Jiný svět - kapitola 6

„Vítejte, pane!“ usmál se na Ramona mladý recepční na hotelu.

„Dobrý den! Mám tady rezervované apartmá na jméno Ramon Nioux,“ řekl Ramon.

„Chvilku, pane. Jen se podívám,“ řekl recepční.

Ramon přikývl a ohlédl se na Maruna, který byl dnes oblečen v těsných latexových kalhotách, v černém latexovém tričku s dlouhými rukávy a dosahujícím sotva pod bránici a vysoké černé kozačky. Navíc měl na sobě černá pouta, černý obojek a vodítko, jehož vodící konec držel. Kousek za Ramonem stál Eunuch, který měl na starosti jejich zavazadla.

„Ano, pane. Mám vás tady. Máte rezervaci na tři dny. Dnes, zítra a pozítří. Platba byla uhrazena předem a máte zde nahlášeného jednoho Mazlíčka a jednoho Eunucha. Souhlasí?“ zvedl k němu pohled recepční.

„Ano, souhlasí,“ přikývl Ramon.

„Tady máte kartu od pokoje. Poslíček vás doprovodí a vezme vám zavazadla,“ usmál se na ně recepční, podal Ramonovi kartu a mávl na poslíčka.

„Dobrý den, pane. Dovolte mi postarat se o vaše zavazadla,“ přešel k nim s úsměvem poslíček s vozíkem.

„Jistě,“ přikývl Ramon a hlavou pokynul k Eunuchovi.

Ten vzal zavazadla a přesunul se k poslíčkovi, který si od něj převzal zavazadla a poskládal je na vozík.  

„Pojďte. Doprovodím vás,“ rozešel se poslíček k výtahům a před sebou tlačil vozík se zavazadly.

Ramon i se svým doprovodem se za ním vydal. Všichni nastoupili do výtahu a poslíček stiskl tlačítko příslušného patra. Rozjeli se a Marun využil chvíle ticha, přešel k Ramonovi a přitulil se k němu. Ramon k němu shlédl a jednou rukou ho objal kolem boků.

„Prosím, pane. Tudy,“ řekl poslíček, když se výtah zastavil a dveře se otevřely.

Ramon, spolu s Marunem a Eunuchem, vykročil za poslíčkem a následoval ho. Poslíček je dovedl k apartmá.

„Kartu, prosím,“ otočil se poslíček k Ramonovi.

Ramon mu podal kartu a poslíček jí otevřel dveře.

„Prosím, pane!“ ustoupil poslíček ode dveří.

Ramon vstoupil do apartmá a rozhlédl se. Ano, velký obývák. Prostorná ložnice, dvě koupelny, jedna větší a druhá menší, za ložnicí malý pokojík, určený pro služebnictvo. To vše dýchající luxusem. Ramon se spokojeně usmál.

„Nechte to tady,“ otočil se na poslíčka.

„Jak si přejete, pane,“ řekl poslíček a vyndal zavazadla z vozíku uprostřed obýváku.

Ramon pohodil hlavou ke dveřím, poslíček signál pochopil, lehce se uklonil a odešel.

„Vybal to a pokliď,“ rozkázal Eunuchovi.

„Ano, pane,“ přikývl Eunuch a pustil vodítko, kterým Maruna přidržoval a donesl jejich zavazadla do ložnice, kde začal vybalovat.

Ramon přistoupil k Marunovi a pohlédl na něj. Po chvilce vztáhl ruce a odstranil z Maruna pouta a obojek. Obojí odložil na stolek a pohlédl na hodiny.

„Musím teď jít na jednu důležitou schůzi. Po dobu mé nepřítomnosti neopustíš tenhle pokoj. Nechoď ani na balkon. Pokud budeš mít hlad, objednej si jídlo na pokoj. Na výstavu jedeme o půl osmé večer, takže do té doby buď připravený, ať se pak nezdržujeme. Jinak si tu dělej co chceš. Stejná pravidla platí i pro tebe,“ pohlédl na Eunucha.

