Jiný svět - kapitola 17

Nom vkročil do Ramonovy ložnice, oblečený jen do stříbrných řětízků tvořících pásky ozdobené diamanty, na hlavě jen jednoduchou stříbrnou korunku. Rozhlédl se. Ramonova ložnice se mu líbí. Je velká, prostorná, dýchá luxusem ale zároveň působí útulně. U okna spatřil Maruna, který byl oblečen v perlovém oblečku a s úsměvem na něj hleděl.

„J-já se omlouvám! Ale m-myslel jsem, že si pán nechal z-zavolat mě,“ vykoktal ze sebe nejistě.

„Zavolal. A mě také. Dneska ho budeme oblažovat oba,“ přešel k němu Marun a jemně ho kloubky prstů pohladil po hrudi zakryté diamanty a stříbrnými řetízky.

„Aha. Dobře. Ale tebe už jsem viděl. Tenkrát v tom hotelu,“ rozvzpomněl si Nom.

„To je pravda. Ani nevíš, jak mi tě bylo líto, že patříš někomu jako byl Ari,“ řekl Marun.

„Já byl zvyklý. Ale ty jsi byl zvyklý na hodného pána, který s tebou zacházel tak jemně. Noc s Arim pro tebe musela být to nejhorší peklo,“ zakroutil Nom hlavou.

„To byla. Ale byla to jen jedna noc. Ty a ostatní jste to museli snášet několik let,“ řekl Marun a elegantně se usadil doprostřed postele.

„No, ale to je naštěstí pryč. Teď budu mít hodného a laskavého pána, který mi nebude ubližovat,“ usmál se Nom a usadil se vedle Maruna.

„To je pravda,“ přisvědčil Marun.

„Jen, nevíš co je s ostatními? Zaslechl jsem, že je pán Ramon dal svým přátelům, ale bojím se o ně,“ sklopil Nom hlavu.

„To je pravda. Dal je svým třem přátelům. Ale bát se o ně nemusíš. Jeho přátelé jsou také laskaví a svým Mazlíčkům neubližují. Tví přátelé se u nich budou mít dobře a bude o ně i dobře postaráno,“ odpověděl Marun.

„To jsem rád,“ úlevně vydechl Nom.

Marun se na něj jen usmál a nahnul se k Nomovi, kterého políbil na krk.

„C-co to děláš?“ odtáhl se polekaně Nom a vystrašeně na Maruna hleděl.

„Co se děje? Proč se bojíš?“ zeptal se Marun nechápavě.

„D-dotýkat se mě smí jenom pán. Za-za tohle bychom mohli být potrestáni,“ roztřásl se Nom.

„Ne, to se mýlíš. Nebo to tak možná bylo u Ariho, ale tady se nemusíš bát. Ramon má rád, když se jeho Mazlíčci mazlí a uspokojují mezi sebou. Tedy pokud se na to může dívat,“ pokrčil Marun rameny.

„Opravdu?“ podivil se Nom.

Marun přikývl. Nom se tedy nejistě přisunul zpátky a plaše na něj pohlédl. Marun se s uklidňujícím úsměvem znovu naklonil a znovu ho políbil na krk. Nom plaše zdvihl ruku a pomalu přejel po Marunově paži. Marun se lehce odtáhl a lehl si na bok na postel. Nom ho napodobil a v leže se začali laskat. Rukama i ústy a pomalu se navzájem vzrušovali. Ani jeden si nevšiml Ramona, který stál mezi dveřma a dychtivě je sledoval. Po chvíli se rozhoupal a rozešel se k nim. Marun si ho všiml jako první a usmál se na něj. V té chvíli ho zpozoroval i Nom. Ramon se na něj usmál a vlezl si mezi ně.

„Pane?“ oslovil ho tiše Nom a se strachem na něj hleděl, protože i přes Marunovo ujišťování se bál, že teď bude potrestán.

Ramon se ale dál jen usmíval a začal ho hladit po odhaleném břiše.

„Pojď sem,“ zašeptal a pomohl Nomovi usadit se mu obkročmo na klíně.

Následně ho začal hladit a objevovat to pro něj nové tělíčko. Nom se mu na klíně chvěl, ale když ani po chvíli nepřišla žádná rána, osmělil se a také se začal dotýkat svého pána i když zatím pouze přes oblečení. To už se do toho ale vložil i Marun a začal Ramonovi rozepínat a v rámci možností stahovat oblečení, přičemž ho rukama i jazykem polaskal na každém nově objeveném kousku kůže. Ramon se po chvíli posadil, aby mu Marun mohl svléct oblečení z horní části těla. Jakmile to bylo svlečené, znovu si lehl a nadzvedl pánev a Marun mu tak mohl svléct kalhoty. Marun se k Ramonovi sklonil a začal mu po hrudi a břiše přejíždět ústy a občas vystrčil jazýček, aby ochutnal jeho kůži. Nom sklouzl z Ramonova klína a napodobil Maruna.

Ramon tiše vzdychal a rukama hladil oba mladíky, kam až dosáhl. Nakonec se Marun i Nom propracovali k Ramonovu rozkroku. Oba vystrčili jazýčky a začali olizovat Ramonovo vzrušení a sem tam sklouzli i na varlata. Po chvilce Marun otevřel pusu a pohltil Ramona do svých úst. Nom to jen sledoval a po chvilce, když Marun Ramonovo vzrušení nechal vyklouznout ze svých úst ho vystřídal a pohltil Ramona on. Takto se střídali až do chvíle, kdy Ramona přemohla slast a jeho teplé semeno vystříklo v kaskadách, které oba mladíci nechali dopadnout na své obličeje a hrudníky.

