Nový život - kapitola 12 - konec

O 2 roky později

Julien položil další krabici na zem a protáhl se. Poté se s úsměvem rozhlédl a jeho hruď se naplnila radostí. Konečně byl doma.

„Jsi si jistý, že chceš žít tady?“ ozvalo se za ním.

Julien se otočil a spatřil Alexeie, který zrovna položil krabici a otřel si čelo.

„Ano, jsem,“ přikývl.

„Víš, že bychom mohli mít o hodně větší byt v lukrativnější čtvrti?“ povytáhl Alexei obočí.

„Vím, ale tady jsem žil s mámou. Prožil jsem tady celé dětství a většinu puberty, než mě táta odtáhl pryč,“ přešel Julien k Alexeiovi a opřel se mu o hruď.

Alexei si povzdechl a objal Juliena kolem pasu. Svým způsobem Juliena chápal i když by pro ně dva radši pořídil lepší byt nebo rovnou dům, ale pokud chtěl Julien žít tady, tak budou žít tady, jemu to ostatně bylo celkem jedno, hlavně že mohli být spolu.

„Jak si přeješ,“ usmál se.

„Bezva. Tak víš co, já teď objednám pizzu a pak se pustíme do vybalování, co říkáš?“ mrknul na Alexeie.

„To zní báječně,“ usmál se Alexei a krátce Juliena líbnul na rty.

Julien mu úsměv opětoval, vymanil se z jeho objetí a vytáhl z kapsy telefon. Vytočil číslo na pizzerii a jal se objednávat pizzu, zatímco Alexei se s úlevným výdechem posadil do křesla. Alespoň že už stačily sundat z nábytku ty látkové plachty, které nábytek chránily před prachem. Zavřel oči, přeci jen byl unavený. Dlouhý let a následné vynášení zabalených věcí bylo vyčerpávající.

„Pizza tu bude za chvíli,“ Alexei otevřel oči a podíval se na usmívajícího se Juliena.

„Jsi rád zpátky v New Yorku?“ zeptal se.

„Ani nevíš jak,“ odpověděl Julien a posadil se Alexeiovi na klín.

„Hm, a co kdybychom v noci oslavili tvůj návrat?“ zalesklo se Alexeiovi v očích a zmáčkl Julienův zadek.

„To bychom mohli,“ zašeptal Julien a políbil Alexeie.

Alexei zavřel oči a vychutnával si polibek, který byl čím dál dravější. Jejich vzrušení narůstalo, bohužel jejich žhavou chvilku přerušilo zvonění Julienova mobilu. Oba mladíci si povzdechli a Julien vytáhl svůj mobil a podíval se na display.

„Táta,“ zavrčel.

„Vezmeš mu to?“ zeptal se Alexei.

„Ne. Od teď už s ním ani s jeho rodinkou nechci mít nic společného,“ odložil Julien zvonící mobil a přitulil se k Alexeiovi.

Mluvil pravdu. Jen co oslavil 18. narozeniny, tak se sbalil a vrátil se zpátky do New Yorku. A nelitoval toho. Do rodiny svého otce beztak nezapadl a ani s ním si nijak extra nerozuměl. Bariery mezi nimi byly až moc vysoké a silné, aby se daly jen tak odbourat.

„No to je na tobě,“ pokrčil Alexei rameny.

„Zítra jdeš do práce?“ zeptal se Julien.

„Ne, nastupuju až v pondělí. Takže máme celý víkend pro sebe,“ usmál se Alexei.

„Hm, a já si začnu hledat brigádu,“ protáhl se Julien spokojeně.

„Víš, že nemusíš. Uživím tě,“ zamračil se Alexei.

Ostatně po dokončení vysoké školy ho otec zaměstnal u sebe ve firmě jako vedoucího ekonomického úseky a zároveň jako člena správní rady.

„Alexeii o tomto už jsme mluvili, ne? Taky chci přispět do rozpočtu i když to nebude moc. Navíc kdybych jenom seděl doma, tak bych se asi zbláznil,“ povzdechl si Julien.

„Ale nezapomeň, že na podzim začneš chodit na univerzitu a učení ti zabere hodně času,“ řekl Alexei.

„Budu studovat humanitní vědy. Nemyslím si, že by to bylo nějak těžké a určitě to s brigádou půjde skloubit,“ odpověděl Julien.

„No dobrá. Ale nezapomeň, že budu vydělávat dost. Takže kdybys měl problémy skloubit brigádu a studium, tak brigádu můžeš pustit a já se o tebe postarám, ano?“ líbnul ho Alexei.

„Budu si to pamatovat,“ usmál se Julien.

„Dobrá, pak jsem spokojený,“ pousmál se Alexei a vzápětí se ozvalo zazvonění.

„Pizza je tady,“ zajásal Julien, vstal a odhopkal ke dveřím.

Alexei za ním jen s úsměvem hleděl a pak pohledem sklouzl k malé sametové krabičce, kterou vyndal z kapsy u kalhot. Otevřel ji a zálibně si prohlédl prsten uvnitř. Byl spokojený se svým životem. Úspěšně vystudoval, má dobrou práci a dokonalého přítele, kterého z celého srdce miluje. Ale přesto mu ke štěstí scházelo jediné, zpečetění jejich vztahu. Když uslyšel, že se Julien vrací, krabičku zavřel a zase ji schoval. Nechtěl aby Julien prsten viděl dříve, než mu bude moci navléknout. Jen ještě musí vymyslet kdy a kde mu přednese svou žádost o sňatek. Vstal a došel do kuchyně, kde Julien dával pizzu na talíře a něco šťastně štěbětal. Alexei se opřel o futra a sledoval ho. Julien vzal talíře a otočil se, aby je mohl dát na stůl, přitom se na Alexeie láskyplně usmál a jeho oči zářily láskou. V té chvíli se Alexei rozhodl. Musí vzít Juliena na nějaké místo, které bude tak výjimečné jako on. S těmito myšlenkami se společně s Julienem usadil u stolu a začali jíst.