Smečka - kapitola 3

Od alfovy návštěvy utekly už tři dny a Jayden stál na prahu svého pokoje a nevěřícně do něj zíral. Na zemi bylo rozházené jeho oblečení a už od prvního pohledu mohl říct, že pár kousků chybí. Několik triček, mikin, džíny, jeho oblíbená kožená bunda. Opatrně vkročil dovnitř a zastavil se uprostřed toho zmatku. Ještě jednou se rozhlédl a zjistil další ztráty. Chyběl jeho cestovní batoh a také jeho notebook a mobil, který nechal na stole. Rozčíleně vyběhl z pokoje a běžel do obýváku, kde byli všichni jeho sourozenci.

„Tak dobře, který z vás to byl?“ zavrčel a přejel je rozzlobeným pohledem.

„O čem to mluvíš?“ zeptala se jeho nejstarší sestra.

„Někdo mi udělal v pokoji strašný nepořádek a vzal mi nějaké věci. Oblečení, mobil, notebook. Bylas to ty, Jane?“ upřel na ni Jayden pohled.

„Co? Ne. Tak kdo to byl? Adene?“ otočila se Jane na toho nejstaršího.

„Já to taky nebyl. Tak jo, kdo to byl, ať se přizná,“ vstal Aden a přejížděl všechny pohledem.

Všichni ale mlčeli a dívali se jeden po druhém.

„Pokud se nepřiznáte dobrovolně, tak vám já osobně prohledám pokoje. To chcete?“ přimhouřil Aden oči.

Ostatní začali ihned protestovat, ale Aden je umlčel zavrčením a přísným pohledem.

„Máte poslední možnost se přiznat,“ řekl.

Všichni na něj zírali, ale nikdo už nic neřekl.

„Jak chcete. Jdeme,“ rozkázal Aden a vydal se z obýváku.

Ostatní ho následovali s Jaydenem v čele. Vyšli do druhého patra, kde byly ložnice sester.

„Tak?“ otočil se Aden na všechny, když zastavili před pokojem Jane.

„Klidně ho prohledej. Já mám svědomí čisté,“ založila si Jane ruce na prsou.

Aden přikývl a vstoupil do pokoje. Jayden vešel hned za ním a díval se, jak Aden otevřel skříň a prohledal ji, když nic nenašel, prohledal zbytek pokoje.

„Nic,“ zakroutil Aden hlavou a oba vyšli na chodbu.

Aden přešel k vedlejším dveřím s nápisem Joanne, pokoj jejich druhé nejstarší sestry. Opět oba vstoupili dovnitř a Aden začal pokoj prohledávat stejně jako předtím u Jane. Po chvíli zakroutil hlavou a vrátili se na chodbu. Aden bez zastavení přešel k protějším dveřím s nápisem Jenna, vstoupil dovnitř a také ho prohledal. Ani zde nic nenašel a přešel k posledním dveřím s nápisem July, které vedly do pokoje jejich nejmladší sestry.

„Tak fajn, holky jsou čisté. Byli všichni neustále tady?“ otočil se Aden na Jane.

„Nikdo ani na chvilku neodešel,“ odpověděla Jane.

„Výborně. Tak jdeme nahoru,“ poručil Aden a rozešel se po schodech.

Ostatní ho opět následovali.

„Tvůj pokoj prohledám já,“ oznámila Jane, když zastavili před Adenovým pokojem.

Aden přikývl a ležérně se opřel o stěnu, zatímco Jane s Jaydenem vkročili dovnitř a Jane se dala do prohledávání. Nic však nenašla a tak opět vyšli.

„Vezmu to stejně jako u holek, od nejstaršího k nejmladšímu,“ řekl Aden a přejel všechny bratry pohledem, aby bylo jasné, že nic jiného než to akceptovat jim nezbude.

„Já ti pomůžu, ať nám to rychleji odbývá,“ ozvala se Jane a Aden tento návrh přijal.

