Pán démonů - kapitola 3

Amaymon otevřel oči a zamžoural do slunečních paprsků pronikajících skrze mezeru v závěsech u postele. Se zívnutím se posadil a natáhl si župan, který ležel složený v nohách postele. Poté odhrnul závěsy a vstal.

„Dobré poledne!“ ozvalo se a Amaymon polekaně vzhlédl.

„Dobré!“ odpověděl Agramonovi, který seděl u stolu v rohu a četl si knihu.

„Správce mi říkal, že prý jsi měl v noci problémy se spánkem. Míváš je často?“ odložil Agramon knihu a zadíval se na Amaymona.

„Ne, obvykle ne,“ zakroutil Amaymon hlavou.

„No dobrá. Tak se pojď najíst,“ řekl Agramon a kývl hlavou k bohatě prostřenému stolu.

„Ehm, není na snídani už trochu pozdě?“ zeptal se Amaymon.

„Tohle také není snídaně, ale oběd. Snídani jsi zaspal,“ pousmál se Agramon.

Amaymon se také pousmál a usadil se ke stolu. Rozhlédl se po stole a jako předrkm si vybral lehký salát, poté si nalil trochu krémové polévky, po polévce přišla na řadu vepřová pečeně s opečenými bramborami a fazolovými lusky a jako dezert si vzal tvarohovo-šlehačkový pohár s ovocem a piškotem.

Agramon se opět tiše začetl do knihy a čekal až Amaymon dojí.

„Musím říct, že takhle dobré jídlo jsem ještě nejedl,“ olízl si Amaymon rty.

„Nedivím se. Už jsi dojedl?“ vzhlédl k němu Agramon.

„Ano,“ odpověděl Amaymon.

„Dobrá. Tady máš peníze na tento měsíc,“ podal Agramon Amaymonovi velký kožený váček.

Amaymon si váček převzal a zvědavě se do něj podíval. Vzápětí zalapal po dechu. I přes to, že byl princ, se mu do rukou nikdy nedostalo tolik zlaťáků, kolik mu nyní Agramon věnoval.

„To mi vážně dáte tolik peněz?“ zvedl k Agramonovi udivený pohled.

„Není to moc. Je to přiměřené,“ odpověděl Agramon.

„O-opravdu? Tak...tak děkuji!“ usmál se jemně Amaymon.

„Nemáš zač. A mimochodem dnes odpoledne sem přijedou obchodníci prodávat své zboží. Tak pokud budeš mít zájem, tak si tam můžeš jít nakoupit,“ zvedl se Agramon a odešel z Amaymonových komnat.

Amaymon se zahleděl na váček s penězi a chvíli na něj jen hleděl a nečinně seděl. Po chvíli ale vyskočil.

„Nákupy!“ vykřikl a přeběhl ke skříni, aby se oblékl.

***

Amaymon vyšel z hradu na nádvoří a udiveně vydechl. Čekal pár obchodníků, ale nádvoří bylo plné stánků a obchodníků bylo nespočítaně. Rozešel se mezi stánky a prohlížel si vystavené zboží. Co ho ovšem znervózňovalo bylo ticho. U lidských obchodníků byl zvyklý na to, že vykřikovali chválu na své zboží, ale démonští obchodníci byli tišší. Nevykřikovali co prodávají, ani své zboží nevychvalovali, jen posedávali nebo postávali u svých stánků nebo se tiše bavili mezi sebou nebo se svými zákazníky.

Amaymon se zastavil u stánku, kde byly vystaveny různé látky. Natáhl se po jedné, která ho zaujala. Nikdy nic takového neviděl. Byla hladká a velmi lehká, leskla se a třpytila a něčím mu připomínala vodu. Dokonce byla i chladná jako voda. Dokonce ani nebyl s to rozeznat její barvu. Chvíli se mu zdála světlá a ve druhé chvíli zase tmavá.

Amaymon zvedl hlavu, když za stánkem zaregistroval pohyb. To si obchodník všiml potenciálního zákazníka, tak se přiblížil.

