Vrah - kapitola 3

„Budeš pracovat od pondělí do čtvrka od osmi ráno do čtyř odpoledne. Pátky a víkendy ti nechám volné. Co se práce týče, tady Magda ti každé ráno řekne v jakkém oddělení budeš a co tam budeš dělat,“ pokynula Kleopatra rukou ke čtyřicetileté boubelaté ženě s vlnitými ryšavými vlasy, laskavýma zelenýma očima a vřelým úsměvem, která stála za pultem s pokladnou a několika počítačovými obrazovkami. Vedle pultu stál stojan s pytli na šaty a pod pultem zase menší komoda s ozdobnými krabičkami na doplňky a taškami s logem obchodu. Pokud si zákazníci vybrali, tak Magda nebo pracovníci z různých oddělení oblečení balili zde, poté co je zákazníci zaplatili.

Hades se na ženu usmál a ona mu úsměv opětovala.

„No tak já vás tu nechám. Hodně štěstí, bráško!“ stiskla mu Kleopatra rameno a přešla ke schodům, které vedly do dalšího patra, kde měla kancelář.

„Takže brigáda, ano?“ zeptala se Magda Hada s přívětivým úsměvem.

„Ano. Můžu se vás na něco zeptat?“ přešel k ní Hades blíž.

„Jen se ptej chlapče,“ kývla Magda.

„Ten váš přízvuk, odkud je?“ zeptal se Hades.

„Ach tohle. Pravda je, že nejsem Američanka. Před lety jsem se přistěhovala z České republiky, ale přízvuku jsem se zbavit nedokázala,“ zasmála se Magda.

„Česká republika? Kde to je?“ zamrkal překvapeně Hades.

„Uprostřed Evropy,“ mrkla na něj Magda.

„Aha, zkusím si to najít na Googlu. A také mi o ní můžete později povyprávět,“ usmál se Hades.

„Když budeš chtít, tak moc ráda. Ale teď do práce. Dneska budeš ve Svatebním oddělení. Práci budeš mít jednoduchou. Pokud přijdou zákazníci, budeš se jim věnovat. Pomůžeš jim s výběrem, nabídneš jim pití a občerstvení a po jejich odchodu vrátíš zbylé oblečení zpátky na místo. Pokud bys potřeboval pomoct nebo poradit, tak přijď za mnou, ano?“ usmála se na něj Magda.

„Dobře,“ souhlasil Hades a vydal se do svatebního oddělení.

Jeho sestra to tu měla moc dobře rozdělené. Magda tu pracovala jako pokladní a zároveň recepční. A aby se všechno oblečení a obuv, kterou tu Kleopatra také prodávala, nemíchalo dohromady, měla tu místnosti s různými odděleními, jako bylo: Svatební oddělení, Oddělení plesové módy, Oddělení večerního oblečení, Oddělení Společenského oblečení, Oddělení pracovního oblečení, Oddělení oblečení pro volný čas, Oddělení sportovního oblečení, Oddělení plavek a plážového oblečení, Oddělení spodního prádla a Oddělení nočního prádla.

Hades se po Svatebním oddělení rozhlédl a ulevilo se mu, když uviděl další pracovnici, která tu bude s ním.

„Dobrý den!“ přešel k ní.

„Dobrý! Ty jsi ten nový brigádník?“ zeptala se asi třicetiletá žena s karamelovou pletí, černým afrem a tmavýma očima.

„Ano,“ přikývl Hades.

„Výborně. Tak se tu rozhlédni, abys věděl, kde co je. Zatím máme čas a mimochodem, jmenuji se Miranda,“ podala mu žena ruku.

„Hades. Ale to už asi víte,“ stiskl jí Hades ruku.

Žena s úsměvem přikývla a odešla za malý pultík, kde bylo hlavní stanoviště personálu, aby je zákazníci nemuseli hledat mezi oblečením. Hades jí úsměv opětoval, a pak se začal procházet po oddělení. Brzy zjistil, kde je místnost se zkušebními kabinkami s několika křesílky, kanapíčky a stolky, kde si nevěsty a ženichové, popřípadě jejich doprovod mohli odpočinout a občerstvit. Také zjistil, že vedle místnosti s kabinkami byly nenápadné dveře, které vedly do malé kuchyňky, kde se chystalo pití a občerstvení pro zákazníky.

