Jiný svět - kapitola 12

„Tak? Zjistil jste něco?“ zeptal se Ari, když do jeho pracovny byl doveden hubený blonďatý muž.

„Zjistil,“ přikývl muž, ležérně se usadil do židle a zapálil si doutník.

„A? Mluvte detektive,“ poposedl Ari.

„Nejdříve jsem zašel za tím lékařem, co léčil toho Mazlíčka a vyzpovídal ho. Potvrdil, že Mazlíčka pana Niouxe ošetřil a že mu pan Nioux poslal platbu. Tak jsem si proklepl jeho účty a zjistil jsem, že kredity na jeho účtu byly nahrazeny kredity z vašeho účtu,“ pohlédl detektiv na Ariho.

„Ano, Ramon mi poslal účet kvůli úhradě škody na jeho majetku. A to jsem zaplatil,“ přikývl Ari.

„Dále. Řekl jste mi o tom čipu a také o té látce, která zabrání doktorům, aby vaše zmrzačení napravili. Tato látka se ovšem dá sehnat jen na černém trhu, protože je nelegální a kredity, za které byla koupena z anonymního účtu, který byl zrušen ihned po převodu. Toho, kdo ho založil a odkud se mi ale zjistit nepodařilo. A čip, o kterém jste mluvil je dáván obzvlášť nebezpečným sexuálním zločincům, u kterých bylo zjištěno, že i po kastraci by pro Mazlíčky byli nebezpeční. Těm méně nebezpečným se nedává. Při prodeji je toto oznamováno, aby majitel daného Eunucha věděl, zda je tento Eunuch schopný Mazlíčky trestat za jejich přestupky či nikoliv. Ovšem k těmto čipům mají přistup pouze lékaři vybraní Velkou radou, vysoce postavení policejní představitelé nebo majitelé Eunuchů, kteří prokázali, že jejich Eunuchové ohrožují jejich další majetky,“ rozmluvil se detektiv.

„A zjistil jste, kdo zakoupil čip, který byl dán mě? A kdo napsal ten vzkaz?“ zeptal se Ari.

„Vlastně ano. Byl to jeden z Podnikatelů, který vlastnil několik erotických salonů a měl tam největší počet těch nejnebezpečnějších Eunuchů. Naneštěstí tento muž před několika dny zemřel a všechny podniky zdědila jeho dcera, která o ničem nemá ani tušení. Navíc platba za tento čip opět proběhla z anonymního účtu, který byl ihned poté zrušen. Autora vzkazu se mi vypátrat nepodařilo. Písmo nebylo jednoznačné a nebyly tam žádné otisky ani stopy DNA, takže jsem se neměl čeho chytit,“ pokrčil detektiv rameny.

„Zatraceně. To snad není možný,“ začal se Ari rozčilovat.

„Ale abych pokračoval, ten lékař dále říkal, že po ošetření ihned odešel, ale jeho praktikant tam zůstal. Tak jsem si proklepl toho praktikanta. A zjistil jsem, že je to bratr Mazlíčka, kterého vám pan Nioux půjčil. Docela zvláštní náhoda, co?“ ušklíbl se detektiv.

„Ano. Velká náhoda. A dál?“ přimhouřil Ari oči.

„Zašel jsem za tím praktikantem a vyzpovídal jeho. Tvrdil, že o ničem neví a že v době útoku na vás byl doma a učil se na zkoušky. Ale z řeči jeho těla a z jeho výrazu bylo jasné, že lže a že moc dobře ví, o co se jedná,“ šklebil se dál detektiv.

„No a zatkl jste ho?“ zeptal se Ari.

„Ne, nezatkl. Nemám dostatek důkazů, abych ho mohl zatknout. Navíc pan Nioux nad ním drží ochrannou ruku a upřímně jít proti členovi Velké rady je dost o hubu,“ narovnal se detektiv a típl doutník.

„Co to znamená?“ Ariho zamračení se prohloubilo.

