Pán démonů - kapitola 8

„Co to mělo znamenat?“ otočil se Agramon vztekle k Amaymonovi, sotva se objevili ve vstupní hale Agramonova hradu.

„Co mělo znamenat co?“ založil si zamračeně Amaymon ruce na hrudi.

„To ocucávání s Verrinnem. Proč ses s ním líbal? A kde on vůbec vzal tu drzost vložit na tebe své ruce?“ soptil Agramon.

„Nebylo to nic špatného. No tak mě políbil. A víš co? Líbilo se mi to. Verrin byl tak jemný a do ničeho mě nenutil. A pak jsi tam vtrhl ty a všechno jsi zkazil. Byl to můj první polibek a tys to zničil,“ s tím se Amaymon otočil a utekl do svého pokoje, ignorujíc Agramona, který volal jeho jméno.

Agramon vztekle oddusal do svého pokoje, kde se ihned vrhl na bar. Vytáhl láhev tvrdého alkoholu a napil se přímo z lahve, aniž by se obtěžoval se skleničkou.

„DO HÁJE!“ zařval a vztekle lahví mrskl o zeď.

Naneštěstí se mu nijak neulevilo a tak strhl celý bar, ze kterého se při pádu vysypaly všechny lahve s alkoholem, co v něm byly i křišťálové sklenice a všechno se to rozbilo. Pak Agramon popadl židli od stolu a rozbil jí o zem. Stejně dopadly i ostatní židle. Následně se Agramon vrhl na křesla, která holýma rukama rozdrásal a roztrhal. Stejný osud potkal i polštáře, peřinu, přehoz a matraci z postele. Ani to mu ale nestačilo a tak popadl ozdobnou sekyru, kterou měl pověšenou na zdi a rozsekal s ní veškerý zbývající nábytek. Když skončil, zjistil, že už není nic, co by mohl zdemolovat, tak odhodil sekyru a zamračeně se rozhlédl po své zdemolované komnatě. Odfrkl si a přešel k oknu, ze kterého vyhlédl ven.

Takto rozčilený snad ještě v životě nebyl. Než přišel Amaymon, tak byl klidný, své emoce měl pod kontrolou a dokázal se ovládat. Zavřel oči a zhluboka se nadechl. Ničení věcí mu moc nepomohlo. Měl chuť se vrátit na Verrinův hrad, najít Verrina a zabít ho za to, že na Amaymona sáhl.

***

Amaymon mezitím ve své komnatě ležel na posteli a po tvářích mu stékaly slzy. Nechápal, proč Agramon všechno zničil. Verrin mu přeci nijak neubližoval, naopak všechno bylo tak krásné. A Agramon to zničil. Vtrhl tam jako vichřice s rozzuřeným výrazem, začal něco řvát a pak dal Verrinovi ránu pěstí. Nakonec ho popadl a odtáhl ho pryč. Povzdechl, vstal a převlékl se do nočního úboru. Poté se zachumlal do peřin a po chvíli usnul neklidným spánkem.

Ráno se nasnídal ve své komnatě. Neměl na Agramona náladu a nechtěl ho vidět. Poté vzal Orobase ven. Procházel se po zahradě a přemýšlel, co dělá Verrin. Bylo mu z toho těžko u srdce, Agramon nejenže zničil jeho první polibek, ale navíc zničil Verrinovi narozeniny. Po tomto ho už Verrin rozhodně nebude chtít vidět.

„Proč to jen udělal Orobasi?“ zeptal se smutně.

Orobas se zastavil a zvědavě se na Amaymona zadíval. Amaymon se smutně pousmál a sklonil se, aby Orobase pohladil.

„Vyzkoušíme zase létání?“ zeptal se Amaymon.

Orobas vydal vysoký zvuk. Amaymon se zasmál, vzal ho do náruče a postavil na vyvýšený kámen.

„Tak a teď musíš mávat křídly,“ řekl Amaymon a sám začal mávat rukama.