Marun i Eunuch přikývli, že rozumí a Ramon odešel. Marun se otočil na Eunucha.

„Půjdu si na chvilku lehnout. Jsem unavený,“ zívl Marun.

„Jen běž,“ usmál se na něj Eunuch a přešel do menšího pokojíku, kde začal vybalovat své zavazadlo.

Marun se usmál, stáhl ze sebe latexové oblečení a nahý si lehl do postele. Zachumlal se do peřin a zavřel oči. Netrvalo dlouho a usnul. Eunuch dobalil a pak se přesunul do obýváku, kde si pustil televizi.  

***

O tři hodiny později

„Marune, vstávej,“ zatřásl Marunem Eunuch.

Marun otevřel oči, zazíval a zamžoural na Eunucha. Ten se na něj usmál.

„Vstávej. Máš akorát tak čas, aby ses najedl, umyl a připravil na cestu,“ otočil se Enuch a podal Marunovi tác s jídlem.

Marun se posadil a nechal si tác položit do klína.

„Děkuju!“ usmál se na Eunucha a pustil se do jídla.

Když dojedl, Eunuch dal tác pryč a poslal Maruna do koupelny. Marun tam vešel, došel si na záchod a vyčistil si zuby. Po chvilce Eunuch vstoupil do koupelny za ním a napustil vanu. Marun do ní vlezl a nechal se od Eunucha umýt. Poté z vany vylezl a nechal se osušit. Nahý přešel do ložnice a otevřel skříň, kde měl vyskládané svoje oblečky. Vytáhl svůj perlový obleček a nasoukal se do něj. K tomu si obul stříbrné páskové boty, které jsou také zdobené perlami a uprostřed každé z nich je diamant. Poté vyndal ze skříně i korunku a s ní v rukou přešel k toaletnímu stolku. Prokartáčoval si vlasy, až byly lesklé a hebké a nasadil si korunku. Poté vzal do rukou líčení a jemně se nalíčil. Průhledné třpytivé oční stíny nanesl na víčka, řasy zvýraznil řasenkou a rty průhledným leskem na rty.

„Ještě vůni,“ zašeptal si pro sebe a natáhl se pro voňavku s jemnou květinovou vůni.

Navoněl se a pohlédl na sebe do zrcadla.

„Co myslíš? Bude pán spokojený?“ zeptal se Eunucha.

„Rozhodně. Jsi luxusní,“ odpověděl Eunuch se zrychleným dechem.

Přál si, aby nebyl vykastrovaný. Jak rád by se zmocnil toho stvoření před sebou. Přirážel do jeho drobného tělíčka a poslouchal jeho bolestné sténání a vzlyky. Jenže toho již nebyl schopen.

Marun vstal a přesunul se do obýváku, kde se usadil do křesla. Pohlédl na hodiny a usmál se. Ramon by se měl každou chvíli vrátit. Sotva mu tato myšlenka proběhla hlavou, otevřely se dveře a Ramon vstoupil dovnitř.

„Pane,“ vyskočil Marun z křesla a přeběhl k Ramonovi.

„Rád vidím, že už jsi připravený,“ usmál se Ramon a pohladil Maruna po tváři.

Marun k němu vzhlédl a šťastně se na něj usmál.

„Tady. Dej mu to,“ hodil Ramon Eunuchovi menší krabičku a odešel do koupelny.

Eunuch krabičku rozbalil a objevil v ní pouta, obojek a vodítko. Pouta a obojek byly tvořeny perlami a vodítko naopak zase diamanty. Navíc bylo velmi tenké a křehké, dalo by se velmi snadno přetrhnout, spíš než na skutečné vodění bylo spíš na okrasu. Eunuch to všechno vyndal a přistoupil k Marunovi. Sklonil se a připnul část pout k jeho kotníkům.

„Ruce,“ přikázal, když se narovnal.

Marun bez protestů natáhl ruce, Eunuch mu na ně nasadil pouta. Marun ruce svěsil a zvedl hlavu, by mu Eunuch mohl nasadit na krk obojek.