„Dobrý den! Co je to za látku?“ zeptal se Amaymon.

„Říkáme jí vodní látka. Vyrábí ji vodní démoni z jižních moří, využívají ji, aby splynuli s vodou a mohli tak lépe lovit nebo se skrývat před dravci. Dá se ale nosit i na souši a je považována za jednu z nejvzácnějších látek, co existuje, protože je velmi obtížné ji vyrobit. Ovšem získat ji je ještě obtížnější a jen málokomu se to podaří,“ vysvětlil obchodník.

„A z čeho se vyrábí?“ zeptal se Amaymon.

„To nikdo, kromě vodních démonů, neví. Tajemství její výroby totiž znají jen oni a odmítají ho prozradit,“ pokrčil obchodník rameny.

Amaymon znovu sklopil zrak k oné látce. Byl jí vážně zaujatý a nemohl se jí přestat dotýkat.

„Máš zájem? Jestli ano, udělám ti cenu. Jistě se dohodneme,“ usmál se obchodník.

Amaymon otevřel pusu, aby odpověděl, ale pak se ohlédl, když těsně za sebou ucítil pohyb. Oddechl si, když zjistil, že to byl pouze správce. Zřejmě také přišel nakupovat.

„Vodní látka? Tu jsem už dlouho neviděl,“ promluvil správce, když se postavil vedle Amaymona a prohlédl si látku, kterou Amaymon držel.

Obchodník na ně jen tiše hleděl, správce znal a věděl, že se v látkách vyzná. A mladík vypadal zaujatě. Ti dva od něj určitě neodejdou s prázdnou.

„Mám zájem. Kolik za ni chceš?“ podíval se Amaymon na obchodníka.

„Padesát zlatých,“ řekl obchodník svou cenu.

Amaymon polkl, tolik peněz. Užuž otvíral pusu, aby začal smlouvat, když v tom do něj správce jemně šťouchl. Amaymon se na něj podíval.

„Nesmlouvej. Tím bys ho urazil a pak by ti nic neprodal,“ zašeptal mu správce do ucha.

Amaymon přikývl a otevřel váček s penězi. Napočítal padesát zlatek a podal je obchodníkovi. Ten si peníze ihned schoval, koupenou látku složil a dal ji do plátěného vaku, aby se neušpinila nebo nepoškodila.

„Děkuji!“ poděkoval Amaymon, když si zabalenou látku převzal.

Pak poodstoupil a nechal správce, aby si také nakoupil. Poté se oba rozešli k dalším stánkům.

„S démonskými obchodníky nikdy nesmlouvej a nikdy nechtěj menší cenu, než kterou udali. Vím, že lidští obchodníci své zákazníky často šidí, nadceňují své zboží nebo prodávají poškozené zboží nebo v případě potravin ti dají méně než kolik jsi požadoval, ale u démonských obchodníků tohle není. Démonští obchodníci jsou poctiví. Ceny dávají přiměřené a vždy dostaneš, co jsi požadoval a ve vysoké kvalitě. Pokud ti nabídnou kazové zboží, pak pouze v případě, že kaz nijak neznehodnotí funkci zboží a dají ti na ně velkou slevu,“ poučil správce Amaymona.

„Ech, dobře,“ přikývl Amaymon.

Správce se na něj usmál a odpojil se od něj. Měl své vlastní nákupy, které musel vyřídit a Amaymon si jistě poradí.

Amaymon se dál procházel mezi stánky a prohlížel si vystavené zboží. Byl rád, že se mu obchodníci do nakupování příliš nevměšovali, když si nějaké zboží prohlížel, jen ho tiše sledovali a někteří se i shovívavě usmívali, ale nechávali ho, ať si zboží prohlédne. Amaymon se bavil a u většiny obchodníků si koupil alespoň nějakou drobnost. Nakonec se dostal ke stánku, který stál kus od ostatních a prodavač zde byl nejen hodně mohutný, ale i pořádně zjizvený.

„No jen pojď, kloučku, pojď se podívat, co nabízím,“ zavolal na něj posměšně, když se Amaymon zarazil a začal se otáčet s úmyslem odejít.