Místnost se šaty byla také rozdělena na čtyři části. V jedné části byly šaty pro nevěsty, v další části šaty pro družičky, v další části bylo oblečení pro muže a v poslední části oblečení pro děti. Hades si pomalu začal všechny části procházet, aby si vytvořil přehled, kde které šaty jsou, aby je mohl vrátit na správné místo.

Zrovna když si mapoval část s dětstkým oblečením ozval se tichý zvonek, což znamenalo, že přišli zákazníci. Hades se otočil na podpatku a vyrazil ke dveřím, aby je přivítal.

„Dobrý den, dámy!“ usmál se na tři ženy, které stály u vchodu a nadšeně se rozhlíželi.

„Dobrý den!“ odpověděly ženy a všechny se na něj usmály.

„Jmenuji se Hades a rád vám pomůžu,“ mrkl na ně Hades.

„To je tak milé. Moc děkujeme!“ rozzářila se žena uprostřed.

„Tak která z vás je šťastná nevěsta?“ zeptal se Hades.

„Já. A byla bych moc ráda, kdybyste mi pomohl vybrat šaty. A to jak pro mě tak i pro mé družičky,“ usmála se prostřední žena.

„Moc rád,“ odvětil Hades a přejel všechny pohledem.

Budoucí nevěsta byla pohledná baculka s mahagonovými vlnitými vlasy a modrýma očima. Obě její družičky byly plavovlasé, jedna však byla vysoká a štíhlá s modrýma očima a druhá byla menší a podsaditější postavy s oříškově hnědýma očima a s elegantními brýlemi.

„Tak pojďte. Najdeme vám něco hezkého,“ usmál se Hades a odvedl je do části se svatebními šaty pro nevěsty.

„Taková krása. Ani si nebudu umět vybrat,“ vydechla budoucí nevěsta a rozzářenýma očima přejížděla po šatech.

„My ti pomůžeme. A Hades také,“ usmála se na ni její družička s brýlemi.

Druhá družička nadšeně souhlasila a začaly procházet šaty.

„Tyhle se mi moc líbí,“ ukázala nevěsta po chvíli na jedny šaty.

Hades se na ně podíval a pak se vrátil pohledem k nevěstě a lehce se zamračil. Ty šaty k ní absolutně neseděly, nebo spíše neseděly k její postavě.

„Promiňte, že to říkám, ale myslím, že ty šaty pro vás nejsou vhodné,“ ozval se.

„Co? Proč?“ otočila se k němu nevěsta.

„Prosím neurazte se. Ale nehodí se k vaší postavě. Neseděly by vám a opticky by vás rozšiřovaly. Jste moc hezká, ale tyhle šaty by vaši krásu spíše utlumily než aby ji zvýraznily,“ přešlápl Hades nejistě.

„Má pravdu,“ souhlasila s ním vysoká družička a pohlédla na svou kamarádku.

Ta si jen povzdechla a ještě jednou se na šaty smutně podívala než se pohledem vrátila k Hadovi.

„Tak co kdybyste mi zkusil nějaké doporučit vy?“ usmála se na něj.

Hades přikývl a začal se probírat šaty, přičemž jedny po druhé ukazoval nevěstě a družičkám. Nakonec společnými silami vybrali pět šatů, které si nevěsta odešla vyzkoušet.

„Dáte si něco k pití? Nebo k jídlu?“ nabídl Hades družičkám, které si sedly na jedno z kanapíček a čekaly až si nevěsta oblékne první šaty, aby je mohly zhodnotit.

„Já si dám ledový čaj, pokud máte,“ usmála se na něj vysoká družička.

„Já perlivou vodu s citronem, prosím,“ ozvala se druhá.

