Jiný svět - kapitola 7

Marun ležel třesoucí se na posteli, stále připoután k pelesti. Tiše vzlykal a snažil se nehýbat, protože i sebemenší pohyb ho bolel. Nebylo divu, jeho tělo hrálo všemi barvami a nejen jeho tělo, ale i jeho obličej, od modré přes fialovou až po černou v modřinách, červenou ve šrámech a popáleninách po vosku, navíc měl po těle zaschlou krev. Vedle něj spal Ari, který se začal probouzet. Marun se roztřásl ještě víc a pokusil se schoulit do ještě menšího klubíčka, aby se udělal co nejmenším.

„Tak jak ses vyspal? Doufám, že stejně dobře jako já?“ zachechtal se Ari a podepřel se na lokti.

Marun jen tiše zakňučel, bolí ho i mluvit.

„Ani nevíš, jak rád bych tě ošukal znovu. Ale bohužel nemám čas. Za chvíli musíš být u svého pána, podle dohody,“ přejel mu Ari prsty drsně po tváři.

Poté si povzdechl a vyhrabal se z postele. Zašel se umýt do koupelny a poté se oblékl. Zastavil se nad postelí a odpoutal Maruna, kterému hodil jeho věci.

„Vezmi si to a jdeme,“ rozkázal a za vlasy vytáhl Maruna z postele.

Marun zaskučel, ale postavil se na roztřesené nohy a vzal si své věci, do kterých se užuž chtěl začít oblékat, když ho Ari zarazil.

„Na to není čas. Půjdeš takhle,“ rozkázal a znovu zabořil ruku do Marunových vlasů a táhl ho ven z pokoje.

Marunovi vyhrkly slzy bolesti a klopýtal chodbou za Arim. Po chvíli došli k apartmá, které obýval Ramon a Ari hlasitě zaklepal na dveře. Ty se po chvilce otevřely a mezi nimi stál Nom.

„Pane,“ lehce se uklonil Arimu a soucitným pohledem pohlédl na Maruna.

Ano, on zná pánovu zálibu v bolesti a ponižování druhých. Až moc dobře to zná. Noc s Ramonem pro něj byla jako zázrak. Už ani netušil, že sex může být bezbolestný a že si ho může užít i on a nejen pán. Jak moc Marunovi závidí, že patří tak laskavému pánovi.

„Pan Ramon je momentálně v koupelně,“ oznámil.

„Nevadí. Stejně už za chvíli odjíždíme, tak se jen prohoďte a jdeme,“ řekl Ari a postrčil Maruna ke dveřím.

Nom přikývl a připnul si na krk obojek s vodítkem, který držel v rukou a vyšel ven, zatímco Marun vešel do pokoje a zavřel za sebou dveře. Přemožen úlevou a také bolestí, pustil své věci a sesul se na zem, kde se opět schoulil do klubíčka.

„U všech všudy, co ti to udělal?“ zděsil se Eunuch, který zaslechl ránu a tak se šel podívat, co ji způsobilo.

Sehnul se a vzal Maruna a pomohl mu na nohy. Marun zavzlykal bolestí a opřel se o něj.

„Pojď,“ řekl Eunuch tiše a jemně Maruna odváděl do ložnice.

V té chvíli vyšel z koupelny Ramon, který při pohledu na Maruna ztuhnul.

„Co to má znamenat?“ zeptal se.

„Ubližoval mi,“ vzlyknul Marun a sklopil hlavu, nedokázal se Ramonovi podívat do očí.

Ramon přešel až k nim a nevěřícným pohledem přejížděl po Marunově těle.

„Dej mi ho,“ rozkázal Eunuchovi, který následně Maruna pustil a Ramon si ho tak mohl převzít a vzít ho do náruče.

Marun znovu zavzlykal, omotal své ruce kolem Ramonova krku a zabořil svůj obličej nad Ramonovu klíční kost.

„Zavolej na recepci, ať mi sem co nejrychleji pošlou lékaře,“ přikázal Eunuchovi a odnesl Maruna do koupelny.

Položil ho do vany, vzal do ruky hlavici sprchy, na displayi nastavil teplotu vody na vlažnou a pustil ji. Do druhé ruky vzal houbičku a začal Maruna jemně omývat.

„Moc se ti omlouvám! Neměl jsem tušení, že ti tolik ublíží. Dovolil jsem mu půjčit si tě, ale ne ti ublížit. Kdybych jen tušil, že má takovéto choutky, nikdy bych mu tě nepůjčil,“ v Ramonově hlase je slyšet upřímná lítost a také hněv.

Hněv nad sebou samým a také hněv na toho, kdo si dovolil jeho Mazlíčkovi tak moc ublížit.

„Vy za to nemůžete, pane,“ zašeptal Marun a se slzama v očích na Ramona pohlédl.

