Vrah - kapitola 1

„Tak na oslavence! Gratuluji k dospělosti, H!“ statný blonďák s rošťáckým úsměvem a rozcuchem v modrobílých plavkách pozvedl skleničku s džusem a připil svému kamarádovi, který dnes slavil 18. narozeniny.

„Na H!“ pozvedli skleničku s rozličnými nealko nápoji další dva chlapci a dvě dívky, všichni se momentálně nacházeli u plážového baru.

„Díky! Díky všem!“ poděkoval drobný mladík s černýma vlasama do pasu, ve kterých se mu skvěl fialový melír a ledově modrýma očima, jménem Hades.

Všichni se zasmáli a připili si.

„Co chystá tvoje rodina?“ upřela na Hada pohled modrooká hnědovláska s mikádem a ucucla ze svého nealko koktejlu.

„To radši ani nechci vědět, Mary,“ opřel se Hades o opěradlo židle.

„Tak strašný to snad nebude, ne?“ zeptal se brunet s krátkými vlnitými vlasy, hnědýma očima a opálenou pletí.

„Ty neznáš jeho rodinu Jamesi?“ povytáhla obočí jediná černoška v partě s krátkými vlasy s patkou.

„Tos vystihla, Trish,“ přisadil si poslední chlapec z party, což byl míšenec Angličana a Japonky, díky čemuž po matce zdědil exotické rysy a rovné tmavé vlasy, které si nechal narůst po ramena, po otci zase bledou pleť a zelené oči.

„Beztak to bude nějaká šílenost. Nemohl bych zajít? A James s Adenem by mohli jít se mnou,“ kývl blonďák k Jamesovi a Adenovi.

„No teda Troyi. A my holky jako nic?“ probodla ho Trish pohledem.

„No, nevím. Asi by to nebylo moc vhodný,“ zavrtěl se na židli nervózně Hades.

„Souhlasím. Přeci jen je to rodinná oslava. My máme oslavu teď,“ podpořila ho Mary a Aden souhlasně přikývl.

Hades se na ně usmál a natáhl se pro svůj drink. Slastně usrkl a zamlaskal. Nealko Piňa colada, nejlepší pití na světě podle něj.

Seděli, bavili se a užívali si nádherného počasí, které jim Malibu nabízelo.

„Hele, co se to tam děje?“ zpozorněl James, když po asi dvou hodinách dál na pláži zahlédl srocující se dav.

„Nevím. Pojďme se tam podívat,“ vyskočil Troy ze židle a rychlým krokem se rozešel k davu.

Ostatní ho následovali. Troy byl na onom místě první a skrz lidi se prodral dopředu, aby zjistil co tam je.

„Ty vole, je tam mrtvola,“ řekl, když se prodral zpátky ke svým přátelům celý zbledlý a s očima navrch hlavy.

„To snad ne,“ zděsila se Mary.

I ostatní zbledli a úsměvy jim zmizeli z tváří.

„Jo. Bože, asi budu zvracet,“ jen to Troy dořekl, předklonil se a začal dávit.

„Tohle s tebou udělá pohled na mrtvolu? Bábovko,“ odfrkla si Trish a stejně jako Troy předtím se prodrala davem dopředu.

„Jsi v pořádku? Pojď sedni si,“ odvedla Mary Troye o kus dál a usadila ho do písku.

Ostatní si stoupli kolem něj. Troy jen zhluboka dýchal a snažil se ovládnout svoji nevolnost.

„Pěknej hnus. Už se ti nedivím, že se ti udělalo zle,“ přišla k nim Trish a omluvně se na Troye podívala.

„Divím se, že tobě ne,“ podíval se na ni Troy.

„Nezapomínej, že chci být patoložka a po prázdninách nastupuju do druhého ročníku na medině, takže už mám za sebou i návštěvu pitevny,“ pokrčila Trish rameny.

„A cos zjistila, patoložko?“ podíval se na ni Aden.