Nikdo nic neřekl a tak Aden přešel ke dveřím pokoje naproti tomu jemu s nápisem Robert. Vkročil dovnitř a dal se do prohledávání. Jane mezitím přešla ke dveřím vedle Adenových, kde se skvěl název Ethan, jméno prostředního bratra. Oba dva pokoje systematicky prohledávali a ani zde nic nenašli a tak vyšli na chodbu.

„Já si vezmu Thomasův pokoj,“ oznámil Aden a zaplul do pokoje v pořadí čtvrtého bratra.

„Já zase Williamův,“ odpověděla Jane a vešla do pokoje v pořadí pátého bratra.

Ani v jednom z nich ovšem opět nic nenašli.

„Zbýváš už jenom ty, Jamesi,“ oslovil Aden posledního bratra.

„Tak račte vstoupit. Ale ani u mě nic nenajdeš,“ ušklíbl se James.

Aden ho propálil pohledem. Už od začátku měl podezření, že ve zmizení Jaydenových věcí má prsty právě James, nejméně ukázněný člen jejich rodiny. Což byl ovšem paradox, vzhledem k tomu, že James se živil jako policista. Vešel do jeho pokoje a dal se do prohledávání. Po chvíli vyšel ven.

„Je mi to líto, prcku, ale ani tady jsem nic nenašel,“ podíval se na Jaydena.

„Ale to není možné. Někde přeci být musí,“ skousl si Jayden spodní ret.

„Zkusíme se ještě podívat do koupelen a do komory. Třeba si z nás tady někdo dělá legraci a bude to schované tam,“ rozhlédla se rozzlobeně July po ostatních.

„Přesně tak. A ty ještě jednou pořádně prohledej svůj pokoj. Třeba je to všechno schované tam,“ pohladila ho po vlasech Jane.

„Dobře,“ souhlasil Jayden a vrátil se do svého pokoje.

Povzdechl si nad tím nepořádkem, co tu panoval, ale ten teď nebyl důležitý. Přešel ke své skříni a otevřel ji. Nahlédl dovnitř a prohrabal se věcmi, které tu zbyly. Nic, ztracené věci tam nebyly. S povzdechem ji zase zavřel a přešel ke svému psacímu stolku. Nahlédl pod něj, za něj, i ho odsunul a nakonec prohledal i šuplíky. Nic tam ovšem nenašel, tak se přesunul k posteli. Sundal peřinu i polštář a vyklepal je. Nahlédl pod matraci, pod postel a nakonec postel i odsunul, aby zjistil, jestli onen vtipálek neschoval jeho věci tam. Neschoval. Zklamaně se posadil na posteli a pohlédl na své věci na zemi. Na tom ztraceném oblečení, batohu, mobilu nebo notebooku mu nijak zvlášť nezáleželo, ale mrzelo ho, že někdo napadl jeho soukromí, vzal jeho věci a ani se nebyl schopný přiznat a říct mu proč. Stejně tak věděl, že ostatní to vidí stejně a proto Aden a Jane prohledávali pokoje ostatních.

„Jaydene?“ vkročila do jeho pokoje July a smutně se po tom nepořádku rozhlédla.

„Našli něco?“ zeptal se Jayden.

„Ne, nic. Je mi to líto. Ale až budou výplaty, tak se složíme a koupíme ti nové,“ přisedla si July k němu na postel.

„To nechci. Však ony se ty věci časem určitě najdou. A třeba to z nějakého důvodu vzali rodiče a tak to bude u nich,“ pousmál se na ni Jayden.

„Možná ano,“ oplatila mu pousmání July a přitáhla si ho do objetí.

