Pán démonů - kapitola 9

„Stejně se divím, že nás Agramon toleruje,“ řekl zamyšleně Amaymon, když s Verrinem seděli u něj v pokoji, tulili se k sobě ve velkém křesle a dívali se ven, kde zuřila vánice. Orobas ležel na dalším křesle a podřimoval.

Verrin jen pokrčil rameny. Svým způsobem to překvapovalo i jeho, ale byl rád, že mu Agramon neutrhl hlavu a dovolil mu se s Amaymonem vídat. Amaymon k němu vzhlédl.

„Máš něco v plánu?“ zeptal se.

„Ani ne,“ odpověděl Verrin a sklonil se, aby mohl Amaymona krátce políbit na rty.

Amaymon se usmál a ještě víc se k Verrinovi přitulil a hlavu si položil na jeho rameno.

„Jak ti jde učení?“ zeptal se Verrin.

„Dobře. Agramon říká, že dělám obrovské pokroky,“ usmál se Amaymon.

„To ti blahopřeju!“ oplatil mu Verrin úsměv.

„Díky! Ukážu ti, co mě učil naposledy, chceš?“ rozzářil se Amaymon.

„Budu moc rád,“ odvětil Verrin a sledoval jak se Amaymon postavil.

Amaymon se postavil před Verrina, zavřel oči a soustředil se. Po chvíli se všechny stíny v pokoji daly do pohybu a obalily Amaymona jako kokon, poté se opět daly do pohybu a vrátily se na svá původní místa. Ale Amaymon na svém místě nebyl. Verrinovi zmizel úsměv z tváře a v křesle se narovnal.

„Amaymone?“ zvolal nejistě a vstal a rozhlížel se po pokoji.

„Tady,“ ozvalo se tiše ode dveří.

Verrin se otočil ke dveřím a zamračeně je studoval.

„Jsi tam?“ zeptal se.

Místo slovní odpovědi se pozvolna u dveří objevil usmívající se Amaymon. Verrinovi to připadalo, jakoby vystoupil ze stínů.

„No co tomu říkáš?“ pohlédl na něj Amaymon rozzářeně.

„Neuvěřitelné. To je vaše dědičná schopnost?“ přešel k němu Verrin.

„Jo. Agramon ti nikdy neřekl, co je našimi dědičnými schopnostmi po matce?“ zamračil se Amaymon.

„Ne, neřekl. V tomhle je dost tajnůstkářský,“ odpověděl Verrin s jemným úsměvem a konečky prstů lehce pohladil Amaymona po tváři. Amaymon nad svým bratrem jen zakroutil hlavou.

„Nezasloužím si odměnu?“ objevil se mu na tváři šibalský úsměv.

„Jistě. A copak bys chtěl?“ pozvedl Verrin obočí.

„Polibek,“ vydechl Amaymon a toužebně se zahleděl na Verrinovy rty.

Verrin se beze slova nahnul a přitiskl se svými rty na ty Amaymonovi. Amaymon zavřel oči a tiše vzdychl. Po chvilce omotal své ruce kolem Verrinova krku a pootevřel ústa, čehož Verrin využil a polibek prohloubil. „Pojď,“ zašeptal Amaymon, když se od sebe po dlouhé době odtrhli a vzal Verrina za ruku.

Verrin nic neřekl a poslušně ho následoval k posteli.

„Vidět nás Agramon v této pozici, tak mě rozsápe holýma rukama,“ uchechtl se Verrin, když si lehl vedle Amaymona.

„Co oči nevidí, srdce nebolí,“ zasmál se Amaymon.

„Přesto ale nehodlám porušit svůj slib,“ zvážněl Verrin a pokusil se vstát, v čemž mu ale Amaymon zabránil.

„Nechci, abys porušil svůj slib. Chci se jen mazlit, to můžeme, ne?“ upřel na něj Amaymon štěněcí oči.

„To můžeme, pravda,“ přikývl Verrin a zlehka na Amaymona nalehl.

