodí po Makotovi ovoce.

,,Co? Já tě zabiju, číčo!'' křikne Makoto a snaží se ještě usilovněji vylézt na strom.

Keitaro se smíchem hodí po Makotovi další ovoce a ladně seskočí ze stromu na zem. Začnou se s Makotem honit a Makoto po chvíli shodí Keitara na zem a začne ho lechtat.

,,Dost! Dost, prosím! Já se počůrám!'' vykřikuje se smíchem Keitaro a svíjí se pod Makotem.

Makoto s lechtáním přestane a oba se těžce vydýchávají. Makoto se po chvilce sehne a otře se o Keitarovi rty. Oba se chvilku pozorují a poté se k sobě přiblíží. Políbí se. Jejich první polibek.

Konec vzpomínky

,,Och, teď jsem si vzpomněl. Chtěl jsem ti něco ukázat v knihovně.'' řekne Makoto.

Vstaneme z postele a jdeme do knihovny. Posadím se na pohovku, zatímco Makoto hledá nějakou knihu. Po chvilce najde co hledal a posadí se ke mně.

,,Co to máš?'' šeptnu.

,,Toto je kniha slibů. Myslel jsem, že bychom tam mohli najít svůj slib ke Spojovacímu obřadu. Nebo se alespoň inspirovat k vytvoření našeho vlastního.'' vysvětlí mi Makoto.

Dojetím mi vhrknou slzy do očí. Vrhnu se Makotovi kolem krku a políbím ho. Makoto mě obejme kolem pasu a polibky mi oplácí.

,,Jsi úžasný, Makoto. Miluju tě!'' šeptnu a dál ho láskyplně líbám.

,,Taky tě miluju!'' vydechne mi Makoto do rtů.

Ani jeden z nás si nevšimne dvou párů očí, které nás sledují. Jeden rozzlobeně, druhý šťastně. Ale i kdybychom si jich všimli, bylo by nám to jedno. Protože my dva se máme rádi a hodláme to ukázat celému světu.