Jayden přivřel oči, položil si hlavu na sestřino rameno a nechal se objímat. Ano, někomu by se mohlo zdát zvláštní, že se nechá patnáctiletý kluk objímat a sám tulení vyhledává, ale u vlkodlaků to bylo normální. Dokud se u nich nezačal projevovat sexuální pud, což bylo kolem patnáctého roku života, byli považováni za mláďata a mláďata vyhledávala hry, objímání a tuleni. Ve vlkodlačích školkách nebylo neobvyklé, že při odpoledním odpočinku ležela všechna mláďata na jednom místě v ohromném chumlu, kdy nikdo nevěděl, kde jedno začíná a druhé končí. A Jayden byl ještě považován za mládě.

„Myslíš, že se se mnou alfa při Krvavém měsíc opravdu sváže?“ zeptal se tiše.

„Ano, pochybuji, že by mluvil jen tak do větru,“ povzdechla si July.

„Ještě nejsem dospělý vlkodlak. Nemůže si mě vzít,“ zvedl k ní Jayden nadějně oči.

„Obávám se, že zanedlouho se jím staneš. Ostatně zítra je úplněk a ty víš, co to znamená,“ prohrábla mu July láskyplně vlasy.

Jayden jen přikývl. Ano, on věděl, co to znamená. Při úplňku dospělí vlkodlaci propadali sexuálnímu šílenství, které trvalo celou noc až do rozednění. Ti co měli druha či družku trávili noc s ním nebo s ní, nezadaní vlkodlaci chodili do klubů určených k uvolnění touhy a chtíče během úplňku. Mláďat se toto netýkalo. A aby byla všechna v bezpečí, byla dána na jedno místo a ta nejstarší hlídala ty nejmladší. Další výjimkou byl Krvavý měsíc. I přesto že šlo o úplněk, tak na ně neměl žádný vliv a oni se při něm mohli svazovat. Jayden věděl, že zítra ho čeká zkouška, pokud se projeví jeho sexuální pud, bude považován za dospělého a při Krvavém měsíci, který měl nastat další měsíc bude svázán s alfou.

„Doufám, že se ještě neprojevím,“ zadoufal, vymanil se ze sestřiny náruče a začal sbírat své věci ze země.

July vstala a začala Jaydenovi pomáhat s úklidem. Akorát se snažila, aby si Jayden nevšiml jejího smutného pohledu a slz v očích. Ona věděla, že až nastane úplněk, tak její malý bráška dospěje, cítila to z něj, ačkoliv on sám si to ještě neuvědomoval.

***

Druhý den, hned jak se Jayden probudil, věděl, že je něco špatně. Byl roztržitý a nesoustředěný. To nebýval, při žádném úplňku který ve svém životě zažil. Byl nanejvýš natěšený až nastane večer a on se bude moci proměnit, protože vzít na sebe vlčí podobu mohli vlkodlaci pouze při úplňku, ačkoliv se sami mohli rozhodnout, zda se promění či nikoliv.

Jayden zatřásl hlavou, aby zahnal neklid a rozhodl se dát si sprchu v naději, že mu to pomůže. Popadl čisté věci a zapadl do koupelny, kde se rychle svlékl a zaplul do sprchového koutu. Stál pod vodou dlouho, až došla teplá a začala téct pouze studená voda, ale neklid v něm nezmizel. Jayden zklamaně vypnul vodu, vylezl ven, osušil se a oblékl. Z koupelny šel rovnou do kuchyně. Usadil se u stolu a natáhl se pro toast, ze kterého si téměř až agresivně ukousl. Navíc nedokázal u snídaně sedět v klidu, neustále se vrtěl a ošíval. Najednou si však uvědomil, že si nikdo jeho neklidu nevšiml a to byli jeho sourozenci i rodiče velmi všímaví. Zvedl zrak od stolu a rozhlédl se po ostatních.

Matka neklidně přerovnávala věci na lince a v poličkách, otec téměř drtil svůj hrnek s kávou v rukách, jeho sourozenci agresivně trhali jídlo rukama nebo do něj prudce zabodávali vidličku. Tohle u nich ovšem před úplňkem bylo normální. Zamračil se, že by ten neklid v něm znamenal, že se dneska probudí a bude považován za dospělého, pak je ztracen. Nasucho polkl a strčil do Thomase, který seděl vedle něj.

