Jiný svět - kapitola 8

„Vypadáte spokojeně,“ zkonstatoval Eunuch, když ráno doprovázel Sola z pánových komnat.

„Abych nebyl. Je to už měsíc, co si mě k sobě pán volá každou noc a toho bělovláska si ani nevšimne,“ usmál se Sol.

„Jen jestli nečeká, až bude úplně v pořádku. Přeci jen byl docela dost zmordovaný,“ nakrčil Eunuch obočí.

„Možná. Ale myslím, že už se mi Ramona podařilo nalomit a že už ho nemá tak rád jako před měsícem,“ podíval se na něj samolibě Sol.

„Pomlouváte ho?“ zeptal se Eunuch.

„Ano. A Ramon mi ty lži začíná pomalu ale jistě věřit,“ přikývl Sol.

„Ale jen pomluvy stačit nebudou. Musíme nasadit nějakou vyšší páku,“ zamyslel se Eunuch.

„To už mám vymyšlené,“ mrkl na něj Sol, otevřel dveře od svého pokoje a zmizel uvnitř.

***

O půl roku později

„Zklamal jsi mě Marune. Měl jsem o tobě lepší mínění,“ vzhlédl Ramon hlavu od svého stolu a podíval se na Maruna stojícího před stolem.

„Čím jsem vás zklamal? Já to nechápu,“ zatvářil se Marun zmateně.

„Však ty moc dobře víš čím. Nebo sis myslel, že se o tvém chování a tvých poklescích nedozvím?“ pozvedl Ramon obočí.

„Mém chování? Poklescích? Pane, prosím, pokud jsem se něčím provinil, pak mi řekněte čím,“ zažadonil Marun.

„Třeba tím, že se povyšuješ nad ostatní Mazlíčky. Vykřikuješ před nimi, že tě mám nejradší a že oni by ti měli sloužit, protože jsou hluboce pod tebou. Dále, Solovi jsi vyhrožoval, že převezmeš jeho místo a že se zasloužíš o to, aby se vrátil do Akademie jako učitel. Snažíš se přimět Eunuchy, aby tě poslouchali a sloužili ti. Navíc jsi prý velmi hádavý, vyvoláváš spory a hádky. A nakonec, rozbil jsi tady několik cenných věcí. To vše je neomluvitelné,“ spojil Ramon ruce do stříšky a rozzlobeně na Maruna hleděl.

Marun na něj zíral s otevřenou pusou. Nemůže uvěřit tomu, co slyšel.

„Ale, to...to je lež. Nic z toho nedělám. Nad nikoho se nepovyšuju, nikomu nevyhrožuju a nechci, aby mi někdo sloužil. S Eunuchy vycházím a s ostatními Mazlíčky se kamarádím. Jediný s kým nevycházím je Sol, tak se s ním nebavím a nevšímám si ho, ale když už s ním musím mluvit, tak s ním jednám slušně. A je pravda, že jsem jednou uklouzl na chodbě a nedopatřením jsem rozbil dekorativní vázu, ale to jsem vám nahlásil. Nic jiného jsem nerozbil,“ hájil se Marun.

„Marune, nelži mi. Tady v sídle nikdo neudělá ani krok bez toho, aniž bych o tom věděl. Takže ti dávám varování. Změň své chování nebo budeš potrestán. Můžeš jít,“ sklonil se Ramon zpět ke stolu a k dokumentům na něm.

„Ano, pane,“ zamumlal Marun a odešel z Ramonovy pracovny.

Rozešel se do zahrady, kde byli i ostatní Mazlíčci. Netrvalo dlouho než je našel.

„Co se stalo?“ přišel k němu Erup a starostlivě na něj hleděl, když spatřil jeho výraz.

„Pán se na mě zlobí,“ špitl Marun a do očí se mu nahrnuly slzy.

„Proč? Vždyť jsi nic neprovedl,“ podivil se Erup a Vln s Nolusem se po sobě udiveně podívali.

„Někdo mu o mě navykládal lži a pán jim věří,“ řekl Marun.

„Jaké lži?“ zeptal se Nolus.

Marun se nadechl a převyprávěl jim vše, co mu Ramon řekl.

