Vrah - kapitola 7

Hades se zavrtěl a se zasténáním otevřel oči. Rychle je ale zase zavřel, protože světlo, i když tlumené, je dráždilo a zhoršovalo jeho bolest hlavy. Zhluboka se nadechl a snažil se vzpomenout si, co se stalo. Byl u Noaha, milovali se a on potom odešel a pak...srdce se mu zastavilo, když si vzpomněl na to, co se stalo. Otevřel oči a rozhlédl se. Moc toho neviděl, byl v tmavé spoře osvětlené místnosti, která byla až na obrovskou masivní skříň prázdná. Podíval se nad sebe a zjistil, že ruce měl svázané nad hlavou, to vysvětlovalo, proč s nimi nemohl hýbat. Také zjistil, že je nahý že seděl na něčem, co bylo velmi podobné gynekologickému křeslu a nohy měl připoutané v opěrkách. Nasucho polkl a rukama zacloumal, ale neočekával, že by se osvobodil. Snažil se uklidnit, aby mohl vymyslet, jak se odtud dostat. A živý.

Tiché zasténání po jeho levé straně narušilo jeho snahu. Podíval se tím směrem a vyděšeně zakřičel. Na kovovém stole leželo lidské tělo. Tedy alespoň to, co kdysi bývalo lidským tělem, nyní bylo znetvořeno k nepoznání. To musel být ten prostitut, o kterém mu Noah říkal. Sjel očima výš a pohlédl mu do zohaveného obličeje a zvedl se mu žaludek. Mladíkův obličej byl znetvořen, stejně jako jeho tělo, byl plný modřin, řezných ran, krve a to co bylo nejhorší, jedno jeho oko viselo z důlku.

„Hej, slyšíš mě?“ zeptal se Hades, který podle téměř neznatelného pohybu hrudníku poznal, že mladík ještě pořád žije.

„Nemá cenu na něj mluvit. Přestal reagovat už před nějakou dobou,“ ozval se hlas.

Hades se podíval před sebe a spatřil svého únosce, který zrovna zavíral dveře, kterými sem vešel. Dveře měly stejnou barvu jako zeď kolem nich, takže se daly snadno přehlédnout.

„Za jiných okolností bych se ho nejdříve zbavil, než bych tě sem přivedl, ale kvůli tomu, jak tě všichni hlídali, to nešlo. Tvá rodina, tví přátelé, tvůj přítel Noah, že? Vlastně se divím, že tě dneska nechal jít samotného. Ale když už to udělal, tak jsem musel využít příležitosti,“ v mužově hlase zaznělo pobavení.

Hades na to nic neřekl, jen muže, který přešel ke skříni a otevřel ji, pozorně sledoval a snažil se rozpoznat jeho tvář. To ovšem bylo dost složité, místnost sama o sobě byla osvětlena velice spoře a muž se zdržoval ve stínu, takže nebylo vidět jeho tvář, i když jeho hlas zněl Hadovi velmi povědomě. Rozhodně toho muže znal.

„Co máte v plánu? Zabít mě?“ zeptal se a doufal, že jeho hlas zněl nebojácně a sebejistě.

„Časem ano. Ale nejdříve ti musím dát lekce,“ zasmál se muž a přistoupil k Hadovi.

„P-pane učiteli?“ zakoktal se Hades šokovaně, když poznal svého bývalého učitele chemie.

Nemohl tomu uvěřit, ten milý a laskavý učitel, kterého jako student měl v oblibě a kterého dnes potkal před obchodem a představil ho Noahovi, byl vrah?

„Překvapení!“ zasmál se pan Morley.

„Ne, to ne. Vy nemůžete být vrah,“ vyjekl Hades.

„Proč bych nemohl?“ pokrčil pan Morley rameny.

„Ne, ne vy. Vždyť vy jste byl vždycky tak milý a hodný,“ nechtěl tomu Hades uvěřit.

„Ach, víš že Nicky říkal to samé?“ rozesmál se pan Morley.

Hades na něj jen zíral.

„Proč? To vám tak moc vadí homosexuálové?“ zeptal se tiše.