„Jedná se o mladého chlapce. Alespoň myslím. Tělo i obličej byly značně znetvořeny. Radši tam nechoďte, jinak se vám udělá špatně jako tady Troyovi a spoustě dalších,“ kývla Trish k lidem, kteří opustili dav a buď zvraceli do moře nebo se svoji nevolnost snažili rozdýchat kus od mrtvoly.

„Jakým způsobem znetvořené?“ zeptal se slabým hlasem Hades.

„Radši to ani nechtěj vědět. Jediný co ti řeknu, je, že se na něm vrah pořádně vyřádil,“ odmítla Trish říct jakékoliv detaily.

Všichni po jejích slovech nasucho polkli a Troy začal znovu dávit.

„A taky vím o koho jde,“ prozradila Trish.

„Jak?“ zeptal se krátce James.

„Podle tetování na rameni. Je stejné jako u toho kluka, co zmizel před týdnem,“ odpověděla Trish.

„Počkej ty myslíš toho...jak se jmenoval?...Jo, Michael Rain. Mluvili o něm v televizi,“ zamračil se James.

Trish souhlasně přikývla. Všichni se po sobě podívali. Michael Rain, dvacetiletý kluk, který přijel do Malibu na prázdniny a po pár dnech beze stopy zmizel. Jeho fotografie, stejně jako fotografie jeho tetování, byly pak vysílány v televizi, na internetu, v novinách a visela i v restauracích, barech, vitrínách obchodů a dokonce na sloupech pouličního osvětlení. A u ní byla i prosba o jakoukoliv pomoc, jež by vedla k jeho nalezení.

Netrvalo ovšem dlouho a na pláži se objevili další lidé. Tentokrát se ovšem jednalo o policisty, kriminalisty, techniky a patologa. Policisté označili místo nálezu páskou a odháněli od něj zvědavce, patolog se věnoval mrtvému, technici zajišťovali stopy a fotografie a kriminalisté začali s výslechem u přítomných. Po chvíli došli k šestici přátel.

„Dobrý den, jsem detektiv Thortnová a toto je můj kolega detektiv Lais,“ představila se vysoká bruneta a kývla hlavou ke statnému černochovi bez vlasů.

„Dobrý den,“ pozdravili všichni a ostražitě na detektivy hleděli.

„Tak povídejte. Co vás sem přivedlo?“ zeptala se detektiv Thortnová a přejela všechny přísným pohledem.

„Zvědavost. Abyste chápala, tady Hades má zítra osmnácté narozeniny, tak jsme je chtěli oslavit támhle u tohoto baru, protože zítra je bude slavit se svou rodinou. No a tady Troy si pak všimnul, že se na pláži srocuje dav. Byli jsme zvědaví, tak jsme se šli podívat, co se děje,“ vzal si slovo James.

„Hades? Tak se opravdu jmenujete?“ otočil se detektiv Lais nevěřícně na Hada.

I jeho kolegyně na něj koukala dost překvapeně.

„Jo, jmenuju. Mám hold praštěný rodiče,“ pokrčil Hades rameny.

„Takže jste si nevšimli něčeho zvláštního?“ vzpamatovala se žena a vrátila se k profesionálnímu chování.

Když všichni odpřisáhli, že si ničeho nevšimli, oba detektivové si zklamaně povzdechli. Tolik lidí a nikdo nic neviděl ani neslyšel.

„No kdybyste si na něco vzpomněli nebo si něčeho všimli, tak jednoho z nás kontaktujte. Ve dne v noci,“ podala jim žena všem vizitky s kontaktem na ni i na jejího kolegu.

Všichni přikývli a detektivové se dali na odchod. I technici a patolog skončili, zabalili tělo a odnesli ho do nedaleko stojící dodávky, aby ho odvezli na pitevnu, aby patolog mohl provést pitvu.

„Asi bychom měli taky jít,“ navrhla Mary.

Ostatní souhlasili a vydali se na cestu domů.

***

„Vstávej brácha,“ Hades jen zaúpěl, když mu na břiše přistála cizí váha.

Pootevřel oko a spatřil rozesmátý obličej své sestry.

