Smečka - kapitola 2

,Konečně sobota´ pomyslel si Jayden, když se probudil a slastně se v posteli protáhl. Poté se ještě zachumlal do peřin a zavřel oči v naději, že si bude moci ještě chvilku pospat. Ale nebylo mu přáno.

„Vstávááááme,“ vletěly mu do pokoje jeho sestry a skočily za ním do postele.

„Ještě nééé,“ zakňučel a přetáhl si peřinu přes hlavu.

„Ale ano,“ zasmála se jedna z jeho sester, ostatní se k ní přidaly, stáhly z něj peřinu a začaly ho lechtat.

„Néééé, nechte měěěěě,“ bránil se a snažil se uniknout neposedným rukám svých sester.

„No tak holky, dejte mu prostor,“ ozval se ode dveří mužský hlas.

Všichni pohlédli ke dveřím a spatřili svého nejstaršího bratra, jak se s úsměvem ležérně opíral o futra dveří.

„Musíme ho přece dostat z postele,“ zasmála se nejstarší sestra.

„Však on vstane. Tak běžte, šup,“ vstoupil nejstarší bratr do pokoje.

Sestry se smíchem vyskočily z postele a vyběhly z pokoje.

„Bláznivky,“ poznamenal nejstarší bratr s úsměvem.

„To tedy. A to jsem si chtěl přispat. Teď už neusnu,“ postěžoval si Jayden.

„To přežiješ. Tak pojď, vstávej,“ natáhl k němu jeho bratr ruce.

Jayden si povzdechl, ale chytil se jich a nechal se vytáhnout z postele. Jeho bratr si ho přitáhl do objetí, proti čemuž se Jayden nebránil, naopak přitulil se a se zavřenýma očima naslouchal tlukotu bratrova srdce.

„Tak jo, prcku, obleč se a přijď se nasnídat,“ pohladil ho bratr po vlasech a pustil ho.

Jayden přikývl, přešel ke skříni a začal si vybírat oblečení. Jeho bratr se potichu vypařil z pokoje a zavřel dveře, aby Jaydenovi dopřál soukromí. Jayden si vyndal oblečení a ještě v pyžamu vyšel ze svého pokoje a zamířil ke koupelně. Otevřel dveře a úlekem sebou trhnul, když spatřil svého druhého nejstaršího bratra, jak stojí nad záchodem.

„Promiň,“ vychrlil, urychleně vycouval a zabouchl za sebou dveře.

Na chodbě se opřel o zábradlí a pohlédl dolů, aby mohl sledovat dění na nejposlednějším patře. Nic se tam ale nedělo a tak si znuděně podepřel hlavu rukou a odfoukl si. Když ale zaslechl cvaknutí kliky, otočil se.

„Už můžeš,“ řekl jeho bratr, který vyšel z koupelny.

„Jo, dík! Hele, kdo tě vzbudil?“ zeptal se Jayden, protože věděl, že zrovna tento jeho bratr si rád pospí a nevstává dřív než v poledne.

„Naše úžasné sestřičky, vlítly mi do pokoje a vystrkaly mě z postele. Tebe taky?“ pozvedl bratr obočí.

„Jo, nechápu co je to popadlo. Obvykle nás o víkendu nechávají si přispat,“ zamračil se Jayden, který si až teď uvědomil neobvyklé chování svých sester.

„Za to můžou rodiče. Řekli jim, aby nás dostaly z postelí,“ povzdechl si bratr.

„Jak to víš?“ tato informace Jaydena překvapila.

„Zeptal jsem se jich. Když ke mně holky vlítly, tak mě to naštvalo. Vyhodil jsem je ze svého pokoje a letěl jsem dolů, abych se zeptal, čí ten úžasný nápad byl. A tak jsem to zjistil,“ pokrčil bratr rameny.

„Aha, ale proč je tam poslali?“ Jaydena tato bratrova reakce nepřekvapila, tento jeho bratr byl výbušný a dokázala ho vytočit kdejaká maličkost.

„Dnešek je prý velmi důležitý a něco se chystá, ale o co jde nám chtějí říct, až budeme všichni dole,“ povzdechl si bratr.

„Ale to dneska není možné. Tedy u holek to je možné, u nás dvou taky, ale ostatní měli jít přeci do práce,“ nechápal Jayden.

A nechápal oprávněně, jeho sestry byly všechny úřednice na zdejším úřadě a tak pracují pouze přes týden, on studoval, jeho druhý nejstarší bratr byl vedoucím zdejší bankovní pobočky a tak také měl volné víkendy, ale jejich otec a nejmladší bratr byli hasiči, jejich další byl policista a jejich nejstarší bratr byl saniťák, matka doktorka na oddělení chirurgie ve zdejší nemocnici. A tihle měli jít dnes do práce, co Jayden věděl.