Orobas ho chvíli pozoroval, ale nakonec začal mávat křídly. Po další chvíli se odrazil a zuřivě mával křídly, aby se udržel ve vzduchu. Pár vteřin se mu dařilo, ale pak spadl na zem. Zakňoural.

„Hodný,“ pochválil ho Amaymon a pohladil ho.

Orobas mu vtiskl tlamu do dlaně a spokojeně se nechal drbat pod bradou.

„Tak pojď. Zkusíme to znovu,“ vzal ho Amaymon a znovu ho postavil na kámen.

Trénovali spolu až do oběda, který si Amaymon opět snědl ve své komnatě.

***

„Pane,“ zaklepal ráno správce na dveře Agramonových komnat a vstoupil.

Zarazil se na prahu a nevěřícně sledoval tu spoušť. Po zemi kusy nábytku, peří z roztrhaných peřin a polštářů, koňské žíně z matrací a uprostřed toho Agramon, který spal na něčem, co dříve bývala matrace.

„P-pane,“ přešel k Agramonovi a zatřásl jím, aby ho probudil.

„Jsem vzhůru,“ řekl tiše Agramon a posadil se.

„Pane, co se tu v noci dělo?“ rozhlédl se správce.

„Nic. Nech to spravit a co nepůjde, tak kup nové,“ rozkázal Agramon a vstal.

„Jistě pane,“ přikývl správce, rozhodnutý se na nic již neptat.

„Fuj to je zima,“ otřásl se Agramon.

„Není divu, když jste spal na zemi, bez jakékoli přikrývky a s nezapáleným krbem, když už je téměř zima,“ poznamenal správce.

Agramon po něm jen hodil vzteklým pohledem.

„Připravím vám horkou koupel, ta vás zahřeje,“ řekl správce a zmizel v koupelně.

Oddechl si, když zjistil, že koupelna je v pořádku. Napustil do vany vodu a ohřál ji téměř až k bodu varu a přidal do ní koupelovou sůl. Poté rozdělal oheň v obrovském krbu, táhnoucím se přes téměř celou jednu stěnu koupelny. Tento krb i dřevo bylo naštěstí chráněno kouzly před vlhkostí.

„Pane, koupel je připravena,“ vrátil se do ložnice.

Agramon, který zatím rozdělal oheň v krbu, aby ložnici vytopil, přikývl a zamířil do koupelny. Správce si povzdechl a vyšel z Agramonových komnat, aby sehnal co nejvíce sluhů a dělníků, aby daly jeho komnaty do pořádku. Ačkoliv postel, peřiny, polštáře a matraci bude muset sehnat úplně nové. A to do večera, aby Agramon nemusel znovu spát na zemi.

***

Další den už byl Agramon docela uklidněný a tak se rozhodl promluvit si s Amaymonem. Moc dobře věděl, že se mu Amaymon vyhýbá, ale on se nehodlal nechat odbýt. Došel k Amaymonovým komnatám, zaklepal na dveře a vstoupil dovnitř. Amaymon, který seděl na posteli, četl si a u toho hladil Orobase, kterého měl stočeného u boku s hlavou na svém klíně, se na něj podíval a pak se beze slova vrátil ke knize.

„Musíme si promluvit,“ řekl Agramon.

„Nemáme o čem,“ odvětil Amaymon aniž by k Agramonovi zvedl oči.

„Máme,“ posadil se Agramon na postel.

Amaymon na to nic neřekl a jen zarytě hleděl do knihy.

„Můžeš odložit tu knihu a podívat se na mě?“ zavrčel Agramon.

Amaymon prudce položil knihu a zlostně se na Agramona zahleděl.

„Tak co chceš?“ vyštěkl.

„Nezvyšuj na mě hlas. A chci si s tebou promluvit o tom, co se stalo na té oslavě,“ zamračil se Agramon.

„Jenže já o tom mluvit nechci. Tak laskavě odejdi,“ odsekl Amaymon.

