Pán démonů - kapitola 28 - konec

 Amaymon vkročil do Verrinovi knihovny a rozhlédl se. Ten koho hledal nenašel a tak potichu pokračoval dál, přičemž se stále rozhlížel.

„Agramone,“ usmál se, když konečně svého bratra spatřil v zadní části knihovny.

Úsměv mu ale zmizel ze rtů, když uviděl, kterou knihu Agramon držel v rukou a četl v ní.

„Ne! Co to děláš?“ vykřikl a přiskočil ke svému bratrovi.

„Klid Amaymone. Ta kniha mě nedostane. Jen něco hledám,“ zastavil ho Agrarmon.

„Klid? Klid? Ta kniha tě může zničit,“ vyjekl vyděšeně Amaymon.

„Jsem dost silný, abych odolal. Jde o Gressila,“ odvětil Agramon.

„O Gressila? Co tím myslíš?“ zeptal se Amaymon.

„Víš, že jsme ho vyslýchali,“ pohlédl na něj Agramon.

„Ano, to je pravda. Úplně mi to vypadlo,“ zamračil se Amaymon.

„Gressil se přiznal, že ty děti unášel kvůli jednomu rituálu, který je zde popsaný. Odmítl mi ale říct, o jaký rituál se jedná, prý si to mám zjistit sám a dal mi číslo stránky, kde ho najdu,“ řekl Agramon.

„A už jsi to zjistil?“ zeptal se Amaymon.

„Ano, jde o Omlazovací rituál. Gressilovi se zřejmě nelíbilo tělo starce, tak unášel ty děti, aby z nich pomocí rituálu vysál jejich mládí a vitalitu a sám tak omládl. Je to dost odporný rituál, ty děti by během něj zemřely,“ otřásl se Agramon poté, co si o rituálu přečetl a bleskově knihu zavřel.

„To je hrozné,“ zajíkl se Amaymon.

„To je. Štěstí že neměl dostatek dětí, podle jeho slov potřeboval deset dětí od dvou do patnácti let, desáté dítě naštěstí unést nestihl,“ posadil se Agramon na pohovku.

Amaymon se posadil vedle něj, šokovaný tím, co se dozvěděl.

„Jak může někdo být tak bezcitný a krutý?“ zamumlal tiše.

„Je to ještě horší než jsme si mysleli,“ povzdychl si Agramon.

Amaymon na něj nevěřícně pohlédl.

„Gressil je bývalý zločinec, kterému se dařilo po staletí se skrývat. Když byl mladý, byl obchodníkem s látkami a tak hodně cestoval. Na svých cestách ale unášel malé chlapce, které pak mučil, znásilňoval a nakonec je zavraždil. Páni démonů to ovšem nenechali jen tak a začali děti chránit, jak jen mohli. Navíc se spojili a začali pátrat. Téměř Gressila chytili, jenže jemu se podařilo zmizet. Dlouhá léta o něm nikdo neslyšel a únosy chlapců přestali. Všichni si mysleli, že je mrtvý a tak pátrání po něm skončilo. Nyní se začal cítit zase bezpečně a tak se chtěl stát zase mladým a pokračovat tam, kde kdysi skončil,“ vypověděl Agramon.

„Chtěl se stát mladým, aby mohl zase znásilňovat a vraždit malé chlapce?“ Amaymon zhluboka dýchal a měl co dělat, aby se z té představy nepozvracel.

Agramon přikývl, ani jemu z toho nebylo nejlépe.

„Co s ním bude?“ zeptal se Agramon.

„Já, Leviathan i Silje jsme se shodli na trestu smrti. Gressil bude popraven za dva dny,“ odpověděl Agramon.

„Jen aby neutekl,“ zamračil se Amaymon.

„Neuteče. Má na sobě poutače magie a je velmi přísně střežený,“ klidnil ho Agramon.

„Snad máš pravdu,“ zadoufal Amaymon.

„Neboj se. Ale teď na trochu veselejší notu. Starosti jsou víceméně za námi, tobě už nehrozí šílenství, tak co kdybychom začaly s přípravami na obřad, abyste se ty a Verrin už konečně mohli stát druhy?“ usmál se na něj Agramon.

„To bych rád. Pokud ale Verrin chce. Přeci jen jsem ho odmítal velmi dlouho,“ znejistěl Amaymon.

„Nemusíš mít strach. Mluvil jsem s ním a je nadšený, že budeš jeho druh a že tě bude mít jen pro sebe,“ mrkl na něj Agramon.

„I já se těším,“ rozzářil se Amaymon.