„Všichni dostali náhle a neočekávaně volno, ale jak říkám, o co jde ví jen rodiče. Tak si pospěš, ať se to co nejdříve dozvíme,“ mrkl na něj bratr, pocuchal ho ve vlasech a odešel.

Jayden se za ním zamyšleně díval, ale po chvilce se ozvalo jeho tělo nutkavou potřebou a tak zapadl do koupelny. Vykonal potřebu a pustil se do očisty. Snažil se být co nejrychlejší, protože byl velmi zvědavý, co se děje. Po vykonání všech hygienických úkonů, na sebe naházel oblečení, rychle zaběhl do svého pokoje, kde si ustlal postel a před zrcadlem si párkrát projel vlasy kartáčem a běžel dolů do kuchyně, kde už seděli všichni jeho sourozenci a ani se nesnažili skrývat netrpělivost a napětí.

„No konečně prcku, čekáme už jen na tebe,“ vytkl mu jeho nejmladší bratr a hned nato zaúpěl, když od jejich nejstaršího bratra schytal pohlavek.

„Nech ho na pokoji, vždycky čekáme na tebe, tak aspoň víš jaké to je,“ napomenul ho klidně nejstarší bratr a ignoroval jeho rozhorlený pohled, zatímco ostatní se ušklíbali a souhlasně přikyvovali.

Jayden jen převrátil oči a zamířil ke kuchyňské lince. Z jedné skříňky vytáhl krabici čokoládových kuliček, nasypal si je do misky a zalil mlékem, které si vyndal z lednice. Všechno nepotřebné zase uklidil a ze šuplíku si vyndal lžíci a usadil se u stolu, kde se pustil do své snídaně. U stolu se mezitím rozběhl tlumený hovor. Někteří jedli, jiní popíjeli kávu či čaj, Jaydenův nejstarší bratr si četl noviny. Po chvilce před Jaydenem přistála sklenice s mandlovým mlékem. Jayden zvedl zrak a protože měl plnou pusu, děkovně pokynul hlavou své druhé nejstarší sestře, která právě nalévala mandlové mléko i sobě. Ta se na něj usmála a napila se.

„Tak vy už jste všichni vzhůru? No, to je dřív než jsem čekal,“ vstoupil do kuchyně jejich otec ve chvíli, kdy Jayden dojedl svou snídani.

„Jo, tak už byste nám mohli říct, co se děje,“ ozval se nejmladší bratr a propaloval otce pohledem.

Tentokrát ho nikdo neumravnil, protože i ostatní byli zvědaví a napjatě svého otce sledovali.

„Ano, řekneme,“ usmála se na ně jejich matka, která se vynořila za otcem a posadila se na konec stolu vedle Jaydena, ten se na ni usmál a ona mu úsměv opětovala.

Jejich otec se usadil do čela stolu a všechny přejel pohledem.

„Dnešek je pro nás významný. Náš alfa se rozhodl poctít nás svou návštěvou a přijde dnes na večeři. Prý má pro nás něco velmi důležitého,“ oznámil jim.

U stolu se rozhostilo zaražené a překvapené ticho.

„Bude to oficiální večeře?“ přerušil ticho po chvíli nejstarší bratr.

„Ano, takže chci, abyste se podle toho oblékli. Saka, obleky, dívky kostýmky nebo šaty. To nechám na vás, jen aby to bylo společenské,“ řekl přísně otec.

„A také to tu musíme připravit. To znamená pořádně tu uklidit, umýt ten slavnostní porcelánový servis, co máme vystavený v obýváku a slavnostně prostřít. Musí to být dokonalé,“ přidala se matka.

„A co bude k večeři?“ zeptala se nejstarší sestra.

„Alfa má rád steaky. Takže budou ty. K tomu bramborová kaše a zelenina. To bude hlavní chod. Jako předkrm bude šunková rolka, poté špenátový krém a jako dezert bude závin s třešňovo-vanilkovou náplní,“ odpověděla matka.

„Dobře, pomůžu ti,“ ozvaly se všechny dívky.

„Děkuji! Ale teď se pusťte do úklidu, já zatím připravím nějaký lehčí oběd,“ usmála se na ně matka.

Všichni přikývli, stoupli od stolu a vyšli na chodbu. Nejstarší bratr si vzal na starost organizaci a každému rozdal úkoly. Poté se všichni rozutekli do všech koutů domu, aby splnili svůj podíl na úklidu.

