Jiný svět - kapitola 16

„Vodu,“ zasténal Ramon tiše se zavřenýma očima.

V ten okamžik se o jeho rty začala otírat vlhká látka. Ramon instinktivně vystrčil jazyk a následoval vlhkou stopu a zároveň se snažil zachytit látku mezi rty, aby z ní mohl vysát alespoň malou kapičku vody.

„Spi,“ ozval se tichý jemný hlas.

Pro Ramona nebylo těžké poslechnout a po chvíli zase upadl do blažené temnoty nevědomí. Když začal pravidelně oddechovat ze spánku, odložil Marun vlhký hadřík a odhrnul mu vlasy z obličeje. Už jsou to tři dny, co byl Ramon nalezen a odvezen do nemocnice. Prošel si nákladnými léčbami a dokonce i několika operacemi a od té doby spal. A Marun trpělivě seděl u jeho postele, pomáhal převazovat jeho rány, natírat je hojivými mastmi a ve chvílích, kdy Ramon na chvilku nabíral vědomí, otíral jeho rty vlhkým hadříkem, aby zmírnil pocit žízně. Výměnu infuzí a sběrného pytlíku na moč, nechával radši na sestrách a zdravotních bratrech popřípadě na doktorech.

Do nemocničního pokoje vstoupila Ravena a přejela pohledem z Ramona na posteli na Maruna sedícího na židli, který byl tak soustředěný na Ramona, že si jí ani nevšiml. Přešla k němu a položila mu ruku na rameno. Marun sebou úlekem cuknul a otočil hlavu.

„Paní Nioux,“ vyskočil ze židle.

„Ty ho opravdu miluješ, že?“ řekla tiše s pohledem upřeným na svého syna.

„Ano, miluju. A jediné co si přeju, je aby byl šťastný,“ pohladil Ramona po kousku zdravé tváře.

„Vím, že jsi Oblíbenec a dokonce budete mít s Ramonem dítě, ale řekni mi jedno, nevadí ti, že spí i s ostatními Mazlíčky?“ pohlédla na něj Ravena.

„Takhle nad tím neuvažuju. Vln, Erup a Nolus jsou mí přátelé. Jsou to fajn kluci a že s nimi Ramon spí, no byli k tomu vychováni tak jako já,“ pokrčil Marun rameny.

„A já myslela, že když člověk miluje, tak žárlí,“ povytáhla Ravena obočí.

„Možná, v některých případech. Ale já si myslím, že láska je ve svobodě. V tom, že si člověk přeje, by ten koho miluje, byl šťastný, i když to znamená, že bude spát s jinými nebo že bude žít s někým jiným. Ne, si toho dotyčného uzurpovat a dělat mu žárlivé scény, když se jen podívá na někoho jiného. Čeho bych tím dosáhnul? Jen toho, že bych ho ztratil. A to nechci,“ řekl Marun.

„Jsi rozumný. Možná, že Ramon nakonec udělal dobře, že z tebe udělal Oblíbence a pořídil si s tebou dítě,“ zamyslela se Ravena.

Marun se na ni děkovně usmál a Ravena mu úsměv opětovala a tím bylo řečeno vše.

***

„Zahajuji soud. Obžalovaný je Ari Volárk, který je obviněn z dvojnásobného únosu, omezování osobní svobody, těžkého ublížení na zdraví a navádění ke zločinu se sexuální podstatou. Obvinění z únosu a omezování osobní svobody se týká člena Velké rady Ramona Niouxe a jeho Oblíbence Maruna. Obvinění z těžkého ublížení na zdraví se týká člena Velké rady Ramona Niouxe. Obvinění z navádění ke zločinu se sexuální podstatou se týká Oblíbence Maruna. Malá rada již obviněného Ariho Volárka odsoudila. A to k vyloučení z Elity, odnětí svobody na 25 let v nejpřísněji střežené věznici, ztrátě veškerého movitého i nemovitého majetku včetně Mazlíčků a Eunuchů a také firem, investic a akcií a to ve prospěch poškozeného Ramona Niouxe. Jeho Oblíbenec Ariho Volárka Sol, který byl uznán jako spolupachatel, byl Malou radou odsouzen ke smrti. Tento rozsudek byl již Velkou radou schválen a byl vykonán. Zbylí čtyři spolupachatelé byli Malou radou odsouzeni k vykastrování a strávení zbytku svého života jako Eunuši. Tento rozsudek byl již Velkou radou schválen a byl vykonán. Soud Velké rady se dnes bude zabývat rozsudkem Malé rady týkajícího se Ariho Volárka. Jak se cítí obviněný?“ pohlédl Mon na Ariho stojícího u pultu pro souzené spoutaného řetězy.