Amaymon se usmál a natáhl se pro polibek. Verrin se usmál a po chvíli se oba kouleli po posteli, navzájem si ochutnávali ústa a jejich jazyky bojovali o nadvládu, ruce zkoumali tělo toho druhého. Amaymon hlasitě zasténal a propnul se, když Verrin opustil jeho ústa a svými rty se přesunul na jeho krk, který vášnivě laskal a po chvíli na něm vyrobil razítko lásky. Poté se odtrhl a vzrušeným pohledem pohlédl do Amaymonovy vzrušením zrudlé tváře. Sklonil se a krátce ho líbnul na rty, než se posadil na okraj postele.

„Měli bychom přestat,“ poznamenal zadýchaně.

„P-proč?“ zeptal se stejně zadýchaně Amaymon a také se posadil, na rozdíl od Verrina ale zůstal na středu postele, pouze se opřel o polštáře.

„Protože jinak udělám něco, co bych udělat neměl,“ odvětil Verrin.

„Aha,“ hlesl Amaymon a ucítil zklamání a také frustraci, že nemohli pokračovat.

„Nebuď smutný. Jednou možná přijde den, kdy toto dokončíme a tehdy prožijeme slast, o jaké se nám ani nesnilo,“ usmál se na něj Verrin.

„Pak se toho dne už nemůžu dočkat,“ vrátil mu úsměv Amaymon.

„Ani já ne. Ale nyní bych měl odejít. Jsi příliš velké lákadlo,“ natáhl Verrin ruku a pohladil Amaymona po tváři.

Amaymon přivřel oči a opřel se do doteku. Verrin se naklonil, políbil ho na rty, než vstal a opustil Amaymonovy komnaty. Potřeboval se co nejrychleji dostat domů, aby se mohl postarat o jisté napětí, které cítil v kalhotách.

Amaymon si povzdychl, když Verrin odešel a podíval se k sobě do klína.

„Asi sám nelehneš, co?“ zamumlal si sám pro sebe, načež si sundal kalhoty a uchopil svůj vzrušený penis do ruky.

Zasténal a začal se sám uspokojovat. Během toho si představoval Verrina, jeho dotyky a dokonce ho napadlo, jaké to asi bude, až se s Verrinem bude milovat, jaké to bude mít jeho tvrdý penis ve svém zadku? S těmito myšlenkami vyvrcholil, což vzhledem k tomu, jak moc byl vydrážděný, netrvalo dlouho a potřísnil si svoji ruku a slabiny. Zhluboka dýchajíc padl do polštářů a snažil se uklidnit po prožité rozkoši. Když se uklidnil, shlédl do svého klína a dostal nápad. Proč nevyzkoušet jaké by to bylo? Pozvedl čistou ruku ke svým ústům a ukazováček strčil dovnitř. Slinami se ho snažil co nejvíce navlhčit, poté ho vytáhl, strčil svou ruku mezi roztažené nohy až ke svému otvoru. Na okamžik se zarazil, ale poté se pokusil prstem proniknout dovnitř. Podařilo se mu to jen částečně a nebylo to příliš pohodlné, takže se zamračením prst zase vytáhl.

„Nejspíš málo navhlčený,“ zamumlal a povzdechl si.

Ve svých komnatách neměl nic, co by mohl k navlhčení použít. Ale zítra má být trh, tam třeba něco sežene. Nad touto myšlenkou se usmál, vstal a odebral se do koupelny, aby se omyl a osvěžil.

***

Amaymon procházel mezi stánky s mlčenlivými prodavači a v duchu se divil, že se jim v tak mrazivém počasí, chce trávit tolik času venku. Potřásl nad svými myšlenkami hlavou a začal si prohlížet vystavené zboží. Dokonce si všiml i stánku se zvířaty a pokynul prodavači na pozdrav. Ten na něj jemně kývl hlavou a usmál se na znamení, že ho poznal. Amaymon se usmál a nenápadně se rozhlédl kolem. Tamhle kousek dál od ostatních stál menší stánek. Amaymon se zastavil a nasucho polkl. Pak si dodal odvahy a dal se do pohybu.

