Noční květ - kapitola 8

Noční květ se procházel po tržišti následován svým sluhou Ptáčkem a svými Dvorními mladíky, kteří se vesele bavili, smáli se a prohlíželi si vystavené zboží. On sám si prohlížel zboží a po očku sledoval správce, který chodil od obchodníka k obchodníkovi a vyptával se jich na jejich obchody. Po jeho boku šlo několik ozbrojených strážných, aby ho chránily.

„Dobrý den, pane! Nemáte zájem o skleněné mísy nebo poháry nebo vázy? A nebo nějakou skleněnou ozdobu?“ oslovil ho obchodník se sklem.

Noční květ přistoupil k jeho stánku a přelétl pohledem zboží.

„Tahle je pěkná,“ vzal do rukou vázu tmavě modré barvy ozdobenou malímy bublinkami světle modré barvy.

Obchodník se usmál, cítil úspěšný obchod. Noční květ vázu zaplatil a předal ji Ptáčkovi, aby ji vzal, to už k němu ale přešel správce. S vytaženým obočím se podíval na vázu a pak se otočil na obchodníka.

„Dobrý den přeji! Jak jdou obchody?“ zeptal se přímo.

„Dobrý den i vám! Obchody jdou dobře,“ usmál se obchodník.

Správce pokýval hlavou a začal mu pokládat otázky. Obchodník, ač trochu zaskočený, mu vcelku ochotně odpovídal. Noční květ trochu poodstoupil a zrak mu padl na mladého bruneta, který seděl na schodech u jednoho domu a vedle sebe měl postavený malý stánek. Přešel k němu.

„Dobrý den! Co tu prodáváte?“ přistoupil Noční květ ke stánku a prohlédl si malá hnědá zrníčka, která tu byla.

„Dobrý den, pane, dobrý den!“ vyskočil mladík na nohy tak rychle, že zakopl o vlastní nohu a téměř upadl, tak moc byl překvapený, že někdo projevil zájem o jeho zboží.

„Jste v pořádku?“ zeptal se Noční květ.

„Ano, pane, jsem. Omlouvám se!“ mladému obchodníkovi bylo trapně, takto se znemožnit před potenciálním zákazníkem.

„Co je to?“ zeptal se Noční květ a ukázal na zrníčka.

„To jsou kávová zrna, pane. Přivezl jsem je ze země za mořem, místní tam z nich vaří nápoj, kterému říkají káva. Má blahodárné účinky, zahání únavu, dodává sílu a bystří mysl. A to mluvím z vlastní zkušenosti,“ odpověděl dychtivě mladý obchodník.

„To zní dobře. Ale proč máš tak malý stánek a stojíš stranou?“ zamračil se Noční květ.

„Nemám žádné zákazníky. Když jsem ta zrna přivezl, pár lidí bylo zvědavých a zaplatili mi, abych jim kávu uvařil, ale pak mi vynadali, že jsem podvodník. Víte, káva má dost specifickou chuť a lidem prostě nechutná. Snažím se prodat zbytky toho, co jsem dovezl a pak se zřejmě vrátím do rodinného obchodu s látkami. A to jsem si chtěl otevřít vlastní podnik,“ povzdechl si mladý obchodník.

„Co to mělo být za podnik?“ zeptal se Noční květ.

„No já jsem ho nazval kavárna. Představoval jsem si malý prostor, kde by lidé mohli posedět a pít kávu. K tomu by pojídali sladkosti a byli by spokojení. Jenže na to bych potřeboval peníze. A nejen na podnik samotný, ale i na to, abych si koupil nebo alespoň pronajal loď a najal lidi, aby mi vozili nová zrna,“ z mladého obchodníka čišelo zklamání.

Noční květ ho lítostivě pozoroval. Bylo mu mladíka líto. Měl své sny a nemohl si je splnit.

„A otec by ti peníze nedal? Nepodpořil by tě v tvých plánech?“ zeptal se tiše.

„Otec? Když jsem za ním přišel s prosbou o pomoc, odmítl a vynadal mi. Že prý jsem naivní hlupák a snílek a mám zapomenout na hloupé sny a snažit se o nemožné a zůstat u rodinného obchodu, který vynáší a je jistotou naší rodiny už po staletí,“ usmál se hořce mladík.

Noční květ s mladíkem soucítil. Vždyť i on měl své sny, nebo spíš sen a díky svému otci si ho nemohl splnit.

„A co kdybych ti peníze dal já? Takříkajíc bych investoval do tvé...kavárny? A také bych koupil loď a najal lidi,“ navrhl.

Mladý brunet na něj vytřeštil oči a šokem otevřel i ústa.

„To...to myslíte vážně?“ zeptal se nemouc uvěřit, že opravdu měl tak obrovské štěstí a dostal takovou nabídku.

„Ano,“ usmál se Noční květ.

„To...to je...to je báječné. Děkuji! Moc vám děkuji! Do smrti vám toto nezapomenu!“ vrhnul se mu mladík k nohám a zbožně na něj hleděl, zatímco na jeho tváři se rozhostil široký úsměv a oči mu radostí zářily.

