Smečka - kapitola 13

„Ahoj! Něco ti nesu,“ nakoukl do nemocničního pokoje Marc a zamával sáčkem plným různých sladkostí.

„Ahoj!“ usmál se na něj Jayden.

Marc vstoupil a posadil se na židli vedle Jaydenova lůžka. Podal Jaydenovi sáček a ten si ho nadšeně převzal a hned se jal zjišťovat, co je uvnitř. S rozzářenýma očima vytáhl dvě čokoládové tyčinky a sáček odložil na stolek u postele. Jednu z tyčinek podal Marcovi.

„Díky!“ poděkoval Marc, rozbalil tyčinku a strčil si ji do úst.

„To já děkuju!“ zakroutil hlavou Jayden a stejně jako jeho kamarád se pustil do tyčinky.

„Tak jak se daří, kámo?“ zeptal se Marc.

„Docela dobře. Dost se zlepšuju. Moje...svaly....se zpevnily. Díky....no ehm,“ zadrhl se Jayden, když mu slovo rehabilitace nešlo přes rty.

„Myslíš díky cvičení?“ napověděl Marc.

„A-ano. A i moje řeč se zlepšila. Občas se zadrhnu nebo mi nějaké slovíčko nenaskočí, ale už mluvím skoro normálně,“ pochlubil se Jayden.

„To je fajn. Mám radost za tebe,“ usmál se Marc.

„I já mám radost. Navíc mě za pár dní pustí. Budu sem docházet pouze ambulantně, pouze na cvi....cvi...cvi-če-ní,“ vymáčkl se Jayden.

„No to je paráda. Tak až tě pustí, tak spolu zajdeme na pizzu nebo mléčný koktejl, co říkáš? Taková naše malá oslava tvýho propuštění,“ navrhl Marc.

„To by bylo prima,“ přikývl s úsměvem Jayden.

„Bezva. Jo a pro všechny jsi hrdina. Najednou jsi miláček celé vesnice,“ prozradil mu ještě Marc.

„Tušil jsem to. Dostal jsem hodně dárkových košů a přání k uzdravení. A někteří přišli i osobně,“ přiznal Jayden.

„No páni. Ale konečně tě alespoň všichni přijali. Jo a co alfa? Chodí za tebou?“ zeptal se Marc zvědavě.

„Jo, chodí. S čím mohl, s tím mi pomohl. Nikdy dřív se ke mně tak pěkně jako teď nechoval. Je to divný,“ povzdechl si Jayden.

„Hm, možná tě miluje a teprve teď si to uvědomil,“ nadhodil Marc.

„Jo, jasně. A já plánuju výlet na Měsíc,“ ušklíbl se Jayden.

Oba se na sebe podívali a hlasitě se rozesmáli.

„Ještě něco si vem,“ sáhl znovu Jayden do sáčku pro další sladkost a Marc se s úsměvem přidal.

Spolu pojídali sladkosti a bavili se o všem možném až do konce návštěvních hodin.

***

„Opravdu jste pro mě nemusel jezdit. Ten kousek bych zvládl dojít,“ mračil se Jayden, když ho Ray vyzvedl v nemocnici a posadil ho do svého auta, kterým ho odváží domů.

„Neslyšel jsi doktora? Máš se šetřit,“ odpověděl Ray.

Jayden protočil oči. Ano, doktor mu opravdu doporučil se šetřit a odpočívat, ale to neznamená, že není schopen ujít cestu od nemocnice k Rayovu domu. Ale už nic neřekl a jen hleděl z okýnka.

„Jsem rád, že už jsi v pořádku. Tedy ne zcela ale z větší části. Tedy skoro v pořádku. Jestli chápeš, co tím myslím?“ Ray pevněji sevřel v rukou volant, i jemu jeho blábolení přišlo trapné.

„Chápu. Za pár dní budu v pořádku úplně,“ odvrátil se Jayden od okýnka a usmál se na Raye.

Ray na Jaydena risknul rychlý pohled a úsměv mu opětoval.

„Jen můžu se zeptat?“ Jayden pojednou znejistěl.

„Ptej se,“ pobídl ho Ray.

„Co se stalo s tou ženou? Utekla? A neublížila i někomu jinému?“ zeptal se Jayden na to, co ho trápilo nejvíc.

Sice v nemocnici měl hodně návštěv a přišli tam i rodiče mláďat, která chránil, aby mu poděkovali za jejich ochranu a dokonce ona mláďata přivedli i s sebou, ale na tyto otázky mu nikdo odpovědět nechtěl. Dokonce ani Marc ne.

Ray si povzdechl.

„Nikomu jinému neublížila,“ odpověděl nakonec pouze na jednu otázku.

Jayden se zamračil. Nelíbilo se mu, že mu Ray odpověděl jen částečně.

„A? Co se s ní stalo?“ zopakoval.

„Myslím, že víš, co se dělá se šílenými vlkodlaky,“ vyhýbal se Ray přímé odpovědi.

„Takže je mrtvá? Zabili ji?“ hlesnul Jayden.

Ray pouze souhlasně přikývl.

„Ne-netrpěla? Bylo to rychlé?“ zeptal se Jayden tiše.

„Byla zastřelena. Zemřela okamžitě, ani si nestihla uvědomit bolest,“ odpověděl Ray.

Jayden přikývl. Nechtěl vědět, kdo ji zabil. Ale jedna věc by ho ještě zajímala.

„Zjistil jste, kdo byla? A proč....“ nedokázal dopovědět.

„Proč byla vyhoštěna ze své smečky? Na to se chceš zeptat?“ dokončil za něj Ray.

Jayden jen přikývl.

„Pocházela ze smečky, která se nachází na severu, dost daleko odtud. Název vesnice nebo jméno tamějšího alfy by ti asi nic neřeklo. A byla vyhoštěna protože....protože....“ nedokázal to Ray vyslovit.