„Nechytil jsem ti vlasy?“ zeptal se Eunuch, když Marunovi obojek nasadil.

„Ne, nechytil,“ odpověděl Marun a sledoval, jak Eunuch připevnil k obojku vodítko.

„Krása. S tím oblečkem se to krásně doplňuje,“ usmál se na Maruna.

Marun mu úsměv opětoval.

„Nasazeno? Výborně, tak jdeme,“ přišel v té chvíli Ramon.

Převzal si od Eunucha vodítko a společně s Marunem vyšel z pokoje. Došli na recepci, prošli skrze ni a vyšli ven, kde už na ně čekalo jejich vznášedlo i s řidičem. Nasedli, řidič nastartoval a vydal se směrem k místu, kde výstava probíhala.

***

Marun stál za Ramonem a sledoval jeho rozhovor s jiným mužem z Elity. Nenápadně se rozhlédl a zastavil se pohledem na jednom obrazu. Je to abstraktní malba, ale Maruna něčím zaujala a nemohl z ní spustit zrak, stejně jako všichni muži i ženy ho nemohli spustit z něj. Od chvíle, kdy sem vstoupili byl středem pozornosti a jasně viděl, jak se Ramon nadmul pýchou, že to on má s sebou takovou vzácnost.

„Něco tě zaujalo?“ přistoupil k němu Ramon, když s tím mužem domluvil.

„Tamhle ten obraz,“ zamumlal Marun a nenápadně na obraz ukázal.

Ramon se k obrazu vydal a Marun šel za ním. Zastavili u něj a Ramon si ho s nakloněnou hlavou prohlížel.

„Je opravdu zajímavý,“ poznamenal.

„Ramone. Jaké potěšení tě zase vidět,“ řítil se k Ramonovi menší a podsaditý muž pocházející také z Elity.

„Ari. Rád tě vidím,“ poznamenal Ramon suše.

„I já tebe, příteli, i já tebe. Všiml jsem si, že máš nového Mazlíčka,“ usmíval se Ari a zvědavě za Ramona nahlédl, aby na Maruna, schovaného za Ramonem, alespoň trošku viděl.

„Ano, koupil jsem ho celkem nedávno,“ přikývl Ramon a lehce zatáhl za obojek.

Marun nevyslovenou výzvu vyslyšel a kousek popošel, čímž se dostal před Ramona. Zůstal stát se sklopenou hlavou a nechal Ariho, aby si ho prohlížel hladovým pohledem.

„Zvedni hlavu a podívej se na mě,“ přikázal mu Ari.

Marun rychle pohlédl na Ramona. Ten přikývl a tak Marun zvedl a pohlédl na Ariho zpříma. Ten jen vydechl.

„Bílé vlasy a fialové oči. Takovou kombinaci jsem ještě neviděl. Natrefil jsi na opravdu vzácný kousek. Přiznám se, že ti závidím,“ řekl Ari.

„Měl jsem štěstí,“ pokrčil Ramon rameny.

„Mám pro tebe návrh. Co kdybychom si naše Mazlíčky na dnešní noc vyměnili?“ trhl Ari vodítkem a donutil tak k pohybu svého Mazlíčka.

Ramon si ho dobře prohlédl. Ariho Mazliček byl štíhlý, jen o něco málo vyšší než Marun, s tmavě modrýma vlasama. Oblečen byl jen do malých černých kraťásků, které více odhalovaly než zahalovaly a vysokých černých kozaček. Víc na sobě neměl.

„Podívej se na mě,“ vyzval ho Ramon.

„Poslechni,“ rozkázal Ari.

Mazlíček zvedl hlavu a podíval se na Ramona, ten tak mohl spatřit jeho pomněnkově modré oči. Ramon ho pomalu přejel pohledem.

„V jakém bydlíš hotelu?“ pohlédl Ramon na Ariho.

„V Rainu,“ odpověděl Ari.

„I já. Pak platí. Ale je to jen výměna na dnešní noc. Ráno do devíti ho budu chtít zpátky,“ zpřísnil Ramon pohled.

