Smečka - kapitola 8

Jayden si povzdechl a zadíval se z okna. Seděl ve třídě na hodině matematiky, ale nebyl schopen vnímat učitelův výklad. Byl v této smečce už téměř měsíc a přesto se tu cítil nevítaný. Ostatní ho mezi sebe nepřijali. Ani vesničané a ani jeho spolužáci. Jediný, koho mohl považovat za kamaráda, byl Marc. Nenáviděl to, nenáviděl být za cizáka, který se vloudil do smečky a kterému není radno důvěřovat.

„Příští týden bude úplněk. Už víš s kým ho strávíš?“ naklonil se k němu rozzářený Marc, který s ním seděl v lavici.

„Ne, nevím. Navíc tady pro mě bude těžké někoho najít, když mi nikdo nevěří,“ odpověděl tiše Jayden.

„No jo, já zapomněl. Promiň!“ sklopil Marc hlavu.

„To nic. S kým ho chceš strávit ty?“ zeptal se Jayden.

„No rád bych s Mary. Jen doufám, že ona ho bude chtít trávit se mnou,“ ohlédl se Marc na jednu spolužačku a zamilovaně se usmál.

„Určitě. Pochybuji, že by tě odmítla,“ usmál se Jayden.

Ostatně pro jeho kamaráda to bude poprvé a on nepochyboval, že je Marc celý natěšený. A do Mary byl blázen už dlouhou dobu a Jayden soudil, podle jejích pohledů, které po Marcovi házela, že ani jí není lhostejný.

„To doufám. Byl by to pro mě splněný sen,“ odpověděl Marc.

Jayden otevřel pusu, aby mu něco odpověděl, ale přerušil je učitel, který se náhle zjevil u jejich lavice.

„Neruším vás, pánové? Co kdybyste to řekli celé třídě?“ založil si učitel ruce na hrudi a propaloval oba chlapce zlobným pohledem.

„Omlouváme se!“ sklopili oba hlavu.

„Dávejte pozor!“ napomenul je učitel, vrátil se k tabuli a znovu se začal věnovat výkladu látky.

Jayden si znovu povzdechl, ale chopil se pera a začal si dělat poznámky. Přeci jen v matematice nebyl úplně nejlepší.

„Pořád můžeš jet do klubu. Alfa tě tam jistě odveze,“ poznamenal ještě Marc a poté už byl po zbytek hodiny zticha.

Jayden na něj krátce pohlédl, poté se vrátil zpátky ke svým poznámkám a zauvažoval, že požádat alfu o odvoz do klubu není úplně nejhorší nápad. Přeci jen je to i v jeho zájmu, aby tady nepobíhal šílený vlkodlak.

***

„Odjíždíme,“ zavolal Ray do útrob domu a protočil v dlani klíče od auta.

Přišlo mu, že od chvíle, kdy po Krvavém měsíci přijal Jaydena do smečky, utekl čas jako voda a byl tu další úplněk. Ozvaly se dvoje kroky a z patra sešla jeho matka v dlouhých rudých šatech na ramínkách s hlubokým výstřihem a za ní šel Jayden v obyčejném modrém tričku a riflích. Ray se zamračil.

„V tomhle nikoho nezískáš,“ poznamenal Ray.

Jayden pouze sklopil hlavu, ale nic neřekl. Nechtěl alfovi vykládat, že ve vyzývavějším oblečení se necítil dobře a že měl strach, protože se mu z duše příčilo jít do postele s cizím mužem, ačkoliv to je nezbytné.

Ray už ale nic neřekl, jen se s úšklebkem otočil a vyrazil ven následován svou matkou, za kterou se šoural Jayden. Venku všichni tři nasedli do auta, alfa nastartoval a vyjeli do nejbližšího klubu určeného pro vlkodlaky.