***

Večer stál Jayden, oblečen pouze do spodního prádla, ponožek a županu, bezradně před svou postelí, na které měl rozprostřené své obleky a saka v různých barvách. V bílé, krémové, šedé, tmavě modré a černé.

„Tohle sám nezvládnu,“ zamručel si pro sebe a vyšel z pokoje.

Urychleně seběhl o patro níž a došel ke dveřím od pokoje jeho nejstarší sestry. Zaklepal a po vyzvání ke vstupu vstoupil dovnitř, kde se na něj upřely čtyři páry očí.

„Potřebuju pomoc,“ vyhrkl dřív než některá z jeho sester stačila něco říct.

„Pomoct v čem?“ zeptala se jeho nejstarší sestra a přistoupila k němu.

„Chci vypadat na té dnešní večeři dobře, ale nevím, co si obléct, aby to tak bylo,“ řekl Jayden a nasadil štěněcí pohled.

„Ty víš, že tomuto pohledu se nedá odolat. Ale neboj něco s tím uděláme a nejen to, že ti pomůžeme vybrat oblečení,“ usmála se na něj druhá nejstarší sestra a všechny se po sobě podívaly s úsměvem, ze kterého Jaydenovi přejel mráz po zádech.

Než ale stačil vycouvat, tak ho jeho sestry popadly a dotáhly ho před toaletní stolek se zrcadlem, kde ho posadily na židlyi bez opěradla. Jedna z nich se začala přehrabovat jeho vlasy.

„Chtělo by to nějaký účes,“ poznamenala.

„To ano. Co mu po stranách udělat dva copy a ty pak sepnout vzadu, zatímco ostatní vlasy by byly rozpuštěné?“ navrhla nejstarší sestra.

„Já bych spíš vsadila na culík nebo klasický cop a do toho nějakou ozdobu,“ oponovala druhá nejstarší sestra.

„To ne. To by mu neslušelo. Co je vyčesat nahoru?“ přidala se se svou troškou do mlýna nejmladší sestra.

„Mám nápad. Chvilku mi počkejte,“ vyběhla z pokoje sestra, která se Jaydenovi přehrabovala ve vlasech.

Všichni se za ní překvapeně podívali, ale nečekali dlouho, protože se po chvilce vrátila. Vzala do ruky kartáč a pustila se do rozčesávání Jaydenových vlasů. Jakmile je měla rozčesané, sčesala je na stranu a umně do nich vpletla drátek, na kterém byly v pravidelných rozestupech drobné bílé kvítky z plastu.

„No, co tomu říkáte?“ otočila se na ostatní.

Všechny Jaydena obstoupily a soustředěně si ho prohlížely.

„Je to krásné a hodí se to k němu,“ usmála se po chvíli nejstarší sestra a zbylé dvě přitakaly.

„No, Jaydene, líbí?“ zeptala se ho sestra, která ho česala.

„Je to zvláštní, ale líbí se mi to,“ odpověděl po chvíli Jayden s úsměvem a narcisticky se prohlížel v zrcadle.

„To je dobře. A teď líčení,“ zasmála se sestra a ostatní se k ní přidaly.

„Nic extrémního spíš jemnějšího, abychom tě trochu zvýraznily,“ usmála se na Jaydena jeho nejstarší sestra uklidňujícně, když si všimla jak se po nich vyděšeně díval.

„Přesně, k tobě by silné líčení neslušelo. Řekla bych jen bezbarvý lesk na rty, pro zvýraznění rtů a zvýraznění očí,“ navrhla nejstarší sestra.

Ostatní s ní souhlasily a tak začalo líčení. Nejdříve nanesly tmavě hnědou tužkou linku na okraj horního víčka, pak nanesly béžové oční stíny po celém víčku až k obočí, pak přidaly tmavě kovově šedé stíny, které vedly od prostředka víčka až k jeho vnějšímu okraji a rozetřely je i po nepatrném kousku dolního víčka, nakonec ještě orámovaly horní i dolní víčko černou tužkou. Nakonec nanesly trochu bezbarvého lesku na Jaydenovy rty.

„Páni,“ vydechl Jayden, když se na sebe podíval do zrcadla, jeho oči se zdály být ještě větší a výraznější než obvykle a jeho rty se leskly a vypadaly plnější a lákaly k polibku.

„Vypadáš nádherně, bráško. Teď nech nalíčit nás, obléct se a pak ti pomůžeme s výběrem oblečení,“ usmála se na něj jeho nejstarší sestra a pohladila ho po rameni.

