Vrah - kapitola 2

Hades seděl na surfovacím prkně a hleděl na oceán.

„Voda je dnes nějak klidná. Asi žádná vlna nepřijde,“ povzdechla si Kleopatra, která k němu dopádlovala a lehla si na prkno, přičemž rukou jemně čeřila hladinu.

„Hm,“ zabručel Hades, aniž by se na svou sestru podíval.

„Ale no tak, ještě pořád se zlobíš?“ upřela na něj Kleopatra pohled.

Hades se na ni krátce podíval, načež se pohledem rychle vrátil k oceánu.

„Vždyť to byla zábava,“ pokračovala Kleopatra.

„Jak pro koho. Já se vůbec nebavil,“ vyštěkl na ni Hades.

Kleopatra se zarazila, myslela, že její bráška se zlobí jen naoko, ale teď poznala, že se spletla.

„Opravdu ne?“ zeptala se tiše.

„Ale to víš, že bavil. Jak bych si ostatně mohl neužít parabolický let, po kterém jsem zvracel jako Alík. Nebo to, jak jste se všichni postavili uprostřed ulice, pustili písničku Macarena a začali na ni tančit. To byla opravdu zábava a já se za vás vůbec nestyděl. A ani za sebe, když jste mě zatáhli mezi sebe a donutili tancovat s vámi. A završili jste to tím, že jste začali rozhazovat konfety, vykřikovat, že mám narozeniny a konečně jsem dospělý a objímat úplně neznámé lidi. Vůbec mi nebylo trapně,“ ironie a sarkasmus z jeho hlasu jen kapaly, Hades se položil na prkno a odpádloval od své zkoprnělé sestry co nejdál.

„Nechápu, jak můžeš být takový suchar,“ zavolala za ním Kleopatra, ale nepokusila se ho následovat.

„Prý suchar. Spíš jsem z naší rodiny jediný normální,“ zabručel si Hades pro sebe.

Svoji rodinu miloval, ale přesto si často přál, aby byli alespoň trochu normálnější. Povzdechl si a zahleděl se do dáli. Kleopatra ho chvíli pozorovala, než to vzdala, odpádlovala ke břehu a odešla domů. Hades po chvíli zpozorněl, zdálo se mu nebo zahlédl náznak vlny? Začal pádlovat dál od břehu.

„Jo,“ zavýskl, když se před ním vztyčila vlna.

Vplul do ní a postavil se na prkně. Miloval surf. Nebyl to jednoduchý a ani bezpečný sport, ale on ho miloval. Držel se na vlně, dokud nezmizela a hladina vody se opět nestala klidnou. Spokojeně sebou plácl do vody a chvíli plaval na zádech, než se přetočil a potopil. Chvíli plaval pod vodou než se vynořil, aby se mohl nadechnout. O prkno se nebál. Jako každý správný surfař ho měl přivázané k noze.

Ještě chvíli se potápěl a vynořoval, než ho to přestalo bavit a doplaval ke svému prknu, kterého se chytil a hlavu si položil na svá předloktí. Chvíli takto odpočíval, než se vyhoupl zpět na prkno a začal pádlovat ke břehu. Vody si užil dost a tak nějak tušil, že další vlna už nepřijde.

„Jsi opravdu dobrý,“ uslyšel, když vstoupil na břeh s prknem pod paží.

Hades se otočil a uviděl usmívajícího se mladého muže, který stál kousek od něj. Muž to byl opravdu pohledný. Byl vysoké a vysportované postavy, kaštanové vlasy měl svázané v menším culíku, karamelovou kůži hladkou a bez kazu, pod níž hrály pevné svaly, jeho hnědé oči byly vřelé a laskavé. Obličej měl oválný se silnými čelistmi a rovným nosem. Oblečen byl pouze tříčvtečních kalhot, takže se Hades mohl kochat jeho obnaženým trupem. A že bylo na co se dívat.

„Děkuji!“ usmál se na něj Hades.

„Surfuješ dlouho?“ přistoupil k němu muž a se zájmem si ho prohlížel.

„Prakticky od chvíle, co jsem se naučil chodit,“ zasmál se Hades.

I muž se zasmál.

„Jmeniji se Noah,“ představil se muž a natáhl k Hadovi ruku.

„Hades. A ne nežertuji,“ potřásl si s ním Hades rukou.

Noah se uchechtl.

„To je velmi neobvyklé jméno. Tví rodiče musí být velmi...zajímavé,“ usmíval se Noah.

„Ani netušíš. Jsi z Malibu? Nikdy jsem tě tu neviděl,“ zajímal se Hades.