Amaymon se zamračil, ale otočil se zpět a vydal se k obchodníkovi.

„A co nabízíš?“ zeptal se, protože veškeré zboží bylo přikryté látkami a nebylo pouze na stánku, ale i vedle něj.

Obchodník se uchechtl a mávnutím ruky nechal látky vzlétnout. Amaymon udělal krok zpět a vytřeštěnýma očima zíral na odhalené klece s různými zvířaty. Ale jaká to byla zvířata. Taková ještě v životě neviděl. Některá měla nezvyklé zbarvení, jiná měla rohy, další zase pouze jedno oko nebo naopak tři a více, některá na sobě měla šupiny, jiná peří a křídla, jen některá měla pouze srst.

„No, jen si prohlédni mé zboží. Ale ruce si raději nech u těla,“ zasmál se obchodník.

„Ehm, myslím, že váš stánek asi vynechám,“ řekl Amaymon a otočil se k odchodu.

Udělal ale sotva krok, když ho zarazilo smutné zakňučení. Otočil se zpátky. Zakňučení se ozvalo znovu z jedné menší klece na zemi. Amaymon ke kleci přešel a podíval se dovnitř. Poté překvapením vydechl. V kleci bylo velmi roztomilé zvířátko. Mělo podlouhlé štíhlé tělo poseté světle modrou srstí, čtyři krátké nohy, zato ale velmi dlouhý jakoby ještěrčí ocas a trojúhelníkovou hlavu se špičatýma ušima, zešikmenýma duhovýma očima, které byly bez zorničky a protáhlým čumákem. A navíc mělo opeřená křídla vyrůstající mu z lopatek.

„Je nebezpečný?“ zeptal se obchodníka a položil svůj dosavadní nákup na zem.

„Teď ještě ne. Je to dvouměsíční mládě, ale až dospěje, tak bude dosahovat velikosti psa, přirovnal bych výšku k vlčákovi. A bude mít velice ostré zuby i drápy. Ovšem svému majiteli je věrný a dá se vycvičit. Navíc velmi dobře vidí jak ve dne tak i v noci. Má hodně dobrý sluch i čich, lepší než kterýkoliv další démon,“ přešel k němu obchodník.

Amaymon na zvířátko hleděl a bez rozmyslu prostrčil mřížovím klece prsty, aby ho mohl pohladit. Tvoreček zvedl hlavu a natočil ji, aby viděl co se děje a pak vyplázl jazyk a olízl Amaymonovi prsty.

„Líbíš se mu,“ usmál se obchodník, tentokrát již ne posměšně, ale mile.

„On se mi také líbí,“ opětoval mu úsměv Amaymon.

Obchodník otevřel klec a tvorečka opatrně vyndal. Poté ho jemně vložil Amaymonovi do náruče. Amaymon ho začal hladit po hlavě a zádech, tvoreček k němu zvedl hlavu a zvědavě začichal. Ten tvor, který ho teď držel se mu líbil, přitulil se k němu a začal mu olizovat tvář. Srdíčko se mu rozbušilo nadějí, třeba si ho ten tvor vezme k sobě, bude se o něj starat a on už nebude sám.

„Je tak krásný,“ zašeptal Amaymon a podrbal tvorečka na hlavičce.

„Za patnáct zlatých je tvůj. Za dalších deset ti prodám pelíšek, misky, nějaké hračky a věci potřebné na udržení čistoty,“ nabídl obchodník.

Amaymon se na tvorečka ležícího mu v náručí smutně podíval.

„Jenže já si ho nemohu vzít. Třeba najdete někoho jiného, kdo si ho koupí,“ zakroutil hlavou a podal tvorečka zpátky obchodníkovi.

Obchodník pokrčil a tvorečka si převzal. Ten zakřičel a vzepřel se. On chtěl zpátky k tomu, co ho doteď držel. Líbil se mu a už teď ho považoval za svého pána. Nechtěl zpátky do klece.