„Dobrá, tak zahájíme přípravy,“ natáhl Agramon ruku a pohladil Amaymona po vlasech.

„A kde se vůbec obřad uskuteční?“ pohlédl na něj Amaymon.

„U Verrina. Je to tradice, ty jako submisivní partner musíš následovat svého druha a jít do jeho domova, proto se obřady vždy konají u dominantního partnera,“ odpověděl Agramon.

Amaymon se začervenal, ale přitom se stále usmíval. Konečně se on a Verrin dočkají.

***

O týden později

Amaymon stál v pokoji pro hosty ve Verrinově domě a hleděl na sebe do zrcadla. Dnes je jejich velký den. Stanou se druhy. Zhluboka se nadechl a usmál se. Byl šťastný, ale zárověň nedokázal zabránit nervozitě. Přejel látkou po svých nových šatech. Dar od Verrina, speciálně ušité pro tento den. Byly čistě bílé z jemné lehce třpytivé látky. Do vlasů si vetkl ozdoby, které zase pro změnu dostal od Agramona.

„Vypadáš krásně,“ ozvalo se ode dveří.

„Zdravít tě, Eir,“ otočil se Amaymon k Verrinově nejmladší sestře.

„Jsi nervózní?“ přešla k němu Eir.

„Trochu,“ přikývl Amaymon.

„Nedivím se. Ale neboj, tohle je radostná událost a všichni ti to přejí. A my tě všichni rádi přivítáme do rodiny,“ objala ho Eir.

„Děkuji!“ usmál se na ni Amaymon.

„Och málem bych zapomněla. Něco pro tebe mám,“ pustila ho Eir a sáhla do hedvábného váčku, který měla připevněný k zápěstí. Z něj vyndala broušenou křišťálovou lahvičku naplněnou světle modrou tekutinou.

„Parfém?“ povytáhl Amaymon překvapeně obočí a nabízenou lahvičku si vzal.

„Ano. Je to můj dar ode mě,“ usmála se na něj Eir.

„Moc ti děkuji! Voní úžasně,“ pohlédl na ni Amaymon rozzářeně, když vytáhl uzávěr a ovanula ho nádherná květinovo-ovocná vůně.

„Nemáš zač!“ stiskla mu Eir ruku a odešla.

Amaymon se navoněl, znovu se zhluboka nadechl a vyšel z pokoje. Rozešel se spletitými chodbami a schodišti, až došel do největšího sálu, který zde byl. Amaymon si matně vzpomínal, že zde Verrin před časem slavil narozeniny. Při vzpomínce na tehdejší události se jen usmál a vstoupil dovnitř.

Hosté, kteří se v sále nacházeli, v tu chvíli zmlkli a upřeli na něj své pohledy.

„Připraven?“ zeptal se tiše Agramon, který k němu přistoupil.

„Jako nikdy předtím,“ odpověděl mu stejně tiše Amaymon.

„Dobrá tedy,“ usmál se Agramon, vzal Amaymona za ruku a vedl ho ke složitému obrazci, který byl nakreslený na podlaze uprostřed místnosti a ohraničen svíčkami z včelího vosku.

Před obrazcem stál Verrin, který se na něj šťastně usmíval. Amaymon mu jeho šťastný úsměv opětoval.

„Já pán démonů Agramon, starší bratr Amaymona, ho nyní dávám za druha tobě léčiteli Verrine a doufám, že spolu naleznete pouze radost a štěstí a že vaše láska nikdy nevyprchá,“ s tím vložil Amaymonovu ruku do Verrinovy.

Ten lehce sklonil hlavu a poté on i Amaymon vkročili do obrazce. Postavili se doprostřed naproti sobě a Verrin vzal Amaymonovy ruce do svých, přes ty jim Agramon a Verrinův otec, kterému byl Verrin až příliš podobný, přeložili přes ruce perleťově bílou hladkou látku a poté se vzdálili. Verrin a Amaymon začali odříkávat složitý text ve staré démonštině. Obrazec se postupně rozzářil bílým světlem a látka se z jejich rukou zvedla do vzduchu a poté se jim začala omotávat kolem spojených rukou. Jakmile byla omotána začala postupně průhlednět až zcela zmizela. Hned poté postupně haslo i světlo z obrazce až zcela pohaslo.

„A nyní jsi můj a já jsem tvůj,“ pronesli najednou a vystoupili z obrazce.

Hosté propukli v nadšený jásot a potlesk a seřadili se, aby mohli šťastné dvojici pogratulovat.