„Ne, nevadí. Ostatně já sám jím jsem, tak proč by mi měli vadit?“ pozvedl pan Morley obočí.

„Tak proč to děláte? Proč zabíjíte?“ pohlédl mu mu Hades do očí.

„Víš, že je to dlouhý příběh? Ale to nevadí, máme čas. Vídíš tu mapu?“ přešel pan Morley ke stěně po Hadově pravé pravé straně.

„Ano,“ odpověděl Hades a zadíval se na mapu.

„Když jsem byl na střední, našel jsem si přítele. Krásný chlapec to byl. Jmenoval se Jack. To je on,“ vytáhl pan Morley z kapsy fotku a strčil ji Hadovy před oči.

Hades si ji prohlédl. Na fotce byl krásný brunet s čokoládovýma očima androgynního typu.

„Miloval jsem ho. Myslel jsem, že jsem našel anděla na zemi a říkal jsem si, jaké jsem měl štěstí, že zrovna já můžu být s tak úžasnou bytostí, jako byl on. Po maturitě jsme oba šli na vysokou. Oba jsme chtěli být učiteli. Sehnali jsme si společné bydlení. Problémem byli finance. Já si našel práci v baru jako barman, Jack vypomáhal v knihovně. Byli jsme šťastní, tedy alespoň já si to myslel. Jednou večer se mi v práci udělalo špatně, tak mě šéf poslal domů. Když jsem přišel, našel jsem Jacka v posteli s cizím chlapem. Byl jsem v šoku, nechtěl jsem tomu věřit. Můj milovaný Jack mi byl nevěrný. A víš co mi řekl? Místo toho, aby se kál nebo se mi omluvil, mi řekl, že už ho vztah se mnou nebaví a že ho chce už delší dobu ukončit, jen prý nevěděl, jak mi to říct,“ vyprávěl pan Morley.

„Je mi líto, že vás přítel zradil, ale kvůli tomu přece nemůžete vraždit. Navíc já, Nicky, Michael Rain a ani tento muž jsme vám neublížili. Nenáme s tím nic společného,“ promluvil Hades.

Pan Morley se rozesmál.

„Nemáte nic společného? To je vtipné. Ale abych pokračoval. Tady na té mapě je označeno místo, kde je Jack pohřbený. I se svým milencem,“ ušklíbl se pan Morley.

„Zabil jste je,“ zkonstatoval Hades.

„Ano. Vjel do mě takový vztek, že jsem je na místě ubodal. Pak jsem jejich těla naložil do auta a odvezl je do pouště kousek od Arizony. Přesně sem,“ zabodl pan Morley prst do označeného místa na mapě.

Hades nasucho polkl. Nevěděl, co by řekl a v hlavě mu to šrotovalo.

„Když jsem se uklidnil a došlo mi, co jsem udělal, byl jsem vyděšený. Dokonce jsem uvažoval, že se udám, ale neměl jsem odvahu. Přesto jsem čekal, kdy mi na dveře zaklepe policie, aby mě zatkla, ale dny ubíhaly a nic se nestalo. Po čase jsem se uklidnil. Dodělal jsem školu, našel si práci a žil dál v poklidu svůj život. Neměl jsem v úmyslu znovu vraždit. Alespoň do chvíle než jsem potkal toho Raina,“ panu Morleymu se zle zablýsklo v očích.

„Co se stalo?“ zeptal se Hades.

„Přijel na prázdniny. A byl moc hezký. Potkali jsme se v plážovém baru a on mě balil. Dal jsem si říct, tak jsem s ním strávil velmi vášnivou noc. A víš, co mi řekl, když bylo po všem. Začal se smát a přiznal se, že má přítele. Staršího muže, který si ho vydržoval. Smál se, jak je ten chlap blbý. Myslel si, že je s ním z lásky ale on s tím mužem byl jen kvůli penězům. Využíval ho a za zády ho podváděl a vysmíval se mu. Naštvalo mě to a tak jsem mu dal za vyučenou,“ zamračil se pan Morley.

