Pán démonů - kapitola 27

Amaymon zasténal a pomalu otevřel oči. Šlo to ztěžka, měl pocit, jako by jeho víčka byla z olova.

„Amaymone?“ oslovil ho ženský hlas.

Amaymon pomalu otočil hlavu a pousmál se.

„Silje,“ vydechl při pohledu na rudovlasou démonku, která seděla u jeho postele.

„Ty hlupáčku, co tě to napadlo? Měl jsi obrovské štěstí, že jsi se zhroutil v přítomnosti Verrina. Stát se to někde jinde, mohl jsi umřít,“ pročísla mu Silje něžně vlasy a usmála se na něj.

„Chtěl jsem jen zachránit ty děti. A povedlo se,“ odpověděl Amaymon.

„Vím. Ale Agramon byl velmi rozzlobený. A taky vyděšený. To samé mohu říct i o Verrinovi,“ řekla Silje.

„Kde vlastně jsou?“ zeptal se Amaymon.

„Mají práci. Verrin se musí věnovat rodinám zachráněných dětí a Agramon je u Leviathana, kde probíhá výslech Gressila. Trvalo dlouho než jsi byl stabilizován, ale nyní jsi už mimo ohrožení života,“ odpověděla Silje.

„Jak dlouho jsem byl mimo? A proč jsi tu zůstala? Proč nejsi u výslechu?“ zamračil se Amaymon.

„Byl jsi v bezvědomí tři dny. Všichni jsme si dělali starosti, tak jsem se nabídla, že tu zůstanu a dohlédnu na tebe. A co se výslechu týče, stačí když u něj budou dva páni démonů, já si pak přečtu záznam, to postačí,“ pohladila ho Silje po tváři.

„Kdo ho odsoudí?“ zeptal se Amaymon.

„Rozsudek musíme vyřknout všichni tři. Podle našich zákonů a dohod, pokud démon spáchá zločin na území dvou či více pánů démonů, pak ho musí odsoudit všichni páni démonů, na jejichž území byl zločin spáchán. A na rozsudku se musí shodnout,“ vysvětlila Silje.

„To mi při lekcích nějak ušlo,“ zamumlal Amaymon.

Silje se tiše zasmála a znovu Amaymonovi prohrábla vlasy.

„Silje, mohu se tě na něco zeptat?“ podíval se na ni Amaymon.

„Ptej se,“ usmála se na něj.

„Jsi na mě moc milá. A byla jsi i milá k Verrinovi a Leviathanovi. Jen proti Agramonovi neustále brojíš. Proč? Stalo se mezi vámi něco?“ zeptal se Amaymon.

„Na to by ses měl zeptat svého bratříčka,“ zmizel Silje úsměv z tváře.

„Ale Silje...“ nadzvedl se Amaymon.

„Ne, Amaymone, na toto ti neodpovím. Pokud to chceš opravdu vědět, tak se musíš zeptat jinde,“ utnula ho Silje.

Amaymon zmlkl a sklopil oči.

„Ale no tak. Hlavu vzhůru, nezlobím se,“ usmála se znovu Silje.

Amaymon k ní zvedl oči a pousmál se.

„Silje, promiň, ale jsem unavený,“ zívl.

„Tak spi,“ pohladila ho Silje po vlasech a sledovala, jak Amaymon zavírá oči a propadá se do říše snů.

***

Když se Amaymon probudil podruhé, našel vedle své postele namísto Silje Agramona.

„Konečně ses probudil,“ řekl tiše Agramon.

„Už jsem byl vzhůru,“ zívl Amaymon.

„Ano, já vím. Silje nám to řekla. Kdybys jen věděl, jak moc se mi ulevilo. Hodně jsi mě vyděsil. To co jsi udělal, bylo velmi statečné, ale zároveň velmi hloupé. Už nikdy nic takového nedělej,“ vyčinil mu Agramon.

„To ti nemohu slíbit,“ zakroutil hlavou Amaymon.

