Smečka - kapitola 7

Na návsi vesnice stojí všichni její obyvatelé a šeptají si mezi sebou. Nikdo z nich nechápe, proč je jejich alfa tak narychlo svolal. Ten přišel jako poslední s pro ně neznámým mladíkem, postavil se doprostřed a všechny přelétl pohledem. Všichni okamžitě zmlkli.

„Nebudu to nijak zdržovat. Jste tu, abyste se seznámili s novým členem, kterého jsem dnes ráno přijal do smečky. Toto je Jayden Low,“ pokynul alfa rukou k Jaydenovi.

Všichni se po sobě udiveně podívali jakoby nemohli uvěřit tomu, co vlastně slyšeli. Poté se přihlásila jedna stařena.

„Ano?“ pozvedl alfa obočí.

„Mám dotaz. Ten chlapec se tady stal něčím druhem? Nevím o tom, že by se tady při Krvavém měsíci někdo svazoval,“ mračila se stařena.

„Ne, není. Ale je ve složité situaci, díky které musel uprchnout ze své smečky a není možné, aby se tam vrátil. Zažádal o přijetí do této smečky a já ho přijal,“ řekl alfa.

„Ale když není ničím druhem, proč jste ho přijímal?“ ozval se jeden z mužů.

„Jsem alfa a toto je mé rozhodnutí. Nemusím se vám zpovídat, ani vám něco vysvětloval,“ zavrčel alfa a zamračil se.

„Jestli něco provedl, máme právo to vědět. Nechceme tady zločince,“ ozval se jiný muž.

Všichni začali hlasitě dávat najevo souhlas.

„Mohu vás ujistit, že to není zločinec. Kdyby ano, nebyl by tady,“ přejel je alfa znovu pohledem.

Všichni si mezi sebou začali mumlat a házeli po Jaydenovi, stojícímu nejistě vedle alfy, podezřívavé a ostražité pohledy. Jayden se pod jejich pohledy přikrčil a přistoupil blíž k alfovi v podvědomé touze po ochraně. Alfa se na něj ohlédl a na tváři se mu objevil posměšný úšklebek. Jayden ho zahlédl, objal se pažemi a sklopil zrak k zemi. Věděl, že alfa ho přijmout nechtěl a že tak udělal dost neochotně jen díky prosbám a naléháním Marca. A jak to tak vypadá, tak ani ostatní ho nepřijmou. Zachvěl se, ještě s nimi ani nemluvil a už teď se cítil nevítaný a nechtěný.

„A kde bude bydlet? Kdo se o něj bude starat?“ vznesla dotaz mladá žena tisknoucí k sobě dvě malé děti.

„Bude bydlet u mě a starat se o něj budu já. A tímto toto malé setkání ukončuji,“ prohlásil alfa.

Všichni se začali rozcházet, někteří odcházeli sami, jiní ve dvojicích či skupinách, ti se mezi sebou bavili a pořád se podezřívavě ohlíželi na Jaydena. Po chvilce se náves vyprázdnila a zůstal na ní pouze Jayden s alfou. Jayden se na alfu nejistě podíval.

„Jdeme,“ otočil se alfa a odcházel.

Jayden vykročil hned za ním. V tichu došli až k útulně vypadajícímu rodinnému domku se zahrádkou stojící téměř na konci vesnice.

„Toto bude teď tvůj domov,“ otevřel alfa branku a vkročil na dlážděnou cestu vedoucí k domu.

„Vypadá hezky,“ usmál se nejistě Jayden, zavřel branku a doběhl alfu.

Ten se na něj pouze podíval a otevřel vchodové dveře. Vešel do menší chodby, s mramorovanými dlaždičkami a bíle vymalovanými stěnami a otočil se k Jaydenovi. Ten za sebou zavřel a pohlédl na něj.

„Provedu tě,“ oznámil mu alfa a vykročil dál po chodbě.

Na konci chodby byly čtyři dveře, jedny napravo, další naproti domovním dveřím a dvoje nalevo. Na levé straně chodby bylo také točité schodiště. Alfa přešel ke dveřím napravo a otevřel je.

„Jak vidíš, tak tady je obývák, tamhle za těmi posuvnými dveřmi je zimní zahrada,“ Jayden zvědavě vešel dovnitř a prohlédl si obývací pokoj.