„Ale já a Nicky jsme nic takového neudělali. A on taky ne,“ kývnul Hades hlavou k prostitutovi.

„Ne, neudělali. Ale po tom, co jsem zabil Michaela Raina mi něco došlo. Vy submisivové jste všichni stejní. Vypadáte jako nevinní andílci, rozkošní a sladcí. Ale opak je pravdou. Nalákáte nic netušící muže jako jsem já nebo ten tvůj přítel a využíváte nás. Ubližujete nám, podvádíte a když vás přestaneme bavit, tak nás prostě odkopnete a necháte nás se zlomeným srdcem, lhostejní k našemu utrpení. Tak jsem se rozhodl vás ponaučit. Dát vám lekce, abyste zažili tu stejnou bolest, jakou sami působíte,“ při těch slovech pan Morley vzal do rukou opěrky nohou a prudce jimi trhl, čímž donutil Hada doširoka roztáhnout nohy.

Hades bolestně vykřikl a s hrůzou sledoval, jak se pan Morley nacpal mezi jeho stehna.

„I ty teď dostaneš lekci,“ snížil pan Morley hlas a rozepnul si poklopec.

Byl už tvrdý a těšil se, až okusí Hadovu úzkou dírku. Jeho počínání zastavilo hlasité zazvonění, které vycházelo z jeho kapsy, sáhl do ní a vytáhl svůj mobil spolu s malým klíčkem. Ten položil na stůl, kde ležel prostitut a podíval se na Hada.

„Tohle musím vzít. Ale neboj se můj andílku, až to vyřídím, budeme pokračovat. Prozatím tu na mě počkej jako hodný chlapec,“ zasmál se, odstoupil od Hada a odešel z místnosti.

Hades se podíval na klíček. Jistě byl od pout na jeho rukách, kdyby se k němu dostal, mohl by odsud utéct. Znovu se na své spoutané ruce zadíval. Podobná pouta používá i policie. Jeho dech se zrychlil. Věděl, co musí udělat, Noah mu jednou na videu určeném pouze policii ukazoval, jak se z takových pout dostat. Pevně zatnul čelisti, zadržel dech, přiblížil ruce k sobě a pravačkou popadl svůj levý palec. Křečovitě semkl oční víčka a pak udělal prudký pohyb. I přes zatnuté čelisti se neubránil bolestnému výkřiku, když jeho palec vyskočil z kloubní jamky. Ze zavřených očí mu začaly vytékat slzy bolesti. Otevřel je a podíval se na své ruce. Levý palec byl vykloubený, rozechvělou pravačkou a s roztřeseným dechem levý palec zatlačil víc do dlaně a levou ruku protáhl skrze pouto, aby ji ovšem dostal ven, musel přetrhnout náramek, který mu věnoval Noah. U toho tiše povzlykával.

Když byla jeho levá ruka volná, očima plnýma slz se zahleděl na klíček. Natáhl levačku a snažil se na něj dosáhnout.

„No ták, ještě kousek,“ zašeptal a víc se natáhl.

Konečky prstů se mu podařilo klíček nahmatat. Posunul ho víc ke kraji a pak ho nešikovně uchopil mezi ukazováček a prostředníček. Jakmile ho držel, natáhl se k poutům, které stále držely jeho pravačku a zasunul klíček do zámku. Bylo to těžké ale zvládl to. Jakmile měl volnou i pravačku, opřel se levou rukou o zádovou opěrku a pravou se natáhl ke svým nohám.

„Ještě že jsem tak ohebný,“ zamumlal si pro sebe, zatímco rozepínal kožené pásky, které poutaly jeho nohy.

Oddechl si, když byly jeho nohy volné a celý roztřesený sklouzl z kesla. Mladík na stole znovu tiše zasténal. Hades se na něj podíval.

„Seženu pomoc a vrátím se pro tebe,“ slíbil, i když ho mladík evidentně nevnímal.

Došel ke skříni a otevřel ji.

„Bože,“ vyděšeně ustoupil, když spatřil její obsah.