„Tak copak to bude?“ usmála se na něj mile prodavačka.

„Ehm,“ zachrčel Amaymon a se zrudlými tvářemi si prohlédl nabízené zboží.

Byly tu různé flakonky, ale také napodobeniny penisů různých velikostí, umělé vagíny a další věci, pro které neměl Amaymon pojmenování.

„Chtěl bys něco pro tvé potěšení? Nebo pro potěšení tvého milence?“ mrkla na něj prodavačka, když Amaymon nebyl schopen kloudné řeči.

„C-co? Pro mého milence? Jak víte....tedy proč si myslíte....tedy chci říct,“ zakoktal se Amaymon a zrudl ještě víc.

„Ale no tak. Jsi příliš sladký na to, abys byl sám nebo s holkou,“ usmívala se prodavačka.

„Oh aha. No ale já nevím, co....“ vymáčkl ze sebe Amaymon a nejistě se podíval na zboží.

„Ale ale, takže ty jsi ještě nevinný. To je rozkošné,“ zasmála se prodavačka.

Amaymon se na ni podíval a nepatrně přikývl.

„Hm, mám ti něco doporučit?“ zeptala se prodavačka.

Amaymon souhlasně přikývl.

„Hmmm, tak co ti doporučit,“ zamyslela se prodavačka a přejela pohledem své zboží.

„Něco na zvhlčení?“ navrhl nesměle Amaymon.

„Jistě. Tento olejíček pro tebe bude nejvhodnější. A pak ti doporučuji tyto anální kuličky a tyto napodobeniny penisů. To ti pomůže roztáhnout zadeček, aby se do tebe ten tvůj milouš dostal bez problémů. A také vibrují, stačí jen malý impulz magie,“ vyskládala před něj prodavačka napodobeniny penisů různých velikostí, velký flakon olejíčku a anální kuličky.

Amaymon na to nejistě kouknul a pak vzhlédl k usmívající se prodavačce.

„Myslím, že to ti pro začátek bude stačit. Nebo chceš ještě něco?“ naklonila prodavačka hlavu na stranu.

„N-ne, to bude vše,“ vyhrkl Amaymon tak rychle až se prodavačka znovu rozesmála.

Amaymon si skousl ret a sáhl pro váček s penězi. Zaplatil, kolik si prodavačka řekla, sbalil koupené věci a utekl do hradu a do svých komnat. Tam nakoupené věci vybalil a prohlédl si je. Nejvíce ho zaujaly kuličky, vypadaly velmi zajímavě. Ohlédl se ke dveřím, než je pomocí magie zamknul, aby ho nikdo nepřekvapil, vzal olejíček a kuličky a vydal se k posteli. Svlékl se a nahý si do ní vlezl, zatímco z křesla ho zvědavě sledoval Orobas.

„Tak jo, nebuď srab a zkus to,“ poručil sám sobě, když zaváhal a otevřel flakon s olejíčkem.

Nalil si na prsty, lépe se uvelebil a roztáhl doširoka nohy. Naolejovanými prsty sklouzl ke svému otvoru a jedním zatlačil dovnitř. Šlo to snáze než předtím. Zkusil jím uvnitř sebe pohybovat. Byl to zvláštní pocit. Prst vytáhl a vzal do rukou kuličky. Pocítil zvědavost, jaké to s nimi bude? Potřel je olejíčkem a přiložil ke svému otvoru. Opatrně zatlačil a zavzdychal nad pocitem, jak se kuličky nořily do jeho těla od nejmenší po největší a pomalu vytvářely zvyšující se tlak. Amaymon si skousl ret, pocit to byl zvláštní ale příjemný. Vytáhl je a znovu zasunul. Líbilo se mu to a tak to zopakoval.

Při jednom zásunu sebou ale škubl a hlasitě zasténal, když se kuličky uvnitř něj otřely o něco, co do jeho těla vyslalo vlnu ohromné slasti. Uchopil kuličky jednou rukou a začal s nimi pohybovat rychleji. Druhou rukou uchopil svůj ztvrdlý penis a začal po něm přejíždět.