„Vlastně ne. Nedávno jsem se přistěhoval ze Sacramenta. Ty?“ posadil se Noah do písku.

„Žiji tu celý život. Vlastně jsem se tady narodil,“ posadil se Hades vedle Noaha.

„To nemáš špatné. Mimochodem, promiň, že se ptám, ale kolik je ti vlastně let? Já bych ti tipoval tak šestnáct,“ upřel na něj Noah pohled.

„No to mi lichotíš. Předevčírem mi bylo osmnáct,“ odvětil Hades.

„Počkat, předevčírem? Takže to jsi byl ty a...tvá rodina?...kdo předevčírem tancoval na ulici Macarenu, pak rozhazovali konfety a objímali každého, na koho natrefili?“ zamyslel se Noah.

„Jo. A prosím nemluv o tom. Už tak se cítím dost trapně,“ schoval Hades obličej do dlaní.

„Nemusíš. Bylo to docela legrační,“ zasmál Noah.

Hades jen zaúpěl.

„No dobře. Nebudu tě trápit. Po prázdninách půjdeš do maturitního ročníku nebo už na univerzitu?“ zeptal se Noah.

Hades rozevřel prsty a skrz škvíru mezi nimi na Noaha pohlédl. Ten se jen mile usmíval a čekal na odpověď.

„Na univerzitu. Budu studovat psychologii. A ty ještě studuješ? Kolik ti vlastně je?“ sundal Hades dlaně a zvědavě na Noaha hleděl.

„Dvacet tři. A vlastně studuji a pracuji zároveň. Mám za sebou Policejní akademii a přidal jsem se ke zdejšímu policejnímu sboru. Zároveň ale pokračuji ve studiu. Zaměřil jsem se na kriminalistiku. Jednou bych totiž chtěl být detektivem. Nejlépe na oddělení vražd,“ rozzářily se Noahovi oči.

„To zní zajímavě,“ usmál se na něj Hades.

Noah mu úsměv opětoval.

„Kde vlastně bydlíš?“ zeptal se Hades.

„Necelou hodinu odsud. Pěšky. S kamarádem si pronajímáme menší byt. Víc si zatím nemůžeme dovolit,“ povzdechl si Noah.

„Na tom není nic špatného. Alespoň jsi samostatný. Já zase bydlím u rodičů. Společně s mou sestrou a prababičkou,“ utěšoval ho Hades.

„Nepracuješ?“ pozvedl Noah obočí.

„Mám domluvenou brigádu. Zítra začínám,“ pokrčil rameny Hades.

„Opravdu? A kde? Mohl bych se zastavit,“ zazubil se Noah.

„Zastavit?“ podivil se Hades.

„A proč ne? Rád bych tě viděl znovu,“ mrkl na něj Noah.

Hades se začervenal, ale usmál se.

„Znáš ten luxusní obchod s oblečením s názvem Akvamarin?“ zeptal se Hades.

„Ano, šel jsem kolem. Je docela drahý,“ přikývl Noah.

„Ale kvalitní,“ namítl Hades.

„Tomu věřím,“ souhlasil Noah.

„No tak tam budu mít brigádu,“ dopověděl Hades.

„Možná si tam zajdu něco koupit,“ mrkl laškovně Noah na Hada.

„Jen abys tam nenarazil na mou sestru. Ten obchod jí totiž patří,“ zasmál se Hades.

„A to by vadilo?“ zeptal se Noah.

„Ne, nevadilo. Jen bys už asi neodešel,“ smál se Hades.

Noah se rozesmál s ním. Povídali si ještě dlouho, dokud je večerní červánky nezahnaly domů.

„Určitě do toho obchodu zajdu. Moc rád jsem tě poznal, Hade,“ usmál se Noah, když vyšli z pláže na ulici a každý se musel dát jiným směrem.

„I já tebe. Rád tě obsloužím, když přijdeš,“ opětoval mu úsměv Hades.

Noah se na něj ještě jednou usmál, než odešel. Hades se rozešel domů a do domu vstoupil se zasněným úsměvem na rtech a tiše si pobrukoval. Přes chodbu a obývák přešel k terase, kde prkno opřel o zábradlí, aby vyschlo. Poté se vydal do kuchyně, aby splašil něco k jídlu.

„Ááááá, tady má někdo dobrou náladu,“ konstatoval Sirius, který seděl u stolu a jedl okurkový sendvič sendvič s jahodovým jogurtem.

„Abych neměl. Voda byla skvělá, zasurfuval jsem si, prošel se,“ pokrčil Hades rameny a otevřel ledničku, stravovací návyky jeho otce ho už dávno přestaly udivovat.