„Nech mě ještě spát,“ zabručel a oko zase zavřel.

„Tak to ne. Vstávej, musíme slavit. Dnes je ti osmnáct,“ začala do něj jeho sestra šťouchat.

„Kleopatro!“ vyjekl Hades a snažil se před ní chránit.

„Neříkej mi tak. Víš, že to nesnáším. Stejně jako ty nesnášíš, když ti někdo říká Hade,“ zamračila se dívka.

„No jo, no jo, nebudu ti tak říkat. Ale přestaň do mě šťouchat,“ snažil se Hades zachytit sestřiny ruce.

„Přestanu, když slíbíš, že vstaneš,“ vyplázla na něj Kleopatra jazyk.

„Fajn. Slibuji, že vstanu,“ vzdal se Hades.

„Bezva,“ usmála se Kleopatra a slezla ze svého bratra.

„Taky už bys mohla dospět. Je ti dvacet jedna a pořád se chováš jako dítě,“ posadil se Hades na posteli.

„Uvnitř jsem pořád dítě,“ mrkla na něj Kleopatra a postavila se před zrcadlo, chvíli se kriticky prohlížela a pak si rukou zajela do svých dlouhých vlasů, které měla obarvené na akvamarínovou barvu, svýma modrýma očima tak podobnýma bratrovým, zabloudila k posteli na, které Hades seděl.

„A tomuhle je prosím dvacet jedna, vlastní obchod s oblečením, má vlastní kosmetickou značku a také restauraci specializující se na mořské plody,“ padl Hades dramaticky zpátky do postele.

„Aspoň vydělávám. A vstávej už. Oslava čeká,“ otočila se k němu od zrcadla.

„Nemám chuť slavit,“ zvážněl Hades.

„Co se stalo? Je ti špatně?“ zeptala se starostlivě Kleopatra.

Hades si povzdechl a odvyprávěl své sestře všechno, co se předchozí den stalo na pláži.

„No tak to je síla,“ posadila se Kleopatra na židli u bratrova psacího stolu.

„To mi povídej. Chudák kluk. Snad toho co to udělal, brzy chytí,“ podíval se na ni Hades.

„Určitě ano. S dnešními vyšetřovacími postupy a technologiemi ho určitě chytí do pár dnů,“ usmála se na něj Kleopatra.

„Snad máš pravdu,“ posadil se Hades na posteli.

„Mám. A už vstávej. Všichni na tebe čekají. Dokonce i babičky a dědové jsou tady,“ vyskočila Kleopatra ze židle a opustila Haduv pokoj.

Ten vstal a přešel ke skříni. Ať je to jak chce, svoji rodinu zklamat nechtěl. Oblékl se do čistého oblečení a v rychlosti zaběhl do koupelny kvůli ranní hygieně.

„Náš oslavenec je tady!“ oznámila jeho matka, když přišel do prostorného obýváku, kde byla celá rodina.

„To je dobře. Pojď sem, drahý, ať ti můžu popřát,“ pokynula mu stará žena s bílýma nakrátko ostříhanýma vlasama, jejíž modré oči byly již zakalené stářím, sedící v křesle.

Hades k ní přešel a žena mu popřála k narozeninám a políbila ho na tvář.

„Děkuji, babi Elizabeth,“ usmál se Hades na svou prababičku, když mu Elizabeth také podala malou krásně zabalenou krabičku, kterou měla položenou na klíně.

Elizabeth se na něj také usmála a znovu se pohodlně opřela o opěradlo křesla.

„A teď my,“ ozvala se další postarší žena, tentokrát se šedivýma vlasama po ramena, modrýma očima a štíhlou postavou.

Hades se zasmál a dárek od prababičky položil na konferenční stolek.

„Všechno nejlepší!“ popřála mu žena.

„Díky, babi Claro!“ poděkoval Hades a přijal dárek i políbení.

Po babičce Claře mu popřál holohlavý postarší muž s postavou, na které bylo vidět, že se nevyhýbá dobrému jídlu ani pití a poťouchlým úsměvem, což byl manžel Clary a jeho dědeček Charles.