„Co je?“ zavrčel Thomas a upřel na Jaydena podrážděný pohled.

„Něco se se mnou děje a já nevím co,“ oplatil mu Jayden podrážděný pohled svým zoufalým.

„Co?“ zeptal se Thomas a snažil se uklidnit, jeho malý bráška si nezaslouží, aby na něj byl ošklivý.

„Já...cítím se divně. Nedokážu se uklidnit a jsem nervózní a cítím se jako bych měl horečku,“ snažil se Jayden popsat své obtíže.

„Na to si zvykneš. Dneska tě to mate, protože to je poprvé, já se taky tak cítil, když jsem měl dospět. V noci to přejde,“ odvětil Thomas.

„Takže dneska dospěju?“ v Jaydenově hlase byla slyšet nervozita.

„Evidentně,“ zabručel Thomas.

Jayden nervózně polkl a roztřásl se po celém těle. Dnes dospěje a příští úplněk až nastane Krvavý měsíc bude svázán s alfou. Přitom pomyšlení se otřásl odporem. S tím mu na mysl přišla další myšlenka. Kdo mu dneska pomůže uvolnit touhu? Přijde snad alfa nebo si ho nechá zavolat? Tahle myšlenka se zdála ještě odpudivější než myšlenka na nechtěný svazek. A i kdyby to nebyl on, bude moci jít do klubu? Nebude se to počítat jako nevěra? Nevěděl. Ale jedno je jisté, někoho si najít musel, sám by tu touhu neukojil a pokud nebude mít partnera, který by mu odpomohl, pak by mohl i zešílet. A pak by ztratil lidskou mysl, což se jinak nestává a to ani při přeměně a stala by se z něj vraždící bestie napadající všechno živé, co by potkal, klidně i lidi, pokud by na nějaké narazil.

Zvedl se od stolu a vyšel z domu. Možná by se mohl proběhnout, třeba by to trošku pomohlo. Rozběhl se a přestal vnímat vše kromě běhu a rychlosti, jakou se řítil. Takže postavy, která se mu postavila do cesty si všiml na poslední chvíli a jen taktak stihl zabrzdit.

„Kam ten spěch?“ usmál se na něj alfa.

„Nikam pane. Jen jsem se chtěl proběhnout,“ poklekl urychleně Jayden.

Alfa k němu došel, vložil mu dva prsty pod bradu a jemným tlakem ho donutil postavit se a podívat se mu do očí.

„Už přede mnou nemusíš poklekat. Proběhnout? A pročpak to?“ pozvedl obočí.

„Jen tak. Rád běhám,“ ošil se Jayden.

„Opravdu? Nu, to bych ti i věřil, ale myslím, že dneska jsi se byl vyběhat z jiného důvodu, že? Proto aby ses zbavil neklidu. Ani nevíš, jakou mi dělá radost, že dnes dospěješ,“ obešel ho alfa, naklonil se k němu a zašeptal mu do ucha.

Jayden se zachvěl, doufal, že to alfovi nedojde.

„Budu to já, kdo si vezme tvou nevinnost, tak nechci riskovat, že by sis na dnešní noc našel nějakého nehodného partnera. Sám ti někoho vyberu a večer ti ho pošlu. Bude tě smět uspokojit rukama a ústy, ale nic víc. A ty jeho pouze rukama,“ zasyčel mu do ucha.

„Takže vy ne....tedy já myslel...“ zakoktal se Jayden.

„Ne, dnes ještě ne. Potřebuji drsnější uspokojení než jaké by mi tvá ústa či ruce dokázaly poskytnout. A vzít si tě se vším všudy chci až budeme svázáni, dřív ne,“ odstoupil od něj alfa.