Agramon si jen povzdechl. Divil by se, kdyby Amaymon řekl něco jiného.

„Měl by ses najíst,“ natáhl se místo toho ke stolku, odkud vzal tác s jídlem.

Amaymon se posadil na posteli a nechal si tác položit na nohy. Lačně nasál vůni jídla a uvědomil si, jaký má hlad. Chopil se příboru a hladově se do jídla pustil.

„Ty Agramone, co se stalo mezi tebou a Silje?“ zeptal se mezi sousty.

„Proč se ptáš? Řekla ti něco?“ povytáhl Agramon obočí.

„Jen to, že se na to mám zeptat tebe. Zajímá mě to, protože je opravdu milá, jen k tobě se chová jako k největšímu nepříteli. Zajímalo mě proč,“ hleděl na něj Amaymon zvědavě.

Agramon si povzdechl.

„Není to zrovna něco, čím bych se mohl chlubit. Ošklivá skrvna na mé minulosti,“ zahleděl se Agramon z okna.

„Každý máme minulost. Prosím, řekni mi to. Ty o mé minulosti víš vše a já chci zase vědět vše o té tvé,“ zažadonil Amaymon.

„Tak dobře, řeknu ti to,“ rezignoval Agramon.

Vzpomínka

„Tedy tato oslava se opravdu povedla,“ upil ze své číše Akvan a planoucím pohledem pohlédl na své přátele Agramona a Verrina.

„To ano. Konečně je mi osmnáct, už jsem se nemohl dočkat,“ zasmál se Agramon.

„Ne že by se něco změnilo. Stále jsi příliš mladý a budeš muset poslouchat své rodiče,“ pokrčil rameny Verrin.

„Nekaž zábavu, Verrine,“ zamračil se na něj Agramon.

„Přesně tak. A mimochodem, všiml sis že z tebe Silje od začátku oslavy nespustila oči?“ otočil se Akvan na Agramona.

„Myslíš?“ povytáhl Agramon obočí a přejel očima po sále, aby Silje našel.

A skutečně, Silje schovávající se v rohu u okna, na něj skutečně hleděla přes číši, kterou držela v ruce. Agramon se usmál a pokynul jí svou. Silje se silně začervenala a sklopila zrak.

„A je to jasný. Je do mě blázen,“ zasmál se Agramon.

„Máš příležitost, příteli. Využij ji,“ šťouchl do něj Akvan.

„Hm, asi to udělám,“ přikývl Agramon, dopil číši a vykročil k Silje.

„To není správné. Neměl bys ji využít jen kvůli svým choutkám. Tohle bys měl prožívat jen pokud k tomu druhému něco cítíš,“ zastavil ho Verrin.

„Ty a ty tvé názory. Podle tebe bychom měli nejspíš navždy zůstat panici,“ protočil očima Akvan.

„To ne. Ale měli byste se milovat jen s tím, ke komu něco cítíte. A pokud nechcete, pak byste alespoň měli být s těmi, které vědí, že se jedná o nezávazné užívání si. A ne využít mladou zamilovanou dívku. Agramone přemýšlej, jak se bude asi Silje cítit, když si ji vezmeš na lože a ráno ji z něj vyženeš s tím, že ti na ní nijak nezáleži? Opravdu jí chceš tak moc ublížit?“ snažil se ho Verrin přivést k rozumu.

„Akvan má pravdu. Jen kazíš zábavu,“ odfrkl si Agramon, otočil se na patě a vyrazil k Silje.

„No tak Verrine, uvolni se trochu. Co kdyby ses taky trochu pobavil? Podívej, je tu plno krásných démonek i démonů. Některý z nich by si s tebou jistě dal říct,“ zasmál se Akvan.

„Dělejte si co chcete, ale tohoto se odmítám účastnit,“ zamračil se na něj Verrin, odložil svou číši a odešel.

Bylo mu Silje líto. Věděl, že Agramon jí ublíží, že pošlape její city a zraní její srdce, ale nemohl s tím nic dělat.