Jayden přikývl a přesunul se na postel, kde se usadil a zvědavě je sledoval. Jeho sestry se vzájemně nalíčily a učesaly. Jeho nejstarší sestra si nechala udělat drdol se dvěma volnými pramínky, které si nechala spadat podél obličeje, druhá nejstarší sestra si nechala udělat francouzský cop, třetí si nechala vlasy rozpuštěné a jeho nejmladší sestra si nechala také vlasy rozpuštěné, kromě dvou pramenů, které stáhla dozadu, kde si z nich nechala udělat cop. Hned nato se začaly oblékat.

Jeho nejstarší sestra si oblekla úzké pouzdrové šaty po kolena tmavě modré barvy s černým bolerkem a černými lodičkami.

Druhá nejstarší sestra si oblekla tmavě zelené šaty se srdcovitým výstřihem bez ramínek se zlatým pásem kolem pasu a širokou sukní po kolena, k tomu zlaté páskové boty na podpatku ke kotníkům.

Další sestra si oblékla asymetrické tmavě fialové šaty se širokými ramínky, okrouhlým výstřihem, se zlatým pásem kolem pasu, jejichž sukně vepředu končila nad koleny a vzadu spadala až ke kotníkům, k tomu zlaté páskové boty na podpatku ke kolenům.

Nejmladší sestra si oblékla rudé koktejlky se širokými ramínky a trojúhelníkovým výstřihem, k tomu si vzala rudé boty na podpatku s uzavřenou patou i špičkou a s páskem kolem kotníku.

Všechno to nakonec doladily šperky, náramky, řetízky, náušnicemi a prsteny.

„Tak a teď jsi na řadě bráško,“ usmála se na něj nejstarší sestra.

Jayden přikývl, vstal a se sestrami za zády se vydal do svého pokoje.

„Tak?“ otočil se na své sestry, které si prohlíželi obleky a saka na posteli.

„Rozhodně sako,“ řekla druhá nejstarší sestra a ostatní souhlasně přikývli.

„Ale rozhodně ne to šedé nebo černé. Šedé by splývalo s tvými vlasy a černé by zase vypadalo ponuře,“ řekla nejmladší a ostatní s ní souhlasily.

„Dobře,“ vzal Jayden černé i šedé sako a obleky a schoval je do skříně.

„Co bílý?“ zeptala se nejmladší sestra.

„Já bych byla spíše pro to krémové,“ oponovala druhá nejmladší.

„Já zase pro to tmavě modré,“ vyjádřila svůj názor nejstarší.

„Tak je vyzkoušíme,“ vzala nejmladší sestra saka do rukou a jedno po druhém přiložila k Jaydenovi.

„Ta světlá určitě ne. Jayden má příliš světlou pleť a díky těm světlým sakům vypadá neduživě, nevýrazně a taky nemocně,“ prohodila nejstarší sestra.

„Ano, to tmavě modré mu sluší nejvíc,“ dala jí za pravdu druhá nejstarší sestra.

„A černou košili,“ dodala druhá nejmladší sestra, všechny ostatní přikývly.

„Díky, holky,“ usmál se na ně Jayden a objal je.

Sestry mu objetí vrátily a odešly. Jayden se oblékl a podíval se na sebe do zrcadla. Naposledy si uhladil sako a vyšel z pokoje. Seběhl dolů a vešel do obýváku, kde byl jeho otec i bratři.

„Páni, Jaydene, vypadáš dobře,“ vykulil oči jeho prostřední bratr, když ho spatřil.

„Díky!“ usmál se na něj Jayden a vzápětí byl obklopen svými bratry, kteří si ho prohlíželi a nešetřili lichotkami.

Nakonec k němu přistoupil i otec.

„Opravdu ti to sluší,“ usmál se na něj.

Jayden se na něj usmál a objal ho. Po chvilce ho pustil a prohlédl si své bratry. Jeho nejstarší bratr zvolil stejně jako on sako, akorát bílé barvy a s košilí v barvě bordó, druhý nejstarší bratr a prostřední bratr zvolili zase stejně jako jejich otec černé obleky s bílými košilemi, další měl také oblek ale tmavě modré barvy s bílou košilí a jeho nejmladší bratr měl krémové sako s bílou košilí.

„Vám to také sluší. Kde jsou holky a máma?“ rozhlédl se Jayden.

„Jsou v kuchyni a dolaďují poslední detaily,“ odpověděl mu otec.

„Vlastně už jsou hotové. Teď už stačí počkat na našeho hosta,“ vstoupila do místnosti matka.

Jayden se k ní otočil a prohlédl si ji. Jeho matka byla oblečená do úzkých hnědých šatů s dlouhými rukávy ke kolenům v pase přepásané zlatým pásem a se zlatými lodičkami. Vlasy měla rozpuštěné, pouze sčesané dozadu. Na sobě zlaté šperky.