„Nevinen,“ prohlásil Ari a těkal od jednoho člena Velké rady k druhému.

Tohle je jeho poslední naděje. Jedině Velká rada může zvrátit rozsudek Malé rady a osvobodit ho. Pokud ho schválí, pak přijde o všechno. O své postavení, majetek i život.

Ramon, Marun a Ravena to sledují ze stupňovitých lavic určené pro diváky. Jako poškození se Ramon ani Ravena nesmí soudu zúčastnit kvůli předpojatosti, ale mohou sledovat jeho průběh. Stejně jako Marun, který ho může sledovat kvůli zvláštnímu povolení, které pro něj vymámil Ramon. Ramon ovšem ještě není úplně v pořádku. Levou ruku má stále zavěšenou v pásce, monokly kolem očí sice zesvětlaly, ale nezmizely, pravé obočí má sešité a zalepené kouskem gázy. Poté měl ještě obvazy kolem hrudníku, ale ty byly schované pod oblečením a pohyboval se ztuhle a strnule kvůli bolestem, které ještě měl ač každým dnem postupně slábly.

„Jistě. Všichni členové Velké rady, kteří jsou zde dnes jako soudci dostaly výpovědi svědků i zbylých odsouzených během soudu Malé rady a také policejních výslechů a jsou s nimi tudíž obeznámeni. Dále zde máme kamerové záznamy od zasahujících policistů a také lékařské zprávy z nemocnice, ve které byl Ramon Nioux ošetřen a léčen. Jen pro připomenutí, Ramonovi Niouxovi byla způsobena tato zranění: těžký otřes mozku, naražená a pohmožděná čelist, pohmožděné hlasivky, natržená bránice, vnitřní krvácení do dutiny břišní, protržená střeva, otrava krve způsobená unikajícími odpadními látkami z protržených střev, nalomení tří párů žeber, zlomenina klíční kosti, tržné a řezné rány, modřiny, podlitiny. Dle lékařů byl v ohrožení života a jen díky včasnému nalezení a ošetření byl zachráněn,“ vyjmenoval Mon.

„Za to nemůžu. Za všechno může Sol. To on měl všechno na svědomí, já o ničem z toho neměl ani ponětí,“ vykřikl Ari.

„Výpovědi policistů, zdravotníků a také samotného Ramona Niouxe a jeho Oblíbence Maruna hovoří jinak,“ ozval se Selen a pozvedl obočí.

„Lžou. Všichni lžou. Nemají mě rádi a tak mě chtějí zničit. Já jsem nevinný,“ ohradil se Ari a na čele mu vyrazily krůpěje potu a spoutané ruce se mu roztřásly.

Všichni členové Velké rady se po sobě podívali. Nikdo Arimu nevěřil a důkazy a výpovědi jasně hovořili v jeho neprospěch.

„Vždyť Ramon mě nechal zmrzačit. Doživotně a kvůli obyčejnému Mazlíčkovi,“ v Ariho hlase bylo jasně slyšet zoufalství.

„Tato záležitost byla prošetřena a Ramon byl uznán nevinným,“ řekl Mon.

„Ten soud byl zmanipulovaný. Stejně jako tento,“ vykřikl Ari rozzlobeně.

„Zahajujeme hlasování. Kdo je pro schválení rozsudku Malé rady?“ ignoroval Mon Ariho poslední výrok a sám zvedl ruce.

Ostatní členové Velké rady ho následovali a taktéž zvedli ruce.

„Kdo je proti schválení rozsudku Malé rady?“ zeptal se Mon, ačkoliv to bylo jen pro formalitu a dodržení předpisů.