„Dojdi pro správce,“ otočil se Noční květ na Ptáčka, který spolu se strážnými stál celou dobu tiše za ním.

Ten se lehce uklonil a zmizel v davu.

„Správce?“ zamrkal mladík a na pokyn Nočního květa se postavil.

„Správce mých investic,“ objasnil Noční květ.

„Vy musíte být opravdu velmi bohatý pán. Váš manžel je také obchodník? Nebo šlechtic?“ přejel ho mladý brunet zkoumavým pohledem.

„Ty hlupáku! Co si to dovoluješ? Před tebou stojí sám princ Noční květ! Manžel korunního prince Ramira!“ nevydržel jeden ze strážných, mladý brunet znovu vytřeštil oči.

„U všech bohů! Princi, prosím, odpusťte! Jsem hlupák a nepoznal jsem vás. Odpusťte prosím!“ vrhnul se Nočnímu květu znovu k nohám.

„Vstávej! No tak, nezlobím se,“ sklonil se k němu Noční květ a vzal ho za paže.

„Ach princi, jak jste ušlechtilý! Nejsem hoden vám ani pohlédnout do tváře, natož vašeho doteku,“ vzal ho brunet za ruce a začal na ně pokládat polibky.

To už se k němu ale vrhly stráže a od Nočního květa ho odtrhly.

„Co si to dovoluješ?“ zavrčel na něj jeden z nich, zatímco na něj mířili zbraněmi.

„Já se omlouvám. Neovládl jsem svou radost. Prosím, omlouvám se!“ přejížděl po nich brunet nyní vyděšeným pohledem.

„Pusťte ho!“ rozkázal Noční květ.

Stráže schovaly své zbraně a zacouvaly k Nočnímu květu. Tentokrát ale stály vedle něj a dva z nich dokonce lehce před ním. Brunet se opatrně postavil a obezřetně stráže měřil pohledem.

„Ještě jednou se omlouvám, princi! Neměl jsem to dělat. Odpusťte mi, prosím!“ zamumlal a sklopil pohled.

„Odpouštím! Chápu, že to bylo v návalu radosti,“ řekl Noční květ.

Mladík k němu zvedl pohled a lehce se usmál.

„Poslal jste pro mě, princi?“ to už konečně přišel správce následovaný Ptáčkem a Dvorními mladíky, kteří ze slušnosti zůstali stát opodál.

„Ano, rád bych investoval do obchodu tohoto mladíka,“ podíval se na něj Noční květ.

Správce jen povytáhl obočí.

„Pak byste mě možná měl zasvětit? O jaký obchod se jedná?“ zeptal se správce.

Noční květ mu vše shrnul a vysvětlil. Správce se ovšem během vysvětlení čím dál víc mračil. Tato investice se mu jevila nejen jako velmi nákladná ale hlavně velmi riskantní a riziková. Měl radši když mohl peníze svých nadřízených investovat do něčeho jistějšího.

„Uvědomujete si rizika, která jsou s touto investicí spojena?“ zeptal se tiše Nočního květa, když ten domluvil.

„Ano, uvědomuji a přesto chci investovat,“ podíval se na něj Noční květ.

„Jak si přejete,“ souhlasil tedy správce, ostatně o jeho peníze nešlo.

Noční květ se usmál a odešel, následován strážnými, Ptáčkem i Dvorními mladíky, zatímco správce zůstal, aby s mladíkem dojednal všechny podmínky.

***

„Vítejte doma, princi!“ poklonil se Nočnímu květu osobní sluha Ramira, jakmile Noční květ vstoupil do paláce.

„Děkuji!“ usmál se na něj Noční květ.

„Váš manžel si přál, abyste za ním přišel hned jak se vrátíte,“ usmál se na něj sluha.

„Skutečně? Pak bychom ho neměli nechat čekat. Odnes tu vázu do mých komnat,“ otočil se Noční květ k Ptáčkovi.

„Jak si přejete, princi!“ poklonil se Ptáček a odešel.

„Ramir je ve svých komnatách?“ zeptal se Noční květ.

„Ano, princi,“ odpověděl sluha.

Noční květ přikývl a ,následován Dvorními mladíky, vydal se po schodech vzhůru. Po dvou schodištích a několika chodbách nakonec stanul před dveřmi do komnat jeho manžela. Sluha je otevřel a všichni vešli dovnitř. Společníci, kteří byli v obývací části se ihned poklonili. Noční květ na nic nečekal a otevřel dveře do ložnice a vešel dovnitř. Jakmile se za ním zavřely dveře, Společníci se narovnali a začali házet vilné a hravé pohledy na Dvorní mladíky, kteří klopili zrak, rděli se a tiše si špitali.

Mezitím v ložnici Noční květ přešel ke svému manželovi, který seděl v rohu za pracovním stole, kde se věnoval své zálibě výrobě šperků.

„Volal jsi mě?“ zeptal se tiše Noční květ.

„Ano. A těší mě, že už jsi tady. Líbilo se ti na trhu?“ stáhl si ho Ramir s úsměvem na klín.