„To je tedy nehoráznost. Jak mu někdo tohle mohl nalhat? Hned jdeme s klukama za ním a uvedeme vše na správnou míru,“ rozčílil se Nolus.

„To ne, nechci, abyste měli problémy i vy,“ zakroutil Marun hlavou.

„Jaké problémy? Přeci nemůžeme dopustit, aby o tobě Sol něco takového nalhával a ty za to pak platil,“ přidal se i Vln.

Nolus a Erup souhlasně přikývli. Marun si povzdechl, došlo přesně k tomu, před čím ho Ashun varoval. Sol v něm vidí konkurenci a pomluvami se ho snaží zničit, stejně jako to kdysi udělal u Ashuna.

Ani jeden z nich nezaznamenal Ramona, který stál na balkoně a jejich rozhořčené výkřiky slyšel. Zamračil se. Kdyby byla pravda, co mu Sol řekl a co mu jeden z Eunuchů i potvrdil, pak by se jeho zbývající Mazlíčci nechtěli Maruna zastávat. Spíš by byli rádi, že byl pokárán nebo dokonce potrestán.

„Říkal jsem vám, že Marun by se takto nezachoval,“ ozvalo se za ním.

Ramon se otočil a pohlédl na svého osobního sluhu, který stál za ním.

„Pak mi jako jediné vysvětlení vychází, že mi Sol lhal. Ale proč by to dělal? Co by z toho měl?“ zamyslel se Ramon.

„Možná proto, že sám sebe už vidí jako Oblíbence a v Marunovi vidí konkurenta. A jak jistě víte, Sol konkurenci nesnese,“ odpověděl sluha.

„To je pravda. Ať mi dnes v noci přivedou Maruna. Měl bych odčinit, že jsem mu neprávem vynadal,“ otočil se Ramon a rozešel se pryč.

Zamířil do Solova pokoje. Musí si se Solem promluvit a vyjasnit mu hranice, které nesmí překračovat. A už vůbec mu nebude lhát!

***

Sol seděl rozmrzele na posteli a naštvaně hleděl do zdi.

„Štve vás, že pán Ramon zjistil pravdu, že?“ ozval se tiše Eunuch.

„To taky. A taky to, že si dnes toho bělovlasého zmetka zavolal a mě ne. Už jsem měl tak krásně nakročeno k tomu, abych se ho zbavil,“ udeřil Sol pěstí do matrace a padl zády na postel.

„Možná bych měl nápad,“ usmál se Eunuch.

„Nápad? Jaký?“ nadzvedl se Sol na loktech a zvědavě se na Eunucha zahleděl.

Eunuch k němu s úsměvem přistoupil, sklonil se a začal mu šeptem svůj plán vysvětlovat. Sol se usmál a čím déle mu byl plán vysvětlován, tím víc se jeho úsměv rozšiřoval.

„Dobrý plán. Ten určitě vyjde,“ zajiskřilo mu v očích.

„Taky si myslím. Ubohý Marun, buď zemře nebo bude vrácen do Akademie a vy se budete opět vyhřívat na výslunní,“ zasmál se Eunuch.

***

Eunuch se plížil ztemnělou chodbou a snažil se držet ve stínech. Neustále se rozhlížel, aby si byl jist, že ho nikdo nezpozoroval. Dorazil ke dveřím Marunova pokoje, opatrně je otevřel a nahlédl dovnitř. Usmál se, když uviděl tmu v pokoji a na posteli siluetu Marunovy postavy. Znovu se rozhlédl po chodbě a když se ujistil, že je sám, vklouzl tiše dovnitř a opatrně za sebou zavřel. Přistoupil k posteli, na které Marun ležel a tiše oddechoval ze spánku. Naklonil se nad něj a prohlížel si jeho obličej, který byl ze spánku uvolněný.

„Jen spinkej, spinkej. Je to pravděpodobně naposledy, co tu spíš,“ ušklíbl se tiše.

Marun ze spánku vzdychl a zavrtěl se. Eunuch s pohledem upřeným na Maruna sáhl do kapsy. Teď musí být hlavně rychlý a opatrný, aby Maruna nevzbudil.