„To znamená, že podle všech skutečností, co jsem zjistil, vše ukazuje, že za tím útokem nestojí nikdo jiný než pan Ramon Nioux. Jenže jeho vyšetřovat nemůžu, na to nemám kvalifikaci ani pravomoce. A kdybych to udělal i bez tohoto, tak bych mohl přijít o práci a nepochybuji o tom, že pan Nioux by mi ze života udělal peklo. Takže, co jste chtěl jsem zjistil a tím to pro mě končí. Dál už prostě nepokračuju,“ vstal detektiv z křesla.

„Rozumím. A ani bych to po vás nechtěl. Ostatně to co jste zjistil, mi stačí. Děkuji vám za námahu! Och a o kredity nemějte strach. Pošlete mi účet a já vše zaplatím,“ vstal i Ari.

„Jistě. Nashledanou!“ rozloučil se detektiv a odešel.

Ari se posadil zpět za svůj stůl a zamyšleně se zahleděl do zdi.

„Tak v tom má prsty Ramon,“ řekl si sám pro sebe a zaskřípal zuby.

Moc dobře ví, že proti Ramonovi je malý pán a nemůže jít proti němu ani proti těm, které chrání. Co znamená, že se nemůže pomstít ani tomu budoucímu doktůrkovi, který ho zmrzačil.

„Pane, mám tady nějaké dokumenty, které je potřeba podepsat,“ vstoupil do pracovny jeho asistent.

„Jistě. Dej to sem,“ kývl Ari ke stolu.

„Nad čím uvažujete pane? Možná bych mohl pomoct,“ položil mu asistent dokumenty na stůl a pohlédl na něj.

„O tom pochybuju. Pokud tedy nevíš, jak se pomstít členovy Velké rady za zločin, ve kterém má prsty,“ zavrčel na něj Ari.

„A co zkusit podat stížnost ostatním členům Velké rady. I kdyby byla anonymní a bylo to pouze podezření, tak jsou povinni to prošetřit a pokud by něco zjistili, tak by museli viníka potrestat. I kdyby to byl jeden z nich,“ řekl asistent.

„Výborný nápad. Že mě to samotného nenapadlo,“ zazářily Arimu oči a začal se přehrabovat věcmi na stole, aby našel svůj tablet a mohl sepsat svou stížnost.

„Rád jsem pomohl, pane. A teď pokud dovolíte, bych odešel,“ zahleděl se na něj asistent vyčkávavě.

„Ale jistě. Jen běž,“ odmávl ho Ari.

Asistent přikývl a opustil pracovnu.

„Teď se těš, Ramone. I když se zmrzačení nezbavím, alespoň se ti pomstím. Budeš ještě litovat toho, co jsi mi udělal,“ zachechtal se Ari sám pro sebe.

***

Ramon vešel do velké kruhové místnosti s kulatým stolem uprostřed, která slouží ke schůzkám Velké rady.

„Vítejte! Jistě vás zajímá, proč jsem tuto schůzi svolal,“ postavil se Mon, který tuto schůzi svolal.

Ostatní, včetně Ramona, souhlasně přikývli.

„Nebudu to nijak prodlužovat. Přišla stížnost na jednoho z nás. Přesněji na tebe Ramone,“ pohlédl Mon na Ramona.

I ostatní na něj stočili své pohledy.

„Skutečně? A mohu se zeptat ohledně čeho? Nejsem si vědom, že bych spáchal nějaký přestupek,“ nenechal se Ramon vyvést z míry, ačkoliv začal tušit, odkud vítr vane.

„Jistěže. V té stížnosti bylo uvedeno, že prý stojíš za útokem a zmrzačením jednoho ze členů Malé rady. Konkrétně jsi prý použil nějaké Eunuchy, jednoho studenta medicíny k tomu, aby tohoto člena trvale zmrzačili. Prý ho podvodně vylákali do pasti a pak ho napadli. Uřízli mu přirození a vpíchli mu látku, která brání tomu, aby ho lékaři následného zmrzačení zbavili a také mu do těla vložili čip, který mu brání v trestání Mazlíčků a který je určen jen pro opravdu nebezpečné Eunuchy. A co se týče té látky, ta byla zakoupena na nelegálně na černém trhu,“ shrnul Mon.