„Jistě. A co mám přinést nevěstě?“ zvýšil Hades trochu hlas, aby ho slyšela i nevěsta v kabince.

„Také vodu s citronem. Děkuji!“ ozvalo se z kabinky.

Hades přikývl a odebral se do kuchyňky, aby všechno připravil. Když měl hotovo, opatrně pití na tácku donesl do místnosti s kabinkama a položil ho na stolek, před kterým seděly obě družičky.

„Děkujeme!“ poděkovaly obě ženy a natáhly se pro pití.

„Pokud dovolíte, dámy, nyní odejdu a zkusím vybrat šaty pro vás jakožto pro družičky,“ usmál se Hades.

„Dobrý nápad. Opět se potvrdilo, že gayové jsou nejlepšími módními poradci. Prostě mají vkus,“ řekla vysoká družička.

„Přestaň. Ani nevíš, jestli je gay. Co když jsi ho právě urazila?“ zamračila se na ni druhá.

„Neurazila. Já totiž jsem gay,“ vložil se do toho Hades.

„Aha. No ale ani tak není vhodné něco takového rozhlašovat, nemyslíte?“ otočila se na něj brýlatá družička.

„Možná. Ale mě to nevadí. Teď mě omluvte,“ pokrčil Hades rameny a rychle se vzdálil.

Zašel do části určené družičkám a začal se probírat šaty, aby vybral ty nejvhodnější.

„Jak to jde?“ přišla k němu Miranda

„Řekl bych, že dobře. Nevěsta si zkouší šaty, co jsme vybrali a já tady vybírám šaty pro družičky,“ usmál se na ni Hades.

„Skvělé. Musím říct, že jsi mě příjemně překvapil. Chováš se velmi profesionálně a máš dobrý vkus,“ usmála se na něj Miranda.

„Ségra mě poučila, jak se mám chovat a co říkat,“ usmál se Hades a dál se probíral šaty. Nakonec vybral dvoje.

Jedny řeckého typu světle růžové se stříbrnou ozdobou na ramínku a druhé splývavé s ramínky, které byly bledě modré. Vzal je a odnesl do místnosti s kabinkami.

„Dámy, co myslíte?“ ukázal šaty oběma družičkám.

„Ty modré jsou hezké,“ řekla vysoká družička.

„Také se mi líbí víc. Ale nechte tu oboje, ať si je můžeme vyzkoušet,“ řekla obrýlená.

Hades přikývl a pověsil je na háčky mezi kabinkami.

„Jak je na tom nevěsta?“ zeptal se Hades.

„Zkouší třetí šaty. V těch prvních se necítila a u těch druhých jsme se shodly, že ne. Mohl byste je odnést?“ upřela na něj zrak obrýlená družička.

„Zajisté,“ přikývl Hades a obrýlená družička se postavila a přešla ke kabince, kde se nevěsta převlékala a ťukla na ni.

Nevěsta pootevřela dveře a podala jí šaty, které zavrhla. Družička přešla k Hadovi a předala mu je. Ten je vzal a šel je pověsit zpátky tam, odkud je vzali.

„Mám vybráno,“ uslyšel, když se vracel do kabinkové místnosti.

Vstoupil dovnitř a spatřil nevěstu v šatech, které měly od pasu lehce rozšířenou sukni zatímco přes horní díl se táhly dva širší pruhy, které byly jakoby překřížené a tvořily tak nejen výstříh ale byly zároveň i širokými ramínky, která se táhla nikoli přes ramena ale přes paže. Byly prosté, elegantní a nevěstě velmi slušely.

Družičky vyskočily a obcházely nevěstu ze všech stran, přičemž pěly samou chválu. Nevěsta se rozhodla, že další šaty už zkoušet nebude a vezme si tyto. Hades jí ještě pomohl vybrat boty a doporučil jí klenotnictví a doplňky. S tím samým pomohl i družičkám, které se nakonec opravdu rozhodly pro modré šaty. Všechny tři byly nadšené a radostně odešly s Hadem k pokladně, kde jim Magda spočítala cenu, zatímco Hades šaty opatrně zabalil do pytlů na šaty a doplňky do ozdobných krabiček, které dal do papírové tašky s logem obchodu.