„Ty už s námi mluvíš?“ pozvedl Sirius udiveně obočí.

„Nelíbí se ti to?“ odpověděl mu otázkou Hades, zatímco si vytáhl ingredience na sendvič se šunkou, vše poskládal na linku a pustil se do přípravy.

Jakmile měl hotovo, vše sklidil, nalil si skleničku vychlazené minerálky a se vším se usadil ke stolu, kde se hladově pustil do jídla.

„Měla to být jen legrace. Netušili jsme, že se budeš cítit špatně,“ podíval se na něj Sirius omluvně.

„Netušili jste to i přes to, že jsem jasně řekl, že nechci?“ pozvedl Hades obočí a ukousl si pořádné sousto.

„Mysleli jsme, že je to jen jako. Věř mi, že jsme neměli v úmyslu ti ublížit nebo ti zkazit narozeniny,“ povzdechl si Sirius.

„Tak si pro příště pamatujte, že příští narozeniny chci oslavit tak, že v klidu posedím s rodinou u dortu nebo limonády. Nic víc,“ propálil ho Hades pohledem.

„Dobře. Takže jen nudná oslava,“ souhlasil Sirius.

„Ty říkáš nudná. Já říkám klidná,“ odporoval Hades.

„To je to samé. No, prozradíš mi teď důvod své dobré nálady,“ usmál se na něj Sirius.

„Už jsem ti to řekl. Zasurfuval jsem si, prošel se, voda byla příjemná,“ začal Hades věnovat až přílišnou pozornost svému jídlu.

„Jistě. A sluníčko svítilo a ptáčci zpívali. No tak prozraď mi to. Já za to zítra udělám špagety s tou mojí vyhlášenou omáčkou,“ mrkl na něj Sirius.

Hades se rozesmál.

„Tu bys udělal i tak. Ale dobře. Někoho jsem potkal,“ přiznal Hades.

„Opravdu? To mě těší. Tak mi o něm něco řekni. Je hezký? Odkud je? Co dělá?“ rozzářily se Siriusovy oči.

Byl tak rád, že Hades někoho potkal. Sice už měl přítele, ale to byl takový nevyzrálý ňouma. Oba tehdy byli prakticky ještě děti a vydrželo jim to jen pár měsíců.

„Jsi horší jak nějaká stará drbna. Jmenuje se Noah a je moc hezký a velmi milý. Dobře se mi s ním povídalo a přišlo mi, že si rozumíme. Přistěhoval se ze Sacramenta a s kamarádem si pronajímá menší byt. Vystudoval Policejní akademii a pracuje u místní policie. Ale zároveň dál studuje, protože by se rád stal detektivem na oddělení vražd. Jo a je mu dvacet tři,“ shrnul Hades to nejdůležitější, co o Noahovi věděl.

„To zní dobře. Uvidíte se ještě?“ zajímal se Sirius.

„Doufám, že ano. Slíbil, že si přijde něco koupit do Akvamarinu, až tam budu,“ usmál se Hades.

„No to je báječné. Přeju ti to,“ poplácal Sirius svého syna po rameni.

„Díky, tati!“ vděčně na něj Hades pohlédl, pak se zvedl od stolu, použité nádobí dal do myčky a odešel do svého pokoje.

Plácl sebou na postel a zasněně pohlédl do stropu. Jeho myšlenky se točily kolem Noaha.

„Kruci,“ zasykl, když se jeho myšlenky stočily k poněkud neslušnému směru a jeho tělo na ně začalo reagovat.

Povzdechl si a pravačkou pomalu zajel do kalhot, kde uchopil své vzrušení do dlaně. Zasykl, byl opravdu pořádně tvrdý. Ruku vytáhl a sundal si kalhoty i se spodním prádlem. Znovu vzal svůj penis do ruky a začal jí pohybovat.

Přivřel oči a začal zrychleně dýchat. Za víčky se mu promítlo Noahovo polonahé tělo, jeho pohled. Začal si představovat, jak se toho nádherného těla dotýká. Jak líbá ty Noahovy smyslně vykrojené, rty, jejich chuť. Hned nato si začal představovat, co asi schovává pod kalhotami. Při těchto představách trvalo ale jen pár minut, než si skousl spodní ret, aby utlumil zasténání a svou ruku a břicho pokropil svým spermatem. Poté se uvolnil a zmoženě zůstal ležet.

„No tedy,“ vydechl, když se uklidnil a natáhl se k nočnímu stolku pro vlhčené ubrousky, aby se očistil.

Ani on sám netušil, že ho setkání s Noahem takto vzalo. Mohl jen doufat, že Noah dodrží svůj slib a přijde za ním.