Nikdo ruku nezvedl, což Ari sledoval se stále zvětšujícím se zděšením a zoufalstvím.

„Rozsudek Malé rady je tímto Velkou radou schválen. Prosím, aby byl odsouzený ihned odveden do vězení a veškerý jeho majetek byl přepsán na Ramona Niouxe,“ odklepl Mon rozsudek a soudní stráž přešla k Arimu a odváděla ho pryč.

„Ne, já jsem nevinný. Jsem nevinný. Za nic z toho nemůžu. Chci nový soud. Nezmanipulovaný,“ křičel celou dobu Ari, dokud se za ním nezabouchly dveře.

„Měli bychom jít,“ poznamenal tiše Ramon a zvedl se k odchodu.

Ravena a Marun se také zvedli a všichni společně odešli.

***

O 3 dny později

„Pane, přišel nám soupis majetku, který patřil Arimu. A byl na vás už i přepsán,“ vešel po zaklepání do Ramonovy pracovny správce jeho majetku.

„Ukaž mi to,“ natáhl se Ramon zdravou rukou pro tablet.

Správce mu ho předal a Ramon se začetl.

„Hm, veškeré finance dej na charitu. Hlavní sídlo prodej a kredity z něj dej také na charitu. To samé udělej i s pozemky, s firmami, akciemi a vznášedly. Jediné co si nechám je dům na pláži a soukromou pláž. To se bude Marunovi jistě líbit. Co se personálu týče než bude vše prodáno, obnov jim smlouvy. Personálu domu na pláži ji obnov natrvalo. Eunuchy prodej a Mazlíčky přiveď sem. Chci je vidět, než rozhodnu co s nimi,“ podal Ramon tablet zpět správci.

„Jak si přejete, pane!“ přikývl správce.

„Pošli mi sem mého osobního sluhu,“ řekl ještě Ramon než správce stihl odejít.

„Jistě, pane,“ vyšel správce z pracovny.

Ramon se opět sklonil zpět k tabletu, který měl před sebou a na kterém pracoval.

„Poslal jste pro mě pane?“ vešel do pracovny jeho osobní sluha.

„Ano. Dorazila má matka do venkovského sídla v pořádku?“ zeptal se Ramon.

„Ano, dorazila. Před chvílí jsem mluvil s její osobní služebnou, která mi její příjezd potvrdila,“ odpověděl sluha.

„Dobrá. To je vše, můžeš jít,“ odmávl ho Ramon.

Sluha se beze slova otočil a odešel. Akorát se ve dveřích minul s Marunem.

„Mohu?“ zeptal se Marun mezi dveřmi.

„Pojď,“ usmál se na něj Ramon.

Marun vešel a vyhoupl se na stůl.

„Pořád tě to ještě bolí?“ zeptal se starostlivě při pohledu na jeho obvázanou ruku.

„Jen trochu. Přeci jen doktoři odvedli skvělou práci,“ odpověděl Ramon.

„Jsem rád,“ usmál se Marun.

„I já. A mám pro tebe novinu. Máme dům na pláži se soukromou pláží,“ mrkl na něj Ramon.

„To je super. Pojedeme tam?“ rozzářil se Marun.

„Pojedeme. Ale až za pár dní. Až se dám do pořádku a až vyřeším nově nabytý majetek,“ souhlasil Ramon.

„Už teď se těším,“ seskočil Marun ze stolu a vrhl se Ramonovi kolem krku.

„Auuuu,“ zaúpěl Ramon bolestí.

„Promiň! Tohle jsem nechtěl,“ pustil ho poplašeně Marun.

„To nic. Ale za pár dní budu v pořádku a pak mě budeš moct objímat tak silně, jak jen budeš chtít,“ zašklebil se Ramon a třel si žebra.

***

Druhý den

„Pane, Ariho noví Mazlíčci dorazili,“ vešel sluha do Ramonovy ložnice.

„Tak jdeme,“ otočil se Ramon od okna, u kterého stál s Marunem a něžně se líbali.