„Přeji vám jen to nejlepší. Budeš mi doma chybět, až příliš jsem si zvykl na tvou přítomnost,“ objal Agramon Amaymona, když přišel na řadu.

„I ty mi budeš chybět, jsi můj nejoblíbenější bratr a stejně tak mi bude chybět i tvůj hrad. Bylo to první místo, které můžu nazvat domovem,“ přitulil se k němu Amaymon.

Agramon se na něj jemně usmál, pustil ho a přistoupil k Verrinovi.

„No, Verrine, gratuluju! Nyní jsi druh mého bratra a já doufám, že ho učiníš šťastným. Protože jestli ne, pokud mu ublížíš, pokud kvůli tobě uroní byť jen jedinou slzu, pak si tě podám, léčitel nebo ne. Rozumíš?“ stiskl Agramon Verrinovi ruku a propálil ho pohledem.

„Neboj se, udělám vše pro to, aby byl šťastný a spokojený,“ slíbil Verrin.

Agramon na to nic neřekl, jen přikývl a odstoupil, aby udělal místo dalšímu hostu.

Jakmile všichni pogratulovali, spustila hudba a většina hostů se odebrala na parket, kde začali tancovat. Zbytek se roztrousil kolem stolů s občerstvením a pochutnávali si na chutném jídle či popíjeli alkoholické i nealkoholické nápoje a bavili se.

„Chceš si zatančit?“ zeptal se Verrin svého teď již druha.

„Rád, ale předtím bych se něčeho napil. Nějak mi vyschlo v krku,“ odpověděl Amaymon.

Verrin přikývl a oba přešli k jednomu ze stolů a nalili si pití.

„Ani nevíš jak jsem šťastný,“ pohlédl Amaymon na Verrina s rozzářeným úsměvem.

„Myslím, že vím. Jsem na tom stejně,“ odpověděl mu se stejně rozzářeným úsměvem Verrin a přitáhl si Amaymona k sobě, aby ho mohl políbit.

Amaymon se zasmál a polibek opětoval.

„Nechtěl jsi tančit?“ připomněl Verrinovi, když se od sebe odtrhli.

„Chtěl,“ zasmál se Verrin.

„Tak pojď,“ vzal ho Amaymon za ruku a dovedl na parket.

Verrin vzal Amaymona kolem pasu a on mu položil ruce kolem krku. Začali se pomalu pohybovat v rytmu hudby.

„Verrine, dovolíš mi zatancovat si s tvým druhem?“ vyrušil je Verrinův otec, vedle kterého stála jeho žena.

„A ty si můžeš zatancovat se mnou,“ usmála se na Verrina jeho matka.

„Zajisté otče, matko,“ souhlasil Verrin a postrčil Amaymona ke svému otci, zatímco vzal svoji matku jednou rukou kolem pasu a do druhé uchopil její ruku.

Jeho otec udělal to samé s Amaymonem a oba páry se pustili do tance.

„Jsem rád, že si Verrin konečně našel druha. A jsem také rád, že jeho druhem jsi ty,“ usmál se otec na Amaymona.

„Děkuji! Jen jedno mě mrzí,“ posmutněl Amaymon.

„Ano? Copak? Svěř se mi, třeba ti budu schopen pomoct nebo alespoň poradit,“ zvážněl otec.

„Mrzí mě, že nikdy nebudu schopen dát Verrinovi potomka,“ svěřil se Amaymon.

„Ale to je velmi snadné,“ rozesmál se otec.

Amaymon na něj překvapeně pohlédl.

„Jsou dvě možnosti. Buď dáte domov osiřelému dítěti, kterému budete rodiči nebo využijete možnost náhradní matky,“ objasnil otec.

„Dát domov sirotkovi, to zní moc hezky. Ale co jste myslel tou náhradní matkou?“ zeptal se Amaymon.

„Pojď si se mnou dát něco k pití. Taneční parket není na toto téma to nejvhodnější místo,“ zastavil se otec.

Amaymon souhlasil a oba přešli k jednomu ze stolů a nalili si pití.

„Takže náhradní matka. Zde je potřeba zásah léčitele, což není problém, protože ses přiženil do rodiny léčitelů. Ve zkratce jde o to, že vezmeme ženské vajíčko a za pomoci léčitelských postupů z něj odstraníme geny matky a nahradíme je geny jednoho z vás. Poté ho oplodníme semenem druhého z vás a vzniklé embryo vložíme do těla náhradní matky, která vám dítě odnosí a porodí,“ vysvětlil otec.