***

Ráno Maruna probudil ruch na chodbě. Zmateně se posadil na posteli a hleděl ke dveřím. Po chvilce mu to nedalo, vstal, oblékl si župan a vykoukl na chodbu.

„Co se děje?“ zeptal se přicházejícího Eunucha.

„Sol hysterčí. Prý se mu ztratila sada šperků, které nedávno dostal od pána Ramona. Všichni se proto máme shromáždit v salonku,“ odpověděl Eunuch a odešel.

„Cože?“ zůstal Marun stát jako opařený.

Po chvilce se ale vzpamatoval, vrátil se do pokoje, v rychlosti se umyl a oblékl si stříbrné vzdušné kalhoty, obul se a vyšel z pokoje. Zamířil do velkého salonku, kde už byli shromáždění ostatní Mazlíčci, Eunuchové a sluhové. Marun přešel k Vlnovi, Erupovi a Nolusovi.

„Jak se Solovi mohli ztratit nějaké šperky?“ zeptal se tiše.

„To nikdo neví. Ale správce a osobní sluha pána Ramona prý prohledali jeho pokoj a nenašli je. Takže jediné vysvětlení je, že je někdo ukradl. Ale kdo a proč, to nikdo neví,“ vysvětlil mu tiše Vln.

„Takže co se bude dít teď?“ zeptal se Marun.

„To nikdo neví,“ zakroutil Vln hlavou.

V té chvíli se otevřeli dveře a do salonku vstoupil Ramon následován ochrankou, svým osobním sluhou a vzlykajícím Solem. Ramon se po pár krocích zastavil a přejel všechny pohledem. Všichni byli zticha a čekali, co jim řekne.

„Takže, bylo zjištěno, že mému Mazlíčkovi Solovi se ztratili jisté šperky. Vzhledem k tomu, že v jeho pokojích nebyli nalezeny, se zde nabízí jako jediné řešení krádež. Z toho důvodu ochranka, správce i můj osobní sluha prohledají každou místnost v tomto domě. Včetně vašich pokojů. Pokud se u někoho z vás najdou, pak ten dotyčný ponese následky a že budou velmi vážné. Mohl bych ovšem být shovívavější, pokud by se teď ten, kdo je vzal, přiznal,“ přejel znovu všechny pohledem.

Všichni ovšem mlčeli a rozhlíželi se po ostatních.

„Nikdo? No dobrá. Všichni zůstanete po dobu prohledávání tady. Dveře a okna budou hlídané ochrankou, aby nám viník nemohl utéct,“ povzdechl si Ramon.

Pět mužů z ochranky zaujalo své pozice. Dva si stoupli ke dveřím a zbylí tři k oknům.

„Máš na někoho podezření?“ otočil se jeden ze tří zbylých mužů z ochranky na Sola.

„A-ani ne,“ zavzlykal Sol.

„Dobrá. Pak to vezmeme systematicky chlapi. Budeme postupovat od zdola nahoru. Nic nevynechejte. Ani sklady, koupelny, kuchyň. Jdeme,“ zavelel muž.

„Počkejte. Mě...mě teď možná něco napadlo,“ zastavil je Sol.

„Ano?“ otočil se k němu muž z ochranky.

„M-možná to ni-nic neznamená, ale minul-lý týden, kd-když jsem m-měl ty šperky na so-sobě, tak je viděl M-Marun a strašně se mu líbily,“ zazvlykal Sol a v davu lidí pohledem vyhledal Maruna.

„Marune, pojď sem,“ vyzval ho Ramon.

Vln a Nolus stiskli Marunovi zápěstí a Erup rameno, aby mu ukázali svou podporu a důvěru. Marun se zhluboka nadechl a snažil se být klidný, když přešel před Ramona.

„Pane,“ špitl a sklonil hlavu na znamení své podřízení a svého respektu.

„Mluví Sol pravdu?“ zeptal se Ramon.

Marun k němu vzhlédl a přikývl.

„Ano, pane. Minulý týden je skutečně měl na sobě a je pravda, že se mi ty šperky líbily, tak jsem mu je pochválil, ale to je vše,“ rozvedl svou odpověď.

„Vzal jsi mu je?“ zeptal se Ramon.

„Ne. Proč bych měl. Šperků mám dost a navíc nestojím o problémy,“ odpověděl Marun.