Akvan si při Verrinově odchodu odfrkl a jal se sledovat Agramona. Ten mezitím dorazil k Silje a svůdně se na ni usmál.

„Zdravím tě, Silje! Prokážeš mi tu čest a zatančíš si se mnou?“ lehce se uklonil a natáhl k ní ruku.

„Ano,“ vydechla zrudlá Silje a s nesmělým úsměvem vložila svou ruku do Agramonovi a nechala se odvést na parket.

„Víš, že ti to dnes moc sluší? Jak jsem jen byl slepý, když jsem si dřív nevšiml, jak jsi krásná,“ zašeptal jí Agramon do ucha.

„J-já?“ zajíkla se Silje.

„Ano, ty,“ vtiskl jí Agramon jemný polibek pod ucho.

Silje vydechla a přivřela oči.

„Je ti to nepříjemné?“ zeptal se tiše Agramon.

„Ne,není. Naopak,“ přitiskla se k němu Silje silněji.

„Pak mi dovol přinést ti mnohem příjemnější pocity. Sladší a intenzivnější,“ sjel Agramon rukou na její zadeček a lehce ji po něm pohladil, zatímco očima sklouzl do jejího výstřihu.

„Já nevím. Zdá se mi to moc rychlé,“ znejistěla Silje.

„Možná, ale citům neporučíš, že? Bude se ti to líbit, slibuji! A učiníš mě šťastným,“ přemlouval ji dál Agramon.

„Tak dobře. Chci abys byl šťastný,“ sklopila Silje oči a znovu se začervenala.

Agramon se usmál, vzal ji za ruku a odvedl z tanečního sálu. Cestou ze sálu vyhledal očima Akvana a vítězně se na něj ušklíbl, ten mu úšklebek opětoval a ukázal mu zdvižený palec. Agramon dovedl Silje do svého pokoje a jen co se za nimi zavřely dveře, popadl ji do náruče a políbil ji.

Silje spokojeně zavrněla a opětovala Agramonovi hladové polibky. Ani si nevšimla, že Agramon nahmatal zapínání jejích šatů a rozepnul je. Polekaně vyjekla, když jí šaty spadly ke kolenům a ona tak před Agramonem stanula jen ve spodním prádle. Okamžitě od Agramona odskočila a snažila se zakrýt rukama. Agramon k ní přistoupil a jemně ji uchopil za bradu.

„Nemusíš se stydět. Jsi nádherná,“ zavrněl a znovu Silje políbil.

Silje přešlápla z nohy na nohu a snažila se soustředit na polibek. Agramon polibek přerušil, sehnul se, jednou rukou vzal Silje pod koleny druhou pod zády a vzal ji do náruče. Přešel s ní k posteli, na kterou ji opatrně položil. Ihned se vyhoupl na ni a zabořil obličej do jejího krku, který začal laskat. Silje vydechla a zavřela oči. Laskání na krku se jí velmi líbilo. Prohnula se, když Agramon položil svou ruku na její bříško a krouživými pohyby ji hladil.

„Líbí se ti to?“ zamručel Agramon hlubokým hlasem.

„Moc. Pokračuj prosím,“ zasténala Silje.

Agramon se usmál a vyšvihl se do kleku. Jak nejrychleji mohl, svlékl ze sebe oblečení a poté se opět položil na Silje. Ta znovu zasténala, když ucítila Agramonovu kůži proti své.

„Chci tě vidět úplně celou,“ zachraptěl Agramon.

Silje přikývla a Agramon jí svlékl spodní prádlo.

„Nádhera,“ vydechl.

Silje k němu vztáhla ruce a přitáhla si ho k polibku. Agramon se nechal, ale natáhl ruku a uchopil její ňadro. Překvapila ho jeho měkkost a začal po něm lehce kroužit, nakonec palcem a ukazováčkem jemně stiskl její bradavku. Silje tiše vzdychala a sténala. Agramon se odtrhl a vzal do ruky i druhé ňadro. Poté se sklonil a zabořil mezi obě ňadra hlavu a mazlil se s nimi. Nakonec je olízl jazykem a postupně vzal do úst obě bradavky a jemně je sál.