Už jen ta představa pro něj byla strašná. Běhal mu mráz po zádech. Jayden na něj zvědavě hleděl.

„Pohádala se se svým druhem a když ten odešel ven, aby se uklidnil, tak ona jako pomstu zapálila jejich dům,“ řekl.

„A kvůli tomu ji vyhostili? Vždyť to byl jejich dům, jejich majetek a tak si s ním mohla dělat, co se jí zachtělo,“ zamračil se Jayden.

„To ano. Jenže když ten dům zapálila, tak uvnitř byli jejich tři děti. Nejstaršímu byly dva roky, druhému rok a poslední bylo ještě novorozeně, sotva pár dní staré. A ona o nich věděla,“ dopověděl Ray a srdce mu ztěžklo.

Jayden se zajíkl. Ta žena zabila své děti? Otřásl se hrůzou a do očí mu vhrkly slzy, které nechal stékat, protože srdce mu krvácelo a přetékalo bolestí a smutkem pro ty nebohé děti.

„Pak si to, co se jí stalo, zasloužila,“ jak mu bylo předtím oné ženy líto, tak nyní ji začal nenávidět.

Ostatně dávat ji do vězení by nebyl odpovídající trest, zato vyhoštění ze smečky je ten nejtvrdší a nejhorší trest, jaký může vlkodlak dostat.

„Kdyby tě to zajímalo, pak už jsem kontaktoval jejího bývalého alfu, který se uvolil, že odveze její tělo a pohřbí ji na jejich hřbitově. Vyzvedl si ji zde před pár dny,“ informoval ještě Jaydena Ray.

Jayden pouze přikývl a to už stavěli před Rayovým domem. Oba vystoupili z auta a vešli dovnitř. Sotva vstoupili dovnitř, vyřítila se odněkud Rayova švagrová a vrhla se Jaydenovi kolem krku.

„Vítej zpátky! Jsem ráda, že už jsi na tom dobře. Měla jsem o tebe starost!“ vychrlila ze sebe a zářivě se na Jaydena usmívala.

Ten jí úsměv opětoval a ještě se rozšířil, když se z obýváku vynořil Rayův bratr, který ho také přivítal doma a jejich děti, které se mu s úsměvem pověsily na nohy. Měl z toho radost, ale začínal být trochu unavený, takže se omluvil a odešel do svého pokoje. Chtěl si lehnout a odpočinout si, ale než to stačil zrealizovat, ozvalo se zaklepání na dveře a pak do pokoje nakoukl Ray.

„Můžu? Jenom na chvilku?“ zeptal se.

„Pojďte,“ usmál se na něj Jayden.

„Já...chtěl jsem ti něco říct,“ začal Ray.

Jayden na něj jen zvědavě zíral.

„No, totiž víš. Když tě ta žena napadla a ty jsi pak byl v nemocnici a nebylo jisté, jestli přežiješ, tak jsem si něco uvědomil. A to, že...že tě...tě...že tě miluju!“ dostal ze sebe přiškrceně.

Jayden na Raye zůstal nevěřícně zírat a nemohl uvěřit tomu, co slyšel.

„C-co?“ zaskřehotal.

„Že tě miluju! Vím, že jsem se k tobě choval hrozně a omlouvám se ti za to! Odpustíš mi a dáš mi šanci?“ podíval se na něj Ray a v očích mu šla vyčíst nejistota.

Jayden na to nic neřekl a s nicneříkajícím výrazem přistoupil k Rayovi. Aniž by promluvil, roztáhl ruce a pevně Raye objal. Překvapený Ray zůstal chvíli nehybně stát, ale pak kolem Jaydena omotal paže.

„Tolik jsem doufal, ža tato slova jednou uslyším,“ zašeptal Jayden.

„To znamená ano?“ ujišťoval se Ray.

„Ano,“ odtáhl se od něj Jayden a něžně se na něj usmál.

Ray si zhluboka oddechl a lapil Jaydenovi rty v něžném polibku. Jayden zavřel oči a pohroužil se do polibku.

„Odteď už žádný klub o úplňku. Zůstaneme tady a budeme se věnovat jen sobě. A až nastane Krvavý měsíc, tak tě pojmu za svého druha. Pokud tedy budeš chtít,“ zašeptal Ray, když se od Jaydenových úst odtrhl.

Jayden se na něj stále usmíval, postavil se na špičky a vtiskl Rayovi rychlý polibek.

„To zní úžasně. Ale teď bych si rád lehnul,“ nedokázal potlačit zívání.

„Dobře. Tak já tě nechám. Hezky si odpočni,“ pohladil ho Ray po tváři a otočil se k odchodu.

„No vlastně pokud bys chtěl, tak bych byl rád, kdybys tu zůstal se mnou,“ zastavil ho Jayden.

Ray se na něj vážně podíval, ale poté přešel k posteli a lehnul si. Jayden se s úsměvem uložil vedle něj a stulil se mu do náruče. Ray ho objal a políbil. Chvíli si ještě vyměňovali něžné polibky a mazlili se, než Jaydena přemohla únava a on usnul. Ray ho dál držel v náruči a kochal se pohledem na jeho obličej uvolněný spánkem. Trošku se zamračil, když se Jayden ve spánku začal třást zimou, pustil ho a natáhl se pro deku, složenou v nohách postele. Pořádně do ní Jaydena zabublal a znovu si vedle něj lehl.

Přitáhl si ho znovu do náruče a zavřel oči. Tak spokojený a uvolněný už se dlouho necítil. Spokojeně se nadechl a nasál Jaydenovu vůni. Ještě více své objetí zpevnil a aniž by chtěl, po chvíli usnul také.