„Bez obav,“ mávl Ari rukou.

Marun na Ramona nevěřícně pohlédl. Ashun ho sice varoval, že ho jeho pán může půjčovat i jiným, ale tak nějak věřil, že ho Ramon má rád a váží si ho natolik, aby ho nikomu jinému nepůjčil. Trhaně se nadechl, aby zahnal slzy a bolest, která se mu usadila v srdci.

„Tak domluveno,“ zakřenil se Ari.

„Slyšels? Půjdeš s Arim. A zítra do devíti ráno budeš zpátky u mě. Je mi jedno, zda tě Ari dovede nebo přijdeš sám, rozumíš Marune? Také od tebe očekávám tvou naprostou poslušnost a tvé nejlepší chování,“ otočil se Ramon na Maruna.

Marun přikývl na znamení, že rozumí. Ramon se otočil zpět na Ariho a společně si vyměnili vodítka od svých Mazlíčků, vyšli z budovy, rozloučili se a každý nasedl do svého vznášedla a vydali se do hotelu.

***

„Jak se jmenuješ?“ zeptal se Ramon Ariho Mazlíčka, když došli na hotelu do pokoje.

„Nom, pane,“ odpověděl Nom.

Ramon přikývl a přistoupil k němu, aby z něj mohl sundat pouta a obojek. Nom se zachvěl a jakmile byl osvobozen od pout a obojku, zvedl k Ramonovi pohled.

„Lehni si,“ pokynul Ramon k posteli.

Nom poslechl, přešel k posteli a lehl si na ni. Když uslyšel typický zvuk svlékaného oblečení, nedokázal potlačit vystrašený třes svého těla. Od svého pána je zvyklý na sex plný bolesti, utrpení a ponížení. To že na jeho těle nebyly stopy po sadismu jeho pána, bylo způsobeno tím, že jeho pán mu oznámil, že ho hodlá vzít s sebou na výstavu a nezavolal si ho k sobě tak dlouho, aby se jeho modřiny a šrámy stihly zhojit.

„Proč jsi tak vystrašený?“ zeptal se Ramon, když si nahý lehl k Nomovi a zaznamenal jeho třes.

„To je jen nervozitou, pane,“ odpověděl Nom.

Ramon jen zamručel a sklonil se, aby dotekem i ústy okusil Nomovo tělo. Nom překvapeně vzdychl. Ale zároveň se mu ulevilo, že Ramon netíhl k sadistickým sklonům jako jeho pán a naopak ho jemně laskal. Takovému pánovi se rád oddá.

***

„Svlíkni to ze sebe!“ rozkázal Ari Marunovi, když mu sundal pouta a obojek.

„Ano, pane,“ přikývl Marun.

„A nějak smyslně,“ olízl si Ari rty, shodil ze sebe oblečení a usadil se v čele postele podepřen polštáři.

Marun si sám pro sebe povzdechl, ale rozhoupal boky, nasadil svůdný pohled a začal se postupně svlékat. Při tom se rukama hladil po odhalené kůži.

„Pojď sem,“ přikázal Ari, když byl Marun úplně nahý.

Marun se přesunul k posteli a lehl si na ni. Tehdy si všiml menšího kufříku, který ležel vedle Ariho a zamračil se.

„Přetoč se na břicho,“ řekl mu Ari a natáhl se pro kufřík.

Marun ho poslechl a přetočil se na břicho. Ari otevřel kufřík a vytáhl z něj pouta. Chytil Marunovy ruce a připoutal mu je k pelesti postele. Následně mu zakryl šátkem oči.

„Nevím, jak s tebou zachází Ramon, ale já mám rád, když Mazlíčci trpí. Vlastně ti mohu zaručit, že na noc se mnou nezapomeneš,“ zašeptal mu Ari do ucha, zatímco vzrušeně oddechoval.

Marun se vyděšeně zachvěl a začal trhaně dýchat.

„Ramone, pomoc,“ zašeptal se značným zoufalstvím v hlase.

Odpovědí mu byl jen posměšný smích.