Amaymonovi pro malého tvorečka krvácelo srdce, když viděl, jak se brání a maličké zoubky zarývá do obchodníkových rukou, jen aby se od něj dostal. Pevně stiskl čelist a ohlédl se, u posledních stánků zahlédl správce, který tam stál a sledoval ho. Rychle se k němu rozešel.

„Mohl bys přivést Agramona, prosím? Potřeboval bych s ním mluvit,“ upřel na správce prosebný pohled.

Ten přikývl, otočil se a rychle odešel. Amaymon se mezitím vrátil k obchodníkovi se zvířaty, kterému se mezitím podařilo dát tvorečka zpátky do klece, kde teď ležel stočený do klubíčka a vydával žalostné zvuky.

„Rozmyslel ses?“ zvedl k němu obchodník pohled.

„Rád si ho vezmu, ale Agramon mi to musí povolit,“ řekl Amaymon.

Obchodník strnul a vytřeštil na mladíka oči.

„Ty pánovi démonů Agramonovi říkáš jménem?“ zeptal se.

„No ano,“ odpověděl Amaymon.

„Kdo jsi?“ zeptal se obchodník.

„Jsem Amaymon, nejmladší princ z království Zeram,“ představil se Amaymon.

„Lidský princ? Pak nechápu....Totiž nechápej mě špatně, ale pánům démonů mohou jménem říkat pouze členové rodiny, přátelé nebo jiní páni démonů. Jsi s ním snad spřízněn?“ mračil se obchodník.

„Ne, to ne. Vyžádal si mě jako cenu za to, že přestane naše království napadat,“ vysvětlil Amaymon.

„A dovolil ti říkat mu jménem, ty peníze máš evidentně také od něj a nejspíš máš i volnost pohybu. To je velmi zvláštní. Zvláštní a divné,“ měřil si ho obchodník pohledem.

Amaymon nervózně přešlápl.

„Tak co se děje?“ ozval se za ním Agramonův hlas.

Amaymon se otočil a spatřil Agramona, jak si to k němu rázuje pevným a rychlým krokem.

„Chtěl jsem tě o něco požádat,“ řekl Amaymon.

Agramon se zastavil těsně u něj, založil si ruce na hrudi a hleděl na něj.

„Chtěl bych si koupit jedno zvíře,“ přiznal Amaymon.

„Víš, co jsem ti o zvířatech říkal,“ pronesl tiše Agramon.

„Vím. Ale možná by ses na něj mohl podívat a pak...“ nedokončil Amaymon.

Agramon si povzdechl, ale přešel ke klecím.

„Které?“ zeptal se.

Amaymon přešel ke kleci s malým tvorečkem a ukázal na něj. Agramon si tvorečka prohlédl a pak pohlédl na Amaymona.

„Víš, co to je?“ zeptal se tiše.

Amaymon zakroutil hlavou.

„Říkáme mu dras. Je vůči svému majiteli nebo rodině velmi loajální a ochranitelský. Svoji rodinu miluje a chrání ji. Dá se vycvičit jako hlídač, ochránce i lovec. Ale musíš ho chovat od mláděte, není možné si zakoupit dospělého jedince. Pokud by ses o to pokusil, pak by tě bral jako svého nepřítele a neustále by na tebe útočil. Ale jsou velmi přátelští vůči svému druhu, takže pokud by sis časem pořídil dalšího, pak by to nemělo dělat žádné problémy, stejně tak pokud bys navštívil jiného démona, který je chová. Na svůj vlastní druh by zaútočil pouze v případě, že by tě dotyčný jedinec ohrožoval,“ řekl Agramon.

„Jsou běžní?“ zeptal se Amaymon.

„Ano, spousta démonů je chová jako domácí mazlíčky,“ přikývl Agramon.

„Tak mohu si ho koupit?“ zeptal se Amaymon.

Agramon se na něj dlouze zadíval.

„No dobrá, můžeš,“ rezignoval nakonec.

Amaymon radostí zavýskl a se šťastným úsměvem se otočil k obchodníkovi stojícímu opodál.

„Vezmu si ho,“ prohlásil.