Poté mu popřáli prarodiče ze strany otce, drobná žena s hnědými vlasy, ve kterých se sem tam nacházel šedivý pramen a hnědýma očima, jménem Anna a vysoký štíhlý muž s bílýma vlasama po ramena, bílým knírkem a šedým očima a jménem Jimmy.

Poté přišli na řadu jeho rodiče, jeho matka Michelle byla žena štíhlé postavy s černýma vlasama a ledově modrýma očima a jeho otec Sirius byl zase muž robustnější postavy s hnědýma vlasama i očima.

Na konec mu popřála a předala dárek i jeho sestra. Hades se usmíval a dárky co nejrychleji rozbalil.

„Moc vám všem děkuji!“ poděkoval své rodině se zářivým úsměvem.

„Hlavně jestli se ti dárky líbí. Vím, že ručičkové hodinky se dneska už nenosí, ale když jsem je viděla, tak jsem neodolala,“ podívala se na něj nejistě jeho prababička Elizabeth.

„Líbí a moc,“ podíval se na ni Hades a nasadil si ručičkové hodinky ze žlutého zlata na zápěstí.

Prababička Elizabeth se spokojeně usmála. Měla strach, že právě její dárek se líbit nebude, ale její strach byl zbytečný.

„A teď dort,“ zajásala Michelle a odběhla do kuchyně, kde na dortu zapálila svíčky a opatrně ho vzala, aby ho donesla do obýváku.

Jakmile ji ostatní spatřili ve dveřích, sborně spustili písničku Hodně štěstí, zdraví. Hades se jen zasmál a sfoukl svíčky, čímž si vysloužil potlesk.

„Tak na, oslavenče, krájej,“ podal mu Sirius nůž, který si připravil předem.

Hades si nůž převzal a nakrájel dort na kousky, které Michelle dávala na talířky a rozdávala ostatním.

„A to je všechno? Popřání, dárky, dort, prostě klid a pohoda?“ přejel Hades svou rodinu pohledem, když se usadil na pohovku mezi svou matku a sestru, poté co si vzal talířek se svým kouskem dortu.

Moc dobře si pamatoval na narozeniny své sestry, které se slavily před třemi měsíci a při kterých jejich rodiče objednali obrovský bazén, který byl plný bláta a pak v něm uspořádali improvizovanou koulovačku všichni proti všem. Dokonce i prababička Elizabeth se tehdy přidala. A dokonce všechny porazila, čímž si vysloužila právo jít jako první do sprchy.

„Ale to víš, že ne. Je ti osmnáct, to je významná událost a musí být nezapomenutelná,“ zasmál se děda Jimmy.

Ostatní se k němu přidali a začali si vyměňovat spiklenecké pohledy.

„Já to tušil,“ zaúpěl Hades tiše a jen zděšeně sledoval, jak ostatní dojedli dort a začínají vstávat.

Kleopatra která ho jako jediná slyšela, se jen zlomyslně uchechtla a naklonila se k němu.

„Neboj, tohle si užiješ,“ zašeptala mu škodolibě do ucha.

„Proč nemůžu mít klidnou oslavu?“ zeptal se jí Hades zoufale.

„To ses měl narodit do jiné rodiny. A teď pojď, ta pravá zábava teprve přijde,“ vytáhla ho Kleopatra společně s rozesmátou Michelle na nohy a táhly ho ven z domu, následovány ostatními.

„Ne, já nechci,“ vyjekl Hades a zapřel se nohama.

„No, když to nejde po dobrým,“ pokrčil rameny děd Charles a než se Hades nadál, všichni členové jeho rodiny ho popadly, vyzvedli nad hlavy a křičícího a mrskajícího ho nesly ven, kde ho usadili do auta jeho rodičů, kteří ho odváželi pryč, následováni dalším autem, kde byli jeho prarodiče.

„Ach bože smiluj se,“ obrátil oči k nebi, nebo spíše ke střeše auta, čímž si vysloužil smích svých rodičů, sestry i prababičky.