Jakmile zákaznice odešly, vrátil se Hades do Svatebního oddělení, kde se už Miranda věnovala dalším. On si zatím sedl za pultík a čekal, jestli se objeví další zákazníci.

***

„Jak to šlo první den v práci?“ zeptala se Elizabeth sedící v křesle v obýváku a s knížkou v ruce, když její pravnuk přišel po prvním pracovním dni domů a se sklenicí vody se usadil na gauči a sáhl po ovládání od televize.

„Moc dobře. Myslím, že se mi tam bude líbit,“ odpověděl jí Hades s úsměvem, zatímco zapnul televizi a dal tam komedii, která právě běžela.

„To mě těší,“ usmála se Elizabeth a odložila knihu.

Film který běžel v televizi, ji zaujal a tak se rozhodla věnovat mu plnou pozornost.

„Nazdar brácha! Tak jak se ti u mě líbilo?“ vlítla do obýváku Kleopatra a hodila sebou vedle něj.

„Líbilo. Tak mi to nepokaž,“ vyplázl na ni Hades jazyk.

„Já a pokazit ti to? A jak prosímtě?“ vykulila na něj oči Kleopatra.

„Ještě radit ti budu,“ odfrkl si Hades.

Kleopatra se jen ušklíbla a zaměřila se na film. Postupem času přišli i rodiče, kteří se taktéž usadili v obýváku. Celá rodina se dívala na televizi, všichni se bavili a škorpili. Jejich zábavu ovšem přehlušil zvonek.

„Jdu tam,“ vstal Hades a šel otevřít.

„Dobrý den! Mohli bychom vám položit pár otázek?“ přede dveřmi stáli dva uniformovaní policisté a tvářili se vážně.

„Ehm, jistě. Pojďte dál,“ ustoupil Hades ze dveří a odvedl oba policisty do kuchyně.

„Takže jak se jmenujete?“ zeptal se očividně starší z policistů, zatímco zapnul diktafon, aby si Hadovy odpovědi nahrál.

„Hades Night,“ odpověděl Hades.

„Opravdu Hades?“ zeptal se překvapeně mladší policista.

„Ano, opravdu,“ převrátil Hades oči.

„Pokračujme. Znal jste Nickyho Teckera?“ pokračoval starší policista.

„Nickyho? No ano známe se. Nicky a jeho rodina bydlí o kousek dál v ulici a často se vídáme. S Nickym jsem navíc až do letošních prázdnin chodil do školy a také jsme se často potkávali na pláži. Nicky rád surfuje, stejně jako já a každé léto jsme se zúčastnili surfařské soutěže,“ odpověděl Hades překvapeně.

„Jaké jste spolu měli vztahy?“ položil starší policista další otázku.

„Dobré,“ odpověděl Hades

„Byli jste přátelé? Nebo jste spolu měli milostný poměr?“ přimhouřil starší policista oči.

„Co? Ne. Nebyli jsme vyloženě přátelé, spíše známí, ale vycházeli jsme spolu. A nic jsme spolu neměli. On byl pro mě příliš mladý. Můžete mi říct, kam těmi otázkami směřujete?“ zamračil se Hades.

„To se dozvíte později. Teď nám odpovídejte. Vzpomínejte, nestalo se mezi vámi něco? Nepohádali jste se? Neměli jste nějakou rozepři?“ pálil starší policista dál otázky.

„Ne, nepohádali. Nicky je fajn kluk. Je nekonfliktní a veselé povahy. Snad i díky tomu jsme nikdy žádnou při neměli,“ mračil se Hades.

„Takže neudělal nebo neřekl nic, čím by ve vás vyvolal hněv, žárlivost, závist nebo zášť?“ sledoval ho pozorně starší policista.

„Ne, nic takového,“ zakroutil Hades hlavou.