„Vypadáš krásně, mami,“ usmál se na ni Jayden.

„Děkuji zlatíčko. Ty také,“ pohladila ho matka po tváři.

V té chvíli se ozval zvonek.

„Jdu otevřít,“ oznámil otec a zmizel v chodbě.

Všichni se otočili ke dveřím a aniž by se předtím domlouvali, automaticky si stoupli do řady podle podle svého věku, od nejstaršího po nejmladšího, jejich matka navíc stála o kousek před nimi. Slyšeli svého otce, jak vítá jejich hosta a poté jejich kroky směrem k obýváku. Jakmile vstoupil jejich otec s alfou, všichni poklekli, ženy na obě kolena, muži na jedno, sklopili hlavy a natočili je do strany, aby odhalili svou krční tepnu, na znak podřízenosti.

„Můžete vstát,“ řekl alfa.

Všichni poslechli a vstali.

„Jsme poctěni, že jste přišel,“ usmála se na alfu matka.

„Děkuji!“ usmál se na ni vůdce.

„No, pojďme. Čeká na nás výborná večeře a nechceme přece, aby nám to úžasné jídlo vystydlo, že?“ usmál se otec.

„Pravda, to by byla jistě škoda,“ přikývl alfa a všichni se přesunuli do kuchyně.

Alfa byl usazen do čela stolu, kde jinak sedával otec. Všichni se rozesadili a ženy začaly nosit na stůl.

„Musím uznat, že tvá žena a dcery jsou výborné kuchařky. Jídlo je opravdu znamenité,“ poznamenal vůdce, když před něj byl postaven hlavní chod a uznale matce pokynul.

„Ano, to jsou,“ přikývl hrdě otec.

Alfa se na něj usmál, ale pak se zatvářil překvapeně, když spatřil Jaydenovu porci. Jayden na rozdíl od ostatních mě steak propečený a ne krvavý a také měl na talíři nejvíce zeleniny. Což bylo pro vlkodlaky neobvyklé. Většina vlkodlaků měla ráda spíše krvavé steaky a zeleninu naopak moc nemuseli a vyhýbali se jí.

„Máš rád zeleninu a propečené maso?“ vyslovil své myšlenky nahlas.

„Ano, vím, že jsem v tomhle trochu zvláštní, ale miluju zeleninu a krev nemám rád, dělá se mi z ní špatně,“ otřásl se Jayden jen při představě krve.

„To je pravda a nejvíce rád má brokolici a květák. Je to sice divné, ale už jsme si zvykli,“ řekl otec.

„Hm, opravdu zvláštní, ale nevadí. Ostatně nikomu tím neubližuje,“ řekl alfa, opustil téma a dal se do jídla.

Ostatní ho trochu zaraženě následovali. Po jídle se přesunuli do obýváku, kde si dali dezert a kávu.

„No, bylo to velmi příjemné, ale myslím, že bych měl konečně ozřejmit důvod své návštěvy,“ poznamenal alfa a odložil hrnek kávy.

„Dobrá, tak co je důvodem vaší návštěvy?“ chytl se toho otec.

„Jak jistě víte, je to již delší čas, co mi zemřela družka a já se rozhodl, že si najdu někoho nového s kým bych mohl strávit život,“ řekl alfa.

„A po nás chcete, abychom vám pomohli někoho najít?“ zeptal se nechápavě otec a přejel pohledem svou rodinu, která mu oplácela stejně nechápavé pohledy.

„Ne, to ne. Já už si někoho našel a příští úplněk, kdy nastane noc Krvavého měsíce se s ním svážu. Tedy přesněji řečeno, bude to můj syn a váš budoucí alfa, který nás sváže,“ pokračoval alfa.

„Promiňte, ale myslím, že nechápeme, co po nás chcete,“ ozval se nejstarší bratr.

„To je velmi jednoduché. Můj budoucí druh je zde,“ usmál se alfa.

„Chcete se nechat svázat s některým z mých synů?“ zeptal se nevěřícně otec.

„Ano, s tím nejkrásnějším,“ pohlédl alfa na Jaydena, který strnul a zapomněl snad i dýchat.

I ostatní byli ztuhlí šokem, nevěřícně na alfu hleděli a nemohli uvěřit tomu, co slyšeli. Vůdce se natáhl pro hrnek s kávou a v klidu se napil, vnitřně pobavený šokem, který způsobilo oznámení jeho úmyslů.

„Výborná káva,“ poznamenal klidně.