„Co si to dovoluješ? Zapomínáš snad s kým mluvíš? Od chvíle, co jsem tě vzal sem, jsou s tebou jenom problémy,“ postavil se Agramon a z výšky na Amaymona shlížel.

„Já se tě o to neprosil. Ani jsem nevěděl, že mám dalšího bratra. A se mnou jsou jen problémy? Já byl vytržen ze světa, který jsem znal a hozen někam, kde je všechno neznámé a kde o ničem nic nevím. A přesto se chovám slušně a snažím dodržovat všechna pravidla, která jsi stanovil,“ klekl si Amaymon na posteli a sledoval Agramona stejně naštvaně jak Agramon sledoval jeho.

„A víš proč jsem ta pravidla stanovil? Abych tě chránil. Ale je to těžké, když ty pak zmizíš a já tě najdu, jak se s někým ocucáváš,“ vykřikl Agramon.

„S nikým jsem se necucal. Verrin mi jen dal můj první polibek. A ty jsi tu jedinečnou chvíli zničil,“ vhrkly Amaymonovi do očí slzy.

Agramon si povzdechl a znovu se posadil na postel.

„Chtěl jsem tě jen chránit. Nechci aby ti někdo ublížil, natož aby tím někým byl Verrin. Nechci aby ti zlomil srdce,“ řekl Agramon tiše.

Amaymon si také sedl a tiše Agramona sledoval.

„Verrin by mi neublížil. Na to je moc hodný,“ řekl po chvíli.

„Možná ne úmyslně. Ale jsi ve světě démonů nový a nevíš, jak to chodí. V takových situacích, jakou jsi zažil na té oslavě, jde démonům jen o jedno. A to užít si,“ vysvětlil Agramon.

„Asi tak, jako ty, když si sem přivedeš nějakou ženu?“ pozvedl Amaymon obočí.

„Ano, ale abys mi nekřivdil, ty ženy ví, co od nich chci a ví, že jim nic neslibuju. Pokud s tím nesouhlasí, pak odmítnou a já to respektuju. Pokud souhlasí, pak sem přijdou a tráví se mnou noc. A tak je to se všemi démony. A Verrin pravděpodobně chtěl to samé. Jen si nejspíš neuvědomil, že ty to nevíš a že bys souhlasil s něčím, co by ti potom ublížilo,“ řekl Agramon.

„Myslíš, že mě líbal jen proto, aby si se mnou potom mohl užít?“ zeptal se Amaymon.

„Myslím, že ano. Kdybys byl vychováván tady, pak bys to věděl a věděl bys s čím souhlasíš. Jenže ty jsi byl vychováván lidmi a pravděpodobně bys noc strávenou s ním považoval za důkaz lásky. A až by ti Verrin řekl, že tě nemiluje a že to bylo jen o tom jednom, tak bys měl zlomené srdce. A tomu jsem chtěl zabránit, chápeš?“ položil Agramon Amaymonovi ruku na koleno a naléhavě se na něj zadíval.

„Chápu. Ale nevěřím, že by Verrin byl takový a že by mě jen využil,“ zamračil se Amaymon.

„Neznáš Verrina. Je pravda, že neholduje známostem na jednu noc. Se svými milenci udržuje vztah, dokud ho neomrzí a i pak se s nimi rozchází v přátelském duchu. Jenže oni to pokaždé věděli. Věděli, že i když je má Verrin rád a váží si jich, takže je nemiluje a brali to. A pokud vím, tak žádný z nich se do Verrina nezamiloval,“ prozradil Agramon.

„Jenže já bych to nevěděl a zamiloval bych se a potom bych trpěl,“ skousl si Amaymon dolní ret.

„A toho jsem tě chtěl uchránit,“ přikývl Agramon.

„A co kdyby to tak nebylo? Co kdyby se do mě Verrin opravdu zamiloval?“ zeptal se Amaymon.