***

Ray zaparkoval na parkovišti vedle klubu, všichni vystoupili a přešli ke vchodu, kde stál vysoký upír, který zde fungoval jako vyhazovač. Jeho úkolem bylo zajistit, aby se dovnitř nedostal obyčejný člověk, který by za to mohl zaplatit životem a aby se během noci žádný vlkodlak nedostal ven a nezačal řádit. Výjimkou byli dvojice, které se rozhodly si spolu užít mimo klub.

„No tááák, pusťte nás. Nebudeme dělat problémy a jsme ochotny zaplatit,“ snažila se ho přesvědčit skupina dívek, aby je pustil.

„Je mi líto! Je to jen pro zvané a to vy nejste,“ odbyl je vyhazovač a pohledem skenoval nově příchozí.

„Jsme zvaní,“ promluvila jediná žena ve skupině.

„Pojďte na světlo,“ vyzval je vyhazovač.

Žena se ušklíbla a popošla blíž. Vyhazovač se k ní naklonil a nenápadně natáhl vzduch. Ano, z této ženy cítil vlkodlaka. Pak stejným způsobem zkontroloval i muže a mladíka, kteří s ní přišli.

„V pořádku. Můžete vstoupit,“ přikývl a otevřel dveře.

„Hej, vemte nás s sebou. Chceme se také pobavit,“ vykřikla jedna z dívek, které se předtím snažily dostat dovnitř.

„Nejste zvané. A bylo by nejlepší, kdybyste odešly,“ zavrčel na ně Ray, až se dívky strachy schoulily k sobě.

Ray je ještě jednou probodl pohledem a zmizel za dveřmi, které se za ním zavřely. Všichni tři zamířili k baru a Ray se svou matkou si objednali pití a poté se rozešli každý jiným směrem. Jen Jayden zůstal bezmocně stát u baru a zmateně se rozhlížel. Nevěděl, co dělat.

„Ty jsi tu poprvé, že?“ promluvil na něj barman.

„A-ano,“ vykoktal ze sebe Jayden.

„A ještě k tomu nesmělý panic,“ ušklíbl se barman.

Jayden zrudl studem, ale i přes to se na barmana zamračil.

„Nemrač se a pojď si sednout. Namíchám ti nějaký dobrý drink,“ pokynul barman k vysokým židlím u baru.

Jayden zaváhal jen na chvilku a pak se vyšplhal na jednu židli a usadil se.

„Proč u baru nikdo není?“ zeptal se, když před něj barman postavil skleničku s barevným obsahem, paraplíčkem a brčkem.

„No, protože většina dává přednost boxům nebo parketům a zbytek už je nahoře na pokojích,“ pokrčil barman rameny.

„A proč tu pracují upíři? Já myslel, že nás nenávidíte,“ zahleděl se Jayden na barmana.

„Nemáme vás rádi, ale nestojíme o to, aby to tady zničila banda nadržených vlkodlaků nebo aby banda šílených vlkodlaků pobíhala po městě a zabíjela. Tak jsme se rozhodli, že vám o úplňku vypomůžeme,“ odpověděl barman.

„Aha,“ přikývl Jayden a rozhlédl se po baru, zda neuvidí někoho o koho by mohl mít zájem.

„Jestli chceš někoho ulovit, tak bys na to měl jít jinak,“ vzal barman do ruky skleničku a začal ji leštit.

„Jenže já nevím jak,“ povzdechl si Jayden.

„Stačí jít na parket a začít tančit. Určitě se k tobě někdo přidá,“ poradil mu barman.

„No...to radši ne,“ zamítl to Jayden, když se ohlédl na parket.

Ta svíjející se těla, která se otírala jedno o druhé, mu přišla spíš odrazující.

„Dóbře. Tak zkus částečnou přeměnu. Nech vykouknout uši a ocas. Mnoha vlkodlakům se to líbí a letí na to,“ dal mu barman další radu.

Jayden si skousl dolní ret a zavrtěl se. Tohle se mu také moc nelíbilo.

„Nebo tady jen tak seď a čekej, co se stane,“ povzdechl si barman.

