Peruji.cz

Ramir vedl Nočního květa chodbou do trůnního sálu, aby ho seznámil se svou rodinou. U obrovských lomených dveří stáli dva strážní, kteří se princi i jeho novomanželovi uklonili a koutkem oka zvědavě si nového člena královské rodiny prohlíželi. Jakmile se narovnali, sáhli po klice, aby dveře otevřeli. „Počkejte!“ zadržel je Noční květ. Ramir se k němu překvapeně otočil. „Co se děje?“ zeptal se. „Já...já...“ Noční květ se ohlédl po strážných. Ramir se na ně podíval, vzal Nočního květa za loket a odvedl ho kousek stranou. „Lepší?“ zeptal se. „Ano, děkuji!“ vydechl Noční květ úlevně. „Tak co se děje?“ zopakoval Ramir svou předešlou otázku. „Jsem nervózní. Co když se jim nebudu líbit? Nebo udělám něco, čím znemožním sebe nebo tebe?“ roztřásl se Noční květ. „Neznemožníš, tím jsem si jist. A líbit se jim budeš, uvidíš, zamilují si tě,“ pohladil ho Ramir po tváři. Noční květ přivřel oči, zhluboka se nadechl a vydechl a přikývl. „Dobře. Tak pojďme,“ usmál se Ramir a vykročil ke dveř...

Ramir se zavrtěl a otevřel oči. Musel se usmát, když spatřil dlouhý cop černých vlasů ozdobených bílými květy, úzká ramena a bělostná záda přecházející v pevný kulatý zadeček nyní zakrytý tenkou přikrývkou. Podepřel se na jedné ruce a nahnul se nad černovlasou krásu. Jeho úsměv se rozšířil, když uviděl spánkem uvolněný obličej svého manžela. Roxonovy dlouhé řasy spočívaly na lících a jeho víčka se jemně chvěla a rty měl mírně pootevřené. „Jsi opravdu nádherný,“ zašeptal Ramir a políbil ho na krk. Tiše zasténal, Roxonova kůže byla teplá a vláčná spánkem. Zvedl ruku a položil ji na Roxonův bok a zlehka ho pohladil. Po chvilce hlazení sjel pod přikrývku a pohladil Roxona po zadečku. „Bohové,“ vydechl, když ucítil známé pnutí v klíně. Přisunul se blíž a svým ztopořeným penisem přejel Roxonovi v mezírce mezi půlkami. Přitom sjel rukou k jeho dírce a jemně ji hladil. Roxon vydal tichý zvuk podobný zamňoukání a zavrtěl se. Cítil zvláštní pocity, ale v polospánku nebyl schopen určit o co ...

Roxon se díval na svůj kousek dortu, který měl ke svým osmnáctým narozeninám a snažil se nerozbrečet. Dnešek měl být jeho šťastným dnem. Měl přeci narozeniny a slavil svou plnoletost. Ale co to bylo za narozeniny? Že nedostal dárky mu ani moc nevadilo, ale děsil se toho, co bude po dnešku následovat. „Měl by ses bavit,“ přisedl si k němu Rubín s číší vína a s povytaženým obočím se na něj díval. Roxon se na něj jen smutně podíval než se pohledem vrátil ke svému dortu. „A měl bys něco sníst. Nezapomeň, že od půlnoci až do svatby nebudeš smět pozřít ani sousto,“ připomněl mu Rubín. „Já vím,“ zamumlal Roxon. „Věř mi, že tě chápu. Ani já tvého otce neznal, když jsem si ho měl vzít a byl jsem z toho vyděšený, ale nakonec to dopadlo dobře a jsme spolu šťastní,“ upil Rubín ze své číše. Roxon si povzdechl. „Jenže já ani nevím, koho si mám brát,“ podíval se na něj Roxon. Rubín se ohlédl na svého manžela a Černou perlu, kteří spolu tančili na pomalou hudbu a otočil se zpět k Roxonovi. „M...