Vzdychal, sténal a svíjel se na posteli než se veškerá slast zkoncentrovala v jeho podbřišku a pak jako láva vytryskla ven v podobě semene. Amaymon si vůbec neuvědomil, že křičí rozkoší až dokud se jeho tělo neuvolnilo a nezvláčnělo.

Rozvalený na posteli blaženě zíral do stropu a užíval si doznívající dozvuky orgasmu.

„Amaymone? Jsi v pořádku? Otevři dveře!“ Amaymon sebou polekaně cukl, když se na dveře jeho komnat ozvalo hlasité zabouchání.

„Ano, hned,“ zavolal, vytáhl ze sebe kuličky a schoval je pod peřiny, hned nato na sebe natáhl župan a otevřel dveře.

„Proč jsi byl zamčený? A co se ti stalo? Slyšel jsem tě křičet,“ vpadl do jeho komnat Agramon a divoce se rozhlížel.

„Nic se mi nestalo. Jsem v pořádku,“ řekl Amaymon a nervózně polkl.

Agramon se k němu otočil, aby něco řekl, ale zarazil se.

„Proč máš teď odpoledne na sobě župan?“ zeptal se.

„N-no prostě, potřeboval jsem si zdřímnout. Možná jsem křičel ze spaní,“ pokrčil Amaymon rameny, ale jeho nervózní hlas a pohled tomu neodpovídali.

Agramon se zamračil, tady mu něco nesedělo. Znovu se na svého bratra zadíval, jenže tentokrát pozorněji. Všiml si jeho zrudlých tváří a rozcuchaných vlasů.

„A proč jsi tak zadýchaný?“ pozvedl obočí a přešel k posteli.

Amaymon nasucho polkl a zatímco se snažil na něco přijít, Agramon odhodil peřinu a objevil tak flakon s olejíčkem a opatlané kuličky. Chvíli na to zíral, než se otočil k Amaymonovi, který na něj zíral s otevřenou pusou a tvářemi zrudlými studem. Agramon otočil hlavu a pohlédl na stolek, kde byli napodobeniny penisů a poté se pohledem vrátil k Amaymonovi.

„To byl Verrinův nápad?“ zavrčel.

„Co? Ne! To napadlo mě. Byl jsem zvědavý a tak....“ začal Amaymon panikařit.

Agramon k němu přešel a chytil ho za bradu.

„Mluvíš pravdu? Nesnažíš se ho jen krýt?“ mračil se.

„Ne. Verrin ti přeci dal své slovo a on není z těch, kdo by své slovo porušili,“ bránil Amaymon Verrina.

„Takže tohle všechno sis koupil jen kvůli své zvědavosti a ...potřebám?“ zeptal se Agramon.

„Ano,“ přikývl Amaymon a bylo mu stydno jako nikdy v životě.

„V tom případě je to tvoje věc. Ale asi bych tě měl pro jistotu naučit i zvukpohlcující kouzla,“ pustil ho Agramon.

Amaymon jen přikývl.

„Mohl bys teď prosím odejít?“ zamumlal tiše.

„Jistě,“ souhlasil Agramon a opustil komnaty svého bratra.

Amaymon si oddechl, vzal kuličky, v koupelně je omyl a i s olejíčkem a napodobeninami penisů je schoval, aby je každý neměl na očích.

Agramon mezitím došel do svých komnat, kde padl do křesla a složil hlavu do dlaní. Tak tohle bylo trapné nejen pro jeho bratra ale i pro něj. Představa, že si Amaymon koupil takové věci a že je používá k uspokojení svých potřeb, pro něj byla víc než co dokázal snést.

„Potřebuju panáka,“ zamumlal a přivolal si karafu se skleničkou, do které nalil alkohol a na jeden doušek ho vypil. Jedno věděl jistě. Od teď už nikdy nevejde do Amaymonových komnat bez zaklepání.