„Agramone,“ zasténala Silje.

Agramon se usmál a rukou jí zajel do rozkroku. Silje se zprudka nadechla. Zato Agramon si pečlivě ohmatával, pro něj nové, území. Narazil na malý hrbolek a jemně ho promnul. Silje vykřikla a vyklenula se do toho doteku.

„Udělej to znovu,“ vykřikla.

Agramon povytáhl obočí, ale její přání splnil. Silje začala sténat ještě hlasitěji a svíjela se rozkoší. Po chvíli se napjala a roztřásla nepředstavitelnou slastí. Když napětí povolilo, vyčerpaně padla do peřin a prudce oddechovala.

„Co to bylo?“ zeptal se Agramon, který to celé sledoval s vykulenýma očima.

„Něco úžasného,“ vydechla Silje.

Agramon na Silje chvíli hleděl, ale pak se přihlásilo jeho vzrušení a tak jí jemně roztáhl nohy a vsoukal se mezi ně.

„Agramone? Co to děláš?“ vyjekla Silje, která se již trochu vzpamatovala.

„Co myslíš? To nejlepší,“ usmál se Agramon, načež se nastavil proti ní a zatlačil.

Silje ale uhnula a pohlédla na něj.

„Tohle ne. Já...nejsem připravená,“ pípla nejistě a skousla si spodní ret.

„Ale no tak. Přece neskončíme v nejlepším. A navíc, všechno co jsme dělali doteď se ti líbilo, ne?“ pohlédl na ni Agramon.

„No to ano...tak dobře,“ podvolila se Silje.

Agramon se usmál a tentokrát do Silje vnikl. Zasykl slastí, Silje byla tak úzká a vlhká, byl to úžasný pocit. Po chvilce ale narazil na překážku, nezaváhal a zatlačil větší silou. Silje sebou cukla, když jejím tělem projela krátká bodavá bolest. Cukla sebou a do očí jí vrhkly slzy.

„Agramone, to bolí,“ položila mu ruce na ramena a snažila se ho odtlačit.

„Poprvé to prý vždycky bolí. Dej tomu chvilku a bolet to přestane,“ řekl Agramon a políbil ji.

Snažil se zůstat v klidu, aby si Silje zvykla, ale dlouho to nevydržel a začal přirážet. Silje se chvíli vrtěla, ale po chvilce bolest opravdu zmizela a ona začala opět vzdychat slastí. Po několika minutách Agramonova rozkoš dosáhla vrcholu a on ztuhl ve slastné křeči, zatímco pumpoval svoje semeno do Siljina lůna.

„Tedy to bylo úžasné,“ vypravil ze sebe, když křeč povolila a on se svalil vedle Silje.

Silje na to nic neřekla, jen se přetočila na bok a položila si hlavu na Agramonovo rameno.

„Bylo to krásné. A časem to bude ještě hezčí,“ řekla s něžným úsměvem.

„Co myslíš tím časem?“ zeptal se Agramon.

„No časem, až dojde k našemu spojení a my se staneme druhy,“ pohlédla na něj Silje zamilovaně.

„Co to říkáš? Jakými druhy? Nic takového nebude,“ sestřásl ji Agramon a posadil se.

„Jak to myslíš, nebude? Milujeme se, tak proč bychom se nestali druhy?“ posadila se i Silje.

„Milujeme? Ty naivní husičko, jediná kdo tady miluje, jsi ty. Já si chtěl jen užít a svést tebe bylo velmi snadné. Právě díky té tvé zamilovanosti,“ ušklíbl se Agramon.

„To nemyslíš vážně,“ vykřikla Silje a oči se jí zaplnily slzami.

„Myslím. Nic pro mě neznamenáš. Ovšem jestli si to chceš zopakovat, tak si lehni a roztáhni nohy. Užijeme si a pak už konečně vypadneš,“ podíval se na ni Agramon výsměšně.