Podlaha pokrytá světlým huňatým kobercem, zdi vymalované smetanovou barvou. Naproti dveřím velká plochá televize zavěšená na zdi, pod ní skříňka z tmavě hnědého dřeva, z jedné strany větší skříň a z druhé prosklená vitrína, naproti televizi tmavě hnědý konferenční stolek, velká pohodlná pohovka a dvě pohodlně vypadající křesla. Po pravé straně ode dveří velký krb a u něj několik křesílek. Naproti dveřím posuvné dveře vedoucí na zimní zahradu. A k těm Jayden přešel a natáhl se po nich. Otočil se k alfovi a po jeho souhlasném přikývnutí dveře otevřel a vydechl úžasem.

Zimní zahrada byla skoro stejně velká jako obývací pokoj. Uprostřed stál menší tmavý kulatý stolek a kolem něj několik proutěných křesel. Tři stěny i zešikmený strop byly skleněné. Zbylý volný prostor byl vyplněn všemožnými květinami bez květů i s květy, palmami a dokonce i bonsajemi.

„Tuto zahradu vystavěl můj otec pro mou matku. A matka si ji zamilovala a vytvořila z ní tohle. Vlastně se o ni stará dodnes a nikdo jí na její milované rostlinky nesmí sáhnout,“ přistoupil k Jaydenovi alfa.

„Vaše matka žije s vámi?“ otočil se k němu překvapeně Jayden.

„Ano. Po smrti otce připadl tento dům mě. A kromě nás tu žije ještě můj mladší bratr se svojí družkou a třemi dcerami,“ vyjmenoval alfa.

„A oni tu nejsou?“ zeptal se Jayden, protože neslyšel, že by byl v domě někdo jiný.

„Ne, nejsou. Jeli na návštěvu k jedné matčině sestře, která žije dost daleko odsud. Vrátí se až zítra,“ odpověděl alfa a vyšel ze zimní zahrady.

Jayden ho tiše následoval. Alfa vyšel i z obýváku a otevřel prostřední dveře.

„Tady, jak vidíš, je kuchyně spojená s jídelnou,“ i sem Jayden zvědavě nakoukl.

Kuchyně byla velmi útulná. Žluté zdi, žluto-červená linka, elektrický nerezový sporák, nerezové spotřebiče a nerezová lednice se dvěma dveřmi a výrobníkem ledu. Žlutý kulatý stůl a žluté židle. Podlaha ze žlutých a červených dlaždiček.

„Tady je menší koupelna,“ otevřel alfa dveře na levé straně vedle kuchyně.

I sem Jayden nakoukl. Koupelna byla opravdu malinká. Jen toaleta, umyvadlo a menší sprchový kout. I ona byla laděna do bílé.

„Dveře vedle jsou od komory, kde jsou různé úklidové prostředky. A teď pojď nahoru,“ vyzval Jaydena alfa a sám začal stoupat po schodech do patra.

Jayden šel za ním. Na patře se rozhlédl. Byla tu chodba a po jejím obvodu celkem 9 dveří. Naproti schodišti byly dvoje dveře, po pravé straně také dvoje, za schodištěm také dvoje a po levé troje. Jayden si skousl spodní ret.

„Tyto troje dveře jsou od pokojů mých neteří. Ty dveře vedle pokoje mé nejmladší neteře naproti schodišti patří mému bratrovi a jeho družce. Dveře vedle nich patří mé matce. Dveře po pravé straně schodiště vedle mé matky, to je koupelna, vedle koupelny mám pokoj já a ty za schodištěm jsou volné. Jeden z nich teď bude patřit tobě,“ pohlédl alfa na Jaydena.

„Dobře,“ přikývl Jayden.

Alfa se rozešel podél zábradlí k posledním volným pokojům a otevřel ten blíž k jeho pokoji. Jayden vešel dovnitř a rozhlédl se. Bílý nábytek, bílý huňatý koberec a meruňkové zdi. Velká pohodlná postel s nebesy. Po pravé straně postele tři velká okna.

„Toto bude tvůj pokoj. Tvé věci z nemocnice už sem donesli na mou žádost. Ale vzhledem k tomu, že jsi jich moc neměl jsem ti něco málo i dokoupil. Oblečení i boty najdeš ve skříni. Tamhle v té komodě máš ručníky, osušky, kosmetiku a také hygienické potřeby. Na pracovním stole notebook i mobil s nabíječkami. Peníze jsem ti uložil dovnitř. Pokud bys ještě něco potřeboval, tak mi řekni,“ pohlédl na něj alfa a vyšel z pokoje.

Jayden chvíli hleděl na zavřené dveře a pak prohledal skříně, komody i pracovní stolek. Nakonec vyšel z pokoje a zamířil do koupelny. Otevřel dveře a nahlédl dovnitř. Usmál se, tato koupelna se mu líbí. Byla rozlehlá, s obrovskou vanou, kam by se bez problémů vešli i tři dospělí muži, prostorný sprchový kout, umyvadlo, toaleta. Vše laděno do modra.