„Kdyby to tak bylo, pak bych vám nijak nebránil, protože bych věděl, že budeš šťastný. Ale prosím, nedělej si plané naděje,“ s tím se Agramon zvedl a odešel z Amaymonových komnat.

Amaymon si povzdechl. Už chápal, proč Agramon tak vyváděl a přestal se zlobit. Přesto pochyboval, že kdyby si s Verrinem něco začal, že by to z Verrinovy strany bylo bez lásky. Nebo nebyl lásky hoden? Byl opravdu tak bezcenný, že ho není možné milovat? S těmito otázkami si lehl, stáhl si Orobase do náruče.

***

Agramon mezitím sešel do vstupní haly, protože ucítil, že sem přišel někdo zvenčí.

„Co tu děláš? Nejsi tu vítán! Odejdi!“ štěkl na příchozího.

„Neodejdu. Chci si promluvit,“ podíval se na něj Verrin.

„Nemám s tebou o čem mluvit,“ odsekl Agramon a nevědomky tak napodoboval Amaymonovo chování.

„No vidíš a já myslel, že přátelé mají vždy o čem mluvit,“ řekl klidně Verrin.

„Přátelé? Naše přátelství skončilo ve chvíli, kdy jsi položil ruce na mého bratra,“ vyjel na něj Agramon.

„Byl to jen polibek. Opravdu chceš naše přátelství skončit jen kvůli tomu?“ povytáhl Verrin obočí.

„Ano, protože tady jde o mého bratra,“ zaťal Agramon ruce v pěst.

„Věř mi, že to chápu. A právě o tom s tebou chci mluvit,“ přistoupil k němu Verrin.

„Tak dobře,“ souhlasil nakonec Agramon, otočil se a zamířil do salonku.

Verrin ho následoval.

„Tak mluv,“ vyzval ho Agramon, když došli do salonku a usadili se do křesel.

„Nechtěl jsem tvému bratrovi ublížit,“ začal Verrin.

„Jistě. Jen sis chtěl užít a Amaymon by pak skončil se zlomeným srdcem,“ odfrkl si Agramon.

„A co když ne? Agramone, přiznám se ti, že mi Amaymon není lhostejný. Nemiluju ho, ale rozhodně k němu něco cítím,“ přiznal se Verrin.

„A co po mě chceš? Abych ti dovolil Amaymona zneužít?“ zeptal se Agramon.

„Ne, to po tobě nechci. Co chci je, abys nám dovolil se scházet. Žádný sex a nic podobného, jen milostné schůzky, dál bych postoupil, až bych si byl jistý, že Amaymona miluju. Souhlasíš s tím?“ předestřel Agramonovi Verrin svůj návrh.

„Žádný sex? A co byste na těch schůzkách dělali?“ vyptával se Agramon.

„Povídali bychom si, chodili na procházky, sem tam bychom si spolu dali nějaké jídlo, hráli hry, to jsou jen příklady, určitě by toho bylo daleko víc,“ pokrčil Verrin rameny.

„Musím si to ještě rozmyslet,“ řekl Agramon.

„Rozumím. Až se rozhodneš, dej mi vědět,“ Verrinovi se ulevilo, že Agramon nesmetl jeho návrh ze stolu a nezamítl ho.

„Jen mi řekni ještě něco. Kdybych souhlasil, vysvětlil bys Amaymonovi, co a jak? A kdybys zjistil, že ho nemiluješ, tak bys mu řekl tak, abys mu nezlomil srdce?“ přimhouřil Agramon oči.

„Jistě,“ souhlasil Verrin.

,,Proč jsi vlastně přišel až teď a ne dřív?" zeptal se ještě Agramon.

,,Protože tě znám, Agramone a věděl jsem, že potřebuješ minimálně dva dny na vychladnutí. Jinak bys mě zabil, jen co bys mě uviděl," odpověděl Verrin.

Agramon přikývl. Následně se s Verrinem rozloučil a vyprovodil ho. Potom se vrátil do svých komnat a unaveně si sedl do křesla. Má hodně o čem přemýšlet.