Ramon ho jemně pohladil po tváři a Marun se do toho dotyku se zavřenýma očima opřel. Jemné laskání jeho pána je jako balzám na jeho bolavou dušičku.

„Neujde svému trestu. O to se postarám. Už nikdy žádnému Mazlíčkovi neublíží,“ zašeptal Ramon, odložil houbičku a vypnul vodu.

Vzal Maruna znovu do náruče a postavil ho vedle vany. Z háčku vzal nadýchanou osušku a jemně Maruna osušil a zabalil ho do ní. Poté ho opět vzal do náruče a odnesl ho do ložnice, kde ho položil do postele.

„Kdy přijede ten doktor?“ zeptal se Ramon Eunucha a otočil hlavu, aby se na něj mohl podívat.

„Za chvíli pane,“ odpověděl Eunuch.

Ramon přikývl a chtěl se vzdálit od postele, ale Marun ho chytil za rukáv. Ramon k němu shlédl.

„Prosím, pane. Zůstaňte, prosím,“ šeptal Marun a zoufale na Ramona hleděl.

„Zůstanu,“ souhlasil Ramon, posadil se na kraj postele a pohladil Maruna po vlasech.

Marun se přetočil na bok čelem k němu, vděčně na něj pohlédl a pak zavřel oči. Ramon ho dál hladil po vlasech a občas sjel i na tvář a hladil ho po nezraněných částí, aby mu nepůsbil ještě více bolesti. Po chvíli se ozvalo zaklepání na dveře a Eunuch odešel otevřít dveře.

„Pane, to je lékař. Přišel i se svým praktikantem,“ stoupl si mezi dveře do ložnice a hleděl na Ramona.

„Pošli je dál,“ řekl Ramon.

Eunuch přikývl, ustoupil stranou a pokynul rukou do ložnice. Lékař a jeho praktikant vstoupili dovnitř.

„Dobrý den! Tak co se děje?“ usmál se starší podsaditý muž s šedými vlasy a modrýma očima, což byl lékař.

„Můj Mazlíček je zraněný. Rád bych, abyste ho ošetřil,“ postavil se Ramon.

„Rozumím. Dovolíte?“ vykročil lékař k posteli.

Ramon odstoupil od postele a pustil lékaře k Marunovi.

„Panebože!“ zašeptal lékařův praktikant, když Maruna spatřil.

„Jen klid. Nevypadá to tak vážně. Už jsem ošetřoval Mazlíčky, kteří byli na pokraji smrti,“ řekl lékař, aniž by z Maruna spustil pohled a vytáhl ze své brašny příruční sken.

„O to nejde. Ale tohle...co jste mu udělal? To jste mu musel tak ublížit? Nestačí vám, že vás musí poslouchat na slovo a na povel vám podržet?“ otočil se naštvaně praktikant na Ramona.

Ramonovi se zle zablýsklo v očích a tvář se mu zkřivila hněvem.

„To, co se svými Mazlíčky dělám nebo jak s nimi zacházím je moje věc,“ zavrčel.

Praktikant otevřel ústa, aby odporoval, ale je přerušen lékařem.

„To je pravda. To co majitelé se svými Mazlíčky dělají, nás zajímat nemusí a ani nemá. A teď mi pojď pomoct. Musíme ho otočit na druhou stranu,“ otočil se na něj lékař.

Praktikant zavřel pusu, naposledy hodil zlým pohledem po Ramonovi a přistoupil k posteli. Marun se na něj podíval a překvapením vytřeštil oči.

„Ukito?“ zašeptal.

„Jsem tady. Teď tě otočíme, aby tě lékař mohl vyšetřit, ano?“ usmál se Ukito.

„Dobře,“ šeptl Marun.

„Tak moment. Odkud se vy dva znáte?“ přistoupil k nim zamračený Ramon.

„Také jsem se na to chtěl zeptat,“ přidal se i lékař.

„Je to můj bratr,“ odpověděl Ukito.

Lékař i Ramon se překvapeně zarazili.

„Už to není tvůj bratr,“ řekl Ramon, když se vzpamatoval.

Ukito otevřel pusu, aby něco řekl, ale zastavila ho Marunova ruka, která ho chytila za ruku a stiskla.

„Měli bychom pokračovat ve vyšetření,“ řekl.

„Ano, to je pravda,“ souhlasil lékař.

On i Ukito nakonec Maruna přetočili a lékař ho sjel skenem.

„No, můžu vám říct, že ta zranění vypadá hůř než jaká opravdu jsou,“ zkonstatoval nakonec lékař.

„Skutečně?“ pozvedl Ramon obočí.