Jayden se rychle otočil, aby byl k alfovi čelem. Celkem se mu ulevilo, že dnešní noc nemusí strávit s ním.

„Proč já?“ vypadlo z něj neplánovaně.

Alfa jen pozvedl obočí a tázavě ho sledoval.

„Proč jste si vybral mě?“ zeptal se Jayden.

„Líbíš se mi, to je celé. Vyrostl z tebe krásný mladík,“ natáhl alfa ruku a pohladil Jaydena po tváři, ten měl co dělat, aby neucuknul.

„Jdi se proběhnout,“ usmál se na něj alfa a odešel.

Jayden za ním nešťastně hleděl a po chvilce se dal znovu do běhu.

***

Jayden stál u okna ve svém pokoji a sledoval, jak slunce zapadá a obloha pozvolna tmavne, přitom pociťoval narůstající vzrušení. Téměř až nadskočil leknutím, když se ozvalo hlasité zaklepání na dveře od jeho pokoje. Krátce zaváhal, ale pak k nim přešel a otevřel je.

„Edwarde!“ vydechl překvapeně, když před sebou spatřil vysokého hnědovlasého dvacetiletého mladíka se snědou kůží a jantarovýma očima, který se na něj mile usmíval.

„Ahoj Jaydene!“ pozdravil ho Edward.

„Hledáš někoho? Jestli ano, tak tě musím zklamat, protože všichni sourozenci šli už do klubu,“ přešlápl rozpačitě Jayden.

„Nehledám nikoho z tvých sourozenců. Přišel jsem za tebou,“ řekl Edward a rozpačitě si prohrábl vlasy.

„Za mnou?“ zamrkal překvapeně Jayden.

„Ano, dnes prý dospěješ, tak jsem přišel, abych se o tebe postaral,“ pokrčil Edward rameny.

„Aha. Tak pojď dál. Chceš něco k pití nebo k jídlu?“ ustoupil Jayden ze dveří.

„Ne, nic, děkuju! Ostatně na pití nebo jídlo už nemáme čas. Za chvíli to totiž vypukne,“ poznamenal Edward při pohledu z okna.

„Jen tě musím varovat, že s tebou nemůžu spát. Tedy ne se vším všudy. Mohu ti nabídnout jen ruční práci,“ podíval se na něj Jayden omluvně.

„Já vím. A já tobě pouze ruční nebo ústní práci. Mám své rozkazy,“ řekl Edward, aniž by si uvědomil co řekl.

Jayden strnul.

„Poslal tě alfa. Sám bys za mnou nepřišel,“ posmutněl.

„Co? To ne. Tedy ano, poslal mě alfa, ale věř mi, Jaydene, kdybys s ním nebyl zasnoubený, tak bych za tebou přišel sám a rád. Jsi velmi atraktivní a já bych tě milerád provedl tvým poprvé. A nejenom při tom. S radostí bych se stal tvým pravidelným sexuálním partnerem, ale sám víš, že něco takového není možné. Už ne,“ zakroutil Edward hlavou a do hlasu i očí mu vstoupil smutek.

„U tebe by mi to nevadilo,“ špitnul Jayden a nechal se sevřít v náručí.

Vzápětí ale zakňučel a to když na obzoru vykoukl měsíc v plné kráse a jeho vzrušení zesílilo na maximum a bylo téměř až bolestivé.

„Neboj se. Postarám se o tebe,“ zašeptal Edward, pustil Jaydena z náručí a položil ho na postel.

Pak si k němu opatrně přilehl, svlékl ho z oblečení, přičemž se mazlil s každým odhaleným kouskem kůže a když byl Jayden nahý, sehnul se a vzal ho do úst. Jayden překvapeně vyjekl a hlasitě zasténal. Následně zavřel oči a nechával se unášet příjemnými pocity rozkoše, které mu přinášel obratný jazyk a horká vlhká ústa.