Peruji.cz

Celá královská rodina byla usazena v trůnním sále a hleděli ke dveřím. Dnes měly přijet na návštěvu delegace z Dotoru a Lemalu. Král Izir, Ledovec a Močálnice byli usazeni na trůnech posazených na nejvýše položeném stupínku, o dva stupínky níže na trůně svírajících s těmi královskými pravý úhel seděl Ramir, princezny, princ Asan a také Záře a Noční květ byli usazeni na obrovských pohodlných polštářích pod ním. Dvorní dámy, Dvorní mladíci i Společníci byli rozeseti po celém sále a tiše se mezi sebou bavili. „Delegace z království Lemal,“ zvolal vyvolávač a dovnitř vstoupil tucet mužů. Muži přešli až před stupínky s trůny a většina z nich se hluboce poklonila, jen jeden se usmál a provedl jen mírnou poklonu. Izir vstal a sešel ze stupínků. „Buďte vítán, Karosi! Vy i váš doprovod,“ usmál se a také se mírně uklonil. „Děkuji!“ usmál se Karos, vysoký hnědovlasý muž, který byl zhruba stejného věku jako Izir. V té chvíli se zvedla i Močálnice a Ledovec a sešli k oběma mužům. „Vítejte! S...

„Prý se ti včera udělalo špatně,“ promluvila při snídani Močálnice a podívala se na Nočního květa. „Ano,“ pípl Noční květ a zahanbeně sklopil hlavu. Při vzpomínce na včerejšek ho pohlcoval stud. „Tebe bolelo bříško?“ otočil se na něj zvědavě Asan. „Ano, bolelo,“ odpověděl Noční květ. „A už tě nebolí?“ zeptal se Asan s dětskou nevinností. „Ne, nebolí. Už je mi dobře,“ usmál se na něj Noční květ. „To nás všechny těší. Prohlédl tě lékař?“ zeptala se Arana a přísně se na Nočního květa podívala. „Prohlédl a má za to, že jsem trávil příliš času na slunci. Musím se držet ve stínu a hodně pít,“ řekl Noční květ, ačkoliv ta lež se mu příčila v krku, ale pravdu prostě říct nemohl. „Pravda, zdejší slunce může být zrádné a způsobit různé potíže. Ale hlavní je, že se cítíš dobře,“ usmála se Močálnice. Pouze Ledovec nic neřekl a jen si Nočního květa podezřívavě prohlížel. Nevěřil, že by se mu udělalo špatně ze slunce, jeho instinkt mu napovídal, že v tom bylo něco jiného. A stále je. „A ni...

Noční květ sedíc v křesle zaklapl knihu a jemně pohladil její desky. Přitom se zálibně zadíval na prsten, který ten den dostal od svého manžela a něžně se usmál. Vstal a ignorujíc Dvorní mladíky, kteří se pohybovali kolem a tiše se mezi sebou bavili, zamířil do ložnice, kde knihu uklidil do menší knihovničky, kterou si sem pořídil. Poté přejel pohledem všechny knihy, co tu měl a lehce se zamračil. Všechny knihy co tady měl už přečetl. Vrátil se do obývací části a pohledem vyhledal Diamanta. „Dojdu si do knihovny,“ oznámil mu. „Zajisté princi,“ přikývl Diamant a otočil se do místnosti, aby zorganizoval ostatní Dvorní mladíky, aby mohli Nočního květa doprovodit. „Půjdu sám. Vy zůstaňte tady,“ rozkázal Noční květ než Diamant stačil promluvit. „Co? Ale princi, to nejde. Mimo vaše komnaty vás musíme doprovázet všude,“ namítl překvapeně Diamant. „A také mě musíte poslouchat. A já říkám, že jdu do knihovny sám a vy zůstanete tady. A nehodlám o tom diskutovat,“ rozkázal Noční květ. „Jak...