„Ano. Popáleniny jsou prvního až druhého stupně, ty se vyhojí samy. Ty rány jsou mělké, takže se také zhojí samy. A ty modřiny. No je jich sice hodně, ale jsou to jen modřiny. Žádné podlitiny a ani nic nějak extra nebezpečného. Také jsem objevil vykřičené hlasivky, ale i to se dá do pořádku. Dám vám pouze prášky na bolest, aby tolik netrpěl a hojivou mastičku z bylinek, která napomůže přirozenému hojení. A také by neuškodil heřmánkový čaj s lesním medem, to na ty hlasivky,“ řekl lékař a podal Ramonovi dvě krabičky.

„Děkuji!“ převzal si je Ramon a pohlédl k posteli, kde Marun ležel přikrytý lehkou přikrývkou a u něj seděl Ukito a tiše si spolu povídali.

„Opravdu ti to on neudělal?“ zeptal se znovu Ukito a krátce zalétl pohledem k Ramonovi a poté se vrátil k Marunovi.

„Ne, pan Ramon to nebyl. On se ke mně chová moc hezky. Je velmi laskavý a když mě použije, tak je velmi jemný a pokaždé se ujistí, že jsem si to také užil. Nikdy by mi neublížil. Tohle mi udělal někdo jiný,“ zašeptal Marun.

„Kdo?“ zeptal se Ukito.

„Jiný muž z Elity. Vím, že se jmenuje Ari. Včera jsme ho potkali na umělecké výstavě a on a pán Ramon si vyměnili na noc Mazlíčky. Pan Ramon ale netušil, že Ari je sadista, který miluje způsobovat Mazlíčkům bolest a ponižovat je. Kdyby to věděl, nikdy by mě mu nepůjčil. Sám mi to řekl. A taky přísahal, že to, že mi ublížil Arimu neprojde,“ šeptal Marun.

„Aha. Takže se u něj máš dobře?“ pousmál se Ukito.

„Víc než dobře,“ usmál se Marun.

„To jsem rád. Ale už budu muset jít,“ pohladil ho Ukito po vlasech a vstal.

„No tak my půjdeme. Vlastně už dneska máme padla. Takže můžeš jít domů. Já udělám totéž. Nashledanou!“ rozloučil se lékař a odešel.

Ramon postavil krabičku s mastičkou na stůl. Krabičku s léky proti bolesti otevřel, jeden si vysypal do dlaně a podal ho Marunovi.

„Na, spolkni to,“ řekl mu jemně.

Marun si od něj prášek převzal, strčil si ho do úst a zapil ho vodou ze sklenice, kterou mu Ramon podal z minibaru. Poté s Ukitem a Eunuchem, který celou dobu stál u dveří, sledoval jak Marun usíná.

„Mohu s vámi mluvit?“ zeptal se Ukito Ramona tiše, když Marun usnul.

Ramon na něj pohlédl, ale po chvilce přikývl a přešel do obýváku. Ukito i Eunuch ho následovali a Eunuch za nimi zavřel dveře od ložnice, aby Maruna nerušili.

„Prvně bych se vám chtěl omluvit. Mylně jsem se domníval, že zranění, která Marun má, jste mu způsobil vy. Omlouvám se!“ kál se Ukito.

„Vaši omluvu přijímám,“ řekl Ramon.

„No, mám ještě něco. Marun mi řekl, že tomu co mu tak ublížil, jste slíbil, že mu to neprojde. Rád bych věděl, co chcete dělat,“ přimhouřil Ukito oči.

„Proč byste to chtěl vědět?“ zeptal se Ramon.

„Rád bych při tom pomohl,“ ušklíbl se Ukito.

Ramon na něj chvíli hleděl a pak mu úšklebek opětoval.

***

„Pane, tohle se mi nezdá,“ ohlédl se Eunuch, který doprovázel Ariho do úzké temné uličky.

„Buď v klidu. Co by se mohlo stát?“ zeptal Ari a znovu rozevřel kousek papírku, kde měl napsaný vzkaz od jednoho obchodníka s Mazlíčky z černého trhu, který mu napsal, že našel Mazlíčka s bílými vlasy a fialovýma očima.

„Pravděpodobně je to podvodník. Kde by takovou vzácnost tak najednou sehnal? Spíš si myslím, že to je bouda a že za tím něco vězí,“ pochyboval Eunuch.

„Už mám těch tvých pochybností dost. Jsem jeden z Elity, tak co by si na mě kdo zkusil, hm? Jsem nedotknutelný. Takže už zmlkni,“ okřikl ho Ari.

Eunuch si povzdechl. Pořád se mu to nelíbí a čuchá v tom podraz, ale poslechl svého pána a mlčel.

„Tady by to mělo být,“ zastavil se Ari na nejtmavším místě v uličce, kde nebylo nic jiného než páchnoucí kontejnery přetékající odpadky.

V tom se za ním a jeho Eunuchem vynořilo pět postav. Dvě se vrhly na Eunucha, srazily ho na zem a držely ho tam.