Pohlédl ke dveřím a pomalu se k nim přibližoval. Napínal sluch, kdyby náhodou zaslechl kroky. Ale nic. Došel až ke dveřím a pomalu je otevřel, úlevně vydechujíc, že nebyly zamčené. Vyhlédl z nich a zjistil, že stojí před dřevěnými schody, nad kterými byly další dveře. Vyšel po nich a i tyto dveře otevřel. Za nimi se nacházela útulná kuchyně. Vešel do ní a rozhlédl se. Na kuchyňské lince spatřil držák na nože, ve kterém byly nože. Bez přemýšlení jeden vytáhl a potěšeně zaznamenal, že je to jeden z těch dlouhých. Otevřenými dveřmi naproti sobě viděl do obýváku, kde stál pan Morley zády k němu a telefonoval. Tiše se rozešel a otevřeným průchodem, který se nacházel po jeho pravé straně vklouzl do chodby.

„Ano,“ zaradoval se tiše, když uviděl domovní dveře.

Rozběhl se k nim a zmáčkl kliku, načež jím projelo zklamání. Tyto dveře byly již zamčeny. Otočil se, aby se podíval po klíčích a strnul, když zjistil, že pan Morley již dotelefonoval a nyní stál v průchodu z kuchyně do chodby a nevěřícně na něj zíral.

Chvíli na sebe jen zíral a pak se pan Morley rychle pohnul a rozběhl se, aby Hada zase chytil. Hades se sehnul a proklouzl mu pod nataženýma rukama. Rozběhl se do kuchyně. Nesměl zůstat v chodbě, tam by ho snadno chytil. V kuchyni měl větší naději. Minimálně mohl rozbít okno a vyskočit jím ven.

Vyjekl, když mu něco narazilo do zad a on upadl. Nůž mu při pádu vypadl z ruky a nyní ležel kus od něj, mimo jeho dosah.

„Myslel sis, že mi utečeš?“ zavrčel mu pan Morley do ucha, zatímco ho držel na zemi svým vlastním tělem.

Hadovy se chtělo brečet, byl tak blízko.

„Půjdeš zpátky a tentokrát se postarám, abys neutekl,“ zavrčel pan Morley, vstal a popadl Hada za vlasy, aby ho odtáhl zpět do sklepa.

„Ne,“ vzlyknul Hades a jeho ruce vystřelily nahoru, ve snaze uvolnit sevření.

V té chvíli se ovšem domem rozezněla hlasitá rána a dusot několika nohou.

„Policie, pusťte ho a dejte ruce za hlavu,“ vběhl do kuchyně Noah oblečený v uniformě a neprůstřelné vestě, v rukou pistoli, kterou nyní mířil na pana Morleyho.

„Noahu,“ vykřikl udiveně i úlevně Hades.

Zato pan Morley na Noaha nevěřícně zíral a jeho šok ještě vzrostl, když se za Noahem objevilo asi tucet ozbrojenců v helmách a neprůstřelných vestách se zbraněmi, kterými na pana Morleyho mířili.

„Nemáte šanci se odsud dostat. Mějte rozum, pusťte chlapce, odstupte od něj a vzdejte se,“ řekl rázně Noah a snažil se zachovat klid, přesto že v něm bublal strach a vztek.

Pan Morley je všechny přelétl pohledem. Nemusel být genius, aby mu došlo, že je bez šance. Bylo jich tolik a byli ozbrojení. On byl sám a beze zbraně. A i kdyby si Hada vzal jako rukojmího, věděl, že by netrvalo dlouho než by ho dopadli. Pomalu uvolnil své sevření, odstoupil od Hada a dal ruce za hlavu. Ihned k němu přiskočili dva ozbrojenci a nasadili mu pouta.

„Jak jsi na tom?“ přešel Noah k Hadovi.

Hades se na něj podíval a rozplakal se. Nahromaděné pocity, napětí a následná úleva si nyní prorazily cestu na povrch.

„Šššš, to nic. Už je dobře,“ vzal ho Noah do náruče a jemně konejšil.

„Je v šoku. Tady, zabal ho do toho,“ přistoupil k němu jeden z ozbrojenců a podal mu teplou deku.