„Není to vůči ženám trochu nefér? Přeci jen je to zásah do těla a do jejího zdraví. Nemluvě o tom, že při porodu by riskovala život. A jen proto, aby porodila dítě, které ani nebude její a které nebude moci vychovávat,“ zamračil se Amaymon.

„S tím si starosti nedělej. Pokud dva démoni využijí tuto možnost, pak jim dítě většinou odnosí žena z jejich rodiny. Takže má pak možnost dítě vídat a pomáhat s jeho výchovou. A věř mi, ženy které toto udělaly se vždy nabídly dobrovolně. Žádný léčitel by něco takového neudělal ženě, která by s možností být náhradní matkou nesouhlasila. To ostatní hold k těhotenství a porodu patří, s tím nikdo nic nenadělá,“ vysvětlil otec.

„Obě možnosti jsou lákavé a já nevím, kterou vybrat. Budu to muset probrat s Verrinem,“ zamračil se Amaymon.

„To ano. A věř, že ať se rozhodnete jakkoliv, jsem připraven vás podpořit. Přeci jen by se jednalo o mé vnouče,“ mrkl na něj otec s úsměvem.

Amaymon mu úsměv opětoval.

***

„Nejsi moc unavený?“ zeptal se Amaymon Verrina, když oslava konečně skončila a oni se mohli odebrat do jejich společné ložnice.

„Nejsem. A i kdybych byl, ty bys mě jistě probudil. Jsi tak krásný,“ vtáhl si ho Verrin do náruče a náruživě ho políbil.

„A konečně můžu být celý jen tvůj,“ vydechl Amaymon do Verrinových rtů.

Verrin sklouzl rukama z Amaymonova pasu na jeho zadeček a pevně ho stiskl.

„To ano,“ zavrčel.

Amaymon se usmál a jal se Verrina svlékat z oblečení. Verrin dlouho neváhal a jal se Amaymonovi činy napodobit. Za neustávajících polibků se zájemně svlékli a padli do postele. Rukama i ústy bloudili po těle toho druhého.

„Mazlit se můžeme později. Teď chci aby sis mě vzal. Rychle a tvrdě,“ zaúpěl Amaymon, pokrčil nohy a doširoka je roztáhl.

Verrin div nezavyl vzrušením a nasoukal se mezi Amaymonova stehna. Mávnutím ruky si přivolal malou lahvičku s olejíčkem, ve kterém si navlhčil prsty. Těmi poté zamířil k Amaymonově vstupu a snažil se ho co nejpečlivěji připravit.

„Verrine, pojď už!“ vykřikl Amaymon a zavrtěl se.

Tak moc už chtěl Verrina cítit v sobě a milovat se s ním, že vzrušením a touhou div nepukl.

Verrin nasucho polkl, ale vytáhl z Amaymona prsty, opatrně na něj nalehl a svý ztopořením do něj vnikl. Oba slastně zasténali a začali se proti sobě pohybovat. Ložnicí se brzy začali ozývat zvuky vášně, mlaskavé zvuky těl, slatsné vzdechy a steny.

„Rychleji!“ poručil si Amaymon udýchaně, obtočil nohy kolem Verrinových boků a rukama ho objal kolem ramen.

„Jak chceš,“ vydechl ztěžka Verrin a zrychlil pohyby svých boků, kterými je posunoval k vrcholu slasti.

Amaymon slastně vykřikl a jeho tělo se vzepjalo, když jeho rozkoš dosáhla vrcholu. Verrin hrdelně zavrčel, když ho Amaymon vinou křeče stiskl silněji a prudce přirazil, načež své semeno začal stříkat do Amaymonových útrob. Když skončil, ochable se svalil vedle Amaymona a zrychleně dýchal. Amaymon, taktéž zadýchaný, se přetočil na bok a položil si hlavu na Verrinovo rameno.

„To bylo úžasné,“ vydechl.

„To ano. Bylo to lepší než mé představy,“ odpověděl Verrin.

Amaymon se zasmál.

„A co teď? Budeme spát?“ zeptal se provokativně.

„Spát? Ani náhodou. Dnes tě zničím. A začnu hned,“ popadl ho Verrin a vášnivě políbil, zatímco ho položil na záda a začal se znovu dobývat do jeho těla.

Amaymon zasténal a svými boky se Verrinovi vybídl. V duchu se usmál. Ano, dnes v noci se moc nevyspí, ale to mu nevadilo, protože si konečně mohli s Verrinem projevit svou lásku a ukojit svůj chtíč a touhu po tom druhém. A až se sebe nabaží, tak přijde na řadu dítě. A bylo úplně jedno zda adoptované nebo odnošené náhradní matkou.