„Co....“ víc Ari říct nestihl, protože dvě postavy se vrhly na něj, narazily ho na zeď a držely ho u ní.

Poslední postava k němu přistoupila.

„Co to děláte? Co chcete?“ vyjekl Ari a těkal pohledem po všech postavách.

Ani jednu však nepoznal. Všechny totiž na sobě měly tmavé oblečení a na hlavách kukly.

„Potrestat tě. Za všechny tvé Mazlíčky, kterým jsi ublížil. A hlavně za Maruna,“ řekla postava před ním mužským hlasem.

„Co? Poslal vás snad Ramon?“ vykulil Ari oči.

„Proč by měl? Vám Elitě přece na Mazlíčcích nezáleží,“ zavrčel muž.

„Hele, určitě se domluvíme. Mohl bych vám zaplatit. Kolik chcete? Milion kreditů? Dva? Tři? Řekněte si, kolik jen chcete,“ řekl roztřeseným hlasem Ari.

„Nejsme úplatní. Žádná částka, kterou nám nabídnete není dost velká, aby vykoupila utrpení všech těch Mazlíčků, kterým jsi kdy ublížil,“ řekl muž a přišel až těsně k Arimu.

„Ale no tak, určitě se nějak dohodneme,“ zkusil Ari.

Muž mu na to ale nic neřekl, místo toho mu stáhl kalhoty a otevřel kufřík, který byl vedle něj a kterého si Ari dosud nevšiml. Klekl si před něj a vytáhl z něj skalpel.

„Ne, ne. Ať už chcete dělat cokoliv, prosím, nedělejte to,“ zpanikařil Ari.

„Je to třest za všechny ty Mazlíčky,“ odvětil muž a vzal do rukou Ariho penis a varlata.

„Ne, prosím, prosím! Udělám cokoliv co chcete, jen to nedělejte, prosím!“ začal křičet hystericky Ari a začal sebou trhat.

„Tví Mazlíčci jistě také prosili a plakali. A slitoval ses? Ne. Teď ho pořádně držte chlapi,“ houkl muž na dva muže držící Ariho.

Muži přikývli, zpevnili svůj úchop. Klečící muž pevněji uchopil skalpel a pak několika rychlými řezy odřízl Arimu jeho penis i varlata, to vše poté hodil Arimu k nohám. Ari se rozkřičel hrůzou i nepopsatelnou bolestí. Muž odhodil skalpel do kontejneru a vytáhl z kufru dezinfekci, kterou nalil do otevřené krvácející rány a tu poté překryl gázou. Zavřel kufřík a vstal.

„Můžete ho pustit,“ řekl.

Muži držící Ariho ho pustili a Ari se svalil na zemi, kde se stočil do klubíčka, ruce si tiskl do zmrzačeného klína a naříkal.

„Ještě jedna maličkost,“ řekl muž a vytáhl z kapsy pistoli, namířil ji na Ariho a vystřelil.

Ari vyjekl další bolestí, kterou probudil čip, střelený mu do těla.

„Tenhle čip už nikdo nikdy nevyndá. Pokud se ještě někdy pokusíš nějakému Mazlíčkovi ublížit, tak dostaneš obrovskou ránu, která tě ochromí na hodně dlouho. A mimochodem, to co jsem ti odřízl, jsem odřízl tak šikovně, že už ti to žádný doktor nikdy nepřidělá. A jestli si myslíš, že tě zachrání plastika a doktoři ti vymodelují nový, tak se mýlíš. Ta dezinfekce, kterou jsem použil obsahuje látky, které každý nově vymodelovaný penis a varlata zničí a to dost bolestivě. Sbohem!“ ukončil muž svoji řeč a společně se svými společníky zmizel do tmy.

„Pane,“ přiskočil k Arimu jeho Eunuch a zděšeně na něj hleděl.

„Po-moc,“ zasípal Ari, zatímco jeho tělo se začalo třást přicházejícím šokem.

Eunuch vytáhl z kapsy tablet a vytočil číslo rychlé záchranné služby.

***

Mezitím o kousek dál ze sebe pětice mužů sundala kukly, co měla na sobě.

„Výborně, chlapi. Vyřiďte panu Ramonovi Niouxovi, že úkol byl splněn,“ ušklíbl se šéf celé akce, což byl Ukito, Marunův bratr.

Zbylí čtyři byli Eunuši z Ramonova harému.

„Jistě, pane. Ale nezapomeňte na jeho podmínku. Nebudete žádným způsobem vyhledávat ani kontaktovat jeho ani jeho Mazlíčka. Žádného z jeho Mazlíčků,“ odvětil jeden z Eunuchů.

„Jistě,“ zaskřípal zuby Ukito.

Eunuši přikývli a oni i Ukito se vydali každý svým směrem.