„Nevíte, zda měl nějaké nepřátele nebo jestli neměl s někým konflikt?“ zjemnil policista tón hlasu a i jeho pohled ztratil svou ostrost.

„To nevím. Jak už jsem řekl, nebyli jsme vyloženě přátelé. Ale pochybuju o tom, jak už jsem řekl, byl to veselý kluk s nekonfliktní povahou a laskavou povahou. Každému jen pomáhal a na škole byl hodně oblíbený,“ i Hades se přestal mračit.

„A co jeho rodina? Jaké v ní panovaly vztahy?“ zeptal se starší policista.

„Řekl bych, že dobré. Nikdy jsem je neviděl ani neslyšel se dohadovat nebo hádat. Jeho rodiče i ostatní příbuzní jsou stejně jako on mírné a nekonfliktní povahy,“ řekl Hades.

„Dobrá. No to od nás bude vše. Jen mi řekněte, bydlíte tu sám?“ položil policista otázku.

„Ne, bydlím s rodiči, sestrou a prababičkou,“ odpověděl Hades.

„Pak si s nimi také budeme potřebovat promluvit,“ řekl starší policista.

„Můžete mi říct, co se děje? Proč se vyptáváte na Nickyho? Něco se mu stalo?“ přeskakoval Hades pohledem z jednoho na druhého.

„Je pohřešovaný. Nikdo neví, kde je. Co víme, tak jeho matka ho dopoledne poslala do obchodu pro pár věcí. Z kamerových záznamů a z výpovědí svědků víme, že do obchodu dorazil, nakoupil a odešel. Domů už ovšem nedorazil,“ odpověděl mu mladší policista.

Hades ztuhnul. Nicky zmizel? Ten drobný kluk, který s ním ještě nedávno na pláži jedl zmrzlinu, je neznámo kde? Ten který před nedávnem oslavil teprve patnácté narozeniny? V mysli se mu vybavil jeho obraz. Drobná postava, bledá kůže náchylná ke spálení, zlatavé rovné vlasy po lopatky, jistkřící modré oči. Krásný, veselý kluk se životem před sebou, kterého nebylo vidět jinak než s úsměvem na tváři.

Hades měl pocit jako by byl pod vodou. Vše kolem něj bylo tlumené a on se nemohl nadechnout.

„Hade? Hade, no tak vnímej! Hade,“ na tváři mu přistála facka, což ho probudilo.

„Musím na vzduch,“ zasípal Hades.

„Nikam nejdeš. Ne v takovém stavu,“ postavila se mu do cesty Elizabeth.

„Musím na vzduch,“ zopakoval Hades a svoji prababičku jednoduše obešel.

„Hade, ne,“ chytila ho Elizabeth za ruku.

„Nicky...on...“ vydechl Hades.

„Já vím a je to příšerné. Policisté už mě vyslechli. I pro mě to byl šok. Pojď, sedni si. Udělám ti bylinkový čaj, ten tě uklidní,“ zatáhla mu Elizabeth za ruku a snažila se ho usadit u stolu.

„Nemůžu sedět. Já...já musím jít...já...“ vykroutil se jí Hades a rozešel se ke dveřím.

„Kam chceš jít?“ šla Elizabeth za ním.

„Já nevím. Nadýchat se čerstvého vzduchu. Já musím...“ ke konci Hades vzlykl, už na nic nečekal, rozeběhl se ke dveřím a vyběhl ven.

„Hade!“ vykřikla Elizabeth a vrhla se ke dveřím, ale její vnuk byl rychlejší a ona jen mohla bezmocně sledovat, jak se vzdaluje.

Povzdechla si a vrátila se do kuchyně, kde se usadila ke stolu. Mohla jen doufat, že její pravnuk bude v pořádku a že se brzy vrátí. Stejně silně ovšem doufala, že se objeví i Nicky a že bude v pořádku.