„Já vím, že to nijak neusnadňuju,“ povzdechl si Jayden.

„Hele, tuhle práci dělám už nějaký ten pátek a zažil jsem mnoho generací vlkodlaků. I takové chlapečky jako jsi ty. Tuším, že se ti nelíbí jít do postele s cizím mužem, kterého nemiluješ a který nemiluje tebe, ale jako vlkodlak nemáš na vybranou, tak musíš zatnout zuby a tu nechuť překonat. Podruhé už to bude snazší,“ řekl barman.

Jayden se nadechl, ale pak se překvapeně zajíkl, když ucítil, jak se mu kolem pasu omotala něčí paže.

„Proč tak rozkošné stvoření sedí samo u baru? Mělo by se mnou být tamhle v boxu, nechávat se laskat a nakonec se nechat odvést na pokoj, kde bychom spolu zašli do toho nejsladšího ráje rozkoší,“ zašeptal mu do ucha mužský hlas.

„Můžu tě pozvat na další drink?“ opřel se další mladý muž o bar po Jaydenově levici a hladově se na něj usmíval.

Jayden nasucho polkl a podíval se jak do stran, tak i za sebe a zjistil, že se kolem něj utvořila skupinka mužů. A ač každý z těch mužů vypadal jinak, jedno měli společné. Hladový chtíč, který jim svítil v očích. Jayden znovu nasucho polkl a vystrašeně pohlédl na barmana.

„Vyber si a běž si užít. Zájemců máš dost,“ ušklíbl se na něj barman a vzdálil se.

Vyděšený Jayden se znovu rozhlédl. Muži jako by vycítili jeho zaváhání začali mluvit jeden přes druhého. Vychloubali se, snažili se trumfnout jeden druhého a natáčeli se tak, aby si Jayden mohl prohlédnout jejich svaly.

„No tak chlapi, copak nevidíte, že ho děsíte? Dejte mu taky prostor,“ napomenul je po chvíli mladý muž, který mu předtím nabízel drink a který se jako jediný nepředváděl, ale pouze Jaydena sledoval.

„J-já asi bych...si přece jen....dal ten...drink,“ špitl Jayden a zahleděl se na onoho muže.

Ten se na něj usmál a mávl na barmana.

„Přejete si?“ přitočil se barman.

„Namíchejte tomu krasavci nějaký dobrý drink,“ usmál se muž.

Barman se znovu ušklíbl, ale namíchal další drink a postavil ho před Jaydena. Ten si ho vzal a ucucl si. Muži, kteří předtím zmlkli, se znovu začali překřikovat.

„Nepůjdeme někam, kde je větší soukromí a klid?“ zeptal se ho muž.

„Dobře,“ přikývl Jayden a sklouzl ze židle.

Muž se usmál, natáhl se pro drink a poté přešel k Jaydenovi, kterého vzal kolem pasu.

„Tohle si klidně vem s sebou,“ vtiskl mu skleničku do ruky a odváděl ho pryč.

„Hej, něco jste zapomněli,“ zavolal za nimi barman a když se muž otočil, hodil po něm klíč.

„Díky!“ zavolal na něj muž a klíč, který chytil, schoval v dlani.

Předtím se ovšem podíval na cedulku, na které bylo napsáno patro a číslo pokoje. Ušklíbl se a dovedl Jaydena ke schodům, po kterých začali stoupat. Jakmile vystoupali do příslušného patra, našel správný pokoj, odemkl a pustil Jaydena dovnitř. Ten nervózně vstoupil.

„Jak se jmenujete?“ zeptal se roztřeseným hlasem.

„Rick. A ty?“ zeptal se Rick.

„Jayden,“ odpověděl Jayden.

Rick se usmál, přistoupil k Jaydenovi, pohladil ho po tváři a naklonil se pro polibek. Jayden se rozechvěl, ale nechal se líbat. Po chvíli se ale odtáhl, na jeden zátah dopil drink a odložil skleničku na blízký stolek.

„Co bude teď?“ zeptal se tiše.