„Takže jestli tomu dobře rozumím, tak jsem obviněn z útoku na člena Malé rady, ublížení na zdraví s trvalými následky a obchodování na černém trhu,“ pozvedl Ramon obočí.

„Správně,“ přikývl Mon.

„Takový nesmysl. Jako kdybych se někdy dopustil něčeho nelegálního,“ odfrkl si Ramon a i ostatní vypadali pochybovačně.

„Také tomu nevěřím. Ale víš, že to musíme zahájit vyšetřování a nechat to prověřit. A ty do vyšetřování nesmíš zasahovat ani zjišťovat výsledky vyšetřování,“ povzdechl si Mon.

„Rozumím,“ přikývl Ramon, i když se mu v očích rozzlobeně zablesklo.

„Jen ze zvědavosti a teoreticky, jaký by byl pro Ramona trest, kdyby se prokázalo, že má ty věci skutečně na svědomí?“ zeptal se Selen.

„Útok na někoho z Elity je velmi závažný a nezáleží, zda se jedná o někoho z Elity ať by šlo o člena Velké rady nebo Malé rady. V případě, že by se prokázala Ramonova vina, by Ramon ztratil všechno. Byl by vyhoštěn z Velké rady, byl by mu zkonfiskován veškerý movitý i nemovitý majetek a to včetně jeho Mazlíčků a dokonce i Oblíbence ve prospěch poškozeného, šel by na několik let do vězení a po propuštění by přestal být jeden z Elity a stal by se společenským vyvrhelem. Neměl by nic kromě vlastního života a i ten by byl dost ubohý,“ odpověděl Mon.

„To je docela tvrdé,“ poznamenal Rin.

Ostatní souhlasně přikývli.

„Možná že ano, ale takové jsou zákony. A navíc, pokud chceme, aby ostatní lidé dodržovali zákony, tak musíme jít příkladem a také je dodržovat a ty co je nedodržují potrestat,“ řekl Mon.

„To je pravda. No prosím, spusťte vyšetřování. Ale říkám vám dopředu, že nic nenajdete, protože já jsem čistý. Všechno co dělám, je legální a v mezích zákona,“ řekl Ramon klidně.

„Věřím ti, Ramone. Stejně tak věřím, že nic nenajdeme. No to je všechno. Tak pokud nikdo jiný nemá nic, co by chtěl probrat, tak tuto schůzi ukončuji a všem přeji hezký zbytek dne,“ ukončil Mon schůzi.

Všichni se začali rozcházet. I Ramon odešel, vyšel z budovy, kde se zasedací místnost Velké rady nacházela a nasedl do svého vznášedla. Jeho sluha nastartoval, vzlétl a rozlétl se směrem k Ramonovu sídlu.

„Do hajzlu! Že já toho Ariho nezabil!“ vykřikl Ramon vztekle a rozzuřeně praštil pěstí do sedadla.

„Stalo se něco, pane?“ zeptal se jeho osobní sluha a podíval se na něj skrz zpětné zrcátko.

„Ano, stalo. Ari poslal anonymní stížnost, že stojím za útokem na jeho osobu. Velká rada mě teď kvůli bude vyšetřovat,“ začal si Ramon třít čelo rukou.

„To nezní dobře. Ale pochybuji, že něco najdou. Všechny důkazy jsme zničili a ti co by mohli vypovídat, jsou vaši zaměstnanci nebo majetek a jako takoví jsou vázáni mlčenlivostí a nesmí vypovídat. Ostatně nesmí být ani vyslýcháni,“ uklidňoval ho sluha.

„Tohle já vím. Ale Marunův bratr mým zaměstnancem není. Tam záleží na tom, jak moc umí mlžit, zatloukat a jak moc je odolný vůči psychickému nátlaku,“ mračil se Ramon.

„Musíme věřit, že to zvládne. Myslím, že zrovna on je psychicky silný a má pevnou vůli. Jeho určitě tak snadno nedostanou. A pochybuju, že by se dobrovolně přiznal. Vždyť by pak byl potrestán i on. A i kdyby mu nešlo o sebe, pak se bude snažit ochránit Maruna,“ ujistil ho sluha.

„Doufám, že máš pravdu. V sázce je mnoho,“ zahleděl se Ramon z okna.