Noah si deku s poděkováním převzal a Hada do ní zabalil.

„Sanitka je na cestě. Bylo by dobré nechat ho prohlédnout a vyšetřit,“ pokračoval ozbrojenec.

„Souhlasím. Děkuji!“ usmál se na něj Noah.

Ozbrojenec přikývl a pak se vydal ke svým kolegům, kteří zatím prohledávali dům a snažili se najít důkazy. Jen kuchyni se vyhýbali, aby chlapce ještě víc nerozrušili. Tu ostatně mohli prohledat i později. Noah s plačícím Hadem seděl na zemi dlouhé minuty, než se Hades trochu vzpamatoval.

„V-ve sklepě...je tam...mus-musíte pomoct,“ dostal ze sebe zajíkavě Hades a nezraněnou rukou ukázal na dveře od sklepa.

Noah se na něj vážně podíval.

„Můžu tě pustit?“ zeptal se tiše.

Hades přikývl a když Noah vstal, přitáhl k sobě těsněji deku.

„Hned jsem zpátky,“ řekl a přešel ke dveřím do sklepa.

Naposledy se ohlédl na Hada, který dál seděl na podlaze, ještě trochu pozvlykával ale jeho pohled, kterým ho sledoval, byl jasný. Něžně se na něj pousmál a poté sešel do sklepa. Dveře pod schody ho překvapily. Otevřel je a vstoupil do místnosti za nimi.

„Pane bože,“ zděsil se, když uviděl znetvořené tělo na kovovém stole.

Otočil se a vyběhl nahoru do kuchyně. Tam už byli zdravotníci, kteří se skláněli nad Hadem.

„Potřebuju vaši pomoc,“ vykřikl.

Zdravotníci k němu vzhlédli a jeden z nich k Noahovi přešel.

„Jste zraněn?“ zeptal se profesionálním tónem.

„Ne, já ne. Pojďte se mnou,“ rozkázal Noah a vedl zdravotníka do sklepa.

Ten ho zvědavě následoval, ale když došel do sklepní místnosti a spatřil znetvořené tělo, zhrozil se. Rychle se ovšem vzpamatoval a přešel k bezvládnému tělu.

„Ježíši Kriste,“ zašeptal zděšeně a snažil se uklidnit zvedající se žaludek, když zblízka spatřil všechna zranění.

„Mám sem poslat i vašeho kolegu?“ zeptal se Noah.

„Buďte tak hodný,“ přikývl zdravotník a pustil se do ošetřování, ostatně podle slabých nádechů a slabého pulzu na krku věděl, že člověk před ním ještě žije a on byl povinen se jeho život alespoň pokusit zachránit.

Noah se otočil a vyšel po schodech nahoru, aby do sklepa poslal i druhého zdravotníka, ostatně Hades vypadal nezraněn a pořádného ošetření se mu dostane v nemocnici, mladík ve sklepě byl ten, kdo potřeboval nutně potřeboval zdravotní péči. Společně se zdravotníkem do sklepa poslal i ozbrojence, protože jestli někde najdou důkazy, tak tam. Poté přešel k Hadovi, který zíral do země.

„Pojď. Nechám tě odvézt do nemocnice, ano?“ promluvil k němu tiše.

Hades na něj nereagoval. Šok se vrátil v plné síle. Noah si povzdechl, vzal Hada do náruče a šel s ním k sanitce. Po chvíli se objevili i záchranáři, kteří vezli nosítka, na kterých ležel ošetřený mladík a naložili ho do sanitky.

„Vezmete ho taky?“ zeptal se Noah.

„Samozřejmě,“ přikývl jeden ze zdravotníků a natáhl se pro Hada.

Noah mu Hada neochotně předal a zdravotník ho naložil. Noah už jen pak sledoval, jak byly dveře od sanitky zavřeny, světla i houkačka zapnuty a sanitka se rozjela, aby se mu o chvíli později vzdálila z dohledu. Zavřel oči a zhluboka vydechl. Jen doufal, že je Hades opravdu v pořádku a že ho ten maniak nestačil nějak zranit.