Marun ho chytil za zdravou ruku a společně vyšli z ložnice se sluhou v patách a mířili do salonku, kde už čekali 4 chlapci a 3 dívky. Ramon vyprostil svou ruku z Marunova sevření a přešel k Mazlíčkům, aby si je mohl prohlédnout. Jako první se mu dostal pod ruce Nom, kterého Ramon hned poznal.

„Tohohle si nechám. Postarejte se o něj,“ otočil se Ramon na Eunuchy a své zbývající Mazlíčky, kterým zvědavost nedala a přišli do salonku taky.

Nom se na Ramona nejistě podíval a nechal se poslušně odvést. Ramon si poté pečlivě prohlédl zbývající Mazlíčky. Chlapce s tmavou kůží, tmavýma očima a vlasy. Další měl bledou pleť, světle zelené vlasy a šedé oči. Poslední z chlapců měl také světlou pleť tmavě modré vlasy a hnědé oči. Co se dívek týkalo, všechny měly světlou pleť, jedna z měla rudé oči i vlasy a zbylé dvě byly už od pohledu dvojčata, obě blondýnky s pomněnkově modrýma očima.

Ramon na ně všechny zamyšleně hleděl a po chvilce vytáhl tablet a najel do kontaktů.

„Zdravím Selene, Lane, Rine,“ pozdravil své přátele, když mu zvedli skupinový hovor.

„Co se děje Ramone?“ zeptal se Rin, když mu všichni tři odpověděli na pozdrav.

„Přijeďte. Něco tu pro vás mám,“ usmál se na ně Ramon.

„Neřekneš nám co?“ zeptal se Selen.

„Také bych to rád věděl. Ostatně probudil jsi ve mně zvědavost,“ ušklíbl se Lan.

„Neřeknu. Přijeďte a uvidíte,“ usmál se na ně Ramon.

„Fajn. Jedu k tobě,“ ukončil hovor Lan.

„Já taky,“ ukončil hovor i Rin.

„Jsem u tebe za pár minut,“ ušklíbl se Selen a taktéž ukončil hovor.

„A co teď?“ zeptal se Ramona jeho osobní sluha.

„Počkáme,“ odpověděl Ramon a sedl si do křesílka.

Marun k němu přešel a posadil se na opěrku křesla. Noví Mazlíčci hleděli do země a jen tiše přešlapovali. Dívky se chytily za ruce a všichni se třásli. Báli se co s nimi teď bude a že se dostanou ke stejně násilnému pánovi jako byl Ari.

Po nějaké době, která všem kromě Ramona a Maruna, připadala jako nekonečná, byli sluhou dovedeni do salonu Ramonovi přátelé.

„Tak co pro nás máš, Ramone?“ zeptal se hned Selen.

„Támhle,“ vstal Ramon z křesílka a pokynul hlavou k Mazlíčkům.

„Ti jsou tví?“ zeptal se Lan.

„Teď už ano. Patřili Arimu a teď jsou moji a já je chci věnovat vám. Jak si je rozeberete je na vás,“ pokrčil Ramon rameny a opět se posadil.

Lan, Rin i Selen na Ramona chvíli překvapeně hleděli, ale pak se s úsměvy otočili k Mazlíčkům.

„Já si beru ty dvě blondýnky. Jsou opravdu sexy,“ olízl si Selen rty a téměř je očima svlékal z jejich už tak skrovného oblečení.

„Já si beru tu rudovlásku a toho černouška,“ přitáhl si dva vybrané Mazlíčky k sobě Lan.

„Hoši, hoši, nechali jste mi to nejlepší,“ zasmál se Rin a zvedl dvěma zbývajícím Mazlíčkům hlavu.

Poté nadšeně poděkovali Ramonovi a i se svými dárečky odešli.

„Byl to dobrý nápad?“ zeptal se tiše Marun.

„Byl. Mě dívky nic neříkají a Mazlíčků mám dost. Ale neboj, mí přátelé se k nim budou chovat slušně. Jsou totiž stejného smýšlení jako já a neubližují Mazlíčkům, pokud vysloveně nemusí,“ ujistil ho Ramon a pohladil ho po tváři.

Marun se na něj usmál a opřel se do dotyku.