„To přece víš. Nejsme tu kvůli tomu, abychom spolu hráli karty,“ odpověděl Rick, natáhl se pro něj a přitáhl si Jaydena k sobě.

„Kd-když já...jsem...ještě nikdy...“ zakoktal se Jayden.

„Jsi ještě nevinný?“ zeptal se překvapeně Rick.

Jayden přikývl.

„Och, to jsi mě tedy překvapil. Ale nevadí. Slibuju, že budu něžný a opatrný a že se postarám o to, aby sis to co nejvíc užil,“ usmál se Rick.

„Děkuju!“ zašeptal Jayden úlevně.

Rick se znovu sklonil a začal ho líbat. Při tom Jaydena pomalu sunul k posteli. Opatrně ho na něj položil a položil se na něj. Stáhl mu tričko a zasypal polibky jeho krk a hruď. Jayden zavřel oči a nechal se laskat.

Ve chvíli, kdy už byli oba téměř svlečeni, se ozvala rána, když se dveře rozletěly a silou narazily do zdi. Oba se na posteli posadili a překvapeně se zadívali ke dveřím. Tam mezi futry stál Ray, který se tvářil velice rozzuřeně.

„Neopovažuj se na něj položit ty svoje špinavý pracky!“ zavrčel s pohledem upřeným na Ricka.

„Co máš za problém? Pokud vím, jeho partner nejsi a ani jsi o něj dole nejevil zájem, takže co kdybys nás nechal?“ pozvedl Rick obočí a vzal Jaydena za ramena ve velice výmluvném gestu.

„Vypadni!“ vyštěkl Ray a výhružně se přiblížil k posteli.

Rick vstal a postavil se proti němu.

„Na mě tohle neplatí. Jsem totiž také alfa,“ zablýsklo se mu v očích.

Jaydenem i Rayem projela vlna překvapení. Ani jeden z nich nečekal, že zde narazí na další alfu.

„On je můj. Takže se seber a vypadni. Nebo se ti stane něco moc ošklivého,“ zavrčel Ray a postavil se do bojové pozice.

Rick na něj hleděl přimhouřenýma očima, pak pohledem přejel na Jaydena a z něj zpátky na Raye.

„Chápu. No nejspíš si půjdu najít někoho jiného. Vy si to tady užijte!“ usmál se Rick, posbíral své oblečení a odešel.

Ray za ním zabouchl dveře a zamkl. Poté se otočil k Jaydenovi, několika kroky přešel pokoj, skočil do postele, zalehl Jaydena, který ho sledoval s hrůzou v očích, vzal jeho zápěstí a položil mu je nad hlavu.

„Už nikdy nikomu nedovol, aby na tebe sahal. Nikomu kromě mě,“ zavrčel mu do obličeje, pustil jeho zápěstí a začal se svlékat.

„Co to děláte?“ vyjekl Jayden.

„Co by? Když už tě tu mám a skoro nahého, byla by škoda toho nevyužít,“ zavrčel Ray.

„Vy se mnou chcete spát? Ale co když nechci já?“ zamračil se Jayden.

„A skutečně nechceš?“ naklonil se k němu Ray a zajel rukou do jeho vlasů.

Jayden začal zrychleně dýchat a z toho pohledu by se mu podlomila kolena, kdyby ovšem neležel.

„Chci,“ vydechl.

Ray se ušklíbl a silně Jaydena políbil. Rukama začal přejíždět po jeho těle. Po chvíli už byl vzrušením celý pryč, tak z Jaydena i ze sebe serval zbylé oblečení a roztáhl Jaydenovi nohy. Na nic moc nečekal, zpoza polštáře vytáhl lubrikant, vymáčkl si trochu na prsty a v rychlosti Jaydena připravil.

„Počkej, tohle je moc rych-áááááá,“ vykřikl Jayden, když se Ray hrubě a rychle vecpal do jeho nitra.

Ray na nic nečekal a začal okamžitě přirážet.