Jayden přistoupil k umyvadlu a pohlédl do zrcadla nad ním. Šrámy a modřiny už se zhojily, tak jeho obličej nic nehyzdilo. Přesto si Jayden povzdechl. Tak moc by chtěl zpátky ke své smečce, ke své rodině, ale nemůže. Kdyby se vrátil, kdoví co by ho čekalo? Odvrátil se od zrcadla a vyšel z koupelny. Vrátil se do jemu přiděleného pokoje a plácl sebou na postel. Stočil se do klubíčka a zavřel oči, do kterých se mu hrnuly slzy.

***

Jayden otevřel oči a pohlédl z okna. Zmateně zamrkal, když uviděl slunce na obloze, ale na opačné straně. Vždyť když ho alfa představoval smečce a prováděl po domě, tak bylo odpoledne a teď to vypadá na ráno.

„Já usnul?“ zašeptal si sám pro sebe, posadil se na posteli a následně z ní vstal.

Došel k psacímu stolu a vzal do rukou mobil, který na něm ležel. Rozsvítil display a podíval se na hodiny. Vydechl když mu mobil ukázal čas 8:00 ráno. Což znamenalo, že prospal celé odpoledne i noc. Posadil se zpátky na postel a zamyslel se. Možná by si mohl alfu naklonit na svou stranu. A třeba tím, že mu udělá snídani. Usmál se svému nápadu a rychle vstal. Ve skříni našel čisté oblečení, vyšel z pokoje, potichu přeběhl přes chodbu do koupelny. Vykonal veškerou očistu a převlékl se do čistého oblečení. To špinavé hodil do koše na špinavé prádlo.

Poté z koupelny vyšel a seběhl do kuchyně. Otevřel ledničku a nahlédl do ní. Usmál se. Je tu dost ingrediencí na to, aby mohl udělat lívance. Všechno si přichystal a dal se do práce. U toho si pobrukoval.

„Kdo sakra jste a co děláte v našem domě?“ přerušil ho po chvíli rázný mužský hlas.

Jayden leknutím nadskočil a prudce se otočil. Ve dveřích stál muž, až nehorázně podobný alfovi, a vražedně na něj zíral.

„Na něco jsem se ptal,“ vyštěkl muž a udělal k němu dva kroky.

V té chvíli si Jayden všiml, že za mužem stojí dvě ženy, jedna starší, jejíž tmavě hnědé vlasy začínají prokvétat stříbrem a jedna mladší, za kterou stály dvě malinké holčičky a třetí držela v náručí.

„Já....já jsem....Jayden....Jayden Low,“ vykoktal Jayden.

„A co děláš v našem domě?“ zavrčel muž, přistoupil až k Jaydenovi a chytil ho za tričko pod krkem.

„J-já....já,“ zajíkl se Jayden vyděšeně.

„Tak dost! Pusť ho!“ rozlehl se kolem alfův rázný hlas.

Všichni se otočili a pohlédli na alfu stojícího na schodech, který na ně zlostně hleděl. Muž Jaydena pustil s pohledem stále upřeným na alfu.

„Jayden se stal součástí naší smečky a já si ho vzal na starost, proto tady bydlí,“ přejel je alfa pohledem.

„Žertuješ, že?“ zeptala se starší žena.

„Ne, mami, nežertuju,“ sešel alfa schody.

Pohlédl na Jaydena krčícího se u linky a poté přejel pohledem členy své rodiny.

„Vítejte doma! Běžte si vybalit,“ řekl.

Všichni ho beze slova poslechli a odešli z kuchyně.

„Co to tu vyvádíš?“ přešel alfa k Jaydenovi.

„Já...chtěl jsem udělat snídani,“ špitl Jayden.

„Lívance?“ nadzvedl alfa obočí.

Jayden jenom přikývl.

„Dobře. Tak to dodělej. Já jdu zatím nahoru,“ otočil se alfa k odchodu a vyšel z kuchyně.

Jayden se roztřeseně jal dokončit snídani. Alfa zatím vyšel po schodech nahoru a zamířil do matčiny ložnice, kde jak předpokládal budou všichni.

„Co to má znamenat, Rayi? Proč tu ten chlapec je?“ otočila se k němu matka.

„Ten chlapec byl nucen opustit svoji smečku. Poté zažádal o přijetí do mé smečky a já ho přijal. A protože je členem mé smečky, je mou povinností se o něj postarat,“ přejel alfa Ray všechny tvrdým pohledem.

Členové jeho rodiny na něj jen zírali.