Ramon hluboce dýchal a když se trošku vzpamatoval, nazdvihl se na rukách a s údivem sledoval, jak se oba chlapci navzájem očisťovali svými jazyky a polykali jeho semeno. Ten pohled ho pomalu začal vzrušovat.

„Co kdybyste se teď uspokojili vy dva?“ navrhl a oči mu zasvítily.

„Jistě,“ usmál se Marun a zajel rukou Nomovi mezi nohy.

Nom jenom zasténal, když ho Marun sevřel v ruce.

„Lehni si na záda,“ pošeptal mu Marun.

Nom poslechl a lehl si na záda. Marun se nad něj našteloval nohama u jeho hlavy, rukama u jeho nohou a hlavou u jeho rozkroku. Odhrnul Nomovi stříbrné řetízky s diamanty a vzal jeho penis do úst. Nom zasténal, ale pochopil a vyhrnul Marunovi perlovou sukénku a taktéž ho vzal do úst. Oba se takto uspokojovali a Ramon to sledoval se zvětšujícím se vzrušením. Nakonec mu to nedalo, posadil se na posteli, zpod polštáře vytáhl lubrikant, který kápnul Marunovi mezi půlky a začal prsty dráždit jeho dírku. Prostředníček zastrčil dovnitř a začal Maruna regulérně prstit. Postupně přidával další prsty a když už Marun začal přidušeně vzdychat slastí, vytáhl prsty a prudce pronikl do Maruna svým nově nabytým vzrušením.

Marun jen tlumeně vykřikl a vypustil Nomův úd z úst, aby mohl nahlas vzdychat a sténat. Společně s tím vycházel Ramonovi vstříc a sám se nabodával na jeho kopí. Netrvalo dlouho a přemožen slastí, vykřikl a vystříkl do Nomových úst. Ramon ještě párkrát přirazil, aby protáhl Marunův vrchol a poté se vytáhl ven. I Nom ho nechal vyklouznout ze svých úst a Marun se svalil na okraj postele. Nom se posadil a pohlédl na vyčerpaného Maruna, poté se podíval na Ramona.

„Ještě nejsem uspokojený. A vzhledem k Marunově stavu to budeš muset udělat ty,“ vzal ho Ramon za čelist a jemně ho palcem pohladil po tváři.

„Rád, pane,“ usmál se Nom a znovu se položil.

Ramon se usmál té horlivosti a jemným tlakem mu pokrčil a roztáhl nohy. Poté si podal lahvičku lubrikantu a stejně jako předtím Maruna i Noma v rychlosti připravil a vnikl do něj. Nom jenom vzdychl, když ho Ramon naplnil a slastí přivřel oči.

Ramon na nic nečekal a okamžitě začal přirážet. Nom vzdychal a sténal a vycházel mu vstříc. Netrvalo dlouho a oba bouřlivě vyvrcholili.

Ramon si celý zadýchaný lehl doprostřed postele a přitáhl si oba mladíky do náruče.

„Spěte!“ broukl jemně, když na něj Nom opět nejistě pohlédl.

***

O několik měsíců později

„Nemohu tomu uvěřit,“ zašeptal Marun, zatímco více než zaujatě sledoval jak vědci a doktoři vyndávají z umělé dělohy jeho a Ramonova syna.

„Ano. Já také ne. Už za chvíli ho budeme držet v náručí,“ zašeptal Ramon se stejným zaujetím.

Konečně bylo dítě venku a lékaři si ho převzali do péče. Donutili ho poprvé se nadechnout a provedli nezbytná vyšetření, načež křičící miminko zabalili do teplé látky a jeden z lékařů s ním v náručí přešel k Marunovi a Ramonovi.

„Pánové, váš syn. Živý, zdravý a velmi čilý,“ usmál se lékař a podal jim miminko.

Marun se po něm natáhl a převzal si ho.

„Je tak nádherný,“ zašeptal dojatě a jeho srdce mohlo vyskočit z hrudi radostí a štěstím.

„To je,“ souhlasil Ramon, který držel Maruna za paže a přes jeho rameno hleděl na jejich syna.

Marun se na něj šťastně podíval, otočil se a pozvedl dítě ve svých rukách. Ramon ho opatrně podebral a vzal ho do náruče.

„Synku můj,“ usmál se na něj.

„Mám strach,“ zvážněl Marun.

„Z čeho?“ zeptal se překvapeně Ramon.

„Z tvých příbuzných. Tedy tvá matka je celkem fajn, ale co ostatní. Mohou tobě nebo našemu synovi ublížit, jen aby se dostali na tvé místo,“ vyslovil Marun své obavy.

„Tak toho se bát nemusíš. Ví, že by moje nebo synovo zmizení či náhlá smrt vyvolala otázky a oni nejsou moc stateční. Vlastně jsou spíše zbabělí a budou si hledět toho, aby nepřišli o své pohodlné životy,“ uklidnil ho Ramon.

Marun mu chvíli hleděl do očí, ale pak se uvolněně usmál, přikývl a znovu sklopil zrak ke svému synovi.

„Jaké mu dáš jméno?“ zeptal se Marun a jemně položil chlapečkovi dlaň na malý hrudníček.

Ramon na něj pohlédl. Ano, dítě by měl pojmenovat on. Marun je sice jeho Oblíbenec a tudíž s ním může mít dítě, ale právo dát mu jméno nemá.

„Jaké jméno by se ti líbilo?“ zeptal se.

„Mě? No mě by se líbilo jméno Temin,“ usmál se Marun.

„Krásné jméno. Tak to bude Temin,“ souhlasil Ramon.

Marun k němu radostně vzhlédl a Ramon mu chlapečka vložil do náruče, sklonil se k němu a poprvé od doby, co se Marun stal jeho Mazlíčkem ho políbil.