„Jen jeho pokoj prohledejte. Určitě je tam najdete,“ vykřikl Sol.

Muž z ochranky se podíval na své kolegy a přikývl. Společně se správcem, Ramonem a jeho osobním sluhou vyšli ze salonku.

„Jsi opravdu hnusák, Sole. Moc dobře víš, že Marun by nikdy nic nevzal,“ vyjel na Sola Nolus.

„Přesně tak,“ přikývli Erup a Vln.

Sol si jen odfrkl a přešel do koutu místnosti, kde se posadil na židli. Místnost se postupně rozbzučela tichými rozhovory.

„Nic u mě nenajdou. Já mu ty šperky nevzal,“ řekl tiše Marun a koukl vzteklým pohledem do rohu na Sola.

„My ti věříme. A pán ti určitě věří taky,“ pohladil ho Vln po paži.

Nolus a Erup přikývli. Marun se na ně vděčně usmál. Poté se všichni čtyři usadili u krbu a stejně jako ostatní trpělivě čekali. Po asi půl hodině se dveře otevřeli a ochranka, správce, Ramonův osobní sluha a Ramon vstoupili zpět do salonku.

„Sole,“ oslovil Ramon Sola a ten se zvedl a došel k němu.

„Jsou tohle ty ztracené šperky?“ přistoupil k Solovi muž z ochranky a ukázal mu v natažených rukách zlaté šperky ozdobené rubíny.

„Ano, to jsou ony,“ přikývl Sol.

„Marune, pojď sem,“ zavolal ho Ramon.

Marun se s nechápavým výrazem zvedl, tázavě pohlédl na trojici chlapců, kteří vstali s ním a pokrčením ramen odpověděl na otázky v jejich očích. Přešel k Ramonovi a tázavě na něj pohlédl.

„Ty šperky byly nalezeny ve tvém pokoji, Marune. Co nám k tomu řekneš?“ hleděl na něj Ramon přísně.

„To není možné. Já je nevzal. Proč bych to dělal? Vždyť šperků mám od vás dost,“ vyhrkl Marun.

„Pak jak je možné, že byly nalezeny ve tvém pokoji?“ zeptal se Ramon.

„Já...já nevím,“ potřásl Marun hlavou.

„Zklamal jsi mě Marune. Velmi jsi mě zklamal. Tohle bych od tebe nečekal. Zítra tě vrátím zpět do Akademie. Mazlíčka, který krade, zde nepotřebuji. Odveďte ho do jeho pokoje a hlídejte ho. Do zítřka se odtamtud ani nehne,“ vydal Ramon rozkazy a zklamaně na Maruna pohlédl.

„Co? To ne. Já ty šperky nevzal. Přísahám, nevzal jsem je. Klidně zkontrolujte kamerové záznamy z chodby u mého pokoje, uvidíte, že jsem tam se žádnými šperky nešel,“ vykřikl Marun, když ho muži z ochranky vzali za paže a odváděli ho z místnosti.

„Stůjte,“ zastavil je Ramonův osobní sluha.

Muži zastavili a sluha k nim přešel.

„Co jsi to řekl? To o těch záznamech?“ zeptal se ho.

Sol se po těch slovech narovnal a se svým Eunuchem si vyměnil nervozní pohled. Na záznamy oba zapomněli.

„Pane, možná bychom ty záznamy opravdu měli zkontrolovat,“ otočil se sluha na Ramona, který na ně zamyšleně hleděl.

Ramon vytáhl z kapsy tablet a najel na kamerové záznamy. Vybral noc ze včerejška na dnešek, našel záznam z chodby před Marunovým pokoje a pustil záznam. Povytáhl obočí, když na záznamu uviděl Eunucha, o kterém všichni ví, že posluhuje Solovi, jak se plížil chodbou, vstoupil do Marunova pokoje a po chvilce zase vyšel a odplížil se pryč.

„Přineste mi Sérum pravdy. Zdá se, že tento případ bude složitější, než jsme si mysleli,“ řekl po shlédnutí záznamu.

Marun si oddechl, zatímco Sol a Eunuch zbledli. Tohle pro ně nevypadá dobře.