Hades mezitím běžel nazdařbůh. Přes slzy téměř neviděl a bylo jen štěstí, že už nejezdilo moc aut a že těch pár řidičů stihlo včas zabrzdit, když bez rozmyslu vběhl na silnici. Zastavil se až teprve tehdy, když už ho začalo píchat v boku a on nemohl popadnout dech. Setřel si slzy a rozhlédl se. Tuto ulici znal, tady bydlela jeho kamarádka Trish. Tiše vzlykl a rozešel se k jejímu domu. Teď nutně potřeboval něčí společnost a Trish ho svou racionalitou vždy dokázala uklidnit a stáhnout na zem.

Přešel ke dveřím a zazvonil.

„H? Co tady děláš? Jak to vypadáš?“ otevřela Trish dveře a starostlivě se na svého kamaráda dívala.

„J-já...“ zakoktal se Hades.

„Pojď,“ popadla ho Trish za ruku a vtáhla ho dovnitř.

Hada ani nenapadlo se vzpírat a následoval Trish do jejího pokoje.

„Tak povídej. Co se stalo?“ usadila ho Trish na svou postel a přešla ke svému psacímu stolu odkud vzala krabčku papírových kapesníků.

Poté se usadila vedle něj a krabičku mu podala. Hades si ji převzal, vytáhl kapesník a vysmrkal se.

„Nicky...on...zmizel...nikdo neví...kde je...“ začal naplno vzlykat.

„Uklidni se a řekni mi to popořádku a srozumitelně. Takto ti vůbec nerozumím,“ zamračila se Trish.

Hades se snažil ovládnout své vzlyky a zhluboka dýchal, aby se alespoň trochu uklidnil.

„Pamatuješ na Nickyho? Dneska zmizel a nikdo neví, kde je. Dopoledne šel nakoupit a cestou domů prostě zmizel. Před chvílí u ná byla policie a vyslýchala nás,“ vypravil ze sebe, když se mu podařilo jakžtakž uklidnit.

„Nicky. To byl ten kluk, co s tebou závodil v surfaření? Ten co se pořád tak smál?“ mračila se Trish zamyšleně.

„Jo, ten,“ přikývl Hades a znovu se vysmrkal.

„Tvrdíš, že zmizel?“ zeptala se.

„Říkala to policie. Bojím se o něj. Vím, že jsme nebyli přátelé, ale mám ho rád. Co když se mu něco stane? Co když ho unesl ten vrah, co zabil Michaela Raina?“ pohlédl na ni Hades zoufale.

Trish si povzdechla.

„To nelze vyloučit. Ale podle mě je pravděpodobnější, že se prostě někde zapomněl. No tak přemýšlej, je mu patnáct?...možná po cestě potkal kamaráda a šel s ním hrát třeba videohry. Nebo zašli na pláž. Nebo někam jinam a zapomněl na čas,“ řekla Trish.

„Myslíš, že se najde?“ do Hadova pohledu se vkradla naděje.

„Určitě. Tak se uklidni a přestaň vyvádět, tím nikomu neprospěješ. Ani sobě. Musíme počkat, až se najde nebo až budeme mít další informace,“ stiskla mu Trish rameno.

„Jo, máš pravdu. Stejně nic jiného dělat nemůžeme, že?“ sklopil Hades hlavu.

„Ne, nemůžeme. Můžeme jen čekat. Ale jsem si jistá, že se brzy objeví. Přece se nevypařil, ne?“ ušklíbla se Trish.

„To je fakt. Díky Trish! Přesně tohle jsem potřeboval. A promiň, že jsem tě obtěžoval!“ slabě se na ni usmál Hades.

„Neobtěžoval. Jsme přeci přátelé. A teď pojď, odvezu tě domů. Je už tma a samotného tě po tmě nikam nepustím,“ usmála se Trish.

Hades jen přikývl, zvedl se a následoval Trish. Ta si v předsíni vzala klíčky od auta a společně vyšli z domu. Nasedli do auta a Trish nastartovala a rozjela se.

Hades po celou dobu koukal z okýnka a přemýšlel. Trish měla pravdu, zbytečně panikařil. Nicky se určitě brzy objeví a všechno bude jako dřív. Určitě!