„Moc. Koupil jsem si tam krásnou vázu,“ pochlubil se hned Noční květ.

„To mě těší. Později se na ni přijdu podívat. A co investice? Našel jsi něco zajímavého?“ zeptal se Ramir.

„Ano, našel. Správce mi doporučil několik obchodů. Dnes jsme si je prohlédli a já souhlasil s investováním do nich. A také jsem našel něco velmi zajímavého, něco co tady nikdo nezná, ale o tom ti řeknu až později, podle toho jak se tomu bude dařit,“ zachichotal se Noční květ.

„Rád se nechám překvapit,“ Ramira těšila radost v očích jeho manžela, vzal ho za bradu a přitáhl si ho k láskyplnému polibku.

Noční květ spokojeně zavrněl, objal Ramira kolem krku a zavřel oči, aby si polibek více vychutnal.

„Něco pro tebe mám,“ zašeptal Ramir, když po chvíli přerušil polibek a otevřel šuplík u stolu.

Noční květ na něj s očekáváním hleděl.

„Mohu?“ zeptal se Ramir, když ze šuplíku vyndal hedvábný šátek a přiložil ho Nočnímu květu k očím.

Ten sebou nejdříve cuknul a úlek byl vidět v jeho obličeji i očích.

„Nevěříš mi?“ zeptal se tiše Ramir.

„Věřím. Jen nemám rád, když nevidím. Děsí mě to,“ odpověděl rozechvěle Noční květ a vystrašeně šátek sledoval.

„Odpusť! To jsem nevěděl,“ položil Ramir šátek na stůl.

„Bylo by to na dlouho?“ zeptal se Noční květ.

„Ne, jen na pár vteřin. Ale nebudu tě do toho nutit. Ne když máš strach. Stačí, když zavřeš oči a otevřeš je, až když řeknu. Je to v pořádku?“ pohladil ho Ramir po tváři.

„Ehm, jestli je to opravdu jen na pár vteřin, pak mi je můžeš zavázat. Nechci ti zkazit plány,“ řekl Noční květ.

„Jsi si jistý? Nechci, aby ses nutil do něčeho, co je ti nepříjemné, jen abys mi udělal radost,“ hleděl na něj Ramir vážně.

„Tu chvilku to zvládnu. Jen mi slib, že si ten šátek můžu sundat, pokud by můj strach byl nezvladatelný,“ pohlédl na něj Noční květ.

„Samozřejmě. Máš mé slovo,“ usmál se Ramir a vzal znovu do rukou šátek.

Podíval se tázavě na svého manžela a po jeho souhlasném přikývnutí mu uvázal šátek kolem hlavy, tak aby měl zakryté oči. Poté ho opatrně postavil a sám vstal. Jemně a přesto pevně uchopil Nočního květa za paže a jemně ho tlačil před sebou, zatímco ho vedl do obývací části.

„Zvedni nohu. Je zde vysoký práh,“ řekl mu tiše, když došli ke dveřím na terasu.

Společníci i Dvorní mladíci je zvědavě a překvapeně sledovali.

„Zůstaňte uvnitř,“ rozkázal jim Ramir, když Noční květ stál bezpečně na terase a on se k němu vzápětí přidal.

Usmál se, když viděl, jak Noční květ bez pohnutí stojí těsně za dveřmi. Znovu ho uchopil za paže a dovedl ho k zábradlí.

„Miluju tě! A jsem velmi šťastný, že ses stal mým,“ zašeptal Ramir Nočnímu květu do ucha, sáhl si do kapsy a zároveň uchopil ruku Nočního květa.

Ramir se naklonil a vtiskl na rty svého manžela něžný polibek. Poté zvedl jeho ruku a vtiskl polibky na konečky jeho prstů. Bleskovou rychlostí vytáhl ruku z kapsy a nasunul na prst Nočního květa prsten. Hned nato s úsměvem stáhl šátek z jeho očí. Noční květ se na něj překvapeně podíval a pak pohlédl na svou ruku, na níž se nyní skvěl překrásný zlatý prsten s rubínem ve tvaru slzy orámovaný maličkými kulatými diamanty.

„Ten je nádherný. Děkuji!“ pohlédl na Ramira.

„Vyrobil jsem ho jen pro tebe,“ pohlédl na něj Ramir láskyplně.

Noční květ se k němu přitiskl a pevně ho objal. Ramir mu objetí opětoval a vtiskl mu jemný polibek na temeno hlavy.

Dvorní mladíci a Společníci, kteří to vše sledovali zpovzdálí se usmáli a dívali se po sobě potěšenými a šťastnými úsměvy. Tedy skoro všichni. Shomar, který stál sám u zdi v rukou drtil pohár s pitím div že ho nerozmáčkl a vztek z něj byl cítit na hony daleko.

„Jen počkej. Za tohle mi zaplatíte. Zničím tě! A Roxon bude můj! A pak mu ukážu, jak se má chovat a kde je jeho místo,“ zamumlal si pro sebe zuřivě, zatímco propaloval Ramira nenávistným pohledem.