„Ty zmetku!“ vyjekla Silje a skočila po Agramonovi.

Chtěla mu ublížit, způsobit mu stejnou bolest, jakou způsobil on jí. Agramon ji ovšem zpacifikoval.

„Ještě něco?“ zasmál se jí Agramon do obličeje.

„Nenávidím tě, slyšíš, NENÁVIDÍM!“ vykřikla Silje, vymanila se z Agramonova sevření, popadla své oblečení, které na sebe v rychlosti naházela a vyběhla z jeho komnaty.

Když byla od jeho komnat dost daleko, klesla na kolena a rozplakala se. Dala mu své panenství, svou nevinnost, milovala ho a on ji jen sprostě využil. Tohle mu nikdy neodpustí! Téměř cítila, jak lásku v jejím srdci nahrazuje nenávist.

Zato Agramona špatné svědomí netrápilo. Spokojeně si lebedil v posteli a doufal, že si tento úžasný zážitek bude moci brzy zopakovat. Zívnul a spokojeně usnul.

Konec vzpomínky

„Tak a teď víš všechno,“ otočil se Agramon na Amaymona, který na něj nevěřícně zíral.

„To ses opravdu zachoval takhle odporně?“ zeptal se otřesený Amaymon a odložil již prázdný tác.

Čekal cokoliv ale tohle ne.

„Naneštěstí zachoval. To až o hodně let později mi došlo, jaký zmetek jsem byl a začal toho litovat. Věř mi, kdybych to mohl nějak napravit nebo vrátit čas a zachovat se jinak, udělal bych to. Jenže to nejde a já musím nést následky,“ povzdechl si Agramon.

„Proto jsi měl strach, aby mi Verrin neublížil. Bál ses, že mě využije, tak jako ty Silji. Že mi ublíží, jako jsi kdysi ublížil ty,“ sklopil Amaymon oči do svého klína.

„Ano,“ přikývl Agramon i když Amaymon nepoložil žádnou otázku.

„Můžeš mě nechat o samotě?“ zeptal se Amaymon tiše.

Agramon na něj pohlédl, ale jen přikývl a odešel. Amaymon se položil do postele a zahleděl se z okna. Nemohl pochopit, jak se Agramon mohl takto zachovat. To mu k němu nesedělo, ale zase stalo se to před mnoha lety a od té doby Agramon dospěl a změnil se.

„Amaymone?“ ozval se tichý hlas.

Amaymon se odtrhl od okna a podíval se na Verrina, který tiše přišel k jeho posteli a nyní stál nad ním. Amaymon se posadil a natáhl k Verrinovi ruce. Ten se posadil vedle něj a přitáhl si ho do objetí.

„Byl tu Agramon,“ řekl tiše.

„Ano? Vynadal ti, proto jsi smutný?“ zeptal se Verrin.

„Ne, jen mi řekl, co kdysi udělal Silje. Nemůžu uvěřit, že se zachoval tak krutě a bezohledně,“ svěřil se Amaymon.

„Ano, ale od té doby uplynulo mnoho času. A Agramon se změnil k lepšímu. Pochopil jakou udělal chybu a už se tak nikdy nezachoval. Ty dívky, které si k sobě občas pozve, ví, že je to nezávazné a souhlasí s tím. Silje byla jediná, které tak moc ublížil. A pokud vím, tak se jí omluvil, jenže rány které jí způsobil, jsou příliš hluboké a nejspíš se nikdy nezahojí. Ale ty se tím netrap, hm?“ políbil ho jemně Verrin.

„Miluju tě!“ vydechl Amaymon, když polibek přerušili.

„A já miluju tebe!“ usmál se na něj Verrin.

Amaymon se spokojeně usmál a stulil se Verrinovi do náruče. On měl štěstí, démon do kterého se zamiloval, jeho city opětoval a stane se jeho druhem. Nemohl být šťastnější.